III.ÚS 1556/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Daniely Zemanové o ústavní stížnosti S. R., zastoupené JUDr. Janem Ondřejem Wilsdorfem, advokátem, se sídlem Belgická 642/15, Praha 2, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 3. března 2025, č. j. 22 Co 62/2025-1794, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, jako účastníka řízení, D. Š., a nezletilého O. Š., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:


I.
Skutkové okolnosti a obsah napadených rozhodnutí

1. Napadeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení okresního soudu, kterým okresní soud jmenoval kolizním opatrovníkem nezletilého v řízení o péči, styku a výživě město S. Takto krajský soud rozhodl na podkladě odvolání stěžovatelky, která v něm uvedla pouze to, že s usnesením okresního soudu nesouhlasí, považuje je za nesprávné a nezákonné a navrhuje jeho zrušení. Současně uvedla, že své odvolání dodatečně odůvodní. Vzhledem k tomu, že odvolání stěžovatelka podala 23. 1. 2025, ale ani do 26. 2. 2025 jej nedoplnila, jak přislíbila, pokračoval krajský soud v řízení a přezkoumal usnesení okresního soudu v souladu s § 28 odst. 3 z. ř. s. ze všech v úvahu přicházejících důvodů. Jmenování města S. kolizním opatrovníkem nezletilého považoval krajský soud za správné. Z obsahu spisu neplyne, že by existovala vhodnější osoba k výkonu této funkce. S námitkami stěžovatelky vznesenými vůči městu S. se krajský soud vypořádal již v usnesení č. j. 18 Co 351/2024-1735, ve kterém přezkoumával jmenování téhož města kolizním opatrovníkem nezletilého v jiném řízení.


II.
Argumentace stěžovatelky

2. Stěžovatelka podává proti usnesení krajského soudu ústavní stížnost, neboť podle ní porušuje její základní práva podle čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

3. Namítá, že krajský soud projednal její odvolání, aniž by ji vyzval k odstranění vady odvolání spočívající v chybějících odvolacích důvodech. K výzvě soudu by stěžovatelka odvolací důvody doplnila. Z ustanovení § 28 odst. 3 z. ř. s. a na něj navazující komentářové literatury plyne, že odvolací soud může odvolání neobsahující odvolací důvody projednat teprve tehdy, pokud jej odvolatel nedoplní ani po výzvě. Nevyzval-li proto krajský soud stěžovatelku k odstranění vad předtím, než její odvolání projednal, postupoval nezákonně.

III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

4. Ústavní soud připomíná, že procesní postupy v řízení jsou v zásadě záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může zasáhnout do jejich rozhodovací činnosti pouze tehdy, jestliže je rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti, tzv. kvalifikovanými vadami. Těmito vadami však napadené rozhodnutí podle Ústavního soudu netrpí.

5. Obecně je chybějící výzva k odstranění vad vadou řízení v případě, kdy v důsledku její absence účastník řízení neví, jaké vady má v podání odstranit, není poučen o negativních následcích spojených s neodstraněním vady (nález sp. zn. III. ÚS 301/95) nebo mu není poskytnuta dostatečná lhůta k odstranění vad (usnesení sp. zn. III. ÚS 3329/16, bod 17). V řízeních projednávaných podle zákona o zvláštních řízeních soudních přitom není (nestanoví-li zvláštní část téhož zákona jinak) neuvedení odvolacích důvodů spojeno s negativními následky pro účastníka, neboť jeho odvolání je odvolací soud i přesto povinen přezkoumat ze všech v úvahu přicházejících důvodů. V tom případě není ani o čem účastníka řízení poučovat. Výzva k odstranění vady odvolání spočívající v chybějících odvolacích důvodech proto pouze tuto vadu vymezí a stanoví účastníkovi lhůtu k jejímu odstranění.

6. Současně není účelné vysvětlovat účastníkovi řízení, jakými vadami trpí jeho podání, pokud sám účastník řízení avizuje, že si je těchto vad vědom a hodlá je odstranit. Účelem výzev k odstranění vad je totiž zejména informovat účastníka řízení o vadách podání, o kterých neví (rozhodnutí ve věci Horyna proti České republice, stížnost č. 6732/20, bod 11).

7. Lhůtu k odstranění vad nemusí soud vždy poskytovat formou usnesení (pokud tím jinak nezasáhne do práv účastníka). Ačkoliv jde o preferovanou formu, judikatura připouští i faktické poskytnutí lhůty k odstranění vad tím, že soud poskytne účastníkovi, který si je vad vědom a avizuje jejich odstranění, dostatečný časový prostor a následky spojené se zmeškáním lhůty vyvodí teprve v situaci, kdy účastník po dobu, ve které je možné odstranit vady podání, zůstane nečinný (usnesení sp. zn. III. ÚS 3329/16, bod 17).

8. Z uvedeného plyne, že krajský soud nebyl povinen před projednáním odvolání podle § 28 odst. 3 z. ř. s. formálně vyzývat k odstranění vad odvolání stěžovatelku, která si byla vědoma chybějících odvolacích důvodů svého odvolání, a ani měsíc po jeho podání (v němž se zavázala důvody doplnit) tuto vadu neodstranila. Lze proto shrnout, že uvedeným postupem krajský soud ústavně zaručená práva stěžovatelky neporušil.


IV.
Závěr

9. S ohledem na uvedené, Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2025


Milan Hulmák v. r.
předseda senátu