III.ÚS 1138/26 #1

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Radomíra Peška, zastoupeného Mgr. Janou Zwyrtek Hamplovou, advokátkou, sídlem Olomoucká 261/36, Mohelnice, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 8 Cmo 183/2025 ze dne 27. ledna 2026 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci č. j. C 3495/RD42/KSOS, Fj 104908/2025/KSOS ze dne 23. října 2025, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a obchodní korporace OZAS, spol. s r. o. "v likvidaci", sídlem Nádražní 1/7, Mohelnice, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení shora označených soudních rozhodnutí, tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv.

2. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci napadeným usnesením zamítl návrh vedlejší účastnice na zápis změn do obchodního rejstříku.

3. Proti usnesení krajského soudu podali odvolání stěžovatel a vedlejší účastnice. Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením odmítl odvolání stěžovatele (výrok I) a potvrdil usnesení krajského soudu (výrok II).

4. Usnesení vrchního soudu obsahuje poučení, že proti výroku I není dovolání přípustné s odkazem na § 238 odst. 1 písm. e) občanského soudního řádu. Podle tohoto ustanovení je dovolání nepřípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu.

5. Stěžovatel tak měl (a s ohledem na tříměsíční lhůtu k podání stále má) možnost se proti výroku I usnesení vrchního soudu bránit žalobou pro zmatečnost. Z ústavní stížnosti není zřejmé, že by tak učinil.

6. Podle stanoviska pléna sp. zn. Pl. ÚS-st. 26/08 ze dne 16. prosince 2008 (ST 26/51 SbNU 839; 79/2009 Sb.) je ústavní stížnost nepřípustná proti usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání.

7. Ústavní soud může výjimečně neodmítnout nepřípustnou ústavní stížnost, jsou-li k tomu splněny důvody uvedené v § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Takový důvod ovšem v posuzované věci stěžovatel netvrdil a neshledal ho ani Ústavní soud.

8. Krajský soud rozhodoval o návrhu vedlejší účastnice, se stěžovatelem jako s účastníkem řízení proto nejednal (vycházel z definice účastníka řízení podle § 84 zákona č. 304/2013 Sb.). Účastníkem řízení před krajským soudem byla pouze vedlejší účastnice jako navrhovatelka, o jejímž návrhu krajský soud napadeným usnesením rozhodl.

9. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu může ústavní stížnost podat pouze ten, kdo byl účastníkem řízení, z něhož vzešlo rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní stížnost proto byla v tomto rozsahu podána někým zjevně neoprávněným.

10. Stěžovatel nebyl ani účastníkem řízení o odvolání vedlejší účastnice, o němž vrchní soud rozhodl výrokem II napadeného usnesení. Proto i v tomto rozsahu byla ústavní stížnost podána někým zjevně neoprávněným.

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl ústavní stížnost dílem jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu a dílem jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 29. dubna 2026


Veronika Křesťanová v. r.
soudkyně zpravodajka