IV.ÚS 441/26 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Lucie Dolanské Bányaiové a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatelů Ladislava Starky a Miriam Starkové, zastoupených Mgr. Viktorem Pavlíkem, advokátem, sídlem Opatovická 4, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. prosince 2025 č. j. 20 Cdo 2737/2025-85 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. srpna 2025 č. j. 91 Co 229/2025-72, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a Společenství vlastníků X, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Proti stěžovatelům jakožto povinným je vedeno exekuční řízení pro vymožení povinnosti odstranit nástavbu v podobě nové místnosti navazující na dvě bytové jednotky v pátém nadzemním podlaží bytového domu. Exekučním titulem vymáhané povinnosti je rozsudek pro zmeškání Obvodního soudu pro Prahu 10 vydaný na základě žaloby vedlejšího účastníka. V průběhu exekučního řízení podali stěžovatelé návrh na zastavení exekuce, protože exekuční titul byl vydán až poté, co stěžovatelé převedli bytové jednotky na své příbuzné; nejsou tak vlastníky bytových jednotek a výkonem povinnosti odstranit nástavbu by zasahovali do vlastnického práva třetích osob.

2. Obvodní soud pro Prahu 1 jejich návrhu vyhověl a exekuci zastavil, protože exekuční titul není materiálně vykonatelný, neboť stěžovatelé nebyli v době vyhlášení exekučního titulu vlastníky bytových jednotek.

3. Městský soud v Praze toto usnesení změnil tak, že se návrh na zastavení exekuce zamítá. Vyšel z toho, že exekuční titul je vykonatelný formálně i materiálně (přesně určuje osobu povinného, oprávněného, vymáhané povinnosti i lhůtu pro její splnění). Soud v exekučním řízení není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, do čehož spadá rovněž zkoumání pasivní věcné legitimace, jejíž nedostatek stěžovatelé namítají. Judikatura sice připouští přezkum exekučního titulu až v exekučním řízení, to ale pouze v případech, kdy by výkon rozhodnutí vedl ke zcela zjevné nespravedlnosti nebo popření základních principů právního státu (např. nález ze dne 1. 11. 2016 sp zn. II. ÚS 2230/16). Žádné takové mimořádné okolnosti nyní nenastaly. Stěžovatelé postavili nástavbu bez vědomí vedlejšího účastníka a bez stavebního povolení, nástavba způsobuje zatékání do budovy. Vlastnické právo převedli, aniž o tom vedlejšího účastníka informovali. Nijak se proti žalobě vedlejšího účastníka a exekučnímu titulu nebránili, tak činí až v řízení exekučním.

4. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelů odmítl jako nepřípustné, protože se městský soud neodchýlil od judikatury a ani není potřeba posoudit relevantní právní otázky jinak. Stejně jako městský soud dospěl k závěru, že exekuční titul je materiálně vykonatelný a výkonem vymáhané povinnosti nenastane zjevná nespravedlnost, která by v exekučním řízení odůvodňovala přezkoumat věcnou správnost exekučního titulu. Byť stěžovatelé v době vydání exekučního titulu již nebyli vlastníky bytových jednotek, povinnost je jim uložena coby stavebníkům. Novými vlastníky jsou příbuzní stěžovatelů, kteří v bytových jednotkách bydleli a o situaci museli vědět. Zjevnou nespravedlností by nyní naopak bylo odepření účinků bezvadného exekučního titulu.

5. Stěžovatelé v ústavní stížnosti opakují, že již nejsou vlastníky bytových jednotek a nebyli jimi ani v době vydání exekučního titulu. Proto není exekuční titul materiálně vykonatelný a stěžovatelé ani nejsou schopni splnit vymáhanou povinnost. Výkon povinnosti vede ke zjevné nespravedlnosti, jelikož současní vlastníci nemohli v nalézacím řízení bránit svá práva. To stěžovatelé namítali již v dovolacím řízení, Nejvyšší soud se ale s jejich argumentací nevypořádal.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Nepřípustný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelů Ústavní soud v napadených rozhodnutích nespatřuje. Překážkou materiální vykonatelnosti exekučního titulu není, že stěžovatelé nejsou vlastníky bytových jednotek (viz body 20 až 21 usnesení městského soudu a s. 3 usnesení Nejvyššího soudu). Obě napadená rozhodnutí srozumitelně vysvětlují, že námitky stěžovatelů směřují k přezkumu exekučního titulu v exekučním řízení. To je postup naprosto výjimečný, který se děje pouze v případech skutečně mimořádných (pro jejich demonstrativní přehled viz s. 4 napadeného usnesení Nejvyššího soudu).

8. Takové mimořádné okolnost v nynější věci nepanují, zjevná nespravedlnost nenastává ani vůči stěžovatelům, ani vůči současným vlastníkům bytových jednotek. Stěžovatelé se proti žalobě vedlejšího účastníka ani exekučnímu titulu nijak nebránili. Bytové jednotky převedli na své blízké příbuzné, kteří museli o nástavbě vědět. Darování jednoho z bytů současné nezletilé vlastnici za ni činil sám stěžovatel se souhlasem soudu. Kromě toho stěžovatelé ani současní vlastníci o převodu vlastnického práva vedlejšího účastníka neinformovali. Liché je rovněž tvrzení, že stěžovatelé už nemohou nástavbu fakticky odstranit, nejsou-li momentálně vlastníky. Podle obsahu soudního spisu sami stěžovatelé tvrdí, že má být exekuce zastavena proto, že nástavbu v průběhu podzimu 2025 odstranili.

9. Ústavní soud v bodě 20 usnesení ze dne 3. 10. 2024 sp. zn. II. ÚS 2167/24 za obdobné situace uvedl, že zjevná nespravedlnost by nastala, pokud by vlastník, jehož stavba má být odstraněna, nemohl v nalézacím řízení svá práva bránit. Tento právní názor ale vyslovil pouze hypoteticky a za odlišných skutkových okolností, nelze jej proto bez dalšího přejímat. Závěr o zjevné nespravedlnosti vždy vychází z posouzení okolností konkrétního případu.

10. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2026


Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu