I.ÚS 2557/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele Martina Luptáka, zastoupeného Mgr. Zdeňkem Machem, advokátem, sídlem Dr. Skaláka 1447/10, Přerov, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 1282/2024-217 ze dne 26. 6. 2024, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. 69 Co 205/2023-184 ze dne 25. 1. 2024, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a Bc. Petra Novotného, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí; tvrdí, že soudy porušily jeho základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. V srpnu 2019 vedlejší účastník poslal stěžovateli na bankovní účet 104 000 EUR a v dubnu 2022 se žalobou proti stěžovateli domáhal zaplacení této částky s příslušenstvím. Mezi účastníky řízení bylo sporné, z jakého důvodu vedlejší účastník stěžovateli peníze na účet poukázal.

3. Okresní soud v Olomouci ("nalézací soud") uložil stěžovateli povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi 104 000 EUR s příslušenstvím. Dospěl k závěru, že vedlejšímu účastníkovi se nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o zápůjčce (což tvrdil); stěžovateli se naopak nepodařilo prokázat, že mu sporné prostředky náleží z titulu proplacení směnky (jak tvrdil). Stěžovatel se podle nalézacího soudu bezdůvodně obohatil, a je proto povinen obohacení vydat (rozsudku č. j. 15 C 115/2022-128 ze dne 17. 4. 2023, ve spojení s doplňujícím rozsudkem č. j. 15 C 115/2022-131 ze dne 27. 4. 2023).
4. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci ("odvolací soud") prvostupňové rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil napadeným rozsudkem. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl jako nepřípustné napadeným usnesením.

5. Argumentaci obsaženou v ústavní stížnosti lze shrnout následovně: Stěžovatel namítá, že mu soudy protiústavně uložily vydat údajné bezdůvodné obohacení. Vedlejší účastník prokázal pouze zaslání peněz na účet stěžovatele; neprokázal, že má na vydání údajného bezdůvodného obohacení nárok. V řízení bylo naopak prokázáno, že se účastníci řízení v životě neviděli a nikdy spolu nejednali. Vedlejší účastník nepřesvědčivě tvrdil uzavření zprostředkované smlouvy o zápůjčce se splatností jeden měsíc, přitom téměř tři roky vrácení plnění nenárokoval. Jeho tvrzení, že půjčil 2,4 milionu korun cizímu člověku, převodem na jeho účet, bez jakékoliv smlouvy či zajištění a znalostí dlužníka, jsou nepřesvědčivá a svědčí o tom, že na vydání bezdůvodného obohacení nemá nárok.

6. Právu vedlejšího účastníka nelze přiznat ochranu mimo jiné i pro rozpor s dobrými mravy. Soudy měly hodnotit neuvěřitelnou a lehkovážnou právní konstrukci vytvořenou vedlejším účastníkem. Soudy zároveň protiústavně posoudily obranu stěžovatele; uzavřely, že neprokázal konkrétní právní důvod plnění na jeho účet ze strany vedlejšího účastníka. Stěžovatel řádně tvrdil a prokazoval důvod plnění: verze o vyplacení směnky má logiku a je věrohodnější. Stěžovatel nebyl schopen doložit směnku z pochopitelných důvodů, neboť ji po přijatém plnění vrátil dlužníkovi - avalovi. Stěžovatel tvrdí, že prokázal, že v daném období měl finanční prostředky, aby mohl částku 100 000 EUR poskytnout (potvrzuje to svědek, soused); předložil fotografie tašky s velkým obnosem peněz a smlouvy s ověřenými podpisy, na základě kterých měl stěžovatel obdržet vratky ze dvou zápůjček. Okolnosti samotného obchodu - poskytnutí peněz známému, Anatoliji Macaletovi, proti směnce za vedlejším účastníkem - jednoznačně potvrdil přímý svědek Jaromír Tenev. Soudy nemohou bez dalšího označit výpověď tohoto svědka za "přehrání naučeného hereckého výkonu".

7. Ústavní soud posoudil ústavní stížnost stěžovatele a dospěl k závěru, že jde o zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí žádnou kvalifikovanou ústavněprávní argumentaci a v zásadě tvrdí, že soudy chybně hodnotily jeho skutková tvrzení a důkazy ohledně důvodu vyplacení sporné částky. Ústavní soud ovšem obecným soudům nemá z pohledu základního práva na spravedlivý proces co vytknout.

9. Soudy ústavně konformně hodnotily provedené důkazy a pečlivě svoje skutkové závěry odůvodnily. Především nalézací soud stěžovateli řádně vysvětlil, proč nepovažoval jeho verzi příběhu - tvrzení o vyplacení peněz z důvodu existence směnky - za věrohodnou, natož přesvědčivou. Nalézací soud především poukázal na rozpor ve vyjádřeních stěžovatele ohledně poznámky k provedené platbě, původu jeho přítele Macaleta či o zapůjčené částce a výnosu; věrohodnost výpovědi svědka Teneva zpochybnil s ohledem na skutečnost, že si svědek přesné informace o údajné směnce pamatoval po čtyřech letech, bez zřejmého důvodu. Nalézací soud na druhou stranu pečlivě hodnotil rovněž "prvotní verzi" vedlejšího účastníka o údajné smlouvě o zápůjčce (viz bod 4 rozsudku nalézacího soudu).

10. Obecné soudy na základě řádně zjištěného skutkového stavu dospěly k srozumitelnému a logickému závěru: Jelikož se nepodařilo prokázat ani jednu z verzí účastníků řízení o důvodu převodu peněz, šlo o bezdůvodné obohacení na straně stěžovatele. V situaci, kdy stěžovatel nebyl schopen řádně tvrdit či prokázat jiný důvod, proč mu vedlejší účastník spornou částku na účet zaslal, nelze považovat právní závěr soudů o existenci nároku za protiústavní. Stěžovatel v každém případě v ústavní stížnosti neuvádí nic, co by porušení spravedlivého procesu v jeho věci prokazovalo.

11. Jelikož Ústavní soud nezjistil, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavní práva stěžovatele, jeho ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. října 2024


Jan Wintr v. r.
předseda senátu