I.ÚS 2597/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného JUDr. Jitkou Němcovou, advokátkou, sídlem náměstí Kinských 741/6, Praha 5, proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 67/2023-510 ze dne 20. 6. 2024 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 15 Co 75/2024-515 ze dne 20. 6. 2024, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a) M. K., b) nezletilé M. P. a c) nezletilého J. P., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že jimi Městský soud v Praze („odvolací soud“) porušil jeho základní práva zaručená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.


II. Skutkové okolnosti a procesní vývoj věci

2. V roce 2018 Obvodní soud pro Prahu 9 („opatrovnický soud“) schválil dohodu otce (stěžovatele) a matky [vedlejší účastnice a)] o svěření dětí (nezletilých vedlejších účastníků) do péče matky; běžný styk dětí s otcem byl stanoven v lichém týdnu od čtvrtka do neděle a v sudém týdnu v úterý a ve čtvrtek. V této době žili stěžovatel i matka s nezletilými v P.

3. V září 2021 matka otci oznámila svůj záměr přestěhovat se z P. do O., odkud otec i matka pocházejí, a to za účelem vyřešení svého bydlení a pomoci svým rodičům. V říjnu 2021 otec podal opatrovnickému soudu návrh na určení, že bydlištěm nezletilých je P.; zároveň žádal vydání předběžného opatření, kterým by matce bylo zakázáno přestěhovat děti a změnit školské zařízení. Opatrovnický soud začátkem listopadu 2021 takové předběžné opatření vydal (usnesení č. j. 6 P 301/2019-62 ze dne 1. 11. 2021)

4. Později v listopadu 2021 matka požádala o nahrazení souhlasu otce se změnou bydliště nezletilých a s jejich zápisem do školy v O.; současně podala návrh na změnu úpravy styku otce s nezletilými. Opatrovnický soud návrhu matky v dubnu 2022 vyhověl ohledně změny bydliště a upravil styk otce s nezletilými na lichý víkend. Opatrovnický soud odůvodnil rozhodnutí odkazem na bytovou potřebu matky a její silné zázemí v O., včetně stárnoucích rodičů, kteří občas potřebují její pomoc; dále uvedl, že otec musí zvážit, zda bude upřednostňovat kariérní postup v P., nebo bude schopen kompromisu, přizpůsobí se zájmu dětí a přestěhuje se do O., aby mohl pokračovat široký styk s nimi (rozsudek č. j. 6 P 301/2019-119 ze dne 14. 4. 2022).

5. V červenci 2022 odvolací soud rozsudek opatrovnického soudu zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Opatrovnický soud podle odvolacího soudu dostatečně nerealizoval participační práva dětí, nezohlednil jejich nejlepší zájem; podle odvolacího soudu nešlo po otci spravedlivě požadovat, aby se přizpůsobil matce, která se rozhodla přestěhovat z výlučně osobních důvodů (usnesení č. j. 15 Co 238/2022-145 ze dne 11. 7. 2022). Následně v srpnu 2022 podal otec návrh na svěření dětí do jeho péče.

6. Opatrovnický soud v listopadu 2022 zamítl návrh matky na změnu úpravy styku a nahrazení souhlasu otce se změnou bydliště a se zápisem do školy v O. Opatrovnický soud rozhodoval za situace, kdy od srpna 2022 nezletilí bydleli s otcem a s matkou se vídali každý druhý týden o víkendu, protože se odstěhovala do O., kde zároveň podstupovala léčbu onkologického onemocnění. Opatrovnický soud dospěl k závěru, že neexistovaly závažné důvody pro změnu bydliště dětí, neboť matka mohla požádat o přidělení služebního bytu, léčit se v P.; její rodiče zároveň nevyžadovali intenzivní péči (rozsudkem č. j. 6 P 301/2019-232 ze dne 8. 11. 2022).

7. V květnu 2023 ovšem odvolací soud k odvolání matky „druhé“ rozhodnutí opatrovnického soudu z listopadu 2022 změnil. Odvolací soud — navzdory svému předchozímu názoru — nahradil souhlas otce se změnou bydliště a školy nezletilých; zároveň upravil styk otce s nezletilými na každý lichý týden o víkendu. Odvolací soud tentokrát opatrovnickému soudu vytkl, že dostatečně nezohlednil zdravotní stav matky. Podle odvolacího soudu nešlo matce vytýkat její přestěhování do O., kde vlastní byt a má zde práci; děti už se zároveň v minulosti museli jednou stěhovat a měnit školu. Odvolací soud zdůraznil neochotu otce udělat vstřícný krok a přestěhovat se mimo P., skutečnost, že nijak matce nepomohl v řešení její bytové situace a současně jí nebyl psychologickou podporou (rozsudek č. j. 15 Co 67/2023-289 ze dne 11. 5. 2023). Od září 2023 byli nezletilí ve faktické péči matky.

8. V červnu a říjnu 2023 opatrovnický soud nezletilé při jednání vyslechl a v listopadu 2023 rozhodl o návrhu otce ze srpna 2022 a vyhověl mu. Opatrovnický soud svěřil nezletilé do péče otce a stanovil jejich styk s matkou; přihlédl především k přání nezletilých zůstat v P. (rozsudek č. j. 6 P 301/2019-439 ze dne 9. 11. 2023).

9. V lednu 2024 Ústavní soud ovšem rozsudek odvolacího soudu zrušil, protože odvolací soud porušil základní práva otce (nález sp. zn. IV. ÚS 2206/23 ze dne 8. 1. 2024).


III. Obsah napadených rozhodnutí

10. Odvolací soud po zrušujícím nálezu Ústavního soudu rozhodl o odvolání matky proti rozsudku opatrovnického soudu z listopadu 2022 znovu ústavní stížností napadeným rozsudkem č. j. 15 Co 67/2023-510 ze dne 20. 6. 2024. Odvolací soud rozhodnutí opatrovnického soudu změnil tak, že nahradil souhlas otce se změnou bydliště a školy nezletilých do O.; řízení o návrhu matky na změnu úpravy styku otce s dětmi zastavil.

11. Odvolací soud téhož dne rozhodl ústavní stížností napadeným rozsudkem č. j. 15 Co 75/2024-515 ze dne 20. 6. 2024 rovněž o odvolání rodičů proti rozsudku opatrovnického soudu z listopadu 2023, jímž opatrovnický soud svěřil nezletilé do péče otce a stanovil jejich styk s matkou (viz bod výše). Odvolací soud změnil rozhodnutí opatrovnického soudu a návrh otce zamítl. Odvolací soud dále změnil původní rozhodnutí opatrovnického soudu z roku 2018 a rozhodl, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými každý sudý týden o víkendu; upraven byl rovněž styk o prázdninách a svátcích. Odvolací soud zároveň uložil otci povinnost platit vyšší výživné.


IV. Argumentace stěžovatele

12. Argumentaci v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel tvrdí, že odvolací soud porušil jeho rodičovská práva, protože svým rozhodnutím legitimizoval protiprávní jednání matky, která otce fakticky vyloučila z rozhodování o podstatných záležitostech nezletilých — místa jejich bydliště a školy. Nezletilí jsou kráceni na svém právu být v kontaktu s oběma rodiči v důsledku velké vzdálenosti mezi oběma bydlišti rodičů. Stěžovatel dále zdůrazňuje, že děti byly po dobu více než jednoho roku v jeho péči – s matkou se tehdy vídali jednou za čtrnáct dní o víkendu (tento stav nadto nebyl upraven meritorním rozhodnutím soudu); prokázal schopnost postarat se o nezletilé, byť šlo o překvapivou a těžkou situaci. Děti byly v té době zcela spokojené.

13. Matka zneužívala pochybení soudu k udržování protiprávního stavu, bránila otci ve styku a snažila se jej poškodit. Matka ani poté, co byl rozsudek odvolacího soudu zrušen Ústavním soudem, neměla souhlas otce k přesunu dětí do O., avšak děti do P. k otci nevrátila a proti jejich vůli je v O. držela. Naopak otec se od počátku snažil svévolnému jednání matky zabránit. Matka dosáhla svého záměru pouze kvůli protiústavnímu (dnes zrušenému) rozhodnutí odvolacího soudu, bez kterého by děti otce a P. neopustily. Odvolací soud odůvodňuje obě napadená rozhodnutí okolnostmi, které zavinil on svým pochybením – že děti navštěvují školu v O., mají zde sociální vazby atd. Odvolací soud nerespektoval požadavek Ústavního soudu, aby věc objektivně posoudil a porušil principy spravedlnosti a nestrannosti; zároveň řádně neodůvodnil, proč by prostředí u matky mělo být pro děti stabilnější než u otce, který na rozdíl od matky udržuje stabilní vztah s partnerkou a jejími dětmi, jež nezletilí znají. Zjištění soudu, že nezletilí mají v O. širší rodinné zázemí, není v souladu s provedeným dokazováním (veškeré kontakty s rodinou ze strany otce proběhly jen za přítomnosti otce).

14. Oba nezletilí podle stěžovatele v rámci zjišťování jejich názor vyjádřili pozitivní citový vztah k oběma rodičům a nebyly zjištěny známky výrazného ovlivňování. Po vydání rozhodnutí odvolacího soudu z května 2023 dcera v rámci druhého zjišťování jejího názoru jednoznačně vyjádřila přání zůstat žít v P., kde dosud celý život žila (jak je zachyceno v protokolu o jednání před opatrovnickým soudem z června 2023). Odvolací soud ignoroval pokyn Ústavního soudu, aby nepřehlédl skutečnost, že děti již opakovaně vyjádřily přání, že chtějí žít v P. Ústavní soud přímo nevyžadoval opakovaný výslech dětí, neboť jejich vůle ze spisu vyplývala; odvolací soud však děti zatížil výslechem znovu. Odvolací soud byl veden snahou získat od dětí takovou reakci, na základě které by si mohl obhájit své zrušení rozhodnutí.

15. Celé řízení je postiženo průtahy, a v rámci sebeobranných mechanismů dětí se otupuje jejich vůle vyjadřovat vzdor vůči pobytu v O.; děti se však pouze snaží adaptovat na stresovou situaci vyvolanou agresivním chováním matky. Nové navázání sociálních kontaktů je proto přirozené, ale nesmí být excesivně interpretováno. Děti se nikdy nevyjádřily, že v O. žít skutečně chtějí; naopak v minulosti dvakrát jednoznačně sdělily své trvalé přání v P. setrvat, což však odvolací soud nevzal v potaz. Syn přání sepsal (bylo přiloženo k ústavní stížnosti) a rozhodnutí odvolacího soudu nese těžce. Neutrální vyjádření děti je třeba hodnotit s ohledem na traumatickou situaci a jejich apatii a odevzdanost.

16. Odvolací soud rozhodl v průběhu konfliktu protichůdně, byť v mezidobí nastala jediná změna okolností — onkologické onemocnění matky, což se podle otce stalo nástrojem emočního ovlivnění odvolacího soudu, který nebral zřetel na nejlepší zájem dětí. Nejlepším zájmem není, aby byly vychovávány rodičem, který účelově lže a využívá slabin soudního řízení. Matka by si mohla dovolit žít v P.; odvolací soud nehodnotil dostatečně její charakter.

17. Stěžovatel konečně namítá, že odvolací soud chybně upravil jeho styk s dětmi. Oba rodiče upozorňovali, že opatrovnický soud nepřesně zaznamenal jejich požadavek na harmonogram předávání dětí (sudé a liché víkendy v průběhu roku, jakož i střídání sudých a lichých let během prázdnin). Odvolací soud harmonogram nestanovil podle požadavku rodičů, čímž zasáhl do plánů otce, ten již měl sjednanou dovolenou pro nezletilé, svoji partnerku a její rodinu, kterou musil zrušit.


V. Procesní předpoklady řízení o ústavní stížnosti

18. Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Ústavní stížnost byla podána oprávněnou osobou [§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]; je včasná a není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona; stěžovatel je řádně zastoupen advokátkou.

VI. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

19. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit „přijatelnost“ návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

20. Jak je uveden výše, Ústavní soud již jednou ve věci rodiny rozhodoval. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 2206/23, jimž byl zrušen rozsudek odvolacího soudu z května 2023, dospěl k následujícím závěrům:

Odvolací soud postupoval protiústavně, neboť zcela opomněl poměřit požadavky matky na přestěhování dětí do O. s jejich nejlepším zájmem. Skutkové závěry odvolacího soudu podle Ústavního soudu neměly oporu v provedeném dokazování. Odvolací soud dospěl ve „druhém kole“ posouzení ke zcela opačnému a rozporuplnému závěru oproti svému původnímu rozhodnutí, aniž by svůj postup řádně odůvodnil. Podle Ústavního soudu byl zavádějící závěr odvolacího soudu, podle kterého byly nezletilé děti na péči matky již zvyklé, jelikož od srpna 2022 děti bydlely na vlastní žádost s otcem v P.; za nepodložené považoval Ústavní soud hodnocení odvolacího soudu, že přeložení na jiné pracoviště je reálnější u otce a že nezletilí budou žít s matkou v stabilnějším prostředí. Odvolací soud podle Ústavního soudu zároveň porušil participační práva dětí v řízení: soud pochybil, neboť nezletilé, kterým bylo 10 a 12 let, sám nevyslechl a nezjistil jejich názor na věc; nepřihlédnul ani k předchozímu vyjádření nezletilých, že mají ve stávající škole v P. své kamarády, kteří jim v době prázdnin chybí. Ústavní soud odvolací soud zavázal, aby při svém novém posouzení nepřehlédl, že nezletilí se po vydání „druhého“ rozhodnutí odvolacího soudu v řízení o návrhu stěžovatele na změnu výchovy vyjádřili před opatrovnickým soudem v červnu a říjnu 2023 tak, že si přejí bydlet v P.

21. Ústavní soud ve světle právě shrnutého nálezu vyhodnotil další vývoj, tj. nová, stěžovatelem napadená soudní rozhodnutí, a dospěl k závěru, že odvolací soud ve věci nezletilých již rozhodl ústavně konformně.

22. Z pohledu Ústavního soudu je podstatné, že odvolací soud provedl dne 11. 6. 2024 pohovor s nezletilými, kterým bylo v té době 13 a 11 let; zjištěný názor dětí pak odvolací soud ústavně konformně zhodnotil, dospěl-li k závěru, že ani jedno z dětí se na jednu stranu nebrání návratu do P. k otci, na druhou stranu nebrojí proti setrvání v O. u matky (viz bod 24 napadeného rozsudku č. j. 15 Co 67/2023-510).

23. Podle Ústavního soudu je zároveň podstatné, že nezletilí se do O. přestěhovali na základě rozhodnutí odvolacího soudu z května 2023, nikoliv na základě svévolného jednání matky. Nešlo tedy o klasický případ tzv. vnitrostátního únosu, kdy jeden z rodičů svévolně — bez vědomí druhého rodiče — změní bydliště dítěte (srov. např. nález sp. zn. I. ÚS 3399/23 ze dne 28. 2. 2024).

24. Shledal-li odvolací soud nejlepší zájem dětí v zachování jistoty a stability v současném prostředí v O. u matky, nepovažuje Ústavní soud takové posouzení za natolik extrémní, aby odůvodňovalo další zásah Ústavního soudu do kompetence opatrovnických soudů. V tomto ohledu je totiž třeba připomenout, že odvolací soud znovu rozhodoval ve věci rodiny po více než roce, kdy nezletilí v mezidobí byli ve faktické péči matky v O. od září 2023; je tedy logické, že odvolací soud nevyházel bez dalšího z přání vyjádřeného nezletilými před opatrovnickým soudem v červnu a říjnu 2023.

25. Je třeba zdůraznit, že běh času je ve věci péče o nezletilé skutečně zásadní. Ukáže-li se v budoucnu, že se poměry v rodině změní takovým způsobem, že v nejlepším zájmu nezletilých bude se k otci do P. vrátit (kupříkladu podle jejich výslovného přání), bude na rodičích, aby se na nové úpravě poměrů dohodli. Efektivní ochranu nejlepšího zájmu nezletilých případně mají povinnost zajistit opatrovnické soudy. Ústavní soud důrazně apeluje na oba rodiče, aby vyvinuli veškeré možné úsilí ke zklidnění situace, což především bude v zájmu jejich nezletilých dětí.


VII. Závěr

26. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. října 2024


Jan Wintr v. r.
předseda senátu