I.ÚS 2796/25 #2

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška jako soudce zpravodaje, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra o ústavní stížnosti advokátky Z. N., proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 24 Cdo 2217/2025-6323 ze dne 27. srpna 2025 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. 54 Co 178/2025-6263 ze dne 7. srpna 2025 za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení a V. M., a nezl. M. V. M., jako vedlejších účastníků řízení takto:

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením stěžovatelce jmenoval opatrovníka a Nejvyšší soud v záhlaví uvedeným usnesením zastavil řízení o "odvoláních" stěžovatelky a jejího opatrovníka. Stěžovatelka proti těmto rozhodnutím podala ústavní stížnost, neboť nesouhlasila se jmenováním opatrovníka obecně ani s konkrétním opatrovníkem, kterého soud zvolil.

2. Při zkoumání splnění procesních podmínek řízení dospěl soudce zpravodaj a poté i I. senát k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná pro nevyčerpání všech prostředků ochrany práva podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. V souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu je totiž třeba vycházet ze zásady, že ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli rozhodnutí dílčí, i když jsou sama o sobě pravomocná [stanovisko pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 58/23 ze dne 7. 2. 2023 (ST 58/116 SbNU 266; 57/2023 Sb.)].

3. Ústavní soud nicméně mimo jiné v nálezu sp. zn. II. ÚS 82/23 ze dne 8. 8. 2023 dovodil, že ústavní stížnost proti rozhodnutí o jmenování opatrovníka přípustná je. I. senát Ústavního soudu proto usnesením č. j. I. ÚS 2796/25-21 ze dne 24. 10. 2025 řízení o ústavní stížnosti přerušil a předložil plénu návrh na zaujetí stanoviska podle § 23 zákona o Ústavním soudu.

4. Dne 12. 11. 2025 přijalo plénum Ústavního soudu stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 61/25, podle něhož ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu o ustanovení procesního opatrovníka a o opravných prostředcích proti takovému rozhodnutí, není-li podána ustanoveným opatrovníkem k ochraně vlastních základních práv a svobod, je podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.

5. Vydáním stanoviska odpadly důvody přerušení řízení, pročež Ústavní soud rozhodl o jeho pokračování. Z důvodu hospodárnosti Ústavní soud zároveň (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1424/10 ze dne 24. 6. 2014 či sp. zn. IV. ÚS 344/06 ze dne 28. 7. 2009) posuzovanou ústavní stížnost - s ohledem na přijaté stanovisko, které je pro I. senát podle § 23 zákona o Ústavním soudu závazné - podle § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění stanoviska.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2025

Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu