IV.ÚS 1252/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelky K. N., zastoupené Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem, sídlem Gočárova třída 504/54, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 23. ledna 2025 č. j. 22 Co 326/2023-595, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, a J. R. a nezl. B. R., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku, který porušil řadu jejích ústavně zaručených práv a též řadu ústavně zaručených práv nezletilé vedlejší účastnice.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatelka je matkou nezletilé a bývalou manželkou vedlejšího účastníka - otce nezletilé. V prosinci 2022 došlo k rozpadu jejich vztahu a bylo proto třeba upravit poměry a výživu k nezletilé dceři pro dobu do rozvodu manželství a pro dobu po rozvodu manželství. Okresní soud v Pardubicích proto uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost platit výživné na nezletilou ve výši 6 500 Kč měsíčně počínaje dnem 22. 12. 2022 a ve výši 4 500 Kč měsíčně počínaje dnem 1. 7. 2023, upravil styk vedlejšího účastníka s nezletilou tak, že styk měl nejprve probíhat každý týden ve středu a v sobotu a následně se postupně rozšířit na styk od pondělí sudého týdne do pondělí lichého týdne, stanovil nad výchovou nezletilé dohled, vyslovil předběžnou vykonatelnost výroku o styku a rozhodl o nákladech řízení. Okresní soud vyhodnotil, že vedlejší účastník má lepší výchovné schopnosti než stěžovatelka, která nezletilou proti vedlejšímu účastníkovi manipuluje. Zároveň však přihlédl k tomu, že větší zásah do faktické péče stěžovatelky by mohl nezletilou traumatizovat. Proto upravil styk vedlejšího účastníka s nezletilou tak, aby teprve jeho postupným rozšiřováním měl vedlejší účastník stejný podíl na péči o nezletilou jako má stěžovatelka.

3. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ve věci rozhodoval dvakrát, neboť jeho první rozsudek k ústavní stížnosti vedlejšího účastníka zrušil Ústavní soud nálezem ze dne 3. 10. 2024 sp. zn. III. ÚS 1718/24. Krajský soud byl povinen znovu zkoumat podmínky, za kterých by nezletilá mohla být svěřena do symetrické, případně i asymetrické střídavé péče rodičů. Nyní napadeným rozsudkem změnil rozsudek okresního soudu a svěřil nezletilou do střídavé péče rodičů tak, že v péči vedlejšího účastníka bude vždy od pondělí sudého kalendářního týdne do následujícího pondělí lichého kalendářního týdne a v péči stěžovatelky bude vždy od pondělí lichého kalendářního týdne do následujícího pondělí sudého kalendářního týdne. V období Vánoc bude nezletilá v každém sudém kalendářním roce v péči vedlejšího účastníka od 23. 12. do 26. 12. a v péči stěžovatelky od 26. 12. do 1. 1. a v každém lichém kalendářním roce bude v péči stěžovatelky od 23. 12. do 26. 12. a v péči vedlejšího účastníka od 26. 12. do 1. 1. K předávání nezletilé dojde prostřednictvím školy, kde si nezletilou vyzvedne rodič, jehož péče začíná. Nebude-li nezletilá v době předání ve škole, dojde k předání vždy v místě bydliště toho rodiče, jehož péče končí. Krajský soud zároveň uložil vedlejšímu účastníkovi povinnost platit nezletilé výživné ve výši 3 000 Kč měsíčně.

4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti argumentuje, že krajský soud nerozhodl v nejlepším zájmu nezletilé a nerespektoval rušící nález Ústavního soudu. Krajský soud nepřihlédl k odvolání stěžovatelky a k novým skutečnostem. Další dokazování považoval za nadbytečné, aniž by to řádně odůvodnil a neprovedl lékařskou zprávu. Novou skutečností je například rozvod manželství, návrh na výkon rozhodnutí ze strany vedlejšího účastníka, návrh stěžovatelky na určení bydliště a školy nezletilé, návrh stěžovatelky na odvolání opatrovníka a jmenování nového opatrovníka. Všechny tyto související návrhy krajský soud včas neprojednal a znemožnil tím v posuzované věci zajistit všechna garantovaná práva nezletilé. Krajský soud dopředu vytvořil pro navazující řízení situaci v neprospěch stěžovatelky. Kvůli rozvodu bylo třeba se zabývat úpravou styku šířeji. Od posledního rozsudku uplynulo 16 měsíců, což výrazně změnilo poměry a krajský soud to nereflektoval. Krajský soud ani opatrovník nezjišťovali názor nezletilé, což bylo jejich ústavní povinností a dopustili se tím neústavního pochybení. Od posledního výslechu nezletilé uplynul skoro rok a nezletilá se nemohla vyjádřit k probíhajícímu styku od prosince 2024, neboť opatrovník řádně nezprostředkoval její názor. Nelze tedy učinit závěr, že je nezletilá při současné úpravě styku spokojena. Kvůli změně složení senátu nebyl výslechu nezletilé přítomen jeden ze soudců. Nemohl proto danou věc kvalifikovaně hodnotit a hlasování senátu je proto vadné. Krajský soud měl povinnost nahrát rozhovor s nezletilou, což neučinil, pouhý přepis rozhovoru nestačí.

5. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je řádně zastoupena (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

6. Ústavní soud připomíná, že soudní rozhodnutí ve věcech rodinných přezkoumává obzvláště rezervovaně. V těchto věcech se totiž rozhodování civilních soudů odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, což je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Prostor pro zásah Ústavního soudu se tak zužuje, v důsledku čehož se Ústavní soud soustředí pouze na posouzení, zda nejde o rozhodnutí založené na libovůli či jinak popírající základní práva (např. nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23, bod 15). V této věci ani o jeden z těchto případů nejde.

7. Ustálená judikatura Ústavního soudu vymezila kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti zohlednění nejlepšího zájmu dítěte vzít v úvahu při rozhodování o úpravě výchovných poměrů [srov. nález ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3065/21 (N 56/112 SbNU 9), body 20 a 27]. Krajský soud všechna tato kritéria zohlednil.

8. Krajský soud v souladu se závaznými závěry nálezu III. ÚS 1718/24 znovu zkoumal podmínky, za kterých by nezletilá mohla být svěřena do symetrické, případně i asymetrické střídavé péče (např. body 6, 7, 8, 23, 26 a 29 rozsudku krajského soudu). Zohlednil výsledky již provedeného dokazování a zohlednil též nové skutečnosti nastalé po vyhlášení jeho prvního zrušeného rozsudku. Z nových skutečností zohlednil zprávy centra sociální pomoci a služeb, ve kterých byly zachyceny dva pohovory sociální pracovnice a nezletilé, dále zohlednil zprávy kolizního opatrovníka, základní školy, vyjádření rodičů, výsledky úřední činnosti okresního soudu a přihlédl též k tomu, že proběhl rozvod (např. body 14, 15, 16, 18, 20, 21 a 23 tamtéž). Kvůli rozvodu rodičů krajský soud shledal, že není na místě rozhodovat o úpravě poměrů pro dobu před a po rozvodu manželství, a že je třeba rozhodnout (jen) o dosud neupravených poměrech nezletilé, a přitom vycházet z dosavadního prokázaného skutkového (faktického) stavu její péče a výživy (bod 22 tamtéž). Ve světle nově zjištěných skutečností krajský soud rovněž zkoumal, zda může vycházet z již proběhlého dokazování. Dospěl k závěru, že může a své závěry odůvodnil (body 22 až 32 tamtéž). Námitky stěžovatelky, že krajský soud nepřihlédl k novým skutečnostem, se proto míjí s průběhem řízení.

9. S průběhem řízení se míjí i námitka, že krajský soud ukončil dokazování, aniž by to řádně odůvodnil či že nepřihlédl k souvisejícím řízením. Krajský soud vysvětlil, že další znalecké dokazování a případné lékařské zprávy by byly nadbytečné, neboť zjištěné rozhodné skutečnosti byly dostatečně, věrohodně a odborně podloženy zprávami opatrovníka a školských a odborných zařízení (bod 22 rozsudku krajského soudu). Přihlédl též k relevantním souvisejícím řízením a výsledkům úřední činnosti okresního soudu (bod 23 tamtéž). Krajský soud neměl povinnost čekat na skončení řízení, jejichž výsledky nebyly pro posouzení věci nutné.

10. Krajský soud rovněž dostál svým ústavním povinnostem tím, že dostatečně zjistil názor nezletilé. Krajský soud provedl rozhovor s nezletilou (bod 13 rozsudku krajského soudu), její názor poté též dvakrát zprostředkovaně zjistil v říjnu a listopadu 2024 pomocí sociální pracovnice (bod 14 tamtéž) a naposledy v prosinci 2024 pomocí opatrovníka (bod 18 tamtéž). Stěžovatelka v posuzované věci nijak neuvádí, jak konkrétně opatrovník nesprávně zprostředkoval názor nezletilé. Krajský soud při hodnocení nejlepšího zájmu nezletilé a jejích přání přihlédl k tomu, že z provedeného dokazování vyplynulo, že je nezletilá manipulována stěžovatelkou, neboť (mimo jiné) vypovídá nepřirozeně a totožně jako stěžovatelka (bod 23 tamtéž). Na takovém hodnocení není nic neústavního, neboť postoj nezletilé se zjevně nezakládá na racionálních a opodstatněných výhradách vůči vedlejšímu účastníkovi (srov. nález III. ÚS 1718/24, bod 18).

11. Nic neústavního není ani na změně ve složení senátu a nepořízení záznamu z výslechu nezletilé. Při změně obsazení soudu je podle § 119 odst. 3 občanského soudního řádu (až na výjimky vyplývající z judikatury) třeba jen to, aby na začátku dalšího jednání předseda senátu sdělil obsah přednesů a provedených důkazů. Není třeba znovu provádět výslech nezletilé. Rozhovor s dítětem představuje úkon soudu sui generis a nejde o důkaz výslechem účastníka řízení. Zákonodárce sice v § 100 odst. 3 občanského soudního řádu použil pojem "výslech", tento pojem je však třeba vykládat v kontextu mezinárodních závazků České republiky. Úmluva o právech dítěte v čl. 12 (upravujícím právo dítěte na participaci) používá v českém překladu pojem "vyslyšení" (v originálních jazycích: anglicky "to be heard", francouzsky "d'etre entendu"; rusky "/následuje text v ruském jazyce - poznámka AO ÚS/"; španělsky "ser escuchado"). Stejný pojem potom výlučně užívá i Všeobecný komentář č. 12 Výboru pro práva dítěte OSN. Český překlad Evropské úmluvy o výkonu práv dětí pracuje s pojmy "být konzultováno" a "vyslechnout", anglický originál užívá pojem "to be consulted/consult", který se dá přeložit jako probrat nebo konzultovat.

12. Ustanovení § 100 odst. 3 občanského soudního řádu inkorporuje čl. 12 Úmluvy o právech dítěte a Evropskou úmluvu o výkonu práv dětí, proto je nutno zjišťování názoru dítěte chápat jako součást procesu participace, vyslyšení dítěte, nikoli jako důkaz výslechem svědka. Stejné závěry lze dovodit i systematickým výkladem. Dotčené ustanovení je umístěno v občanském soudním řádu v části třetí, řízení v prvním stupni, hlavě první, průběh řízení. Důkazní prostředky (včetně výslechu účastníků či svědků) jsou upraveny v části třetí, řízení v prvním stupni, hlavě druhé, dokazování. Krajský soud tím, že ke zjišťování názoru dítěte nepřistupoval jako k výslechu, postupoval v souladu s ústavními požadavky (srov. usnesení ze dne 18. 10. 2021 sp. zn. II. ÚS 1845/21, bod 6).

13. Ústavní soud nezjistil žádné porušení základních práv stěžovatelky. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2025


Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu