IV.ÚS 1848/23 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Baxy a Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Milana Hromjaka a Mariky Hromjakové, zastoupených JUDr. Veronikou Plickovou Dvořákovou, advokátkou, sídlem Politických vězňů 27, Kolín, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. dubna 2023 č. j. 27 Co 32/2023-121 a usnesení Okresního soudu v Benešově ze dne 28. listopadu 2022 č. j. 5 C 462/2022-25, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Benešově, jako účastníků řízení, a 1. Ing. Jiřího Kodla, Ph.D. a 2. Karla Šarocha, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro tvrzené porušení svých ústavně zaručených práv podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 1 odst. 1 Ústavy.

2. Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že vedlejší účastníci podali proti stěžovatelům žalobu o ochranu rušené držby. Okresní soud v Benešově (dále jen "okresní soud") v záhlaví uvedeným usnesením žalobě vyhověl; určil I. výrokem, že stěžovatelé jsou povinni zdržet se rušení držby vedlejších účastníků k části pozemku parc. č. X1 v katastrálním území Blaženice, a to v rozsahu pruhu širokého 2,13 metru západně od hranice pozemku parc. č. X1 a pozemku parc. č. X2, jak je nyní zakreslena v katastru nemovitostí. Dále určil, že jsou stěžovatelé povinni do tří dnů od právní moci usnesení odstranit vyřezané křoviny ze sporné části pozemku parc. č. X1 (výrok II), společně a nerozdílně nahradit vedlejším účastníkům náklady řízení ve výši 8 534 Kč (výrok III) a České republice zaplatit soudní poplatek za žalobu ve výši 2 000 Kč. Okresní soud zjistil, že 1. vedlejší účastník je vlastníkem výše uvedeného pozemku parc. č. X2; 2. vedlejší účastník je vlastníkem pozemku parc. č. X3 v katastrálním území Blaženice a oprávněným z věcného břemene cesty přes pozemek 1. vedlejšího účastníka. Stěžovatelé jsou vlastníky sousedního pozemku parc. č. X1. Ke všem zmíněným pozemkům byla v katastru nemovitostí uvedena tatáž poznámka o probíhajícím řízení o opravě chyby v katastru, týkající se zaměření jejich přesné hranice. Z fotodokumentace a videa bylo zřejmé, že stěžovatelé brání výkonu práva 1. vedlejšího účastníka "na nerušený výkon vlastnického práva sporné části pozemku parc. č. X2 a" 2. vedlejšího účastníka "na užívání cesty přes pozemek parc. č. X1 (původně část pozemku parc. č. X2), vedoucí k pozemku parc. č. X3, odpovídajícímu věcnému břemeni, [...] a to složením posekaných křovin na přístupovou cestu, nacházející se mezi pozemky parc. č. X1 a par. č. X2." Bránění v užívání přístupové cesty na sporné části pozemku představuje pro vedlejší účastníky rušení oprávněné držby svémocí stěžovatelů.

3. K odvolání stěžovatelky proti I. až III. výroku usnesení okresního soudu Krajský soud v Praze (dále jen "krajský soud") v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil I. výrok usnesení okresního soudu v tom správném znění, že stěžovatelé jsou povinni zdržet se bránění v přístupu a příjezdu vedlejších účastníků přes část pozemku stěžovatelů parc. č. X1, a to v rozsahu stávající přístupové cesty o šířce 2,13 metrů pokračující z pozemku parc. č. X4 směrem na pozemek parc. č. X2 (výrok II). Krajský soud také zrušil II. výrok usnesení okresního soudu a na základě zpětvzetí žaloby řízení v tomto rozsahu zastavil (výrok I). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení před okresním soudem, a to stejně jako okresní soud (výrok III), a také určil, že stěžovatelé jsou povinni zaplatit vedlejším účastníkům společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení v plné výši 6 534 Kč.

4. Krajský soud při jednání zopakoval a doplnil dokazování a dospěl k závěru, že okresním soudem zjištěný skutkový stav plně obstojí. Krajský soud neuvěřil stěžovatelům, že pouze dočasně složili vyřezané křoviny do doby, než je odvezou. Z fotografií bylo nepochybné, že křoviny byly složeny přímo u vjezdu na pozemky vedlejších účastníků, k němuž byl nadto umístěn řetěz, zabraňující vjezdu vozidel a působící jako optická zábrana proti průchodu. Křoviny mohly být snadno umístěny na jiné, vhodnější místo v okolí. Na fotografii z roku 2022 bylo patrné blokující parkování vozidla stěžovatelů. Ti opakovaně zdůrazňovali, že vedlejší účastníci k vjezdu žádné právo nemají; konstatovali, že vedlejším účastníkům jízdu přes pozemek pouze trpěli s dobrou vůlí, "s níž je ale nyní zřejmě konec". Z korespondence a dalších námitek jasně vyplynulo, že jednání stěžovatelů nebylo náhodné ani vedeno dobrým úmyslem, naopak vlastnický spor mezi stěžovateli a vedlejšími účastníky je dlouhodobý a vyhrocený. Dále krajský soud objasnil podstatu institutu držby a její ochrany, neboť náhled stěžovatelů zjevně není zcela správný; především zdůraznil, že ochrana je zde poskytována stavu faktickému, nikoli právnímu. Je nepodstatné, zda držiteli svědčí (vlastnické) právo a soud ani nezkoumá, zda je držba řádná, poctivá, nebo pravá. Vedlejší účastníci přitom prokázali, že stěžovatelé ruší jejich držbu svémocně. Jelikož stěžovatelé po vydání usnesení okresního soudu překážku (křoviny) odstranili, vzali vedlejší účastníci se souhlasem stěžovatelů žalobu v tomto rozsahu zpět, a krajský soud rozhodl, jak je uvedeno výše. O náhradě nákladů řízení krajský soud rozhodl podle zásady úspěchu ve věci, tedy přiznal vedlejším účastníkům plnou náhradu.


II.
Argumentace stěžovatelů

5. Stěžovatelé zejména namítají, že ačkoli bylo řízení vedeno o ochranu rušené držby, soudy omezily jejich vlastnické právo, aniž by k rozhodným okolnostem řádně provedly důkazy. Krajský soud např. uvedl, že stěžovatelé brání 1. vedlejšímu účastníkovi v nerušeném výkonu vlastnického práva sporné části pozemku parc. č. X2. Tento komentář krajského soudu má stěžovatele poškozovat v dalším řízení, ve kterém již je veden spor o vlastnickém právu ke sporným částem pozemku. Tato skutečnost nebyla soudy zjišťována, tudíž jde o závěr nedostatečně odůvodněný, bez opory v důkazech. Nadto soud rozšířil věcné břemeno průchodu i na průjezd, což si účastníci řízení ani jejich předchůdci neujednali. Stejně tak nebylo prokázáno, že stěžovatelé byli při složení křovin vedeni zlým úmyslem. V posledku stěžovatelé namítají, že vedlejším účastníkům neměla být přiznána náhrada nákladů řízení; krajský soud totiž řízení částečně zastavil, čímž se ale v odůvodnění rozhodnutí nezabýval.


III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost byla podána včas, oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelé jsou zastoupeni v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelé vyčerpali všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu dozor nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatelů. Jiné vady se nacházejí vně mezí pravomocí Ústavnímu soudu svěřených.

8. Ústavní soud dospěl k závěru, že všechny námitky stěžovatelů byly v napadených rozhodnutích v souladu s ústavním pořádkem vyvráceny. Právní názor stěžovatelů je evidentně stále založen na nesprávném předpokladu, že soudy měly v řízení o ochraně rušené držby posuzovat samy hmotněprávní otázky - zde otázku vlastnického práva ke sporné části pozemku. Krajský soud však v bodech 23 a 24 odůvodnění napadeného usnesení podrobně objasnil způsob ochrany držby a rozsah posouzení věci soudem. Stěžovateli citovaný úryvek z odůvodnění usnesení krajského soudu nemá za následek, že by krajský soud do budoucna upravil rozsah vlastnických práv k pozemku, nýbrž pouze konstatoval vlastnické právo 1. vedlejšího účastníka k sousednímu pozemku (podle stavu v katastru nemovitostí), o kterém nebylo sporu. Ústavní soud k této námitce odkazuje na ústavně souladné odůvodnění usnesení krajského soudu.

9. Co se týče závěru soudů o úmyslu stěžovatelů při složení křovin u vjezdu na pozemky vedlejších účastníků, pak ani v tomto ohledu Ústavní soud vybočení z mezí ústavního pořádku obecnými soudy neshledal. Obecné soudy si opatřily dostatek důkazů, jejich zjištění jsou logická, řádně odůvodněná a je z nich patrno, jakými úvahami a proč se soudy řídily.

10. Zjevně neopodstatněnou je také námitka o porušení práva stěžovatelů na soudní ochranu rozhodnutím krajského soudu o náhradě nákladů řízení. Jak srozumitelně shrnul krajský soud, jestliže "k odstranění vyřezaných křovin došlo až po podání žaloby, o čemž není spor, je zřejmé, že v této části zastavení řízení zavinili žalovaní a že žaloba byla podána (i jen z procesního pohledu) důvodně". Proto nelze ze samotné okolnosti, že žalobu museli (logicky) vzít zpět stěžovatelé (jako žalobci), dovozovat jejich procesní zavinění částečného zastavení řízení.

11. Závěrem Ústavní soud připomíná, že právo na soudní ochranu nelze vykládat tak, že by se stěžovatelům zaručovalo právo na rozhodnutí podle jejich představ. Obsahem tohoto ústavně zaručeného práva je zajištění práva na řádné soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování v souladu se zákony při uplatnění ústavních principů. Okolnost, že stěžovatelé se závěry či argumenty soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě důvodnost ústavní stížnosti založit (viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 1. 2019 sp. zn. I. ÚS 3608/18. veřejně dostupné na https://nalus.usoud.cz).

12. Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími byla porušena ústavně zaručená základní práva stěžovatelů. Proto jejich ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. listopadu 2023


Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu