Přehled

Datum rozhodnutí
16.4.2025
Rozhodovací formace
Významnost
4
Typ rozhodnutí

Usnesení

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Šámalem o ústavní stížnosti stěžovatele P. J., zastoupeného Mgr. Magdalénou Poncza, advokátkou, sídlem Českobratrská 1403/2, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2025 č. j. 1 Nt 151/2024-1684 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. ledna 2025 č. j. 3 To 351/2024-1689, za účasti Krajského soudu v Ostravě, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv a svobod zakotvených v čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a předložených podkladů se podává, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku (dále jen "okresní soud") ze dne 15. 7. 2024 č. j. 1 T 80/2023-1612 uznán vinným přečinem neoprávněného nakládání s chráněnými volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami podle § 299 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, za což byl odsouzen k peněžitému trestu ve výměře 30 000 Kč, dále k trestu propadnutí náhradní hodnoty, a to zajištěných finančních prostředků v cizích měnách v hodnotě zjištěného minimálního bezprostředního výnosu z trestné činnosti ve výši 425 594 Kč, a k trestu propadnutí věci, a to zajištěných preparovaných exemplářů chráněných živočichů podrobně specifikovaných ve výroku rozsudku.

3. Proti rozsudku okresního soudu podali stěžovatel a příslušný státní zástupce odvolání. Věc byla proto postoupena Krajskému soud v Ostravě (dále jen "krajský soud"), přičemž společně s podanými odvoláními mu byla předložena rovněž žádost stěžovatele o navrácení lhůty k podání odvolání označená jako "Žádost o prominutí zmeškání lhůty".

4. Krajský soud v pořadí prvním v záhlaví specifikovaným usnesením rozhodl, že podle § 61 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, a contrario se stěžovateli navrácení lhůty k podání odvolání proti uvedenému rozsudku okresního soudu nepovoluje.

5. Následně krajský soud v pořadí druhým v záhlaví označeným usnesením odmítl odvolání stěžovatele podle § 253 odst. 1 trestního řádu jako opožděně podané.


II.
Argumentace stěžovatele

6. Stěžovatel v ústavní stížnosti zmiňuje důvody, pro které nestihl podat odvolání v zákonné lhůtě. Je přesvědčen, že okolnosti, jež mu znemožnily odvolání podat ve lhůtě, jsou natolik závažné, že odůvodňují přiznání prominutí zmeškání lhůty. Uvádí, že proti napadeným rozhodnutím podal také dovolání k Nejvyššímu soudu. Závěrem žádá o odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

III.
Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

7. Ještě dříve, než mohl Ústavní soud přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny formální požadavky kladené na takový návrh zákonem o Ústavním soudu.

8. Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy tvoří procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv a svobod individuálního stěžovatele, které jsou garantovány ústavním pořádkem. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze dovodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod, který je možno zásadně využít až po vyčerpání všech právních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně toho kterého práva (či svobody) poskytuje. Subsidiarita ústavní stížnosti se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Proto je také ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva (či svobody) poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). To platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu), tedy i pro dovolání.

9. Z obsahu ústavní stížnosti se podává, že stěžovatel podal proti oběma napadeným rozhodnutím dovolání k Nejvyššímu soudu, o němž dosud nebylo rozhodnuto, což Ústavní soud krátkou cestou ověřil u okresního soudu, který dovolání teprve předkládá Nejvyššímu soudu. Z uvedeného vyplývá, že v předmětné věci bude před Nejvyšším soudem probíhat další řízení, a teprve po skončení tohoto řízení, nebude-li stěžovatel spokojen s jeho výsledkem, bude mít možnost podat novou ústavní stížnost (při zachování lhůty k jejímu podání), která by zohledňovala i průběh a výsledky dalšího řízení, jež bude před Nejvyšším soudem probíhat, a to i kdyby Nejvyšší soud rozhodl, že podané dovolání, byť i zčásti, není přípustné.

10. Tím, že stěžovatel nevyčkal na rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaných dovoláních, nedodržel požadavek subsidiarity ústavní stížnosti, neboť nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

11. Ústavnímu soudu tak nezbylo než uzavřít, že podaná ústavní stížnost stěžovatele je nepřípustná ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, a proto ji, aniž by se zabýval meritem věci, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

12. O návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti napadených rozhodnutí Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti samotné rozhodl v krátké době od jejího podání.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2025


Pavel Šámal v. r.
soudce zpravodaj