Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele Ondřeje Slezáka, zastoupeného Mgr. Rebekou Moťovskou Židuliakovou, advokátkou, sídlem Husovo náměstí 139, Ledeč nad Sázavou, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 30. července 2025 č. j. 3 As 59/2025-23, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Magistrátu hlavního města Prahy, sídlem Mariánské nám. 2/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Stěžovatel požaduje zrušit napadený rozsudek, kterým dle něj Nejvyšší správní soud porušil právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
2. Z ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí plyne následující. Stěžovatel spáchal dopravní přestupek (překročení maximální rychlosti v obci). Vedlejší účastník mu uložil pokutu příkazem, proti kterému stěžovatel podal odpor e-mailem bez uznávaného elektronického podpisu. Přílohou však byla listina, obsahující odpor včetně vlastnoručního podpisu, převedená do elektronické podoby pomocí tzv. autorizované konverze dokumentů. Samotný elektronický dokument měl připojenou doložku z konverze dokumentu s uznávaným elektronickým podpisem zaměstnankyně pošty. Protože vedlejší účastník o odporu nerozhodl, podal stěžovatel žalobu proti nečinnosti (§ 79 a násl. soudního řádu správního). Městský soud v Praze žalobu zamítl. Stěžovatel se proto obrátil na Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost stavěl na tom, že elektronický podpis pracovnice České pošty stačí, případně autorizovaná konverze dokumentu (odporu) je originálem, přičemž elektronický podpis pracovnice zaručuje též vlastnoruční podpis stěžovatele. Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem kasační stížnost zamítl. E-mail ani jeho příloha neobsahovaly žádný uznávaný elektronický podpis, který přitom zaručuje, že podání učinil skutečně podatel. Doložka z konverze autorizovaného dokumentu tuto záruku nenahradí. Smysl autorizované konverze dokumentu leží jinde. Potvrzuje, že elektronický dokument se obsahově shoduje s jeho listinným protějškem. Stěžovatel si nepomůže ani odkazy na novelizaci správního řádu. Uznávaný elektronický podpis je nadále podmínkou kvalifikované formy podání v elektronické podobě. Pokud stěžovatel nepřipojí takový podpis, musí původní podání doplnit originálem, a to do pěti dnů. Vedlejší účastník tedy nebyl nečinný, odpor nevyvolal žádné procesní důsledky.
3. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že Nejvyšší správní soud rozhodl v rozporu s nedávným nálezem ze dne 11. 6. 2025 sp. zn. IV. ÚS 3261/24. Samotný e-mail nemusí být opatřen uznávaným elektronickým podpisem, postačí, že stěžovatel připojil autorizovanou konverzi dokumentu z listiny, na které se původně vlastnoručně podepsal.
4. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu). Vyčerpal též všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je přípustná.
5. Nález IV. ÚS 3261/24 na stěžovatelovu věc nedopadá. Klíčovým rozdílem je, že stěžovatel k odporu nepřipojil žádný uznávaný elektronický podpis. Stěžovatel tuto skutečnost nepopírá, jen se domáhá, aby Ústavní soud rozšířil závěry uvedeného nálezu na podání převedené autorizovanou konverzí do elektronické podoby, ovšem bez uznávaného elektronického podpisu. Ústavní soud nezpochybňuje, že výstup z autorizované konverze (zde dokument připojený jako příloha e-mailu) má stejné právní účinky jako původní listina, která obsahovala všechny náležitosti podání včetně podpisu (§ 22 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů). Ústavní soud nicméně upozorňuje, že autorizovaná konverze dokumentů vychází z obdobných principů jako vidimace (Polčák, R. a kol. Právo informačních technologií. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2024, s. 526 a násl.), osvědčuje, že předložená listina se obsahově shoduje s pořízeným opisem listiny (Bureš, J. Vidimace a legalizace. Ad Notam, č. 1/2012, s. 17 a násl.). Právní úprava uznávaného elektronického podpisu jde ovšem o krok dále - osvědčuje, že podání ve věci samé učinila jmenovitě určená osoba. Identifikační a autentifikační funkci autorizovaná konverze postrádá. Účely konverze a uznávaného elektronického podpisu se proto míjí. Uznávaný elektronický podpis je náležitostí formy (nikoli obsahu). Pokud elektronické podání ve věci samé neobsahuje uznávaný elektronický podpis, nepřihlíží se k němu (srov. stanovisko pléna NS ze dne 5. 1. 2017 sp. zn. Plsn 1/2015, č. 1/2017 Sb. rozh., body 21 a 22).
6. Ústavní soud nezjistil žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele. Odmítl proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. listopadu 2025
Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu