II.ÚS 646/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudců Pavla Šámala (soudce zpravodaje) a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelů obchodní společnosti A a O. M., zastoupených Mgr. Bc. Klárou Luhanovou, advokátkou, sídlem Šafaříkovy sady 2455/5, Plzeň, proti příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 8. ledna 2024 sp. zn. 43 Nt 1010/2024, příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 8. ledna 2024 sp. zn. 43 Nt 1002/2024 a příkazu Obvodního soudu pro Prahu 1 k domovní prohlídce ze dne 8. ledna 2024 sp. zn. 43 Nt 1008/2024, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 7 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 12 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že příkazem Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 8. 1. 2024 sp. zn. 43 Nt 1010/2024 byly nařízeny prohlídky prodejny a kancelářských a souvisejících provozních prostor užívaných stěžovatelkou, nacházejících se v přízemním patře domu číslo popisné X1 v ulici O. v P. a v domě číslo popisné X2 v B., ve vlastnictví D. M.

3. Příkazem obvodního soudu k prohlídce jiných prostor a pozemků ze dne 8. 1. 2024 sp. zn. 43 Nt 1002/2024 byla nařízena prohlídka kancelářských a provozních prostor užívaných obchodní společností B, v budově číslo popisné X3 v ulici Ch., ve vlastnictví obchodní společnosti C (obchodní prostory jmenované společnosti využívala stěžovatelka).

4. Příkazem obvodního soudu ze dne 8. 1. 2024 sp. zn. 43 Nt 1008/2024 byla nařízena domovní prohlídka rodinného domu a prostor k němu náležejících na adrese P., ve vlastnictví K. M., jež je spravován svěřenským fondem D, soukromý svěřenský fond, resp. jeho svěřenskými správci, a to stěžovatelem a V. M., a fakticky užíván stěžovatelem.

5. Z odůvodnění zmíněných příkazů je patrné, že dne 2. 1. 2024 byl českým evropským pověřeným žalobcem Úřadu evropského veřejného žalobce podán obvodnímu soudu návrh na vydání shora specifikovaných příkazů. Obvodní soud v příkazech zdůraznil, že německá evropská pověřená žalobkyně rozhodnutím ze dne 15. 12. 2023 pověřila českého evropského pověřeného žalobce, jako tzv. asistujícího, k součinnosti spočívající v zajištění některých důkazů, mj. i provedením domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor na území České republiky v místech, u kterých lze důvodně předpokládat, že v nich mohou být uchovávány věci důležité pro probíhající trestní řízení. V odůvodnění napadených příkazů je podrobně specifikováno, o jaké nemovitosti a jaké důkazy jde. Z příkazů také vyplývá, že předmětem trestního řízení Úřadu evropského veřejného žalobce je podezření ze spáchání rozsáhlé daňové "karuselové" trestné činnosti, která by měla zasahovat na území několika států EU, a že stěžovatel, coby jednatel stěžovatelky, se na šetřených karuselových obchodech podílí. Podstata dané trestné činnosti má spočívat ve zločinném spolčení provozujícím minimálně od počátku roku 2020 podvody v oblasti DPH, a to především obchodováním se sluchátky AirPods. Zprostředkovatelské společnosti fakturují daná sluchátka bez daně zahraničním odběratelům a získávají tak od finančního úřadu vratky DPH na vstupu z faktur tzv. chybějících obchodníků, krycích, fiktivních společností. Stěžovatelka (vedle dalších společností) má dodávat napřímo zboží krycím společnostem. Stěžovatel je příslušnými německými vyšetřujícími orgány v dané souvislosti viněn ze zločinu krácení daně z přidané hodnoty v rámci organizovaného zločinného spolčení ve smyslu § 370 odst. 1, odst. 3 bod 1 a 5 německého daňového řádu, a § 129, § 52 německého trestního zákoníku. Ve věci je tak dáno důvodné podezření, že stěžovatelé se podílejí na rozsáhlé organizované trestné činnosti daňového charakteru, kterou by bylo v České republice nutno kvalifikovat jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a), b) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 trestního zákoníku.

6. Obvodní soud rovněž zdůvodnil, že nařizované prohlídky jsou ve smyslu § 158 odst. 3 písm. i) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a § 160 odst. 4 trestního řádu úkonem neodkladným a neopakovatelným, když nelze vyčkat, než bude zahájeno trestní stíhání všech pachatelů, neboť by mohlo dojít ke zničení, možnému uschování, vymazání, znehodnocení či případně jiné manipulaci s předměty důležitými pro trestní řízení, které se mohou nacházet na vymezeném místě. Stejně tak jde podle něj o úkon neopakovatelný, když jej nebude možno znovu provést ve fázi případného soudního řízení, případně po zahájení trestního stíhání, což vyplývá ze samotné podstaty domovní prohlídky, jakožto úkonu, jehož primárním účelem je zajištění relevantních věcí a důkazů pro samotné trestní řízení. Dodal, že neodkladnost a neopakovatelnost úzce souvisí s charakterem šetřené trestné činnosti.


II.
Argumentace stěžovatelů

7. Stěžovatelé v ústavní stížnosti namítají, že dosud neobdrželi usnesení o zahájení trestního stíhání a neví, z čeho jsou obviněni a za jakým účelem byly napadené příkazy k domovní prohlídce a prohlídkám jiných prostor a pozemků vydány. Mají za to, že dané příkazy jsou nedostatečně odůvodněny, neplyne z nich podstata trestné činnosti, ani jak se měli do předmětné činnosti zapojit. Připojené příkazy německého soudu, na které český evropský pověřený žalobce odkázal, neměli k dispozici. Jsou přesvědčeni, že mají právo znát skutečnosti, ze kterých lze stanovit, zda je zásah státního orgánu přiměřený či nikoli. Z příkazů podle nich není zřejmé, co je vlastně hledáno, a proč by se důležité věci pro trestní řízení měly nacházet právě ve shora specifikovaných prostorách, a nelze z nich dovodit ani nic, co by svědčilo o jejich neochotě vydat věci důležité pro trestní řízení dobrovolně. K tomu odkazují na nálezy Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2015 sp. zn. I. ÚS 2024/15 (pozn. N 215/79 SbNU 461) a ze dne 28. 4. 2009 sp. zn. I. ÚS 536/06 (N 100/53 SbNU 263; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz).

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení. Shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž byla vydána rozhodnutí napadená v ústavní stížnosti. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Jejich ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.


IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen, a nezasahuje do rozhodovací činnosti soudů vždy, když došlo k porušení "běžné zákonnosti nebo k jiným nesprávnostem", ale až tehdy, představuje-li takové porušení zároveň porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17)]. V řízení o ústavní stížnosti tedy není sama o sobě významná námitka "nesprávnosti" napadeného rozhodnutí, a není rozhodné, je-li dovozována z hmotného či procesního (podústavního) práva.

10. Ústavní soud musí zůstat zdrženlivý v zasahování do činnosti orgánů veřejné moci a činit tak výjimečně pouze v případech, kdy jsou porušena základní práva, což platí i pro domovní prohlídku či prohlídku jiných prostor a pozemků. Nadměrné formalizování počáteční fáze řízení může znemožnit účel celého trestního řízení. To však na druhou stranu vyvažuje přísné dodržení požadavků na správnost a důvodnost příslušného rozhodnutí (viz např. usnesení ze dne 15. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 3279/13).

11. Ústavní soud opakovaně judikuje, že závěr orgánů činných v trestním řízení o provedení nezbytnosti domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků musí projít přes tzv. třístupňovou kontrolu policejního orgánu, státního zástupce a soudu [viz nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351)]. K porušení ústavních práv dojde v této fázi zejména tehdy, nebudou-li všechny odpovědné orgány trvat na důkladném prověření všech zjistitelných okolností, podporujících nebo vyvracejících původní podezření [srov. např. nález ze dne 7. 6. 2016 sp. zn. III. ÚS 905/13 (N 102/81 SbNU 629)]. Při vydávání příkazu musí pak soud, jako garant ochrany základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), přezkoumatelným způsobem odůvodnit, z jakých skutkových a právních okolností lze dovodit důvodnost vyřčeného podezření, přiměřenost provedení prohlídky a jeho nezbytnost (nenahraditelnost) ve vztahu k cíli trestního řízení. Musí přitom jednoznačně vymezit prohledávaný prostor, a co nejpřesněji zjistit okruh zasažených osob a hledaných věcí či osob. Je-li zároveň prohlídka prováděna jako tzv. neopakovatelný či neodkladný úkon, musí soud rovněž odůvodnit nezbytnost této její povahy [srov. např. nález ze dne 28. 11. 2013 sp. zn. I. ÚS 2787/13 (N 205/71 SbNU 417)].

12. Ústavní soud ve své judikatuře stojí zároveň na stanovisku, že soud je v takové situaci obvykle omezen kombinací časových parametrů běžícího trestního řízení [srov. nález ze dne 16. 5. 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 (N 106/65 SbNU 451)] a stručných a fragmentárních informací, jejichž důkladná ověřitelnost je v dané fázi za hranicí možností orgánů činných v trestním řízení [nález ze dne 14. 11. 2012 sp. zn. IV. ÚS 2227/12 (N 189/67 SbNU 271)]; to platí tím více v řízení na základě mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních v rámci Úřadu evropského veřejného žalobce. Na vydávaný příkaz tedy není ani z formálního, ani z obsahového hlediska kladen takový důraz jako na jiná soudní rozhodnutí, neboť tím by často byl popřen smysl daného úkonu. Ústavní soud respektuje skutečnost, že úkolem obecných soudů, které vydávají příkazy k prohlídkám, není "vyšetřit" prověřovanou trestnou činnost, ale posoudit toliko existenci důvodného podezření a nezbytnost jeho potvrzení provedením prohlídky. Zároveň Ústavní soud respektuje, že orgány činné v trestním řízení nemusí z "taktických" důvodů při svých procesních úkonech ve fázi prověřování či v rámci mezinárodní justiční spolupráce ve věcech trestních seznamovat dotčené osoby s celkovou důkazní situací [srov. nález ze dne 3. 7. 2003 sp. zn. III. ÚS 511/02 (N 105/30 SbNU 471)]. Z obsahu příkazu tak musí být zejména patrné, že soud se s klíčovými okolnostmi seznámil a dospěl k závěru o nezbytnosti provedení prohlídky [srov. např. nález ze dne 7. 5. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 47/13 (N 76/73 SbNU 351), usnesení ze dne 10. 9. 2013 sp. zn. III. ÚS 2165/13 aj.].

13. Podstatou argumentace stěžovatelů v nyní posuzované věci je jejich přesvědčení, že ústavní stížností napadené příkazy, kterými byly předmětné prohlídky nařízeny, jsou nedostatečně odůvodněné, neplyne z nich podstata trestné činnosti, ani jak se měli do předmětné činnosti zapojit. Ústavní soud však v tomto ohledu stěžovatelům nepřisvědčil.

14. Z odůvodnění napadených příkazů se podává, že stěžovatel je příslušnými německými vyšetřujícími orgány viněn ze zločinu krácení daně z přidané hodnoty v rámci organizovaného zločinného spolčení ve smyslu § 370 odst. 1, odst. 3 bod 1 a 5 německého daňového řádu, § 129, § 52 německého trestního zákoníku, neboť existuje silné důvodné podezření, že je coby jednatel stěžovatelky součástí tohoto zločinného spolčení s ohledem na roli stěžovatelky v systému dodavatelských a fiktivních řetězců, jejichž jediným cílem bylo krácení DPH v Německu v rámci celoevropského systému podvodů na DPH. Bylo zjištěno, že pomocí krycích, dodavatelských a fakturačních řetězců byly vytvořeny fiktivní dodavatelské řetězce, přičemž některé ze společností, s nimiž byla stěžovatelka v obchodních vztazích, byly potvrzeny jako tzv. krycí společnosti a v těchto podvodech byl typicky použit pohyb zboží přes centrální sklady.

15. Nelze tak nic namítat proti závěru obvodního soudu, že v posuzované věci je dáno důvodné podezření, že se stěžovatelé (vedle dalších osob) měli podílet na rozsáhlé organizované trestné činnosti daňového charakteru, kterou by bylo v České republice možné kvalifikovat jako zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 písm. a), b) trestního zákoníku a trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 trestního zákoníku. Je zřejmé, že s přihlédnutím k povaze a rozsahu předmětné daňové trestné činnosti lze objektivně důvodně předpokládat, že stěžovatel by v nemovitostech, které užívá k bydlení, nebo v prostorách využívaných stěžovatelkou, mohl uchovávat německými orgány hledané dokumenty a další důkazy, které se k trestné činnosti vztahují, zejména faktury, smlouvy, jiné účetní doklady, účetnictví, zápisky, poznámky, korespondenci, e-mailovou korespondenci a další dokumenty v papírové či elektronické podobě. Ústavní soud dal za pravdu názoru obvodního soudu také v tom, že s ohledem na sofistikovanost a koordinovanost projednávané trestné činnosti nelze předpokládat, že by stěžovatel věci důležité pro trestní řízení dobrovolně vydal příslušnému policejnímu orgánu.

16. Napadené příkazy splňují zákonem stanovené požadavky. Místa výkonu prohlídek jsou specifikována přesně, soud uvádí důvody pro jejich nařízení, vztah stěžovatelů k věci, i pro jaké konkrétní podezření tak soud činí. Popisuje, jaké věci v souvislosti s šetřenou činností hledá a jak se vztahují ke stěžovatelům. Jen stěží by v příkazech mohly být přesně vyjmenovány např. konkrétní listiny, poznámky či jiné důkazy, když cílem orgánů činných v trestním řízení bylo právě takové věci, nacházely-li by se v prohledávaných prostorách, nalézt a zajistit je jako věci důležité pro trestní řízení. Ústavní soud považuje popis rozhodných skutkových okolností za dostačující, umožňující stěžovatelům seznámení se s podstatou podezření a klíčovými okolnostmi, o něž se podezření opírá. Z příkazů vyplývá i spojitost prohledávaných prostor s prověřovanou trestnou činností.

17. Ústavním požadavkům dostojí i odůvodnění tzv. neodkladnosti a neopakovatelnosti nařízených prohlídek. Z odůvodnění rozhodnutí obvodního soudu vyplývá, že pro existenci nebezpečí úmyslného znehodnocení, zničení či ukrytí důkazů nesnesou prohlídky odkladu a je nutné je provést podle § 160 odst. 4 trestního řádu, tedy jako neodkladný a neopakovatelný úkon, a že z těchto důvodů také stěžovatelé ani jiné osoby nebyly k uvedeným skutečnostem vytěženi, tedy jinými slovy vyslechnuti.

18. Poukazuje-li stěžovatel na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2024/15, jde o poukaz nepřípadný. Ve zmíněné věci Ústavní soud považoval za zásadní vadu příkazu k domovní prohlídce v obydlí stěžovatelky to, že jeho odůvodnění postrádalo jakoukoliv spojitost mezi popsanou trestnou činností s osobou stěžovatelky, resp. s jejím obydlím. To však není případ nyní posuzované věci, jak vyplývá ze shora rozvedených skutečností.

19. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Protože ze shora uvedených důvodů nezjistil namítané porušení základních práv stěžovatelů (viz sub 1), dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2024


Jan Svatoň v. r.
předseda senátu