IV.ÚS 534/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy, soudce Josefa Baxy (soudce zpravodaje) a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele T. A. H., zastoupeného Mgr. Markétou Hanzlíkovou, advokátkou, sídlem Karlovo náměstí 671/24, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2025 č. j. 18 Co 18/2025-2887, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a N. J. H. a nezletilého N. T. H., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky ("Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ("zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho práv a práv nezletilého zakotvených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Stěžovatel současně žádá o přednostní projednání věci.

2. Stěžovatel je otcem N. T. H. (dále jen "nezletilý"). Od 17. 6. 2024 je vedeno řízení o návrhu N. J. H. (dále jen "matka") o nahrazení souhlasu stěžovatele s tím, že nezletilý bude plnit povinnou školní docházku v Základní a mateřské škole X (dále jen "česká škola"). Usnesením ze dne 27. 8. 2024 č. j. 0 P 257/2018-2287 Obvodní soud pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") vyhověl návrhu stěžovatele na nařízení předběžného opatření, podle něhož nezletilý zahájil školní docházku ve škole Y (dále jen "anglická škola"), kde je výuka většinově vedena v angličtině, až na předmět České humanitní vědy.

3. Dne 23. 10. 2024 podala matka návrh na nařízení předběžného opatření, aby nezletilý do rozhodnutí soudu ve věci samé navštěvoval českou školu. Podle matky nebylo možné očekávat rozhodnutí ve věci samé v rozumné době z hlediska rozvoje a vzdělávacích potřeb nezletilého, jemuž byla podle zprávy Pedagogicko-psychologické poradny ze dne 18. 4. 2024 diagnostikována vývojová dysfázie s dopadem na rozvoj řeči, doporučena výuka v češtině, individuální vzdělávací plán a podpora asistenta. Nezletilý v předmětu České humanitní vědy začal zaostávat a musel se začít doučovat. Obvodní soud návrh matky zamítl výrokem I. usnesení ze dne 29. 10. 2024 č. j. 0 P 257/2018-2447. Usnesením ze dne 4. 12. 2024 č. j. 18 Co 447/2024-2614 Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") usnesení obvodního soudu ve výroku I. zrušil a věc vrátil obvodnímu soudu k dalšímu řízení, neboť dospěl k závěru, že je v nejlepším zájmu nezletilého, aby navštěvoval českou školu.

4. Usnesením ze dne 17. 12. 2024 č. j. 0 P 257/2018-2829 obvodní soud návrh matky na vydání předběžného opatření opět zamítl, neboť dospěl k závěru, že matka neosvědčila příčinnou souvislost mezi tím, že od nástupu nezletilého do anglické školy došlo ke zhoršení jeho znalostí češtiny a skutečností, že nezletilý navštěvuje anglickou školu. Nezletilý navíc v anglické škole podle obvodního soudu prospíval, což vyplynulo i z nové zprávy Pedagogicko-psychologické poradny Praha 6 ze dne 3. 12. 2024.

5. Napadeným rozhodnutím městský soud změnil rozhodnutí obvodního soudu a to tak, že nařídil předběžné opatření, podle kterého bude nezletilý plnit povinnou školní docházku v české škole nebo ve spádové škole, do rozhodnutí ve věci samé. Městský soud poukázal na zprávu Pedagogicko-psychologické poradny ze dne 18. 4. 2024, která s ohledem na vývojovou dysfázii nezletilého doporučila, aby byl nezletilý vzděláván v českém jazyce. Nerespektování tohoto doporučení se projevilo v zaostávání nezletilého v češtině ve větší míře, než kterou by bylo možné předpokládat při zařazení do školy s českým vyučovacím jazykem, při doporučeném preventivním zapojení speciálního pedagoga. Nezletilý navíc vyrůstá v České republice a je logické, aby se vzdělával v českém jazyce.


II.
Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel namítá, že změna rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření odvolacím soudem je možná pouze výjimečně a městský soud tuto výjimečnost neodůvodnil. Nebyla ani prokázána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů nezletilého. Z ničeho nevyplývá, že nezletilý zaostává v češtině a již vůbec nelze dovodit příčinnou souvislost mezi tímto údajným zaostáváním a jeho vzděláváním na anglické škole. Městský soud navíc při rozhodování chybně vycházel ze stavu v době vydání prvního rozhodnutí obvodního soudu a nezohlednil nové skutečnosti a důkazy. Jde zejména o zprávu Pedagogicko-psychologické poradny ze dne 3. 12. 2024, zprávu anglické školy ze dne 21. 11. 2024 a školní výsledky nezletilého. Z těch vyplývá, že nezletilý v anglické škole prosperuje, je dobře adaptován a dosahuje trvale uspokojivých výsledků. Městský soud stěžovateli ani neumožnil vyjádřit se k odvolání matky a vydal tak překvapivé rozhodnutí. Také nezohlednil nejlepší zájem nezletilého a napadeným usnesením zamezuje participaci stěžovatele na přípravě nezletilého do školy s ohledem na jazyk výuky. V doplněních ústavní stížnosti pak stěžovatel zopakoval potřebu přednostního projednání ústavní stížnosti a popsal další vývoj po změně školy nezletilého. Ve věci samé je navíc od 18. 2. 2025 jednání odročeno na neurčito a nelze zdaleka očekávat brzké rozhodnutí ve věci.


III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť před jejím podáním stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný.

8. K tvrzením stěžovatele o porušení základních práv nezletilého Ústavní soud dodává, že pro jeho procesní účastenství nebyly splněny procesní předpoklady. Nezletilý musí být zastoupen zákonným zástupcem a dále musí být zastupován na základě plné moci, která splňuje podmínky pro řízení před Ústavním soudem. Avšak vzhledem k výsledku řízení o ústavní stížnosti, nebylo nutno učinit nezbytné procesní úkony k zastoupení nezletilého. S ohledem na provázanost práv a povinností rodičů a dětí v rodině Ústavní soud navíc de facto rozhoduje o úpravě vztahů v rodině v jejich vzájemné podmíněnosti (obdobně usnesení ze dne 26. 1. 2021 sp. zn. IV. ÚS 3374/20).

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není soudem nadřízeným obecným soudům, nevykonává nad nimi dohled. Jeho úkolem v řízení o ústavní stížnosti fyzické či právnické osoby je toliko ochrana ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavní soud není povolán k přezkumu použití běžného zákona a může tak činit jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva nebo svobody stěžovatele. Rozhodnutí v rodinněprávních věcech přezkoumává Ústavní soud zdrženlivě. Rozhodování v této citlivé oblasti je doménou civilních soudů, které jsou v bezprostředním kontaktu s účastníky řízení, znají rodinnou situaci a mohou nejlépe posoudit zájem dítěte. Zájem dítěte má přitom být vždy prioritním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí [např. nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529)].

10. Předběžná opatření upravující poměry dítěte pak Ústavní soud věcně přezkoumává zcela výjimečně. Taková rozhodnutí podrobuje pouze tzv. omezenému testu ústavnosti; při něm zkoumá, zda předběžné opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a není projevem svévole (čl. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2, odst. 3 Listiny) [např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)].

11. Ze samotné povahy řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření vyplývá, že obecné soudy vzhledem ke krátkosti lhůty, v níž musejí o podaném návrhu rozhodnout, nemohou provádět dokazování, ale vycházejí pouze ze skutečností, jež jsou v době podání návrhu osvědčeny [nález ze dne 1. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 1847/16 (N 161/82 SbNU 527), bod 23]. Obecný soud proto při rozhodování o předběžném opatření zásadně nenařizuje jednání a neprovádí ani "klasické" dokazování jako při jednání ve věci samé.

12. Podle Ústavního soudu může odvolací soud výjimečně změnit rozhodnutí o zamítnutí návrhu na předběžné opatření, avšak pouze za předpokladu, že řádně odůvodní naplnění zákonných podmínek pro vydání předběžného opatření (tzn. je prokázána naléhavost zatímní úpravy poměrů) a zároveň, s ohledem na konkrétní okolnosti případu, předloží zvláštní zdůvodnění, proč nebyl možný standardní postup, např. hrozbu přímého, bezprostředního a nadále již nenapravitelného zásahu do sféry možností faktického uspokojení v řízení uplatněného nároku nebo jiné okolnosti, které takový postup podle soudu odůvodňují (nález ze dne 13. 3. 2024 sp. zn. III. ÚS 2606/23, body 22 až 23).

13. Ústavní soud již dříve také uvedl, že soud má povinnost v souladu se zásadou rovnosti účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod umožnit účastníkovi, vůči němuž směřuje návrh na nařízení předběžného opatření, aby se k němu před jeho nařízením vyjádřil [nález ze dne 1. 9. 2016 sp. zn. II. ÚS 1847/16 (N 161/82 SbNU 527)]. Ústavní soud však v pozdější judikatuře zároveň uvedl, že není povinností obecných soudů doručovat protistraně odvolání proti usnesení o návrhu na předběžné opatření před rozhodnutím odvolacího soudu vždy a v každém případě, a to nejen s ohledem na znění § 210 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."), nýbrž právě proto, že mohou být případy, kdy by doručení odvolání protistraně nebylo ani účelné, ani vhodné, anebo by dokonce mohl být nevhodným doručením odvolání zmařen účel předběžného opatření, tedy mimořádného procesního institutu, který musí být do jisté míry založen na prvku překvapivosti [nález ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 802/19 (N 106/94 SbNU 297)].

14. Stěžovatel nenamítá, že napadené rozhodnutí postrádá zákonný podklad či, že jej vydal nepříslušný orgán. Svou argumentaci zakládá na tom, že rozhodnutí městského soudu je založeno na svévoli. Tím vymezil i rozsah posouzení Ústavního soudu.

15. Ústavní soud předně uvádí, že z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že městský soud si byl vědom nálezu ze dne 19. 1. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 (N 8/56 SbNU 69; 48/2010 Sb.) a toho, že změna rozhodnutí o předběžném opatření představuje výjimečný postup. V tomto ohledu poukázal na to, že pro dotčené účastníky vznikl procesní prostor, v němž jim byla zachována reálná možnost ochrany jejich v řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření a k závěru, podrobně odůvodněnému v rozhodnutí městského soudu ze dne 4. 12. 2024 č. j. 18 Co 447/2024-2614, že jsou zde podmínky pro nařízení změny zatímní úpravy předběžným opatřením. Tento prostor dotčení účastníci využili. Obvodní soud návrh matky i závěry městského soudu projednal za přítomnosti stěžovatele a kolizního opatrovníka při jednání dne 17. 12. 2024 s tím, že se podrobně věnoval rozboru stěžovatelem předložené zprávy Pedagogicko-psychologické poradny ze dne 3. 12. 2024, na jejímž obsahu stěžovatel budoval své odmítavé stanovisko k nařízení předběžného opatření navrženého matkou. Nadto se stěžovatel podáním ze dne 11. 12. 2024, pro případ zrušení rozhodnutí obvodního soudu a vrácení věci k novému rozhodnutí, vyjádřil k existenci podmínek pro nařízení matkou navrženého předběžného opatření tak, že trvá na tom, že není naléhavá potřeba změny zatímní úpravy.

16. Městský soud zároveň poukázal na časovou naléhavost rozhodnutí (ta zjevně plynula z toho, že byl počátek druhého pololetí školního roku) a na skutečnost, že obvodní soud není schopen efektivně čelit obstrukčnímu jednání stěžovatele, čímž se prodlužuje doba do rozhodnutí o věci samé. S ohledem na tyto skutečnosti považuje Ústavní soud procesní postup městského soudu za dostatečně odůvodněný a námitku stěžovatele ohledně překvapivosti rozhodnutí za neopodstatněnou.

17. Pokud jde o námitku stěžovatele, že mu městský soud neumožnil vyjádřit se k odvolání, pak ze samotného vyjádření stěžovatele vyplývá, že odvolání matky měl k dispozici a mohl se k němu vyjádřit, byť v omezeném čase. Z ústavní stížnosti nadto nevyplývá, co navíc, oproti tomu, co již v řízení zaznělo, chtěl stěžovatel tvrdit. Stěžovatel svou argumentaci totiž zakládá zejména na zprávě Pedagogicko-psychologické poradny ze dne 3. 12. 2024 a na studijních výsledcích nezletilého.

18. Pokud jde o zprávu Pedagogicko-psychologické poradny ze dne 3. 12. 2024, jakkoli městský soud chybně uvedl, že z ní podle § 75c odst. 4 o. s. ř. nemohl vycházet, zároveň se k ní vyjádřil a uvedl, že neobsahuje žádné nové skutečnosti a není v rozporu se závěry městského soudu, že vzdělávání nezletilého v angličtině se projevilo formou zaostávání výkonů nezletilého v češtině ve větší míře, než kterou by bylo možné předpokládat při zařazení do školy s českým vyučovacím jazykem, při doporučeném preventivním zapojení intervence speciálního pedagoga. Pokud pak stěžovatel poukazuje na studijní výsledky nezletilého, je třeba poukázat na to, že městský soud zdůraznil, že nezletilý potřebuje doučování češtiny nad rámec běžné výuky a dále na skutečnost, že nezletilý dne 4. 12. 2024 absolvoval osobní pohovor s rozhodujícím senátem městského soudu, z něhož podle městského soudu vyplynulo, že verbální výkon nezletilého neodpovídá běžné zkušenosti soudního senátu s projevy dětí v jeho věku.

19. Městský soud přitom podrobně vysvětlil, že posuzovanou věc je třeba vnímat v kontextu zprávy Pedagogicko-psychologické poradny ze dne 18. 4. 2024, která podle podkladů pro stanovení podpůrných opatření nezletilého ve vzdělávání, formulovala na základě diagnózy vývojové dysfázie závěr, že nezletilý je dítětem se speciálními vzdělávacími potřebami. Navrhla zařazení nezletilého do běžné třídy základní školy v rámci inkluze a primární zaměření na rozvoj českého jazyka, ve škole poskytující 3. stupeň podpůrných opatření s individuálním vzdělávacím plánem, podporou asistenta pedagoga a podle možnosti školy se speciálně-pedagogickou péčí, z důvodu zvýšeného rizika obtíží ve čtení a písemném projevu. K obtížím nezletilého skutečně došlo, přičemž městský soud dospěl k závěru, že je na místě začít respektovat původní doporučení Pedagogicko-psychologické poradny ze dne 18. 4. 2024, které nová zpráva ze dne 3. 12. 2024 přímo nevyvrátila, jakkoli obecně poukázala na skutečnost, že změny školy či střídání vzdělávacích programů nepůsobí na děti příznivě a nejsou v jejich zájmu.

20. Městský soud se dostatečně věnoval posouzení nejlepšího zájmu nezletilého. Posoudil přitom zájem nezletilého na zachování školního prostředí, na který je zvyklý na straně jedné, a zájem nezletilého na optimálním způsobu korekce vývojové dysfázie řeči. Poukázal přitom na to, že vzhledem k roli povinné školní docházky jako významného socializačního nástroje se jeví jako logické, aby bylo preferováno vzdělávání nezletilého v českém jazyce. Jde o jazyk místa, kde nezletilý vyrůstá s matkou od útlého věku a kde se podle svých tvrzení, uvedených v návrhu na změnu péče, měl usadit i stěžovatel. Překážkou pro změnu není ani vazba nezletilého na prostředí anglické školy. Z pohovoru s nezletilým totiž městský soud zjistil, že nezletilý má jiné priority než vzdělávání a že v přípravném ročníku české školy ani v anglické škole si nevytvořil významné osobní vazby, přestože se podle zpráv obou škol v obou prostředích adaptoval v míře umožňující vzdělávání.

21. Z výše uvedeného pak vyplývá, že městský soud dostatečně vysvětlil, proč je dána naléhavá potřeba zatímní úpravy poměrů nezletilého. Lze dodat, že městský soud také poukázal na odročení jednání ve věci samé a zdůraznil, že existuje riziko, že formou trvání předběžného opatření bude udržován stav nevyhovující z hlediska odborných doporučení sledujících zájem nezletilého na optimálním způsobu korekce vývojové dysfázie řeči, a to až do doby, kdy zájem na zachování prostředí, v němž si nezletilý zvykne, může převážit nad zájmem na realizaci vzdělávací cesty, která je pro něj optimální.

22. Pokud jde o participaci stěžovatele na výuce nezletilého, jistě se nabízí, aby stěžovatel svému synovi pomáhal s rozvojem anglického jazyka, stejně tak není vyloučeno, aby s nezletilým procvičoval například matematiku. Nutno zdůraznit, že výuka angličtiny ve škole nepředstavuje jediný způsob, jak nezletilý může své znalosti anglického jazyka rozvíjet.

23. Ústavní soud shrnuje, že napadené rozhodnutí městského soudu obstojí a nelze je považovat za svévolné. Stěžejním hlediskem je nejlepší zájem nezletilého, přičemž městský soud dostatečně odůvodnil, proč je v nejlepším zájmu nezletilého navštěvovat českou školu a zároveň jasně vyložil, jaké úvahy jej vedly k vydání předběžného opatření, přičemž ty nejsou zcela nelogické či excesivní. Nutno podotknout, že řízení o předběžném opatření není rozhodnutím ve věci samé, což ovlivňuje i přísnost přezkumu vykonávaného Ústavním soudem. K doplněním stěžovatele pak soud dodává, že řízení o ústavní stížnosti není dalším kolem řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření a Ústavnímu soudu z jeho povahy nepřísluší posuzovat tvrzení stěžovatele ohledně aktuálního průběhu školní docházky nezletilého. Tato tvrzení může stěžovatel uplatnit v řízení o věci samé.

24. Ústavní soud uzavírá, že z výše uvedených důvodů nezjistil porušení stěžovatelových základních práv, a proto ústavní stížnost stěžovatele odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu stěžovatele na přednostní projednání Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bez zbytečného odkladu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. června 2025


Josef Fiala v. r.
předseda senátu