IV.ÚS 879/26 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Michala Bartoně a Josefa Baxy (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Rostislava Trybového, zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem, sídlem Čs. legií 1719/5, Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 5. března 2026 č. j. 3 As 65/2025-45, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. dubna 2025 č. j. 22 A 47/2024-41, rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 22. srpna 2024 č. j. MSK 91834/2024 a rozhodnutí Městského úřadu Hlučín ze dne 3. června 2024 č. j. HLUC/53059/2024/ODP/He, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Ostravě, Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Městského úřadu Hlučín jako účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

I.
Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí

1. Městský úřad Hlučín dne 23. 6. 2020 oznámil stěžovateli, že dosáhl 12 bodů v registru řidičů, a vyzval ho k odevzdání řidičského průkazu ve lhůtě pěti pracovních dnů. V této lhůtě podal stěžovatel proti záznamu bodů námitky podle § 123f zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu).

2. O těchto námitkách rozhodl městský úřad až o čtyři roky později tak, že je napadeným rozhodnutím ze dne 3. 6. 2024 zamítl. Krajský úřad Moravskoslezského kraje následně zamítl stěžovatelovo odvolání a toto rozhodnutí potvrdil. Proti tomu se stěžovatel bránil správní žalobou, v níž namítal zejména extrémní průtahy v řízení o námitkách.

3. Krajský soud v Ostravě ovšem stěžovatelovu žalobu zamítl a Nejvyšší správní soud zamítl jeho kasační stížnost. Nejvyšší správní soud vyložil, že i když by řízení o námitkách mělo být vzhledem ke své povaze rychlé, lhůty pro vydání rozhodnutí podle § 71 správního řádu jsou toliko pořádkové. Jejich nedodržení a "zcela nepochybně nepoměrně dlouhá" délka řízení o námitkách v posuzované věci tedy nemohou být důvodem pro vyhovění žalobě a zrušení správních rozhodnutí. Uvedl též, že stěžovatel se mohl proti nečinnosti městského úřadu bránit, což neučinil.


II.
Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítá, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces a na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Navrhl též, aby Ústavní soud obdobně jako předtím správní soudy odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí.

5. Závěry správních soudů, že lhůta pro rozhodnutí o námitkách je toliko pořádková, pokládá stěžovatel za přepjatě formalistické. Poukazuje na mnohonásobné překročení lhůt pro vydání rozhodnutí a na to, že vyřizující úřední osoba spis založila a věci se po dlouhou dobu vůbec nevěnovala. Výklad správních soudů znamená, že rozhodnout o námitkách lze "bez jakéhokoliv časového omezení, například za deset, dvacet či snad padesát let". Tím se vyprazdňuje právo na spravedlivý proces a na projednání věci bez zbytečných průtahů.

III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Do jejich rozhodovací činnosti zasahuje pouze tehdy, zjistí-li v řízení o ústavní stížnosti porušení základních práv a svobod jednotlivce [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. To v posuzované věci neshledal.

7. Správní soudy dostatečně odůvodnily závěr, že lhůty, v nichž mělo být vydáno rozhodnutí o námitkách, jsou toliko pořádkové. Díky včas podaným námitkám se stěžovateli pozastavil běh lhůty pro odevzdání řidičského průkazu a pozbytí řidičského oprávnění, a to až do právní moci rozhodnutí o námitkách (§ 123f odst. 4 zákona o silničním provozu). Stěžovatel tedy mohl po celou dobu trvání správního řízení i nadále řídit (a protože jeho žalobě i kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek, bylo mu zachováno řidičské oprávnění i po celou dobu řízení před správními soudy). Chtěl-li stěžovatel dosáhnout rychlého rozhodnutí o námitkách, mohl se bránit proti nečinnosti správního orgánu, a to případně i žalobou proti nečinnosti. To neučinil, jak uvedly již správní soudy.

8. Dále je třeba připomenout, že průtahy v již skončeném řízení nejsou ani podle judikatury Ústavního soudu samy o sobě důvodem pro zrušení rozhodnutí vzešlých z takového řízení. Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů se tím ale nevyprazdňuje. Procesním prostředkem k jeho ochraně je v těchto případech uplatnění nároku na náhradu újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (nález ze dne 7. 8. 2007 sp. zn. IV. ÚS 391/07, body 8-16; k právu na projednání věci bez průtahů u správních řízení viz nález ze dne 14. 10. 2020 sp. zn. II. ÚS 570/20, bod 66; k náhradě újmy za průtahy v řízení o námitkách viz usnesení ze dne 17. 5. 2022 sp. zn. II. ÚS 1956/21 a sp. zn. II. ÚS 3233/21).

9. Ke stěžovatelem tvrzenému porušení základních práv tedy nedošlo. Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. O návrhu na odklad vykonatelnosti Ústavní soud samostatně nerozhodoval, neboť o ústavní stížnosti rozhodl bezodkladně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. dubna 2026


Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu