III.ÚS 103/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky V. C., zastoupené JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou, se sídlem Lublaňská 673/24, Praha 2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. října 2023 č. j. 19 Co 85/2023-1079, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a A. S. C. a nezletilého M. X. C., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a splňující i ostatní zákonem stanovené podmínky řízení [§ 75 odst. 1 a contrario; § 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu] brojí stěžovatelka proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze ("městský soud"), neboť má za to, že jím byla porušena její základní práva zaručená čl. 5, čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina") a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve spojení s čl. 3 a čl. 12 Úmluvy o právech dítěte.

2. Rekapitulace průběhu řízení a napadeného rozhodnutí není nezbytná, protože samotným účastníkům jsou všechny relevantní okolnosti známy. Pro vypořádání ústavní stížnosti postačí uvést, že obecné soudy v nyní posuzovaném řízení rozhodovaly o úpravě styku nezletilého M. X. C. s jeho otcem.

3. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených listin, Obvodní soud pro Prahu 2 ("obvodní soud") rozsudkem ze dne 29. 11. 2022 č. j. 21 P 7/2017-968 (21 P a Nc 241/2022, 21 P a Nc 299/2022), upravil prázdninový styk nezletilého s jeho otcem s tím, že v době vánočních a jarních prázdnin může styk probíhat v USA (výrok IV.). Současně stanovil otci povinnost informovat stěžovatelku o tom, zda se bude styk s nezletilým konat, a to nejpozději sedm dní před zahájením styku prostřednictvím e-mailu (výrok V.), resp. povinnost zajišťovat během styku s nezletilým v ČR jeho školní docházku (výrok VI.).

4. K odvolání obou účastníků ve věci rozhodoval městský soud, který napadeným rozsudkem rozhodnutí obvodního soudu změnil ve výrocích IV., V. a VI. tak, že upravil styk nezletilého s otcem v běžném režimu v každém kalendářním měsíci poslední víkend od pátku po ukončení školního vyučování do neděle 18:00 hod. i v režimu prázdnin a svátků. Místem předání a převzetí nezletilého určil bydliště stěžovatelky, přičemž v případě školní docházky stanovil, že otec převezme nezletilého ve školním zařízení. Městský soud upravil styk otce s ohledem na změnu ve skutkovém stavu (přestěhování otce z USA do ČR).

5. Stěžovatelka se závěry městského soudu nesouhlasí a napadá je ústavní stížností, v níž se dovolává porušení svých shora rubrikovaných základních práv. Napadené rozhodnutí považuje za nepřezkoumatelné. Městskému soudu vytýká, že nesprávně posoudil skutkový stav. Namítá, že městský soud řádně nezjistil stanovisko nezletilého, který styk s otcem odmítá, neprovedl stěžovatelkou navrhované důkazy (např. výslech jejího partnera) a především se nedostatečně zabýval rodičovskými kompetencemi otce. Stěžovatelka v tomto ohledu poukazuje zejména na okolnosti tragického úmrtí staršího syna.

6. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Pravomoc Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") založena výlučně k přezkumu rozhodnutí či namítaného zásahu z hlediska ústavnosti, tj. zda v řízení, resp. v rozhodnutí je završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Takové zásahy či pochybení městského soudu Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

7. Podstata stěžovatelčiny polemiky se závěry napadeného soudního rozhodnutí je založena především na nesouhlasu s právními závěry městského soudu učiněnými v rámci řízení o úpravě výchovných poměrů k jejímu nezletilému synovi.

8. Ústavní soud předně zdůrazňuje závěry plynoucí z jeho ustálené judikatury, že k soudním rozhodnutím v rodinných věcech přistupuje velmi rezervovaně, a dále rovněž to, že obecně není povolán k přezkumu správnosti aplikace a interpretace podústavního práva. Tato zdrženlivost plyne mimo jiné i z toho, že ve věcech upravených v druhé části (rodinné právo) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník není proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek (nejedná-li se o manželské majetkové právo). Jak bylo zdůrazněno výše, úkolem Ústavního soudu je v řízení o ústavní stížnosti ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto ani v řízeních o ústavních stížnostech směřujících proti rozhodnutím ve věcech péče soudu o nezletilé nenáleží hodnotit důkazy provedené obecnými soudy v příslušných řízeních a na základě tohoto vlastního hodnocení důkazů předjímat rozhodnutí např. o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, nebo jakým způsobem (co do formy, rozsahu i konkrétního vymezení časového harmonogramu) má být rozhodnuto o styku s nezletilým dítětem.

9. Stěžovatelka nicméně staví Ústavní soud právě do této pozice, tj. další instance v systému obecného soudnictví, neboť své argumenty obsažené v ústavní stížnosti, které mají spíše charakter nesouhlasných námitek vůči konkrétním důvodům, na nichž městský soud založil své rozhodnutí, předkládala v obdobném znění již v předchozím řízení. Stěžovatelka tak s ústavní stížností fakticky nakládá jako s dalším procesním nástrojem, jehož prostřednictvím se domáhá změny konkrétní úpravy styku nezletilého s jeho otcem, jak byla vymezena městským soudem.

10. S ohledem na shora uvedené ovšem platí, že možnost pro kasační zásah Ústavního soudu je ve věci, již mu nyní předkládá stěžovatelka, velmi zúžena, v důsledku čehož se jeho přezkum koncentruje pouze na posouzení toho, zda v případě napadeného rozhodnutí nejde o rozhodnutí, které by bylo založeno na libovůli, resp. které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces. V nyní posuzovaném řízení se tak přezkum Ústavního soudu soustředí zejména na posouzení, zda byly za účelem zjištění relevantních kritérií (srov. dále) shromážděny veškeré potřebné důkazy s tím, že důkazní aktivita nedopadá na samotné účastníky, nýbrž na soud, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a zda byla veškerá rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna (srov. nález sp. zn. III. ÚS 3001/20 ze dne 16. 3. 2021; všechna zde uvedená rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Vykazují-li rozhodnutí obecných soudů uvedené nedostatky, představují nepřípustný zásah do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny a ve spojení s tím do práva na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života podle čl. 10 odst. 2 Listiny (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 149/20 ze dne 31. 3. 2020).

11. Ústavní soud dále ve shodě s městským soudem uvádí, že základním kritériem jak při stanovení rozsahu styku, tak i při zjišťování, zda vůbec je dáno právo na styk, je nejlepší zájem dítěte ve smyslu čl. 3 Úmluvy o právech dítěte.

12. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí rovněž prizmatem těchto kritérií, přičemž dospěl k závěru, že městský soud při svém rozhodování vzal uvedené ústavní požadavky do úvahy a konfrontoval je s konkrétními skutkovými okolnostmi posuzovaného případu. Právní závěry, v nichž, jak již bylo zdůrazněno, shledal předpoklady pro stanovení styku nezletilého s jeho otcem dle harmonogramu vymezeného v napadeném rozsudku, s nimi dle názoru Ústavního soudu plně korespondují, resp. nelze je považovat za ústavněprávně excesivní, což teprve by bylo způsobilé založit potřebu kasačního zásahu Ústavního soudu.

13. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, městský soud kladl důraz především právě na splnění výše uvedeného základního postulátu řízení o úpravě poměrů k nezletilým a přijatá opatření byla činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte. Není přitom relevantní, že se stěžovatelka s hodnocením městského soudu neztotožňuje a nadále předkládá vlastní verzi toho, co je a není v zájmu jejího syna.

14. Pro Ústavní soud je podstatné, že závěry městského soudu jsou dostatečně odůvodněné. Městský soud předně zdůraznil, že rozhodoval za jiného skutkového stavu než obvodní soud, neboť v mezidobí se otec přestěhoval z USA do ČR, kde se rozhodl trvale žít a kde má zajištěné bytové zázemí i práci (srov. rozsudek městského soudu, bod 19). Městský soud zajistil rovněž participační práva nezletilého, a to opakovaně v rámci pohovorů s OSPOD provedených v červnu a říjnu 2023 (srov. tamtéž, body 14 a 15). Přání nezletilého byla přikládána patřičná váha, byť je městský soud do jisté míry kriticky přehodnotil. Tento postup mu ovšem nelze vytýkat, neboť přání dítěte nelze označit za absolutní hodnotu (ačkoliv má bezesporu značný význam), od níž by se soud nemohl odchýlit, pakliže tento krok dostatečně odůvodní - tak jako v nyní posuzovaném případě - relevantními důležitými zájmy, mezi nimiž bude hrát nejzásadnější roli nejlepší zájem dítěte. Těmto požadavkům městský soud dostál. Z napadeného rozhodnutí je rovněž dostatečně patrné, proč městský soud nepřistoupil k provedení stěžovatelkou navrhovaných důkazů (srov. tamtéž, bod 17), čímž vyhověl ústavněprávním požadavkům kladeným na dokazování.

15. Lze tedy shrnout, že dospěl-li městský soud v nyní posuzované věci k závěru, že zde není dán žádný důvod, pro který by měl být otec vyloučen z péče o nezletilého, přičemž mj. zohlednil, že v souvislosti s úmrtím staršího syna nebylo prokázáno jeho pochybení při výkonu rodičovské odpovědnosti, resp. že nebylo prokázáno stěžovatelkou tvrzené plánované odstěhování otce (srov. rozsudek městského soudu, body 19 a 21), Ústavní soud na takto formulovaných závěrech neshledal cokoliv, co by odůvodnilo jeho případný kasační zásah.

16. Ústavní soud proto ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. března 2024


Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu