IV.ÚS 1303/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele Slavomíra Finstrleho, zastoupeného Mgr. Pavlem Starostou, advokátem, sídlem Štěpská 380, Vizovice, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. března 2025 č. j. 8 As 97/2024-52, rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. února 2024 č. j. 30 A 27/2022-57, rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje ze dne 3. ledna 2022 č. j. KUZL 469/2022 a rozhodnutí Městského úřadu Slušovice ze dne 28. července 2021 č. j. 5/2021, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Brně, Krajského úřadu Zlínského kraje a Městského úřadu Slušovice, jako účastníků řízení, a Jaromíra Sousedíka, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práva vlastnit majetek zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným rozhodnutím Městský úřad Slušovice (dále jen "městský úřad") nařídil stěžovateli odstranění stavby dřevěného přístřešku na pozemku parc. č. X v k. ú. S., neboť shledal, že tato stavba nebyla nikdy povolena. Stěžovatel v průběhu řízení před správními orgány a správními soudy namítal, že stavba dřevěného přístřešku byla povolena v roce 2017 při povolení stavebních úprav domu, ke kterému dřevěný přístřešek přiléhá. Součástí povolení totiž byla i úprava dřevěného přístřešku, který je zmíněn i v kolaudačním souhlasu. Také namítal, že dotčený vlastník sousedního pozemku (dále jen "vedlejší účastník") se stavbou dřevěného přístřešku souhlasil. Správní orgány ani správní soudy však stěžovatelově argumentaci nepřisvědčily. Odvolání stěžovatele Krajský úřad Zlínského kraje (dále jen "krajský úřad") zamítl a rozhodnutí městského úřadu potvrdil. Správní žalobu proti rozhodnutí krajského úřadu Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") zamítl. Kasační stížnost stěžovatele Nejvyšší správní soud také zamítl. Zahrnutí úprav dřevěného přístřešku do povolení stavebních úprav domu podle nich neznamenalo, že byla zpětně povolena samotná stavba dřevěného přístřešku, která vyžadovala alespoň územní souhlas.


II.
Argumentace stěžovatele

3. Stěžovatel namítá, že při povolení stavebních úprav v roce 2017 byla existence stavby dřevěného přístřešku známa jak vedlejšímu účastníkovi, tak městskému úřadu. Dřevěný přístřešek je součástí domu, existoval již před rokem 2014 a následně byl při povolení stavebních úprav po roce 2017 přestavěn do současné podoby a společně s ostatními stavebními úpravami i zkolaudován. Sám městský úřad po stěžovateli vyžadoval provedení investic do této části stavby (provedení požárně-bezpečnostních opatření, úpravy svodu dešťových vod na žádost vedlejšího účastníka). S dřevěným přístřeškem tak neshledával jakékoli problémy ani městský úřad ani vedlejší účastník, který byl spoluvlastníkem domu v době, kdy byl dřevěný přístřešek přistavěn (před rokem 2014) a podepsal situační výkres projektové dokumentace v roce 2017. Vedlejší účastník po celou dobu existence dřevěného přístřešku neučinil jakékoli kroky v rámci civilního práva, pouze využil probíhajících sporů se stěžovatelem o přístupovou komunikaci a přenesl sousedský spor se stěžovatelem do sféry veřejného práva.

4. Stěžovatel měl jako stavebník legitimní očekávání, že má povolené stavební úpravy celého domu, včetně dřevěného přístřešku. Ponechání dřevěného přístřešku v současném stavu nezasahuje do veřejného práva ani do práv třetích osob závažným způsobem. Naopak, nařízením odstranění dřevěného přístřešku dochází k nepoměrně většímu zásahu do vlastnického práva stěžovatele a jeho legitimního očekávání jako stavebníka. Odstranění stavby není možné bez zásahu do zbývající části stavby (domu) se kterou je dřevěný přístřešek stavebně a technicky propojen.


III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

11. Ústavní stížnost má náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu a Ústavní soud je příslušný k jejímu projednání. Rovněž byla podána oprávněným navrhovatelem, je přípustná (stěžovatel vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně práva ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a byla podána včas. Stěžovatel je zastoupen advokátem (v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

12. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), který stojí mimo soustavu soudů a není povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí (čl. 91 odst. 1 Ústavy). Namítá-li stěžovatel v ústavní stížnosti pouze věcnou nesprávnost rozhodnutí vydaného v soudním řízení (či v předcházejícím správním řízení), nemůže být taková námitka důvodem pro zásah Ústavního soudu. Z hlediska pravomoci Ústavního soudu je podstatné pouze to, zda došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatelů zaručených jim ústavním pořádkem.

13. Postup ve správním řízení i navazujícím soudním řízení včetně zjišťování a hodnocení skutkového stavu, jakož i výklad a použití podústavních právních předpisů při řešení konkrétních případů je zásadně záležitostí správních orgánů a správních soudů. Ústavní soud je oprávněn posuzovat pouze to, zda skutková zjištění nejsou v extrémním nesouladu s právními závěry, zda výklad práva odpovídá ústavněprávním požadavkům a nevykazuje známky libovůle nebo zda rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna. Jedině takové (kvalifikované) vady by měly za následek porušení ústavnosti.

14. Ústavní soud ve své judikatuře konstatoval, že rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění části stavby představuje nepřípustný zásah do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek za situace, kdy je odstranění části stavby zcela nepřiměřeným zásahem do vlastnického práva majitele a současně platí, že ponechání stavby v jejím současném stavu nezasahuje do veřejného práva závažným způsobem ani nezasahuje do práva jiných subjektů a nezbavuje jiné subjekty právní ochrany [nález ze dne 12. 5. 2020 sp. zn. I. ÚS 1956/19, bod 41 (N 92/100 SbNU 110)].

15. Nepřiměřenost zásahu do vlastnického práva nastává zejména tehdy, kdy změnou hmotněprávní úpravy stavba jako celek spadá do tzv. volného režimu (nepodléhá žádnému veřejnoprávnímu povolení), kdy skutkové okolnosti případu svědčí o zcela marginálním překročení předpisů vlastníkem, kdy v průběhu správního řízení vyjde dostatečně najevo, že práva jiných subjektů nejsou stavbou ve stávající podobě dotčena, příp. kdy různým postupem stavebního úřadu ve vztahu ke stavebníkům v obdobném postavení se stávající územní rozhodnutí stalo obsoletním (nález sp. zn. I. ÚS 1956/19, bod 41). Podle Ústavního soudu o žádnou z popsaných situací či situaci, která by byla z hlediska závažnosti podobná, v posuzované věci nejde.

16. Ústavní soud shledal, že správní orgány i správní soudy přesvědčivě vysvětlily, proč povolením stavby v roce 2017 nedošlo k povolení stavby dřevěného přístřešku. Vznik samotného dřevěného přístřešku časově předcházel provedení stavebních změn na hlavní stavbě povolených společným rozhodnutím. Součástí stavebních úprav, které byly povoleny společným rozhodnutím, bylo pouze provedení obložení interiéru dřevěného přístřešku. Jedinou povolenou součástí dřevěného přístřešku bylo tedy jeho interiérové obložení deskami, nikoliv stavba samotná (její konstrukce). Důvodem, proč bylo obložení provedeno, bylo přitom požárně bezpečnostní řešení hlavního objektu. Stavební povolení dřevěný přístřešek považovalo za již existující stavbu a nikoliv stavbu, která byla nově povolena.

17. Samotná stavba přístřešku tak společným rozhodnutím povolena nebyla, přestože s ohledem na rozměry (více než 25 m2) a umístění (méně než 2 m od hranice pozemku) vyžadovala alespoň územní souhlas. Stěžovatel nadto do žádosti ani samotnou stavbu dřevěného přístřešku nezahrnul. Zahrnul pouze vnitřní obložení, které je toliko součástí dřevěného přístřešku a samo o sobě neplní žádnou hospodářskou funkci. Nemůže se tudíž dovolávat legitimního očekávání, že s přístřeškem bude nakládáno jako se stavbou povolenou. Netvrdil ani, že se z legitimních důvodů mohl domnívat, že stavba dřevěného přístřešku nevyžadovala žádné povolení, souhlas či jiné opatření stavebního úřadu.

18. Obecné soudy se zabývaly i zásahem do práv vedlejšího účastníka. Krajský soud jasně vysvětlil, že práva vedlejšího účastníka by byla neodstraněním stavby dřevěného přístřešku bezpochyby dotčena, neboť stavba byla provedena těsně u hranice jeho pozemku při nedodržení stanovené odstupové vzdálenosti. V případě, že by nebylo nařízeno odstranění stavby, by vedlejší účastník ztratil jakoukoliv reálnou možnost bránit se proti existenci této stavby, resp. uplatnit vůči ní námitky zákonem stanoveným postupem.

19. Ústavní soud konstatuje, že ve věci stěžovatele tedy nešlo o "zcela marginální překročení předpisů ze strany vlastníka" ani nevyšlo najevo, že práva jiných subjektů nejsou stavbou ve stávající podobě dotčena. Odstranění stavby tak v posuzované věci není nepřiměřené a kasační zásah Ústavního soudu není na místě.


V.
Závěr

20. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud uzavírá, že napadenými rozhodnutími nebyla porušena základní práva stěžovatele, a proto jeho ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2025


Josef Fiala v. r.
předseda senátu