Pl.ÚS 4/24 #1

Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy soudu Josefa Baxy a soudkyň a soudců Lucie Dolanské Bányaiové, Josefa Fialy, Milana Hulmáka (soudce zpravodaje), Jaromíra Jirsy, Veroniky Křesťanové, Zdeňka Kühna, Tomáše Lichovníka, Kateřiny Ronovské, Jana Svatoně, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře, Jana Wintra a Daniely Zemanové o návrhu Okresního soudu v Ústí nad Labem na zrušení § 3 odst. 3 ohledně slov "v národním hospodářství" zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění pozdějších předpisů, a čl. I. bod 1. zákona č. 587/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, za účasti Parlamentu, jako účastníka řízení, a vlády, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění

I. Vymezení věci

1. Podstatou posuzované věci je zásah zákonodárce do úpravy soudcovských platů. Soudcovské platy se odvíjí od výše platové základny.

2. Na Okresní soud v Ústí nad Labem (dále jen "navrhovatel" či "okresní soud") se s žalobou na zaplacení doplatku platu a doplatku náhrady výdajů za měsíce leden 2021 až prosinec 2021 vůči České republice - Krajskému soudu v Ústí nad Labem, obrátila Jaroslava Mištová, soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen "žalobkyně"). Žalobkyně považovala úpravu obsaženou v § 3 odst. 3 a § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu, ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 31. 1. 2022, za neústavní a navrhla obecnému soudu přerušení řízení do skončení řízení vedeného u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 4/2023. Vzhledem k tomu, že navrhovatel bude posuzovat uplatněný nárok žalobkyně (vedené pod sp. zn. 33 C 33/2024), obrátil se na Ústavní soud podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), a § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, s návrhem na zrušení § 3 odst. 3 ohledně slov "v národním hospodářství" zákona č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánu a soudců a poslanců Evropského parlamentu a čl. I. bod 1. zákona č. 587/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 236/1995 Sb., o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu.


II. Argumentace navrhovatele

3. Navrhovatel nejprve zdůraznil, že si je vědom probíhajícího řízení vedeného pod sp. zn. Pl. ÚS 4/23. V tomto řízení ale nebyl podán návrh na zrušení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. Navrhovatel má přitom za to, že v nyní posuzované věci lze analogicky postupovat jako v řízení, ve kterém Ústavní soud nálezem ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 28/13 zrušil § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb., v tehdy platném znění, ve vztahu k soudcům okresních, krajských, vrchních soudů, Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, ačkoliv žalobcem v řízení před obecným soudem byl soudce (pouze) krajského soudu.

4. Navrhovatel dále namítá, že v důsledku přijetí nálezu ze dne 2. 8. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 16/11 (N 135/62 SbNU 99) nabyli soudci legitimní očekávání, že k tzv. zmrazení soudcovských platů nebude zákonodárce přistupovat bez velmi závažných důvodů. Pro rok 2021 bylo toto očekávání posíleno skutečností, že nebýt zákona č. 587/2020 Sb., který platovou základnu pro soudce snížil pro období od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021 na částku 100 872 Kč, činila by platová základna v tomto období částku 109 866 Kč.

5. Zákonodárce k platovým restrikcím přistoupil nejen v roce 2021, ale i v letech 2022 a 2023, čímž došlo k porušení principu ochrany práv nabytých v dobré víře. V této souvislosti odkázal navrhovatel na nález ze dne 2. 8. 2011 sp. zn. Pl. ÚS 16/11 (N 135/62 SbNU 99). Opakované a dlouhodobě zamýšlené restrikce soudcovských platů mohou mít dopady i do oblasti sociálního zabezpečení soudců, resp. na výši jejich starobního důchodu.

6. V rámci testu proporcionality neobstojí tvrzený veřejný zájem na přijetí napadených ustanovení. Napadenou právní úpravou jsou vyprázdněna práva soudců a je jí zasahováno do soudcovské nezávislosti. Nejedná se ani o dočasné opatření, které by mělo překlenout krizový stav. I vzhledem k platovým restrikcím v roce 2022 a v roce 2023 tak platy soudců nejsou nadále stabilní nesnižovatelnou veličinou. Navíc je třeba vzít v úvahu oproti předchozím letům nové skutečnosti, totiž že soudci byli v době pandemie nemoci COVID-19 vystaveni rizikům spojených s nákazou touto nemocí. V mnoha případech k nákaze došlo. Stejně tak se počítá s navýšením odměn advokátů. Od roku 2020 navíc stoupla minimální mzda a výrazně stoupá míra inflace, což zakládá otázku, do jaké míry jsou soudci v nerovném postavení oproti jiným profesím.

7. V kontextu jiných legislativních opatření na straně daně z příjmu fyzických osob (např. zrušení tzv. superhrubé mzdy a zvýšení slevy na poplatníka) je úspora 500 milionů zcela marginální vedle odhadovaného výpadku v příjmech státního rozpočtu ve výši přibližně 130 miliard. Za situace, kdy by mimořádné výdaje vynaložené v souvislosti s pandemií onemocnění COVID-19 byly z podstatné většiny pokryty z výnosů daní z příjmu fyzických osob, pokud by nedošlo ke snížení daňové zátěže, nejsou naplněny mimořádné podmínky pro platové restrikce.

8. Navrhovatel také upozorňuje, že napadená ustanovení nebyla projednána se zástupci moci soudní, což je v rozporu s dříve vyjádřeným názorem Ústavního soudu. Platové restrikce znamenají určitou formu zásahu do jednoho z komponentů soudcovské nezávislosti a je nepřípustné, aby k takovému zásahu docházelo jednostranně [srov. nález ze dne 10. 7. 2014 sp. zn. Pl. ÚS 28/13 (N 137/74 SbNU 93)]. Důvodová zpráva k zákonu č. 587/2020 Sb. navíc neobsahuje žádný komplexní ekonomický rozbor, ačkoliv i ten Ústavní soud považuje při zásazích do materiálního postavení soudců za nezbytnou součást řádného odůvodnění.

9. Navrhovatel v dalším odkázal na argumentaci obsaženou v návrhu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. 5. 2022, který je projednáván pod sp. zn. Pl. ÚS 15/22, a v návrhu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 15. 2. 2023, který je projednáván pod sp. zn. Pl. ÚS 4/23.

10. Na závěr navrhovatel požádal o přednostní projednání podaného návrhu. Vzhledem k předpokládané mnohosti soudních sporů, které mohou záviset na rozhodnutí v posuzované věci, může včasné rozhodnutí předejít vzniku nákladů státu a potenciálních žalobců.


III. Vyjádření účastníků řízení

11. Ústavní soud zaslal návrh k vyjádření Parlamentu jako účastníkovi řízení (§ 69 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a dále vládě a veřejnému ochránci práv jako potenciálním vedlejším účastníkům řízení (§ 69 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu). Vláda vstoupila do řízení jako vedlejší účastnice, veřejný ochránce práv sdělil Ústavnímu soudu, že tohoto oprávnění nevyužije.


III. 1 Vyjádření komor Parlamentu

12. Poslanecká sněmovna konstatovala, že napadená ustanovení byla do právního řádu vložena zákonem č. 587/2020 Sb. Návrh zákona byl předložen skupinou poslanců Poslanecké sněmovně v 8. volebním období dne 19. 8. 2020 jako sněmovní tisk 978. První čtení proběhlo na 61. schůzi dne 7. 10. 2020, ve kterém byl tisk přikázán k projednání rozpočtovému výboru jako výboru garančnímu. Rozpočtový výbor návrh zákona projednal a vydal dne 5. 11. 2020 usnesení doručené poslancům jako tisk 978/2. Druhé čtení se uskutečnilo na 62. schůzi dne 12. 11. 2020, všechny podané pozměňovací návrhy byly zpracovány jako tisk 978/3. Následné třetí čtení bylo na 66. schůzi Poslanecké sněmovny dne 20. 11. 2020. Z přítomných 92 poslanců bylo pro 91, proti žádný a zdržel se 1. Návrh zákona byl přijat.

13. Návrh zákona byl postoupen Senátu dne 24. 11. 2020, který jej zařadil na svou 3. schůzi dne 17. 12. 2020. Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat. Zákon byl doručen prezidentovi k podpisu dne 18. 12. 2020. Prezident zákon tentýž den podepsal. Zákon byl vyhlášen dne 31. 12. 2020 ve Sbírce zákonů v částce 240 pod číslem 587/2020 Sb.

14. Poslanecká sněmovna v závěru konstatovala, že zákon byl schválen potřebnou většinou poslanců Poslanecké sněmovny, podepsán příslušnými ústavními činiteli a řádně vyhlášen. Z toho důvodu vyjádřila přesvědčení, že přijatý zákon není v rozporu s ústavním pořádkem. Rozhodnout o ústavnosti napadených ustanovení ovšem náleží Ústavnímu soudu.

15. Senát ve vyjádření předně poznamenal, že v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu nemá novela právního předpisu samostatnou normativní existenci, ale stává se součástí novelizovaného právního předpisu, a jako taková je posuzována i její ústavnost. Dále rovněž shrnul průběh projednávání návrhu zákona č. 349/2023 Sb.

16. Návrh zákona č. 587/2020 Sb. byl Senátu postoupen Poslaneckou sněmovnou dne 23. 11. 2020. V Senátu byl návrh projednáván jako tisk č. 12 třináctého funkčního období. Návrh byl projednán výborem pro hospodářství, zemědělství a dopravu jako výborem garančním dne 9. 12. 2020. Předmětem rozpravy byl toliko navrhovaný § 3b zákona č. 236/1995 Sb., který zaváděl ad hoc platovou základnu pro rok 2021. Změna ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 236/1995 Sb. (tedy zakotvení nové rozhodné statistické veličiny) nebyla tematizována. S ohledem na problematické aspekty úpravy ad hoc platové základny v rámci § 3b zákona č. 236/1995 Sb. (v rámci rozpravy bylo konstatováno, že pokud byla zvolena zákonná konstrukce navázání platů představitelů státní moci na referenční statistickou veličinu, je v tomto řešení zakomponována zároveň účinná reakce na hospodářský cyklus i rozpočtová solidarita, a není proto důvodu do systému zasahovat ad hoc) výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu usnesením č. 18 ze dne 9. 12. 2020 doporučil Senátu návrh zákona zamítnout.

17. Senát se návrhem zákona zabýval na své 3. schůzi ve třináctém funkčním období dne 17. 12. 2020. Po vystoupení zpravodaje výboru byl před zahájením rozpravy podán podle § 107 zákona č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu, návrh, aby Senát vyjádřil vůli se návrhem zákona nezabývat. V hlasování č. 79 se pro tento návrh z přítomných 67 senátorů a senátorek vyslovilo 44, 4 byli proti, 19 se zdrželo. Senát tak usnesením č. 89 vyjádřil vůli návrhem zákona se nezabývat, čímž jednání Senátu o návrhu tohoto zákona podle § 107 věty poslední jednacího řádu Senátu skončilo.

18. Senát v závěru konstatoval, že při projednávání návrhu postupoval v mezích Ústavou stanovené kompetence a ústavně předepsaným způsobem. Je však zcela na Ústavním soudu, aby posoudil soulad napadených ustanovení s ústavním pořádkem.


III. 2 Vyjádření vlády

19. Podle vlády napadená ustanovení nejsou neústavní, a proto navrhla, aby Ústavní soud návrh na jejich zrušení zamítl.

20. Z judikatury Ústavního soudu vyplývají tři podmínky, jejichž naplnění je předpokladem pro ústavně konformní zmrazení platů. Zastavení růstu platové základny na základě zákona č. 587/2020 Sb. je přitom naplňuje.

21. Za prvé nedochází ke snížení nominální výše platu. Napadenou právní úpravou nedochází ke snížení platové základny, nýbrž pouze k pozastavení jejího růstu a změně výpočetního modelu. V tomto smyslu je třeba odlišovat na jedné straně situaci, kdy dochází ke snížení existující výše platové základny, a tedy poklesu nominální výše platu soudce, a na druhé straně situaci, kdy dochází k dočasnému zastavení růstu výše platové základny, což za určitých okolností shledal v minulosti Ústavní soud ústavně konformním. Zákon č. 587/2020 Sb. dočasně pozastavil růst platové základny a zároveň v kontextu změny mechanismu výpočtu platové základny stanovil jinou, v daném čase nižší referenční hladinu pro výpočet platové základny (průměrný plat v nepodnikatelské sféře byl v průběhu roku 2020 vyšší než průměrná mzda v národním hospodářství). Změna měla krátkodobě za následek jednoletou fixaci platové základny a následně zpomalení růstu její výše. Z dlouhodobého hlediska však nelze říct, které kritérium by bylo "výhodnější", když tato otázka je odvislá od budoucího ekonomického vývoje.

22. Existovaly přitom objektivní důvody pro přechod na nový mechanismus výpočtu platové základny pro soudce a další osoby odměňované v režimu zákona č. 236/1995 Sb. Indikátor průměrné nominální mzdy v nepodnikatelské sféře v současnosti není sledován (což již dříve avizoval i Český statistický úřad z důvodu jeho omezené vypovídací hodnoty) a naposledy byl využíván pouze pro účely zákona č. 236/1995 Sb. V současnosti zákonem č. 236/1995 Sb. využívaný indikátor průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok, je oproti tomu využívaný v řadě dalších zákonů. Nesporným přínosem navázání platové základny na mzdy v celém národním hospodářství je navíc její menší závislost na politických rozhodnutích. Změnu mechanismu mající za následek krátkodobé zmrazení výše platové základny a následný přinejmenším dočasný zpomalený růst nelze zaměňovat se snížením platové základny. Na platy soudců lze podle vlády navíc analogicky vztáhnout závěry v nálezu ze dne 17. 1. 2024 sp. zn. Pl. ÚS 30/23, podle kterých neexistuje základní právo na trvalou valorizaci důchodů, ale pouze základní právo na spravedlivou a přiměřenou výši starobního důchodu, jakož také na to, aby v důsledku případných zákonných změn nebylo zasaženo esenciální jádro práva na hmotné zabezpečení ve stáří. Žádnému veřejnému zaměstnanci tak nesvědčí ničím nezvratitelný nárok na růst platu, nýbrž pouze právo nebýt platově diskriminován ve vztahu k ostatním veřejným zaměstnancům, jakož i právo na důstojné a adekvátní platové ohodnocení za vykonanou práci.

23. Vláda má za to, že z uvedených důvodů nemohlo dojít ani k nepřípustnému zásahu do nabytých práv soudců či jejich legitimního očekávání. Působnost zákona č. 587/2020 Sb. byla zaměřena čistě do budoucna, přičemž ochranu nabytých práv požívají podle Ústavního soudu pouze již vyplacená veřejnoprávní plnění. S odkazem na nález ze dne 15. 5. 2012 sp. zn. Pl. ÚS 17/11 (N 102/65 SbNU 367) vláda upozornila, že princip právní jistoty nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost právní úpravy, a nedošlo tak k nepřípustnému porušení legitimního očekávání. Ani případné legitimní očekávání v části roku 2020 na očekávané navýšení platové základny v roce 2021 nemohlo mít samo o sobě za následek neústavnost napadené úpravy. Soudcům navíc nebyla žádnou autoritativní formou garantována neměnnost právních norem upravujících výši platu soudců. V kontextu okolností druhé poloviny roku 2020 a nástupu tzv. druhé vlny onemocnění COVID-19 nelze hovořit o tom, že soudcům vznikl legitimní nárok na růst platové základny.

24. Vláda má za to, že po zmrazení platové základny nemusí docházet k jejímu skokovému navýšení při ukončení jejího zmrazení. Ke skokovému navýšení sice pravidelně docházelo z povahy mechanismu, nikdy nicméně nebylo Ústavním soudem považováno za nutnou podmínku. Argumenty navrhovatele týkající se dopadů platových restrikcí na výši sociálního zabezpečení soudců (ve vztahu k výši starobních důchodů) jakkoliv matematicky správné, nemohou v obecné rovině založit nezákonnost nezvýšení platu či mzdy. Případné úbytky vyvolané nižším vyměřovacím základem pro kalkulaci důchodu navíc nemají za následek vyprázdnění práva na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří.

25. Vláda nesouhlasí ani s názorem navrhovatele že úspora v řádech 500 milionů je "marginální". Vláda v letošním roce ušetřila na provozních výdajích na ozbrojené složky částku cca 2,8 miliardy korun, z čehož úspora na Policii České republiky činí cca 1,5 miliardy korun, úspora na stravném a ošatném u Policie České republiky pak činí částku 300 milionů korun. V nedávné době lze připomenout i složitou debatu o zajištění částky 800 milionu korun na odměňování nepedagogických pracovníků ve školství. Navrhovatelem uváděné zrušení superhrubé mzdy přineslo menší daňovou zátěž všem daňovým poplatníkům, včetně soudců. Vláda tak považuje za nezbytné zasadit otázku odměňování soudců do širšího kontextu s ohledem na finanční situaci veřejných rozpočtů a státu.

26. Podle vlády také plat soudců neodpovídá představě "středně příjmového" platu v České republice v roce 2024, což vyplývá i z řízení sp. zn. Pl. ÚS 15/22, ke kterému se návrh sp. zn. Pl. ÚS 4/24 připojuje, a ve kterém spatřuje soudce Okresního soudu v Ústí nad Labem ústavní rozměr v zásahu do soudcovské nezávislosti ve faktu, že jeho měsíční příjem nevzrostl v roce 2022 na částku 185 100 Kč, ale pouze na částku 174 600 Kč.

27. Za druhé nedochází k trvalému snížení platové základny. Restriktivní efekt zákona č. 587/2020 Sb. je koncipován pouze pro rok 2021. Jakkoliv lze přisvědčit navrhovateli, že v letech 2022 a 2024 byly zavedeny obdobné formy platových restrikcí, nelze přehlédnout, že se jedná o opatření zasazená do komplexních úsporných rozpočtových opatření vůči veřejným zaměstnancům, jejichž restriktivní účinek je omezen pouze na dané roky (2021, 2022 a 2024). V minulosti navíc Ústavní soud tříleté zmrazení platu z objektivních důvodů aproboval [srov. nález ze dne 2. 3. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 13/08 (N 36/56 SbNU 405)]. V obecné rovině je zřetelný růstový trend platů soudců, který lze čekat i v budoucnu.

28. Za třetí vláda uvádí, že pozastavení tempa růstu platů není svévolně zaměřeno proti soudcům. Na základě nařízení vlády č. 603/2020 Sb. došlo k valorizaci pouze platových tabulek upravujících výši platu lékařských i nelékařských zdravotnických pracovníků poskytujících zdravotní služby, pracovníků v sociálních službách a sociálních pracovníků a lékařů orgánu ochrany veřejného zdraví a pedagogických pracovníků v regionálním školství. Navýšení se týkalo pouze pracovníků, kteří se ve vyšší míře setkávali či podíleli na potírání tehdy panující pandemie onemocnění COVID-19, resp. pedagogických pracovníků v regionálním školství, jejichž navyšování platů je dlouhodobou systémovou politickou prioritou. Platové tabulky upravující výši platu obecně u zaměstnanců veřejné správy či státních zaměstnanců ve služebním poměru k 1. 1. 2021 navýšeny nebyly, mj. i z důvodu snížení daně z příjmu fyzických osob v návaznosti na zrušení superhrubé mzdy. Navýšení platů některých skupin tak nebylo účelovým postupem zaměřeným proti soudcům. Navrhovatelem uváděné navyšování platů u některých profesí v roce 2024 není relevantní pro posouzení napadené právní úpravy. Dopad spočívající ve zmrazení platové základny existoval pouze v roce 2021.

29. Dále není přiléhavý odkaz navrhovatele na připravovanou novelizaci vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Advokáti nejsou státními zaměstnanci a nelze je s platy soudců srovnávat. Odlišný je i způsob navyšování, který u mimosmluvní odměny podle advokátního tarifu není na základě valorizace, ale na základě nepravidelných skokových navýšení. Stejně tak je lichý argument ohledně navýšení minimální mzdy, když zaměstnanci ji pobírající nemohou být srovnáváni se soudci jakožto vysokopříjmovou skupinou. Růst minimální mzdy je navíc spojen i s otázkou valorizací povinných úhrad, které se od ní odvozují.

30. Napadená právní úprava naplňuje i požadavky principu proporcionality. Nezasahuje do soudcovské nezávislosti, a to přímo ani nepřímo vytvářením personálního nátlaku na soudce. Nezasahuje ani do materiálního zabezpečení soudců, když soudcovské platy vykazují ze středně až dlouhodobého hlediska setrvalý nárůst. Nezávislost ostatně není institutem svědčícím výhradně soudcům, ale je přítomna i u dalších úředních osob.

31. Podle vlády nelze shledat úpravu nepřiměřenou ani z pohledu dopadů nemoci COVID-19. Toto onemocnění dopadalo bez výjimky na celou společnost v České republice. U soudců nebyla míra expozice vyšší než u jiných zaměstnanců, přičemž platy rostly pouze vybraným skupinám veřejných zaměstnanců výrazně tímto onemocněním dotčeným.

32. Expanze veřejných výdajů v roce 2021 (tj. v době pandemie onemocnění COVID-19) není relevantní pro posouzení otázky rozpočtových úspor. Nedosažení optimálních fiskálních úspor nezapříčiňuje bez dalšího neústavnost platových restrikcí. Takto uspořené prostředky jsou neúčelovou součástí státního rozpočtu. Nelze ani dovozovat, že menší příjem či výdaj je v celkovém počtu bagatelní, a proto zcela nepotřebný. Souhrn malých položek může být významnější než jedna větší položka. V době přijímání napadené právní úpravy existovaly objektivní důvody pro fiskální obezřetnost, neboť ve druhé polovině roku 2020 panovala tzv. druhá vlna onemocnění COVID-19 a nebyly zřejmé konečné ekonomické dopady protipandemických opatření.

33. Vláda na závěr upozornila, že zákon č. 587/2020 nevyžaduje ekonomický rozbor. Ekonomická analýza ve smyslu nálezu sp. zn. Pl. ÚS 28/13 je vyžadována v případech zásahů do materiálního postavení soudců. Zmrazení platové základny na jeden rok takovým zásahem není.

IV. Posouzení aktivní legitimace navrhovatele

34. Předtím, než Ústavní soud mohl přistoupit k meritornímu projednání návrhu, přezkoumal, zda byl návrh podán oprávněným navrhovatelem. Aktivní legitimace soudu k podání návrhu na tzv. konkrétní přezkum ústavnosti zákona podle čl. 95 odst. 2 Ústavy je dána pouze tehdy, pokud soud dospěje k závěru o rozporu zákona nebo jeho jednotlivého ustanovení s ústavním pořádkem při jeho použití v určitém jednotlivém případě. Toto právo je konkretizováno v § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, jako oprávnění soudu podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení v souvislosti se svou rozhodovací činností podle čl. 95 odst. 2 Ústavy. Ústavní soud musel proto především posoudit, zda tyto podmínky byly v daném případě naplněny, tj. zda navrhovatelem napadená ustanovení mají být použita při řešení sporu před okresním soudem a existuje tak požadovaná souvislost s rozhodovací činností tohoto soudu.

35. Aktivní legitimace soudu podat návrh na zrušení zákona nebo jednotlivých ustanovení zákona se odvíjí od předmětu sporu a jeho právní kvalifikace. Soud tedy může podat návrh na zrušení pouze takového zákona, resp. jeho jednotlivých ustanovení, který má být aplikován při řešení sporu probíhajícího před tímto soudem. Úvaha o takové aplikaci musí být odůvodněná, musí být odvozena od splnění podmínek řízení, včetně věcné legitimace účastníků a, jde-li o hmotněprávní předpis, od jednoznačného zjištění, že takový předpis má být použit [srov. nález ze dne 16. 10. 2007 sp. zn. Pl. ÚS 50/05 (N 161/47 SbNU 133; 2/2008 Sb.), bod 11; usnesení ze dne 30. 6. 2005 sp. zn. Pl. ÚS 57/04; nebo usnesení ze dne 2. 12. 2008 sp. zn. Pl. ÚS 12/08 (U 12/51 SbNU 823), bod 26].

36. V dané věci se žalobkyně domáhala na zaplacení doplatku platu a doplatku náhrady výdajů za měsíce leden 2021 až prosinec 2021. Pro rok 2021 byla platová základna soudců určena § 3b odst. 1 zákona č. 236/1995 Sb. ve znění účinném od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2022. Napadená ustanovení, jakkoliv obecně výši platové základny upravují, se tak v rozhodném období nepoužijí a nebudou tak použita ani v řízení před okresním soudem.

37. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud konstatuje, že napadená ustanovení nejsou ustanoveními zákona, jež mají být při řešení věci použita ve smyslu čl. 95 odst. 2 Ústavy, a nelze tedy dovozovat aktivní legitimaci navrhovatele k podání návrhu na jejich zrušení podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ve spojení s § 64 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

38. Na základě uvedeného Ústavní soud odmítl návrh pro zjevnou neoprávněnost navrhovatele podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2024


Josef Baxa v. r.
předseda Ústavního soudu