Přehled
Text
Obecné doporučení č. 27
o seniorkách a ochraně jejich lidských práv
Úvod
- Výbor pro odstranění diskriminace žen (dále jen „výbor“) znepokojený vícenásobnými formami diskriminace, kterou zažívají seniorky, a skutečností, že se zprávy států, smluvních stran, systematicky právy seniorek nezabývají, rozhodl na svém čtyřicátém druhém zasedání, konaném ve dnech 20. října až 7. listopadu 2008, podle článku 21 Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen (dále jen „úmluva“) přijmout toto obecné doporučení o seniorkách a ochraně jejich lidských práv.
- Ve svém rozhodnutí 26/III ze dne 5. července 2002 výbor potvrdil, že úmluva „je významným nástrojem pro řešení zvláštních otázek lidských práv seniorek“.1 Obecné doporučení č. 25 k čl. 4 odst. 1 úmluvy (dočasná zvláštní opatření) rovněž uznává, že věk je jedním z důvodů, pro který mohou ženy trpět vícenásobnou diskriminací. Výbor zejména uznal, že k lepšímu posouzení situace seniorek je třeba shromáždit statistické údaje rozčleněné podle věku a pohlaví.
- Výbor potvrzuje své předchozí závazky vůči právům seniorek zakotvené mimo jiné ve Vídeňském mezinárodním akčním plánu k otázkám stárnutí,2 Pekingské deklaraci a akční platformě,3 Zásadách OSN pro seniory (rezoluce Valného shromáždění 46/91, příloha), Akčním plánu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji,4 Madridském mezinárodním akčním plánu k otázkám stárnutí 2002,5 obecném komentáři Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva č. 6 o hospodářských, sociálních a kulturních právech starších osob (1995) a obecném komentáři č. 19 o právu na sociální zabezpečení (2008).
Souvislosti
4. Aktuální údaje Organizace spojených národů odhadují, že do 36 let bude celkově žít na světě více lidí nad 60 let než dětí do 15 let. Odhaduje se, že do roku 2050 stoupne počet seniorů na 2 miliardy neboli 22 % světového obyvatelstva, což představuje nebývalé zdvojnásobení současných 11 % obyvatelstva nad 60 let.
5. Povaha stárnutí z hlediska pohlaví ukazuje, že ženy žijí obvykle déle než muži a že samo žije více seniorek než seniorů. Zatímco ve věku nad 60 let připadá na 100 žen 83 mužů, ve věku nad 80 let je to na 100 žen pouze 59 mužů. Statistiky Oddělení OSN pro hospodářské a sociální věci dále ukazují, že 80 % mužů nad 60 let je ženatých ve srovnání s pouze 48 % vdaných seniorek.6
6. Toto nebývalé demografické stárnutí v důsledku zlepšené životní úrovně, základní zdravotní péče, poklesu plodnosti a zvyšující se dlouhověkosti lze považovat za úspěšný výsledek rozvojového úsilí a má tendenci pokračovat, a učinit tak z dvacátého prvního století stárnutí. Tyto demografické změny však mají hluboké dopady na lidská práva a zvyšují naléhavou potřebu řešit diskriminaci, kterou zažívají seniorky, pomocí úmluvy komplexnějším a systematičtějším způsobem.
7. Otázku stárnutí sdílí jak rozvinuté, tak rozvojové země. Očekává se, že podíl seniorů v méně rozvinutých zemích vzroste z 8 % v roce 2010 do roku 2050 na 20 %7 a podíl dětí klesne z 29 na 20 %.8 Počet seniorek žijících v méně rozvinutých regionech vzroste v období od roku 2010 do roku 2050 o 600 milionů.9 Tato demografická změna představuje pro rozvojové země hlavní výzvu. Stárnutí společnosti je ve většině rozvinutých zemí nepopíratelný trend a významný rys.
8. Seniorky netvoří homogenní skupinu. Mají sice velmi rozdílné zkušenosti, znalosti, schopnosti a dovednosti, avšak jejich hospodářská a sociální situace závisí na řadě demografických, politických, environmentálních, kulturních, sociálních, individuálních a rodinných faktorů. Přínos seniorek pro veřejný a soukromý život mimo jiné jako vůdčích osobností jejich komunit, podnikatelek, pečovatelek, poradkyň a zprostředkovatelek, je nedocenitelný.
Účel a cíl
9. Toto obecné doporučení o seniorkách a podpoře jejich práv zkoumá vztah mezi články úmluvy a stárnutím. Ukazuje různé podoby diskriminace, kterým ženy čelí, když stárnou, nastiňuje obsah povinností, které mají převzít státy, smluvní strany, pokud jde o důstojné stárnutí a práva seniorek. Dále zahrnuje politická doporučení zaměřená na zohlednění reakcí na zájmy seniorek v národních strategiích, rozvojových iniciativách a pozitivních akcích, aby se seniorky mohly plně zapojit do společnosti bez jakékoliv diskriminace a na rovném základě s muži.
10. Obecné doporučení rovněž poskytuje státům, smluvním stranám, vodítko k zahrnutí situace seniorek do jejich zpráv o provádění úmluvy. Odstranění všech forem diskriminace seniorek lze dosáhnout pouze plným respektováním jejich důstojnosti a práva na integritu a sebeurčení a jejich ochranou.
Zvláštní oblasti zájmu
11. Přestože ve stárnutí zažívají diskriminaci muži i ženy, seniorky prožívají stárnutí jinak. Dopad genderové nerovnosti v průběhu života se ve stáří zhoršuje a často spočívá na hluboce zakořeněných kulturních a společenských normách. Diskriminace, kterou zažívají seniorky, je často důsledkem nespravedlivého přerozdělování zdrojů, špatného zacházení, zanedbávání a omezeného přístupu k základním službám.
12. Konkrétní podoby diskriminace seniorek se mohou značně lišit v závislosti na různých sociálně-ekonomických okolnostech a různých sociálně-kulturních prostředích, rovnosti příležitostí a volbách týkajících se vzdělání, zaměstnání, zdraví, rodiny a soukromého života. V mnoha zemích představují pro seniorky problém nedostatečné telekomunikační dovednosti, nedostatečný přístup k přiměřenému bydlení, sociálním službám a internetu, osamělost a izolace. Seniorky žijící ve venkovských oblastech nebo městských slumech často trpí nedostatkem základních životních zdrojů, jistoty příjmu, přístupu ke zdravotní péči, informací o svých právech a nárocích a jejich uplatňování.
13. Diskriminace, kterou zažívají seniorky, má často mnoho rozměrů, kdy faktor věku doplňuje další formy diskriminace na základě pohlaví, etnického původu, zdravotního postižení, úrovně chudoby, sexuální orientace a genderové identity, postavení migranta, rodinného stavu, gramotnosti a jiných důvodů. Seniorky, které náleží k menšinám, etnickým nebo domorodým skupinám, vnitřně přesídleným osobám nebo osobám bez státní příslušnosti, často zažívají diskriminaci v neúměrném rozsahu.
14. Mnoho seniorek čelí zanedbávání, neboť již nejsou považovány ve své produktivní a reprodukční roli za užitečné, a jsou vnímány jen jako břemeno pro rodinu. Vdovství a rozvod diskriminaci ještě zhoršují a neexistující nebo omezený přístup ke zdravotním službám v případě nemocí a stavů, jakými jsou diabetes, rakovina, vysoký krevní tlak, choroby srdce, šedý zákal, osteoporóza a Alzheimerova choroba, brání ženám v tom, aby mohly plně požívat svá lidská práva.
15. Plného rozvoje a podpory žen může být dosaženo pouze na základě přístupu zohledňujícího životní cyklus, který uznává různá stadia života žen – od dětství přes dospívání, dospělost a stáří – a dopad každého stadia na požívání lidských práv ze strany seniorek, a zabývá se jimi. Práva zakotvená v úmluvě se vztahují na všechna stadia života ženy. V mnoha zemích je však diskriminace z důvodu věku na úrovni jednotlivců, institucí a politiky stále tolerována a přijímána a málo zemí přijalo právní předpisy, které diskriminaci z důvodu věku zakazují.
16. Vytváření genderových stereotypů, tradiční a zvykové praktiky mohou mít škodlivé dopady na všechny oblasti života seniorek, zejména seniorek se zdravotním postižením, a to mimo jiné na rodinné vztahy, úlohu v komunitě, vykreslování ve sdělovacích prostředcích, postoje zaměstnavatelů, zdravotní péči a další poskytovatele služeb, a mohou vyústit ve fyzické násilí i psychické, slovní a finanční zneužívání.
17. Seniorky jsou často diskriminovány omezeními, která brání jejich účasti na politickém procesu a procesu rozhodování. Nedisponování dokladem totožnosti nebo chybějící doprava může například seniorkám bránit v účasti u voleb. V některých zemích není seniorkám umožněno zakládat sdružení nebo jiné nevládní skupiny či se účastnit jejich činnosti, a bojovat tak za svá práva. Dále může existovat u žen nižší povinný věk odchodu do důchodu než u mužů, což může být vůči ženám, včetně těch, které zastupují vlády na mezinárodní úrovni, diskriminační.
18. Seniorky, které mají postavení uprchlíka nebo jsou bez státní příslušnosti nebo žádají o azyl, a dále seniorky, které jsou migrujícími pracovnicemi nebo jsou vnitřně přesídleny, často čelí diskriminaci, zneužívání a zanedbávání. Seniorky dotčené nuceným přesídlením nebo bez státní příslušnosti mohou trpět posttraumatickou stresovou poruchou, kterou nemusí poskytovatelé zdravotní péče rozpoznat nebo léčit. Seniorkám, které mají postavení uprchlíka nebo jsou vnitřně přesídlené, je někdy odpírán přístup ke zdravotní péči, neboť jim pro to chybí právní postavení nebo řádné doklady a/nebo jsou přesídleny daleko od zdravotnických zařízení. Také se setkávají při přístupu ke službám s kulturními překážkami a jazykovými bariérami.
19. Zaměstnavatelé často vnímají seniorky, pokud jde o investice do vzdělávání a odborné přípravy, za nerentabilní. Seniorky rovněž postrádají rovné příležitosti, pokud jde o výuku moderních informačních technologií, ani nemají zdroje k jejich získání. Mnoha chudým seniorkám, zejména seniorkám se zdravotním postižením a seniorkám žijícím ve venkovských oblastech, je odpíráno právo na vzdělávání nebo se jim formální a neformální vzdělání nedostává nebo jen v malé míře. Negramotnost a neschopnost počítat může vážně omezit plnou účast seniorek na veřejném a politickém životě a hospodářství a jejich přístup k řadě služeb, nároků a rekreačních činností.
20. Ve formálním zaměstnání je žen méně. Je zde tendence platit ženám za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty méně než mužům. Navíc se dopad diskriminace v zaměstnání na základě pohlaví po celou dobu života ve stáří sčítá, což nutně vede k tomu, že seniorky mají ve srovnání s muži nepoměrně nižší příjem a důchod, nebo dokonce nemají žádný důchod. V obecném komentáři č. 19 Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva uznává, že nepříspěvkové důchody budou ve většině států nutné, neboť je nepravděpodobné, že by se na každého mohl vztahovat příspěvkový systém (bod 4 písm. b)), zatímco čl. 28 odst. 2 písm. b) Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením stanoví sociální ochranu pro seniorky, zejména seniorky se zdravotním postižením. Vzhledem k tomu, že výše starobního důchodu je obvykle úzce spojena s výdělkem během aktivního života, končí seniorky ve srovnání s muži často s nižším důchodem. Navíc na seniorky obzvlášť dopadá diskriminace z důvodu věku a pohlaví, která vede k rozdílným povinným věkovým hranicím pro odchod do důchodu. Ženy by měly mít právo zvolit si optimální věk odchodu do důchodu, aby bylo chráněno jejich právo pokračovat v práci, pokud si to přejí, a popřípadě právo hradit další příspěvky na svůj důchod stejně jako muži. Je známo, že mnoho seniorek pečuje o děti, manžely, partnery nebo staré rodiče či příbuzné a někdy jsou jejich jedinými pečovateli. Finanční a citové břemeno neplacené péče je zřídkakdy uznáno.
21. Právo seniorek na sebeurčení a souhlas se zdravotní péčí nejsou vždy respektovány. Sociální služby, včetně dlouhodobých, týkající se seniorek mohou být nepřiměřeně omezeny, pokud dochází ke škrtům ve veřejných výdajích. Výzkum, akademické studie, veřejná politika a poskytování služeb mají tendenci přehlížet fyzický a duševní zdravotní stav spojený s obdobím po menopauze a po reprodukčním období, další stavy a choroby podmíněné věkem a pohlavím. Informace o sexuálním zdraví a HIV/AIDS jsou zřídka poskytovány v podobě, která je pro seniorky přijatelná, přístupná a vhodná. Mnoho seniorek nemá soukromé zdravotní pojištění nebo jsou dokonce vyloučeny ze státem financovaných systémů, protože do něj nepřispívaly během pracovního života v neformálním sektoru nebo při poskytování neplacené péče.
22. Seniorky nemusí získat nárok na rodinné přídavky a dávky, pokud nejsou rodičem nebo zákonným opatrovníkem dítěte, o které pečují.
23. Mikroúvěry a finanční systémy obvykle obsahují věková omezení nebo jiná kritéria, která seniorkám brání v přístupu k nim. Mnoho seniorek, zejména seniorek, které jsou odkázány na život doma, není schopno účastnit se kulturních, rekreačních a komunitních událostí, což vede k jejich izolaci a má negativní dopad na jejich blaho. Často není věnována dostatečná pozornost požadavku na nezávislé bydlení, například na osobní asistenci a odpovídající bydlení včetně úpravy přístupu k bydlení a pomůcek pro mobilitu.
24. V mnoha zemích žije většina seniorek ve venkovských oblastech, kde je přístup ke službám v důsledku jejich věku a chudoby ještě složitější. Mnoho seniorek dostává od svých dětí, které migrují za prací, peníze nepravidelně nebo v nedostatečné míře nebo je nedostává vůbec. Odepírání práva na vodu, výživu a bydlení je pro mnoho chudých venkovských seniorek součástí každodenního života. Seniorky nemusí být schopné si dovolit v důsledku více faktorů, jakými jsou vysoké ceny potravin a nedostatečný příjem, diskriminace v zaměstnání, sociální zabezpečení a přístup ke zdrojům, dostatečnou stravu. Chybějící přístup k dopravě může seniorkám bránit v přístupu k sociálním službám nebo účasti na komunitních a kulturních událostech. Tento chybějící přístup k dopravě muže být způsoben tím, že seniorky mají nižší příjmy, a nedostatečnou veřejnou politikou v oblasti zajišťování cenově dostupné a přístupné veřejné dopravy, která bude reagovat na potřeby seniorek.
25. Změna klimatu dopadá na ženy, zejména seniorky. Ty jsou v důsledku fyziologických rozdílů, fyzických schopností, věku a pohlaví a dále společenských norem a rolí a nerovnoměrného rozdělování pomoci a zdrojů podle sociální hierarchie v případě přírodních katastrof obzvlášť znevýhodněny. Jejich omezený přístup ke zdrojům a rozhodování zvyšuje jejich zranitelnost vůči změně klimatu.
26. Podle některých právních předpisů a zvyklostí nemají ženy právo zdědit společný majetek v případě smrti manžela. Některé právní systémy to odůvodňují tím, že jsou vdovám poskytovány jiné prostředky hospodářského zabezpečení, například výnosy z majetku zemřelého manžela. Ve skutečnosti jsou však tato ustanovení využívána zřídka a vdovy často zůstávají bez prostředků. Některé právní předpisy obsahují zvláštní ustanovení diskriminující vdovy seniorky a některé vdovy se stávají obětmi záboru půdy.
27. Seniorky jsou obzvlášť náchylné k vykořisťování a zneužívání včetně hospodářského, pokud jsou jejich práva převedena bez jejich souhlasu na právníky nebo rodinné příslušníky.
28. Obecné doporučení Výboru č. 21 (1994) uvádí, že „[p]olygamní sňatek odporuje právu ženy na rovnost s muži a může mít pro ženu a osoby, kterým poskytuje výživu, tak vážné citové a finanční důsledky, že by těmto sňatkům mělo být bráněno a měly by být zakázány“ (bod 14). V mnoha státech, smluvních stranách, je však polygamie stále praktikována a mnoho žen žije v polygamních svazcích. Starší manželky jsou často v polygamních manželstvích zanedbávány poté, co již nejsou považovány za reprodukčně a hospodářsky aktivní.
Doporučení
Všeobecná
29. Státy, smluvní strany, musí uznat, že seniorky jsou významným přínosem pro společ-nost, a jsou povinny přijmout veškerá odpovídající opatření, včetně legislativních, k odstranění diskriminace seniorek. Státy, smluvní strany, by měly přijmout politiky cit-livé k jednotlivým pohlavím a různým věkovým skupinám, včetně dočasných zvláštních opatření, v souladu s čl. 4 odst. 1 úmluvy a obecným doporučením výboru č. 23 (1997) a obecným doporučením výboru č. 25 (2004), a zajistit tak, aby se seniorky mohly plně a účinně zapojit do politického, sociálního, hospodářského, kulturního a občanského ži-vota a do dalších oblastí společnosti.
30. Státy, smluvní strany, jsou povinny zajistit plný rozvoj a podporu žen po celou dobu ži-vota jak v době míru, tak v době konfliktů a v případě katastrof způsobených člověkem i přírodních katastrof. Státy, smluvní strany, by měly proto zajistit, aby veškerá ustano-vení právních předpisů, politiky a zásahy, jejichž cílem je plný rozvoj a podpora žen, nediskriminovaly seniorky.
31. Povinnosti států, smluvních stran, by měly zohlednit více rozměrů diskriminace žen a za-jistit, aby se zásada genderové rovnosti vztahovala na celou dobu života žen jak v právních předpisech, tak v praxi. Proto jsou státy, smluvní strany, vyzývány, aby zru-šily nebo změnily stávající právní předpisy a zvyklosti, které diskriminují seniorky, a za-jistily, že právní předpisy zakáží diskriminaci z důvodu věku a pohlaví.
32. Státy, smluvní strany, jsou naléhavě vyzývány, aby za účelem podpory právních refo-rem a vytváření politik shromažďovaly, analyzovaly a šířily údaje rozčleněné podle vě-ku a pohlaví, aby získaly informace o situaci seniorek, včetně seniorek žijících ve ven-kovských oblastech, oblastech konfliktů, seniorek náležejících k menšinovým skupinám a seniorek se zdravotním postižením. Tyto údaje by se měly zejména zaměřit mimo jiné na otázky chudoby, negramotnosti, násilí, neplacené práce, včetně péče o osoby trpící HIV/AIDS, migrace, přístupu ke zdravotní péči, bydlení, sociálních a dalších dávek a zaměstnání.
33. Státy, smluvní strany by měly poskytnout seniorkám informace o jejich právech a o tom, jak získat přístup k právním službám. Měly by policii, justici a zaměstnancům poskytují-cím právní služby poskytnout školení o právech seniorek a informovat a vzdělávat ve-řejné instituce o otázkách spojených s věkem a aspekty genderu a pohlaví, které se týkají seniorek. Informace, právní služby, účinné prostředky nápravy a odškodnění musí být dány rovným způsobem k dispozici a zpřístupněny seniorkám se zdravotním postižením.
34. Státy, smluvní strany, by měly seniorkám umožnit žádat o nápravu v případě porušení jejich práv, včetně porušení práva spravovat majetek, a zajistit, aby svéprávnost seniorek nebyla omezována svévolným nebo diskriminačním způsobem.
35. Státy, smluvní strany, by měly zajistit, aby opatření bránící změně klimatu a omezující riziko katastrof zohledňovala genderové aspekty a odpovídala potřebám a zranitelnosti seniorek. Státy, smluvní strany, by měly rovněž usnadnit účast seniorek na rozhodování o zmírnění dopadů změny klimatu a přizpůsobení se této změně.
Stereotypy
36. Státy, smluvní strany, jsou povinny vyloučit vytváření negativních stereotypů a změnit společenské a kulturní vzorce chování, které jsou předpojaté vůči seniorkám a jsou pro ně škodlivé, a omezit tak fyzické, pohlavní, psychické, slovní a hospodářské zneužívání, které zažívají seniorky, včetně seniorek se zdravotním postižením, v důsledku negativních stereotypů a kulturních praktik.
Násilí
37. Státy, smluvní strany, jsou povinny přijmout právní předpisy, které odhalují a zakazují násilí na seniorkách, včetně seniorek se zdravotním postižením, zahrnující domácí a sexuální násilí a násilí v ústavních zařízeních. Státy, smluvní strany, jsou povinny vyšetřovat, stíhat a trestat všechny případy násilí na seniorkách, včetně těch, které byly spáchány v důsledku tradičních praktik a přesvědčení.
38. Státy, smluvní strany, by měly věnovat zvláštní pozornost násilí, kterým trpí seniorky v době ozbrojených konfliktů, dopadu ozbrojených konfliktů na život seniorek a přínosu, který mohou mít seniorky pro mírové řešení konfliktů a proces obnovy. Státy, smluvní strany, by měly řádně zohlednit situaci seniorek při řešení sexuálního násilí, nuceného přesídlování a podmínek uprchlíků během ozbrojeného konfliktu. Státy, smluvní strany, by měly při řešení těchto otázek vzít v úvahu příslušné rezoluce Organizace spojených národů týkající se žen, míru a bezpečnosti, zejména rezoluce Rady bezpečnosti 1325 (2000), 1820 (2008) a 1889 (2009).
Účast na veřejném životě
39. Státy, smluvní strany, jsou povinny zajistit, aby měly seniorky příležitost účastnit se veřejného a politického života a mohly zastávat veřejné funkce na všech úrovních a aby měly seniorky doklady nezbytné pro to, aby se mohly zapsat do volebního seznamu a kandidovat ve volbách.
Vzdělávání
40. Státy, smluvní strany, jsou povinny zajistit rovné příležitosti v oblasti vzdělávání pro ženy všech věkových kategorií a zajistit, aby měly seniorky přístup ke vzdělávání dospělých a celoživotnímu vzdělávání a dále k informacím o vzdělávání, které potřebují pro své blaho a blaho svých rodin.
Práce a důchody
41. Státy, smluvní strany, jsou povinny usnadnit účast seniorek na placené práci bez jakékoliv diskriminace z důvodu jejich věku a pohlaví. Státy, smluvní strany, by měly zajistit, aby byla věnována zvláštní pozornost řešení problémů, se kterými se mohou seniorky setkat v pracovním životě, a tomu, aby nebyly nuceny odejít brzy do důchodu, a obdobným situacím. Státy, smluvní strany, by měly rovněž sledovat dopad rozdílů ve mzdách žen a mužů na seniorky.
42. Státy, smluvní strany, jsou povinny zajistit, aby věk odchodu do důchodu ve veřejném ani soukromém sektoru nediskriminoval ženy. Státy, smluvní strany, jsou proto povinny zajistit, aby důchodové politiky nebyly žádným způsobem diskriminující, a to ani v případě, kdy se ženy rozhodnou odejít do předčasného důchodu, a aby seniorky, které byly aktivní, měly přístup k odpovídajícímu důchodu. Státy, smluvní strany, by měly přijmout veškerá odpovídající opatření, popřípadě včetně dočasných zvláštních opatření, aby tyto důchody zaručily.
43. Státy, smluvní strany, by měly zajistit, aby seniorky, včetně seniorek, které odpovídají za péči o děti, měly přístup k odpovídajícím sociálním a obdobným dávkám, například k příspěvkům na péči o dítě, a k veškeré podpoře v případě péče o staré rodiče nebo příbuzné.
44. Státy, smluvní strany, by měly vyplácet odpovídající nepříspěvkové dávky na stejném základě s muži všem ženám, které nepobírají žádné jiné důchody nebo nemají jiný dostatečný příjem, přičemž dávky financované ze státního rozpočtu by měly být seniorkám, zejména seniorkám žijícím v odlehlých a venkovských oblastech, dány k dispozici a zpřístupněny.
Zdraví
45. Státy, smluvní strany, by měly přijmout politiku komplexní zdravotní péče, jejímž cílem bude ochrana zdravotních potřeb seniorek, v souladu s obecným doporučením výboru č. 24 (1999) o ženách a zdraví. Tato politika by měla zajistit cenově dostupnou a přístupnou zdravotní péči pro všechny seniorky, a to případně i prostřednictvím zrušení uživatelských poplatků, školení zdravotníků o geriatrických chorobách, poskytování léčiv pro léčbu chronických a nepřenosných chorob podmíněných stářím, dlouhodobé zdravotní a sociální péče, včetně péče, která umožňuje nezávislý život, a paliativní péči. Poskytování dlouhodobé péče by mělo zahrnovat opatření podporující změnu chování a způsobu života, která oddálí počátek zdravotních problémů, například zdravé stravovací návyky a aktivní způsob života a cenově dostupný přístup ke službám zdravotní péče zahrnující diagnostiku a léčbu nemocí, zejména těch, které se vyskytují u seniorek. Zdravotní politiky musí rovněž zajistit, aby se zdravotní péče poskytovaná seniorkám, včetně seniorek se zdravotním postižením, opírala o svobodný a informovaný souhlas dotčené osoby.
46. Státy, smluvní strany, by měly přijmout zvláštní programy přizpůsobené fyzickým, duševním, citovým a zdravotním potřebám seniorek, přičemž je třeba se obzvlášť zaměřit na ženy, které náleží k menšinám, a ženy se zdravotním postižením a dále na ženy pověřené péčí o vnoučata a jiné mladší rodinné příslušníky v důsledku migrace dospělých a na ženy pečující o rodinné příslušníky trpící HIV/AIDS.
Hospodářské osamostatnění
47. Státy, smluvní strany, jsou povinny odstranit diskriminaci seniorek v hospodářském a společenském životě ve všech jejích formách. Měly by být odstraněny veškeré překážky založené na věku a pohlaví v přístupu k zemědělským úvěrům a půjčkám a seniorkám, které mají zemědělský podnik nebo jsou malými vlastníky půdy, by měl být zajištěn přístup k odpovídajícím technologiím. Státy, smluvní strany, by měly zavést zvláštní systémy podpory seniorek, poskytovat jim mikroúvěry nevyžadující zajištění a podporovat jejich mikropodnikání. Měla by být vytvořena rekreační zařízení určená pro seniorky a seniorkám, které jsou izolovány doma, by měly být poskytovány doplňkové služby. Státy, smluvní strany, by měly zajišťovat cenově dostupnou a vhodnou dopravu, která umožní seniorkám, včetně seniorek žijících ve venkovských oblastech, účastnit se hospodářského a společenského života včetně komunitních událostí.
Sociální dávky
48. Státy, smluvní strany, by měly přijmout nezbytná opatření, aby zajistily, že seniorky budou mít přístup k přiměřenému bydlení, které bude odpovídat jejich zvláštním potřebám, a budou odstraněny veškeré stavební i jiné překážky, které brání mobilitě seniorů a vedou k jejich nucené izolaci doma. Státy, smluvní strany, by měly poskytovat sociální služby, které umožní seniorkám zůstat ve svých domovech a žít nezávisle, jak nejdéle to bude možné. Právní předpisy a praxe, které mají negativní dopad na právo seniorek na bydlení, půdu a majetek, by měly být zrušeny. Státy, smluvní strany, by měly rovněž chránit seniorky před nuceným vystěhováváním a bezdomovectvím.
Venkovské a jiné zranitelné seniorky
49. Státy, smluvní strany, by měly zajistit, aby byly seniorky zapojeny do územního a rozvojového plánování na venkově i ve městech a byly v něm zastoupeny. Státy, smluvní strany, by měly seniorkám zajistit dodávky cenově dostupné vody, elektrické energie a dalších veřejných služeb. Politiky, které mají za cíl zlepšit přístup k bezpečné vodě a odpovídající hygieně, by měly zajistit, aby s nimi spojené technologie byly přístupné a nevyžadovaly příliš velkou fyzickou sílu.
50. Státy, smluvní strany, by měly přijmout odpovídající právní předpisy a politiky zohledňující genderové aspekty, které budou citlivé vůči různým věkovým skupinám, a zajistit tak ochranu seniorek s postavením uprchlíka nebo bez státní příslušnosti a dále seniorek, které byly vnitřně přesídleny nebo jsou migrujícími pracovnicemi.
Manželský a rodinný život
51. Státy, smluvní strany, jsou povinny zrušit veškeré právní předpisy, které diskriminují seniorky v manželství a v případě jeho zániku, a to i pokud jde o majetek a dědění.
Státy, smluvní strany, musí zrušit veškeré právní předpisy, které diskriminují seniorky jako vdovy, pokud jde o majetek a dědění, a chránit je před záborem půdy. Musí přijmout právní předpisy o dědění ze zákona, které jsou v souladu s povinnostmi podle úmluvy. Kromě toho by měly přijmout opatření, která ukončí praxi, která nutí seniorky vdát se proti své vůli, a zajistit, aby dědění nebylo podmíněno nuceným sňatkem se sourozencem zemřelého manžela nebo jinou osobou.
52. Státy, smluvní strany, by měly v souladu s obecným doporučením č. 21 bránit polygamním svazkům a zakazovat je a zajistit, aby v případě úmrtí manžela, který žil v polygamním svazku, byl jeho majetek rovným dílem rozdělen mezi vdovy a jejich děti.