IV.ÚS 766/26 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lucie Dolanské Bányaiové (soudkyně zpravodajky) a soudců Michala Bartoně a Zdeňka Kühna o ústavní stížnosti stěžovatelky Z. M., zastoupené JUDr. Michaelou Dobrovičovou, advokátkou, sídlem Uruguayská 416/11, Praha 2 - Vinohrady, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 12. března 2026 č. j. 50 Nc 6192/2025-648, a s ní spojeným návrhem na zrušení § 465g odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve slovech "nedošlo-li k vyhlášení, vydáním" a § 465g odst. 4 téhož zákona ve slovech "není odvolání přípustné", za účasti Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníka řízení, a nezletilého H. K. a J. K., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i právo na rodičovskou výchovu podle čl. 32 odst. 4 Listiny a dále je v rozporu s principem nejlepšího zájmu dítěte ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.

2. V řízení o úpravu poměrů k nezletilému vedlejšímu účastníku rozhodl Obvodní soud pro Prahu 5 (dále jen "obvodní soud") napadeným prozatímním usnesením, kterým určil, že stěžovatelka (matka) je povinna a oprávněna pečovat o nezletilého po celý kalendářní rok s výjimkou péče vedlejšího účastníka (otce) stanovené od pátku v sudém kalendářním týdnu od 8:00 hodin do následujícího čtvrtka v lichém kalendářním týdnu do 8:00 hodin (výrok I a). Dále určil, kde jsou rodiče oprávněni a povinni předávat a přebírat nezletilého (výrok I b). Návrh stěžovatelky na vydání prozatímního rozhodnutí o povinnosti otce přispívat na výživu nezletilého částkou 7 000 Kč měsíčně zamítl (výrok II). Konečně stanovil, že prozatímní rozhodnutí se nařizuje do 12. 6. 2026 (výrok III). Obvodní soud oproti návrhu stěžovatelky rozšířil rozsah péče otce o nezletilého na 6 dnů v rámci čtrnáctidenního cyklu, tedy o 1 den oproti dosavadnímu stavu, přičemž dva kratší úseky péče zcelil do jednoho, aby nezletilý nemusel tak často střídat prostředí. Námitku stěžovatelky, že není vhodné, aby nezletilý cestoval dva víkendy v měsíci do X, kde má otec dalšího syna, o něhož pečuje, neshledal důvodnou. Podle obvodního soudu má nezletilý právo na péči obou rodičů a výkonu tohoto práva nemůže bránit vzdálenost bydlišť rodičů. Otec navíc v době vydání rozhodnutí žije v Y, kde nezletilý navštěvuje mateřskou školu. Návrh stěžovatelky na uložení povinnosti otci platit výživné na nezletilého ve výši 7 000 Kč měsíčně zamítl, neboť s ohledem na majetkové poměry obou rodičů a rozsah péče o nezletilého nebylo otázku výživného potřeba řešit vydáním prozatímního rozhodnutí a bude o něm rozhodnuto v konečném rozhodnutí ve věci samé.


II.
Argumentace stěžovatelky

3. Stěžovatelka se zasazuje o odklad vykonatelnosti, neboť napadené rozhodnutí by pro ni a nezletilého znamenalo závažnou a nenapravitelnou újmu spočívající ve vytržení nezletilého z ustáleného prostředí a režimu a v přetržení kontaktu s ní na neúměrně dlouhé souvislé časové úseky. Podrobně se věnuje okolnostem průběhu svého vztahu s otcem nezletilého. Poukazuje na to, že otec má kromě nezletilého další dvě vyživovací povinnosti (i mimo území České republiky), opakovaně falšoval doklady o svém příjmu a zamlčuje svůj současný život. Namítá nepřezkoumatelnost a svévolnost napadeného rozhodnutí, neboť v něm mj. chybí úvaha, proč je stanovení zatímní rozšířené péče v nejlepším zájmu dítěte. Obvodní soud se nezabýval osobnostní a morální integritou otce nezletilého. Zamítnutí návrhu na určení výživného pak představuje odepření spravedlnosti jak vůči nezletilému, tak i vůči stěžovatelce.

4. Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí a návrh na zrušení v záhlaví uvedených ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. Přestože neexistuje ústavně zaručené právo na podání odvolání proti prozatímnímu rozhodnutí vydávaného na 3 měsíce s možností jej opakovaně prodlužovat, domnívá se, že vyloučení možnosti podat odvolání je v rozporu s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Argumentuje přitom možností podat odvolání proti rozhodnutí o předběžném opatření.

III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

5. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky) a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

6. Právní úprava nově (s účinností od 1. 1. 2026) zakotvená v § 465a a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen "z. ř. s."), týkající se prozatímních rozhodnutí vychází z toho, že poměry dítěte mají být s ohledem na důsledné zajištění všech procesních práv všech účastníků řízení upravovány zásadně meritorně. Dočasná úprava je vždy určitou výjimkou z pravidla, která se uplatní pouze v nezbytných případech, kdy je zapotřebí upravit poměry před rozhodnutím ve věci samé. I když platí, že na předběžnou a prozatímní úpravu poměrů dítěte se nepoužijí ustanovení občanského soudního řádu o předběžném opatření (viz § 465j z. ř. s.), lze v poměrech řízení o ústavní stížnosti vyjít z ustálené judikatury vztahující se právě k předběžným opatřením, podle níž se Ústavní soud zpravidla necítí být oprávněn zasahovat do rozhodnutí o předběžných opatřeních. Obdobné platí i pro prozatímní rozhodování, neboť v obou případech jde o rozhodnutí, která představují pouze přechodné řešení situace, do práv a povinností účastníků zasahují nikoli konečným způsobem a není jimi prejudikován konečný výsledek sporu. Zároveň však platí, že i rozhodnutí o předběžném opatření (rozhodnutí o prozatímní úpravě poměrů) je za určitých okolností způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení a lze je podrobit ústavněprávnímu přezkumu [srov. nález ze dne 8. 8. 2013 sp. zn. III. ÚS 52/13 (N 144/70 SbNU 347)], byť toliko v rámci tzv. omezeného testu ústavnosti. Ústavní soud přitom pouze zkoumá, zda předběžné opatření (prozatímní rozhodnutí) mělo zákonný podklad, bylo vydáno příslušným orgánem a není projevem svévole [srov. k tomu např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)], která - aby odůvodnila kasační zásah - by musela být na první pohled zjevná a intenzivní. Důvodem pro kasační zásah Ústavního soudu je také flagrantní porušení zásad spravedlivého procesu.

7. Ani v nyní posuzované věci není důvod odklánět se od výše uvedených kritérií. Ústavní soud proto konstatuje, že napadené rozhodnutí bylo vydáno příslušným orgánem a mělo zákonný podklad, přičemž důvody, pro které by je bylo možno označit jako svévolné, nejsou dány, a proto lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení. Ústavní soud nezjistil, že by napadené usnesení bylo způsobilé porušit stěžovatelčina základní práva, případně práva jejího nezletilého syna. Obvodní soud zkoumal, zda jsou splněny skutečnosti rozhodné pro vydání prozatímního rozhodnutí a odůvodnil, proč je možné upravit poměry nezletilého daným způsobem. Na základě zjištění získaných od obou rodičů při jednání konaném dne 19. 1. 2026 shledal, že v péči otce i stěžovatelky nebyly shledány závažnější nedostatky a oba rodiče jsou schopni o nezletilého řádně pečovat. Přihlédl k tomu, že je v zájmu nezletilého, aby nemusel tak často střídat prostředí, proto sloučil dva dosud samostatné úseky péče otce do jednoho celku. Obvodní soud vypořádal i námitku stěžovatelky týkající se případného pravidelného cestování nezletilého s otcem do X, kde má otec další vyživovací povinnost.

8. Skutečnost, že jde o dočasnou, prozatímní úpravu poměrů, která má být v co nejkratší době nahrazena rozhodnutím ve věci samé, jakož i garance práva účastníků řízení spočívající v možnosti vyjádřit se k návrhu (§ 465b odst. 2 z. ř. s.), jsou pak důvodem pro nepřiznání práva podat proti prozatímnímu rozhodnutí odvolání.

9. Co se týče zamítnutí návrhu na stanovení výživného, obvodní soud vysvětlil, že s ohledem na majetkové poměry obou rodičů a nepříliš velký rozdíl v rozsahu péče o nezletilého (otec pečuje ze 40 %) není třeba rozhodovat prozatímně a o výživném rozhodnout v konečném rozhodnutí ve věci samé. Ani v tomto závěru obvodního soudu nelze spatřovat jakoukoli svévoli, která by mohla přimět Ústavní soud ke kasačnímu zásahu.

10. Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, proto odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Nebyla-li ústavní stížnost způsobilá věcného projednání, odpadá i podmínka pro projednání akcesorického návrhu na zrušení zákona, i ten proto Ústavní soud odmítl [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

11. Vzhledem k tomu, že bylo bezodkladně rozhodnuto o samotné ústavní stížnosti, nebylo třeba, aby Ústavní soud samostatně rozhodoval o žádosti stěžovatelky o odložení vykonatelnosti usnesení obvodního soudu (§ 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2026


Lucie Dolanská Bányaiová v. r.
předsedkyně senátu