IV.ÚS 2661/23 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Veroniky Křesťanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní korporace Stavební bytové družstvo Svatopluk, sídlem Velvarská 100, Horoměřice, zastoupeného JUDr. Denisou Sudolskou, advokátkou, sídlem Italská 1219/2, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. srpna 2023 č. j. 27 Co 155/2023-335 a usnesení Okresního soudu Praha-západ ze dne 5. května 2023 č. j. 13 C 431/2021-272, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a JUDr. Josefa Monsporta, sídlem Vladislavova 1747/16, Praha 1 - Nové Město, správce konkursní podstaty úpadce obchodní společnosti H-SYSTEM a. s., sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5 - Smíchov, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka napadla v záhlaví uvedená rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že vedlejší účastník (žalobce) se domáhá proti stěžovatelce (žalované) žalobou ze dne 29. 12. 2021 zaplacení částky 18 318 500 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení. O té bylo (zatím nepravomocně) rozhodnuto Okresním soudem Praha-západ (dále jen "okresní soud") vyhovujícím rozsudkem ze dne 27. 10. 2022 č. j. 13 C 431/2021-177, proti němuž bylo stěžovatelkou podáno odvolání.

3. Napadeným usnesením okresního soudu bylo rozhodnuto k návrhu vedlejšího účastníka o nařízení předběžného opatření, kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zdržet se jakéhokoliv nakládání s nemovitostmi ve výroku blíže specifikovanými s tím, že zejména nesmí, a to ani zčásti, předmětné nemovitosti zcizit nebo je zatížit jakýmkoliv věcným právem třetí osoby.


II.
Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka za prvé namítá, že předběžné opatření lze vydat jen tehdy, je-li to přiměřené, což v posuzované věci nebylo. Přiměřenost požadavku k újmě druhé strany má plynout z návrhu; jinak mu není možné vyhovět (srov. Bureš a kol.: Občanský soudní řád, komentář, 6. vydání, 2003, str. 230). Vedlejší účastník však svůj návrh na vydání předběžného opatření z hlediska přiměřenosti nijak neodůvodnil a nezabýval se hodnotou nemovitostí, u kterých navrhl omezit dispozici. Soudy v takovéto situaci neměly obsah jeho podání nějak domýšlet. Krajský soud přesto dospěl k závěru, že podmínka přiměřenosti je splněna s přihlédnutím k výši dalších vedlejším účastníkem proti stěžovatelce vymáhaných nároků, při současném zohlednění toho, že stěžovatelka v průběhu řízení žádala o osvobození od soudních poplatků za podané odvolání proti rozsudku okresního soudu ve věci samé s tím, že to odůvodňují její poměry. Stěžovatelce není jasné, jak podání žádosti o osvobození od soudních poplatků, které nebylo vyhověno, má svědčit o přiměřenosti předběžného opatření.

5. Vedlejší účastník odůvodnil svůj návrh tím, že stěžovatelka chce provést převody majetku na své členy bez adekvátního protiplnění. O podmínkách převodů však v dané chvíli ještě ani nebylo rozhodnuto, když převody měly být teprve schvalovány členskou schůzí. O adekvátnosti protiplnění tedy vedlejší účastník podle stěžovatelky neunesl důkazní břemeno. Poukazoval-li pak vedlejší účastník na probíhající vkladové řízení týkající se určité nemovitosti, šlo o jedinou nemovitost ve vlastnictví stěžovatelky, ač ta jich vlastní celou řadu.

6. Došlo též k nedodržení § 76c odst. 2 věty druhé občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), podle které má být spolu s rozhodnutím o předběžném opatření zasílán též návrh, na jehož základě bylo vydáno. K doručení tohoto návrhu došlo až po odvolání, a to dne 20. 6. 2023. Vedlejší účastník si tak fakticky užíval měsíc nerušeného trvání předběžného opatření. Nedoručením návrhu spolu s rozhodnutím o předběžném opatření byla omezena možnost stěžovatelky se proti němu bránit.

7. Stěžovatelka rovněž namítá, že během odvolacího řízení došlo k průtahům.


III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

8. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas k tomu oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Způsobilost předběžných opatření zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení vyloučit nelze, nicméně podstatou přezkumu Ústavního soudu může být jen posouzení ústavnosti takového rozhodnutí, nikoli posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření; ty jsou zásadně věcí obecných soudů. Jelikož podstatná část záruk spravedlivého procesu se vztahuje na řízení ve svém celku, lze rozhodnutí o předběžném opatření podrobit přezkumu jen v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti, a to z pohledu toho, zda konkrétní rozhodnutí o nařízení předběžného opatření má zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), zda je vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) a zda není projevem svévole (čl. 1 Ústavy, čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny).

10. O důvodech potřeby prozatímní úpravy musí navrhovatel obecný soud přesvědčit, na druhé straně však zde nemá místo dokazování v procesním smyslu, pro které z povahy věci není prostor (viz kupř. absence jednání). U "skutečností, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti" postačí, budou-li osvědčeny, to jest, aby se jevily pravděpodobnými (obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 10. 2014 sp. zn. I. ÚS 2768/14).

11. Judikatura Ústavního soudu k přezkumu předběžných opatření vydávaných v civilním řízení vychází z toho, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž neústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy jinými procesními prostředky, které jednotlivci zákon poskytuje. Jen výjimečně je předmětem přezkumné činnosti Ústavního soudu spravedlivost procesu směřujícího k vydání dílčího rozhodnutí obecných soudů, jež pravomocnému skončení řízení předchází, a to jen za podmínky, že současně je tímto rozhodnutím přímo a neodčinitelně zasahováno i do jiných ústavně chráněných základních práv nebo svobod, než je právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny (obdobně usnesení Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2011 sp. zn. II. ÚS 1421/11, dostupné na https://nalus.usoud.cz).

12. Předmětná rozhodnutí zákonný podklad nepostrádají, když zajištění probíhá v návaznosti na shora citované ustanovení o. s. ř. Rozhodováno je přitom orgány k tomu tímto procesním předpisem určenými.

13. Stejně tak Ústavní soud ve věci neshledal existenci svévole. Má přitom za rozhodující, že obecné soudy se přiměřeností předběžného opatření zabývaly. Přihlédly jednak k tomu, že předmětem žaloby je dosti vysoká částka přes 18 milionů korun, ke které má ještě patřit několik dalších milionů na příslušenství, a na straně druhé k tomu, že předmětem omezení nakládat s určitými věcmi je sice vícero domů, ale u většiny z nich jde o stavby stojící na cizím pozemku. Jde-li o žádost o osvobození od soudních poplatků, krajský soud na ni neodkázal nikterak paušálně, jak by se snad mohlo zdát z textu ústavní stížnosti, nýbrž zvážil jednotlivé údaje o majetku stěžovatelky v ní obsažené.

14. Soudy se v dostatečné míře zabývaly i záměrem stěžovatelky převést nemovitosti "bez adekvátního protiplnění". K tomu je na místě připomenout, že slabiny odůvodnění takovýchto rozhodnutí nutno hodnotit ve světle toho, že pro činění závěrů v této fázi civilního procesu postačuje, jak bylo výše vyloženo, přesvědčivost potřeby zatímní úpravy a pravděpodobnost skutečností rozhodujících pro uložení povinností, aniž by musel být skutkový stav prokázán provedeným dokazováním. Nároky, jaké lze na rozhodnutí o předběžných opatřeních a jejich odůvodnění, s přihlédnutím k jejich toliko zatímní povaze, klást, nelze srovnávat s nároky vznášenými na konečná rozhodnutí ve věci samé.

15. Namítá-li stěžovatelka, že spolu s rozhodnutím o předběžném opatření měl být podle § 76c odst. 2 věty druhé o. s. ř. zaslán též návrh, na jehož základě bylo toto rozhodnutí vydáno, k tomuto pochybení, jak již připustil ve svém rozhodnutí krajský soud, došlo. Nutno ovšem za prvé připomenout, že jde o pochybení nastalé až při doručování prvostupňového rozhodnutí, tedy samotné prvostupňové rozhodnutí a proces před jeho vydáním jím nebyly ovlivněny. Jde-li o rozhodnutí druhostupňové, krajský soud se snažil toto pochybení zhojit, nezbytné doručení provedl, umožnil stěžovatelce plně argumentovat, a jeví se tak, že případné omezení jejích procesních práv se mohlo projevit nejvýše co do časového zdržení možnosti jejich uplatnění, aniž by tím mohl být ovlivněn výsledek odvolacího řízení. Ústavní soud proto nezjistil, že by došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky v intenzitě, která by vyžadovala jeho zásah.

16. Co se týče namítaných průtahů, Ústavní soud upozorňuje, že při posuzování ústavních stížností je vázán návrhem stěžovatelky v souladu se zásadou ultra petitum partium iudex condemnare non potest. Proto se může věnovat jen takovým námitkám, které mají vztah k navrhovanému petitu. Z těchto důvodů se Ústavní soud tvrzenými průtahy nezabýval, neboť stěžovatelka se v této souvislosti v mezích § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu ničeho nedomáhala.

17. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ho mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2023


Radovan Suchánek, v. r.
předseda senátu