III.ÚS 2799/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce zpravodaje Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele J. Š., zastoupeného Mgr. Bc. Terezou Machovou, advokátkou, sídlem Prvního pluku 320/17, Praha 8, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. července 2024, č. j. 72 Co 120/2024-1474, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a 1) A. S., zastoupené JUDr. Michaelou Lang, advokátkou, sídlem Na Strži 2102/61a, Praha 4, a 2) nezletilého M. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I. Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Obvodní soud pro Prahu 4 ("obvodní soud") rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 14 Nc 1256/2020-1307, ve znění opravného usnesení ze dne 5. 3. 2024, č. j. 14 Nc 1256/2020-1376, svěřil nezletilého do péče matky (výrok I.). Dále stanovil stěžovateli běžné i dlužné výživné (výroky II. a III.) a upravil harmonogram jeho styku s nezletilým v režimu běžném i prázdninovém (výroky IV. až X.). Obvodní soud rozhodl o předběžné vykonatelnosti tohoto rozsudku (výrok XI.).

2. Oba rodiče napadli tento rozsudek odvoláním - matka ve vztahu k výrokům o úpravě styku od 1. 2. 2024 a v době Velikonoc, stěžovatel ve vztahu k úpravě péče, stanovení výživného i úpravě běžného styku a styku o Velikonocích a letních prázdninách.

3. Městský soud v Praze ("městský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí obvodního soudu ve výrocích I., II., VIII., IX. a X. (výrok I.). Dále jej změnil ve výroku o dlužném výživném, přičemž nově stanovil výši nedoplatku na výživném (v porovnání s rozhodnutím obvodního soudu celkově nižší) od 1. 5. 2021 do 30. 6. 2024 (výrok II.). Městský soud odmítl odvolání stěžovatele do výroku IV. o úpravě styku od 1. 11. 2023 do 31. 1. 2024 (výrok III.) a odvolání obou rodičů do výroku V., pokud jím obvodní soud upravil styk stěžovatele s nezletilým v době od 1. 1. 2024 do 2. 7. 2024 (výrok IV.). Dále rozhodl, že pro dobu od 3. 7. 2024 se rozsudek obvodního soudu ve výroku V. mění tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilým v každém sudém týdnu od pátku od 14:00 hodin do neděle do 18:00 hodin a dále v každém týdnu ve čtvrtek od 14:00 hodin do 18:00 hodin s tím, že k předání dojde ve školním zařízení, které nezletilý navštěvuje, nebo v bydlišti matky (výrok V.).


II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel s rozhodnutím městského soudu nesouhlasí, napadá jej ústavní stížností, jíž se domáhá jeho zrušení, přičemž se dovolává porušení svých základních práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

5. Namítá, že napadené rozhodnutí trpí ústavněprávním deficitem extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a učiněnými právními závěry. Zdůrazňuje, že nedostatečná komunikace mezi rodiči obecně není překážkou pro svěření dítěte do střídavé péče. Uvádí, že soudy nezohlednily, že matka nezletilého iracionálním, svévolným a účelovým odmítáním kvalifikované komunikace eliminuje možnost jím navrhované asymetrické střídavé péče, a tedy i rovnocenné podmínky pro výchovu dítěte oběma rodiči. Stěžovatel dále namítá, že soudy dostatečně nevysvětlily, proč v jeho věci nerozhodly o nařízení dohledu nad výchovou nezletilého, který by dle jeho názoru přispěl ke zlepšení vzájemné rodičovské komunikace na adekvátní úroveň.


III. Průběh řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud vyžádal spis a vyjádření účastníka a vedlejší účastnice řízení.

7. Městský soud zhodnotil, že napadené rozhodnutí neporušuje základní práva stěžovatele. Zdůraznil, že rozhodl v souladu se zájmem nezletilého, zajistil jeho participační práva a napadené rozhodnutí též zevrubně odůvodnil.

8. Vedlejší účastnice řízení označila stěžovatelovu argumentaci za polemiku s napadeným rozhodnutím, která dle jejího názoru zcela postrádá ústavněprávní rozměr. Vedle toho se vyjádřila ke konkrétním argumentům obsaženým v ústavní stížnosti (např. k participačním právům nezletilého, či k syndromu zavrženého rodiče).

9. Stěžovatel se v replice vyjádřil k jednotlivým tvrzením vedlejší účastnice řízení a setrval na svém návrhu na zrušení napadeného rozhodnutí.

IV. Splnění podmínek řízení

10. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen advokátkou v souladu s § 29 až 31 zákona Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).


V. Vlastní posouzení

11. Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele a obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

12. Ústavní soud připomíná, že řízení o ústavní stížnosti není pokračováním opatrovnického řízení před obecnými soudy, nýbrž samostatným specializovaným řízením, jehož předmětem je přezkum napadených soudních rozhodnutí výlučně v rovině porušení základních práv či svobod zaručených ústavním pořádkem. Nelze se v něm tedy úspěšně domáhat vlastního hodnocení skutečností, na nichž by měla spočívat úprava péče o nezletilé. Posuzování těchto otázek je především v pravomoci obecných soudů, mimo jiné proto, že právě tyto soudy znají konkrétní specifické okolnosti případu a mají nejlepší podmínky pro dokazování a následné rozhodnutí. Ústavní soud proto k přezkumu rozhodnutí ve věcech rodinných přistupuje rezervovaně a v tomto ohledu je povolán korigovat pouze jejich excesy. K ničemu takovému však v posuzované věci nedošlo.

13. Podstata stěžovatelových námitek směřuje k úpravě péče ve vztahu k jeho nezletilému synovi. Na rozdíl od stěžovatele však Ústavní soud nehodnotí tuto úpravu jako extrémní či jinak zasahující do ústavně zaručených práv stěžovatele. Městský soud a před ním též obvodní soud totiž vyložily důvody, které je vedly k závěru, že svěření nezletilého do výlučné péče matky bude v současnosti nejlépe odpovídat aktuálním potřebám a zájmům nezletilého. Dostatečně přitom zohlednily participační práva nezletilého.

14. Stěžovateli lze dát za pravdu v tom, že podle konstantní judikatury Ústavního soudu absence či horší úroveň komunikace mezi rodiči nemůže vést sama o sobě k vyloučení střídavé péče (srov. nález sp. zn. I. ÚS 3065/21 ze dne 3. 5. 2022, bod 37). Jak ovšem vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, městský soud vzal při úpravě výchovných poměrů nezletilého, a tedy při rozhodnutí o svěření nezletilého do výlučné péče matky, v potaz jeho přání, odvíjející se od jeho citové orientace na matku (srov. napadený rozsudek, body 12 a 20). Současně zohlednil, že tento způsob úpravy výchovných poměrů koresponduje s odbornými závěry vypracovaného znaleckého posudku, podle nichž právě z takto zvoleného výchovného modelu, doplněného úpravou styku se stěžovatelem, může nezletilý nejvíce profitovat (srov. tamtéž, bod 4 a bod 20 in fine). Závěry městského soudu, jenž svěřil nezletilého do péče matky, tak nelze považovat za svévolné či excesivní ve shora naznačeném smyslu, a tedy i otevírající prostor pro případný kasační zásah Ústavního soudu.

15. Protiústavnost Ústavní soud neshledal ani v tom, že soudy nerozhodly o nařízení dohledu nad výchovou nezletilého. Jak totiž vyplývá z příslušné zákonné dikce, soud takové výchovné opatření může, tj. nemusí, uložit (srov. § 925 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Ve stěžovatelově věci soudy o opatření, jehož se stěžovatel nyní dovolává, nerozhodovaly proto, že k tomu nespatřovaly důvod, na čemž nic nemění ani skutečnost, že řízení o uložení výchovných opatření je řízením ve věcech péče soudu o nezletilé, které lze zahájit i bez návrhu [srov. § 466 písm. m) a § 468 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních].

16. Ústavní soud si je po prostudování spisu vědom, že nyní posuzovaný případ ovlivňuje hluboký a přetrvávající konflikt stěžovatele a vedlejší účastnice řízení. Apeluje proto na rodiče, aby neřešili své neshody bojem o nezletilého či jeho prostřednictvím, ale naopak hleděli především na jeho zájem být v péči obou rodičů a hledali nejvhodnější způsob, jak dítěti vytvořit harmonické a láskyplné prostředí. Pro Ústavní soud je též podstatné, že soudy na nedostatek kooperace ze strany rodičů, zejména pak vedlejší účastnice řízení, reagují (srov. napadené rozhodnutí, bod 20 a dále např. výzva k plnění rozhodnutí soudu ze dne 8. 1. 2025, bod19 - srov. spis, č. l. 1645).

17. Ústavní soud konstatuje, že závěry městského soudu v rámci ústavního přezkumu obstojí. Jak totiž vyplývá z odůvodnění napadeného rozhodnutí, městský soud kladl důraz především a právě na splnění základního postulátu řízení o úpravě poměrů k nezletilým, tj. aby řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna vždy v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte).


VI. Závěr

18. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení základních práv stěžovatele, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 2025


Daniela Zemanová v. r.
předsedkyně senátu