IV.ÚS 1658/25 #1

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele S. M., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. května 2025 č. j. 30 Cdo 1004/2025-59, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva spravedlnosti, sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění

1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 6. 2025 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu s tvrzením o porušení jeho základních práv. Současně navrhl odklad jeho vykonatelnosti, požádal Ústavní soud o osvobození od soudních poplatků a ustanovení advokáta.

2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Z rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 18. 12. 2019 č. j. 70 Co 255/2019-2770 se podává, že stěžovatel byl omezen ve svéprávnosti na dobu pěti let tak, že je schopen samostatně právně jednat jen v běžných záležitostech každodenního života (I. výrok) a že jeho opatrovníkem byla jmenována obec B. (II. výrok). Ústavní soud dále ověřil, že v době podání nynější ústavní stížnosti vedl Okresní soud v Šumperku řízení o prodloužení doby omezení svéprávnosti stěžovatele, a protože toto řízení bylo zahájeno před ukončením doby omezení podle uvedeného rozsudku, trvají jeho právní účinky až do nového rozhodnutí, přičemž dosud neuplynul jeden rok (§ 59 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

3. Z uvedených důvodů je proto nezbytné, aby byl stěžovatel při podání ústavní stížnosti zastoupen opatrovníkem. Vzhledem k velkému počtu ústavních stížnosti podávaných stěžovatelem v předchozích letech Ústavní soud nevyžaduje od opatrovníka stěžovatele vyjádření ke každému stěžovatelovu podání a vychází z opatrovníkova postoje předloženého v řízení vedeném pod sp. zn. IV. ÚS 808/20, že se stěžovatelovými podáními souhlasí, pokud stížnost nemá žádné vady a nedostatky. Na nutnost naplnění této podmínky byl stěžovatel opakovaně upozorňován. Ústavní soud se tak může zabývat stěžovatelovou ústavní stížnost pouze tehdy, splňuje-li všechny procesní předpoklady kladené na ni zákonem o Ústavním soudu.

4. Fyzické osoby a právnické osoby jako účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem. Toto povinné zastoupení je předepsáno od samého počátku řízení, je tedy nezbytné, aby již ústavní stížnost byla sepsána a podána kvalifikovaným právním zástupcem, a plná moc udělená tomuto zástupci byla zvláště určena pro zastupování před Ústavním soudem.

5. Předložený návrh není sepsán advokátem, tedy nesplňuje požadavky, které na ústavní stížnost klade § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. K návrhu ani není přiložena plná moc. Návrh nesplňuje ani další náležitosti stanovené pro ústavní stížnost v § 31 odst. 2, § 34 a § 72 odst. 2 zákona o Ústavním soudu a je na samé hranici srozumitelnosti.

6. Ústavní soud ve své rozhodovací činnosti v obdobných případech zásadně vyzývá stěžovatele k odstranění vad ve stanovené lhůtě, a teprve nedojde-li ani v ní ke zhojení vad, odmítá ústavní stížnost pro neodstraněné vady podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu. V případech, kdy se stěžovatel obrací na Ústavní soud opakovaně s ústavními stížnosti vykazujícími vady, k jejichž odstranění byl opakovaně neúspěšně vyzýván s poučením, že jde o vady, jejichž neodstranění povede k odmítnutí ústavní stížnosti, může Ústavní soud odmítnout ústavní stížnost i bez toho, aby stěžovatele vyzval k odstranění takové vady.

7. V nyní posuzované věci jde právě o takový případ. Stěžovatel byl v četných jiných řízeních opakovaně upozorňován na povinné zastoupení advokátem v řízení o ústavní stížnosti, včetně jejího podání, a protože i přesto nadále podává ústavní stížnosti nezastoupen advokátem, přikročil Ústavní soud již v minulosti k tomu, že jeho ústavní stížnosti trpící takovou vadou odmítl bez nutnosti ho předem poučit a poskytnout mu lhůtu k odstranění vad [srov. usnesení ze dne 24. 4. 2023 sp. zn. III. ÚS 1077/23, ze dne 26. 7. 2001 sp. zn. II. ÚS 1953/21 a řadu dalších (rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz)]. Proto není v nynější věci důvod pro odlišný postup.

8. Stěžovatelova ústavní stížnost byla podána v době omezení stěžovatelovy svéprávnosti, tudíž stěžovatel není oprávněn ji podat bez souhlasu opatrovníka (§ 20 odst. 1 zákona č. 99/193 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 63 zákona o Ústavním soudu). Opatrovník svůj souhlas dává jen k takovým ústavní stížnostem stěžovatele, které žádnými vadami a nedostatky netrpí. Posuzovaná ústavní stížnost však vykazuje popsané vady, tudíž není podána se souhlasem stěžovatelova opatrovníka.

9. Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost jako návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

10. Odhlédl-li by Ústavní soud od omezení stěžovatelovy svéprávnosti, byl by dán důvod pro odmítnutí jeho ústavní stížnosti pro neodstraněné vady přiměřeně podle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2025


Josef Fiala v. r.
soudce zpravodaj