IV.ÚS 1558/25 #1

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Lucií Dolanskou Bányaiovou o ústavní stížnosti stěžovatelky L. Š., zastoupené Mgr. Karlou Štuklovou Holouškovou, advokátkou, sídlem Tuřanka 1583/115g, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. února 2025 č. j. 16 Co 191/2024-177 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15. července 2024 č. j. 71 L 281/2023-138, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Psychiatrické nemocnice Brno, sídlem Húskova 1123/2, Brno, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její základní práva zaručená čl. 8 odst. 2 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 5 a 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených listin se podává, že soudy rozhodovaly v řízení o vyslovení přípustnosti převzetí a držení v ústavu. Městský soud v Brně (dále jen "městský soud") rozhodl, že převzetí a držení stěžovatelky ve zdravotním ústavu po dobu od 8. 7. 2023 do 16. 8. 2023 bylo v souladu se zákonnými důvody (výrok I). Krajský soud v Brně (dále jen "krajský soud") k odvolání stěžovatelky rozhodnutí městského soudu potvrdil (výrok I).

3. Stěžovatelka s těmito rozhodnutími nesouhlasí, dovolává se porušení svých základních práv a navrhuje jejich zrušení. Namítá, že v jejím případě nebyly splněny podmínky nedobrovolné hospitalizace. Stěžovatelka požaduje náhradu nákladů právního zastoupení v řízení před Ústavním soudem.

4. Dříve, než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením napadaného rozhodnutí, je vždy povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení stanovené zákonem o Ústavním soudu. Při tomto posouzení Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

5. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita. Ta se po procesní stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až poté, co příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat (srov. např. usnesení ze dne 27. 10. 2020 sp. zn. III. ÚS 2947/20). Řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je založeno především na přezkumu věcí pravomocně skončených.

6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být vyčerpán i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. V posuzované věci je dovolání takovým mimořádným opravným prostředkem.

7. Jakákoliv námitka, podle níž došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod rozhodnutím nebo postupem odvolacího soudu v občanském soudním řízení, je uplatnitelná i jako dovolací důvod podle o. s. ř. Účastník odvolacího řízení, který tvrdí, že rozhodnutím odvolacího soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, se může domáhat ústavní stížností jejich ochrany pouze tehdy, pokud předtím řádně a účinným způsobem vyčerpal dovolání přípustné podle o. s. ř. (srov. např. usnesení ze dne 28. 3. 2013 sp. zn. III. ÚS 772/13, bod 11). Nejvyšší soud se přitom v dovolacím řízení může zabývat i pochybeními soudů při dokazování, jak předestírá stěžovatelka, představují-li tato pochybení ve svém důsledku porušení práv garantovaných čl. 36 odst. 1 Listiny (srov. cit. stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 45/16, body 54-57).

8. Jak vyplývá z obsahu napadeného rozhodnutí krajského soudu, stěžovatelka byla poučena, že proti odvolacímu rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím městského soudu. Z přípustnosti dovolání v tzv. detenčním řízení přitom vychází rovněž judikatura Ústavního soudu (srov. např. nález ze dne 20. 11. 2018 sp. zn. I. ÚS 2647/16).

9. Podle § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu nebude ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustná, přestože nedošlo k řádnému vyčerpání všech procesních prostředků ochrany práva, pouze pokud stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Stěžovatelka netvrdí, že by některá z těchto podmínek byla v jejím případě splněna, a ani Ústavní soud k tomuto závěru nedospěl. Jelikož tedy stěžovatelka nevyčerpala dovolání jako procesní prostředek ochrany jejich práv, je její ústavní stížnost nepřípustná.

10. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

11. S ohledem na výsledek řízení nemohl Ústavní soud vyhovět návrhu stěžovatelky, aby bylo rozhodnuto, že náklady jejího zastoupení ponese stát. Podle § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu tak lze učinit pouze v případě, nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. června 2025


Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
soudkyně zpravodajka