IV.ÚS 1458/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. Tomášem Kubíčkem, advokátem, sídlem Na Zábradlí 205/1, Praha 1 - Staré Město, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 31. března 2025 č. j. 6 NZN 2065/2025-8, vyrozumění Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 14. března 2025 č. j. 1 VZN 1781/2023-61, vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Praze ze dne 2. ledna 2024 č. j. 2 KZN 199/2023-62, vyrozumění Okresního státního zastupitelství Praha-západ ze dne 26. července 2023 č. j. 3 ZN 764/2023-6 a rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Praha venkov - ZÁPAD, Obvodního oddělení Hostivice ze dne 3. května 2023 č. j. KRPS-267425-45/PŘ-2022-011621, za účasti Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Praze, Krajského státního zastupitelství v Praze, Okresního státního zastupitelství Praha-západ a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkový stav věci a průběh předchozího řízení

1. Ústavní stížností se stěžovatel dovolává porušení svých základních práv zaručených čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 3, čl. 5, čl. 6 odst. 1 a 2, ve spojení s čl. 19 a čl. 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin vyplynulo, že stěžovatel podal dne 26. 10. 2022 proti své bývalé manželce trestní oznámení, mimo jiné pro podezření z manipulace dětí a jejich psychického týrání. Policejní orgán provedl šetření a po vyhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že ve věci nejsou dány skutečnosti důvodně nasvědčující spáchání trestného činu. Současně zjistil, že se stěžovatel mohl dopustit přestupku proti občanskému soužití podle zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a proto věc předložil k projednání správnímu orgánu (Městskému úřadu H.).

3. Z podnětu stěžovatele přezkoumala postup policejního orgánu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství Praha-západ (dále jen "okresní státní zastupitelství"), přičemž dospěla ke stejným závěrům jako policejní orgán. Stěžovatel byl o výsledku přezkumu zpraven napadeným vyrozuměním.

4. Z přiložených listin se dále podává, že Krajské státní zastupitelství v Praze (dále jen "krajské státní zastupitelství") ve stěžovatelově věci vykonalo dohled, o jehož výsledku stěžovatele informovalo přípisem ze dne 4. 10. 2023. Zároveň stěžovatele podle § 1 odst. 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb., o jednacím řádu státního zastupitelství, zřízení poboček některých státních zastupitelství a o úkonech prováděných právními čekateli, poučilo, že další jeho obsahově shodné podněty již nebudou přezkoumávány a o jejich přijetí nebude vyrozumíván. Stěžovatelovo následné podání krajské státní zastupitelství nepřezkoumávalo.

5. Napadeným vyrozuměním státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství (dále jen "vrchní státní zastupitelství") rozhodla o podnětech stěžovatele ze dne 27. 2. 2025 a 10. 3. 2025, jimiž se fakticky domáhal výkonu dohledu nad dohledem krajského státního zastupitelství. Vrchní státní zastupitelství uvedlo, že tato podání navazují na předchozí podání z let 2023 a 2024, jež byla postoupena krajskému státnímu zastupitelství. Vrchní státní zastupitelství rozhodlo stejným způsobem i o podnětech z února a března 2025.

6. Stěžovatel se následně domáhal přezkumu a výkonu dohledu Nejvyšším státním zastupitelstvím. Nejvyšší státní zastupitelství jej rovněž napadeným vyrozuměním zpravilo, že jeho podání se obsahově jeví být opakovaným podnětem k výkonu dohledu podle § 16a odst. 1 a § 12c zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství. Uvedlo, že není oprávněno vyřídit věc jinak, než postoupením k jeho opětovnému vyhodnocení vrchním státním zastupitelstvím, zda nejde o další podnět učiněný po řádném poučení ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 shora uvedené vyhlášky. Nejvyšší státní zastupitelství nevyloučilo, že vrchní státní zastupitelství bude postupovat v souladu s poučením, tj. že podání nebude přezkoumávat a o jeho přijetí jej nevyrozumí.


II.
Argumentace stěžovatele

7. Stěžovatel zpochybňuje závěry šetření jím podaného trestního oznámení. Nadále setrvává v přesvědčení, že policejní orgány věc vyřídily nesprávně a nedostatečně zjistily skutkový stav a nevzaly v potaz důkazy svědčící o možné manipulaci dětí, resp. nedostatečně prošetřily možné fyzické násilí na dětech.

III.
Splnění procesních předpokladů řízení

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Dospěl k závěru, že stěžovatel je právně zastoupen advokátem v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jeho ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný.

9. Ústavní stížnost je opožděná v části směřující proti napadeným rozhodnutím policejního orgánu, okresního státního zastupitelství i krajského státního zastupitelství. Ústavní soud připomíná, že ústavní stížnost je nutné podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z návrhu stěžovatele je patrné, že rozporuje závěry policejního orgánu, který nezahájil úkony v trestním řízení, ale po provedeném šetření stěžovatele vyrozuměl, že ve věci neshledává podezření z trestného činu, resp. informoval jej, že zjištěné okolnosti nasvědčují tomu, že se dopustil přestupku, o čemž vyrozuměl příslušný správní orgán. Lhůta pro podání ústavní stížnosti, jejímž prostřednictvím stěžovatel mohl napadat výsledky tohoto šetření, se v nyní posuzovaném případě v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 21. 5. 2024 sp. zn. III. ÚS 979/24) odvíjela od vyrozumění o výsledku dohledového řízení (srov. výše přípis ze dne 4. 10. 2023). Tato lhůta již zjevně uplynula. Lze doplnit, že napadené vyrozumění krajského státního zastupitelství již nepředstavuje účinný opravný prostředek, jenž by byl způsobilý přivodit věcný přezkum výsledků šetření provedeného policejním orgánem. Jak vyplývá ze shora provedené rekapitulace, jde pouze o opakovaný podnět k výkonu dohledu, který je z hlediska řízení o nyní posuzované ústavní stížnosti nutno hodnotit rovněž jako návrh opožděný.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost přezkoumal pouze v části týkající se vyrozumění vrchního státního zastupitelství a Nejvyššího státního zastupitelství.


IV.
Vlastní posouzení

11. Ústavní stížnost zcela postrádá ústavněprávní rozměr a vyjadřuje pouze obecně formulovaný nesouhlas stěžovatele s výsledkem šetření provedeného Policií České republiky. Ústavní soud přitom již výše vysvětlil, že tyto závěry nemůže z důvodu opožděnosti stěžovatelova návrhu přezkoumávat věcně.

12. Přezkum Ústavního soudu zůstává omezen na posouzení procesní otázky, zda vrchní státní zastupitelství a Nejvyšší státní zastupitelství postoupením stěžovatelem uplatněných podnětů bezprostředně nižšímu státnímu zastupitelství zasáhlo do základních práv a svobod stěžovatele. Takové pochybení Ústavní soud nezjistil. Nejvyšší státní zastupitelství i vrchní státní zastupitelství postupovala v reakci na stěžovatelem opakovaně činěná shodná podání striktně v souladu s právní úpravou obsaženou ve vyhlášce Ministerstva spravedlnosti č. 23/1994 Sb. Ústavní soud v jejich postupu nezjistil nic, co by zakládalo porušení stěžovatelových základních práv a svobod.

13. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl dílem jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu a dílem jako návrh podaný opožděně podle § 43 odst. 1 písm. b) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. června 2025


Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu