I.ÚS 2299/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra (soudce zpravodaje), soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Langáška o ústavní stížnosti M. K., t. č. Vazební věznice Hradec Králové, zastoupeného JUDr. Bc. Marcelou Lafek, advokátkou se sídlem Národní 416/37, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 7 T 4/2024-16376 ze dne 5. 8. 2024 a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 0 Nt 808/2024-32 ze dne 27. 3. 2024 za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení svých práv podle čl. 8 odst. 1, 2 a 5, čl. 36 a čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatel je trestně stíhán pro podezření ze spáchání zločinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, a to ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 trestního zákoníku.

3. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou napadeným usnesením rozhodl, že stěžovatel se nadále ponechává ve vazbě a jeho žádost o propuštění z vazby se zamítá; nepřijal slib obviněného, nabídky záruk, návrh na uložení zákazu vycestování ani nahrazení vazby dohledem probačního úředníka. Proti tomu stěžovatel podal stížnost ke Krajskému soudu v Hradci Králové.

4. Krajský soud v usnesení upozornil, že stěžovatel vznáší opětovně stejné námitky, které soud již vypořádával, a že z výpovědí řady osob je zřejmé, že se na nelegální migraci opakovaně podílel. K námitce, že nebyl proveden překlad odposlechů, ale jen jejich stručný výklad, odkázal na předchozí rozhodnutí Ústavního soudu a uvedl, že přepisy odposlechů nejsou důkazem; tím je obsah zjištěného hovoru, který by měl být proveden v hlavním líčení přehráním. Stěžovatel byl o všem relevantním informován. Soud dále rozvedl své úvahy, proč jsou dány vazební důvody a proč neakceptoval alternativy k vazbě.

5. Stěžovatel v ústavní stížnosti zaprvé uvádí, že obsahem spisu nejsou doslovné přepisy odposlechů, které mají představovat jediný důkaz o jeho údajné vině. Ve stručných výtazích odposlechů přitom chybí podstatné části rozhovorů. Ke zvukovému záznamu odposlechů měl být připojen doslovný překlad, neboť jinak nelze ověřit jeho obsah. Ve spisu jsou sice "doslovné" přepisy odposlechů opatřené tlumočnickou doložkou, ale bylo ponecháno na tlumočníkovi, aby určil, které části záznamů jsou významné pro trestní řízení. Takový postup je však v rozporu s trestním řádem; orgány činné v trestním řízení nemohou přenést svou povinnost vyhodnocovat důkazy na tlumočníka. Stěžovatel zadruhé namítá, že při vazebním zasedání byl přítomen tlumočník, proti němuž vznesl námitky. Stěžovatel je turecký Kurd, zatímco tlumočník je Syřan. Upozorňoval přitom, že tlumočník neovládá tureckou kurdštinu; ta se od syrské kurdštiny liší. Dříve měl k dispozici tlumočníka do turečtiny, kterou rovněž ovládá, a usiluje znovu o takového tlumočníka.

6. Procesní podmínky řízení o ústavní stížnosti jsou splněny. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným a řádně zastoupeným stěžovatelem. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný a nejsou dány ani důvody její nepřípustnosti.

7. Ústavní stížnost je však zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a řídí se zásadou zdrženlivosti v zasahování do jejich činnosti. Do jejich rozhodovací činnosti vstupuje jen tehdy, byla-li jejich pravomocným rozhodnutím porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatele. Jiné vady, které jinak nesouvisejí s rolí Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti, se nacházejí mimo jeho přezkumnou pravomoc.

9. Pokud jde o první okruh námitek stran přepisů odposlechů, Ústavní soud se jimi již ve vztahu ke stěžovateli zabýval. Přezkoumal je ve věci pod sp. zn. I. ÚS 876/24, kdy stěžovatel rovněž brojil proti ponechání ve vazbě, a odmítl je pro zjevnou neopodstatněnost.

10. Ústavní soud zdůraznil, že nezbytným předpokladem pro vazební zbavení osobní svobody je existence skutečností způsobilých přesvědčit objektivního pozorovatele, že konkrétní osoba mohla spáchat trestný čin. Z povahy věci vyplývá, že podezření nemusí být tak silné, jak se vyžaduje pro odsouzení; rozhodování o vazbě není rozhodováním o vině či nevině. Posouzení konkrétních okolností je však věcí obecných soudů, které musí zvážit, je-li vazba v konkrétní věci nezbytná k dosažení účelu trestního řízení a nelze-li jej dosáhnout jinak. Do takových úvah a rozhodnutí může Ústavní soud zasáhnout jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 2 a odst. 5 Listiny) vůbec, jsou-li tvrzené vazební důvody nedostatečně zjištěné nebo závěry obecných soudů hrubě nepřiléhavé či svévolné. Uzavřel přitom, že taková situace v projednávané věci nenastala. Jak posléze uvedl Ústavní soud i ve věci sp. zn. III. ÚS 1988/24, s ohledem na fázi trestního řízení nelze obecným soudům vytknout, že při užití odposlechů ve vazebním řízení nebyl pořízen jejich doslovný překlad a přepis.

11. Pokud jde o druhý okruh námitek stran výběru tlumočníka, Ústavní soud se velmi obdobným námitkám rovněž věnoval v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 1988/24 a označil je také za zjevně neopodstatněné.

12. Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má mít právo na bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví. Poskytnutá pomoc tlumočníka by měla být taková, aby umožnila obviněnému seznámit se s danou věcí a hájit se zejména tím, že bude schopen předložit soudu svoji verzi události (srov. Kamasinski proti Rakousku, rozsudek ESLP č. 9783/82 ze dne 19. 12. 1989). Tedy v rodném jazyce obviněného nebo v jakémkoli jiném jazyce, kterým mluví nebo kterému rozumí, aby mohl plně uplatnit právo na obhajobu a bylo zaručeno spravedlivé řízení. Způsob zjištění jazykových znalostí obviněného je na úvaze soudu. Listina ani Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod nevyžadují, aby bylo obviněnému tlumočeno do jeho mateřského jazyka, protože postačí, pokud je mu tlumočeno do jiného jazyka, jemuž rovněž rozumí (Sandel proti Makedonii, rozsudek ESLP č. 21790/03 ze dne 27. 5. 2010).

13. Okresní soud v posuzované věci přibral k vazebnímu zasedání tlumočníka z kurdského jazyka. Nepřisvědčil přitom námitkám stěžovatele, že tlumočníkovi nerozumí, neboť z faktického průběhu vazebního zasedání a z důkazního materiálu (kurdsky vedených odposlechů) soud zjistil, že stěžovatel sám kurdsky běžně hovoří a tlumočník mu rozumí. Za těchto okolností Ústavní soud obdobně jako v řízení vedeném pod sp. zn. III. ÚS 1988/24 dospěl k závěru, že stěžovateli se během vazebního zasedání v posuzované věci dostalo dostatečné jazykové pomoci a jeho ústavně zaručená práva dotčena nebyla. Pokud by vyvstaly konkrétní námitky k obsahu tlumočení v dalším řízení, stěžovateli, který je zastoupen obhájcem, nic nebrání takové výtky vznést.

14. Napadená usnesení nejsou zatížena ani žádnými jinými ústavněprávně relevantními excesy. Ústavní soud proto uzavírá, že nezakládají porušení ústavně zaručených základních práv stěžovatele. Ústavní stížnost tedy podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2024


Jan Wintr, v. r.
předseda senátu