Přehled
Text
Obecný komentář č. 20 (2016)
o uplatňování práv dítěte během dospívání
I. Úvod
1. Úmluva o právech dítěte definuje dítě jako každého člověka mladšího 18 let, pokud podle příslušných právních předpisů nedosáhne zletilosti dříve, a zdůrazňuje, že by státy měly uznat a zajistit práva zakotvená v úmluvě každému dítěti spadajícímu pod jejich pravomoc bez jakékoliv diskriminace. Ačkoliv úmluva uznává práva všech osob mladších 18 let, uplatňování práv by mělo zohledňovat jejich vývoj a rozvíjející se schopnosti. Přístupy přijaté za účelem zajištění výkonu práv dospívajících se značně liší od přístupů týkajících se mladších dětí.
2. Dospívání je fází života, která se vyznačuje rostoucími příležitostmi, schopnostmi, tužbami, energií a tvořivostí, ale také značnou zranitelností. Dospívající jsou nositeli změny a klíčovým aktivem a zdrojem pro pozitivní přínos rodinám, komunitám a zemím. Po celém světě se dospívající zapojují pozitivním způsobem do mnoha oblastí, včetně kampaní týkajících se zdraví a vzdělávání, podpory rodiny, vzájemného vzdělávání, iniciativ komunitního rozvoje, participativního rozpočtu a tvůrčího umění, a přispívají tak k míru, úctě k lidským právům, udržitelnosti životního prostředí a klimatické spravedlnosti. Mnoho dospívajících patří ke špičce v digitálním prostředí a v prostředí sociálních médií, která hrají čím dál významnější úlohu v jejich vzdělávání, kultuře a sociálních sítích a skýtají potenciál pro účast v politice a kontrolu odpovědnosti.
3. Výbor poznamenává, že potenciál dospívajících je značně oslaben, neboť státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, neuznávají potřebu opatření pro uplatňování jejich práv, a tak do těchto opatření ani neinvestují. Údaje rozčleněné podle věku, pohlaví a zdravotního postižení, které by poskytly informace pro tvorbu politik, zjistily mezery a podpořily vynakládání dostatečných zdrojů na dospívající, nejsou ve většině zemí k dispozici. Všeobecné politiky určené pro děti nebo mladé lidi se často nezabývají dospívajícími v jejich rozmanitosti a nejsou dostatečné pro uplatňování jejich práv. Náklady spojené s nečinností jsou vysoké: základy položené během dospívání, pokud jde o citové bezpečí, zdraví, sexualitu, schopnost se učit, odolnost a pochopení práv budou mít hluboký dopad nejen na optimální rozvoj jednotlivce, ale i na současný a budoucí sociální a hospodářský rozvoj.
4. V tomto obecném komentáři výbor s odkazem na Agendu udržitelného rozvoje do roku 2030 poskytuje státům vodítko k provádění opatření zajišťujících uplatňování práv dětí během dospívání. Podtrhuje význam přístupu založeného na lidských právech, který s sebou nese uznání důstojnosti dospívajících, posílení jejich postavení, občanství a účasti na vlastním životě, podporu optimálního zdraví, blaha a rozvoje a závazek k podpoře, ochraně a uplatňování jejich lidských práv bez jakékoliv diskriminace.
5. Výbor uznává, že není snadné dospívání definovat, neboť každé dítě dosahuje vyspělosti v různém věku. U chlapců a dívek nastupuje puberta v různém věku a také různé funkce mozku dozrávají v různé době. Proces přechodu od dětství k dospělosti ovlivňují okolnosti a prostředí, což se odráží v široké škále kulturních očekávání od dospívajících uvedených ve vnitrostátních právních předpisech, které stanovují různé hranice pro zahájení činností vyhrazených dospělým, a navíc mezinárodní subjekty používají různé věkové hranice pro vymezení období dospívání. Tento obecný komentář proto neusiluje o to, aby dospívání definoval, namísto toho se soustřeďuje na období dětství od 10 do 18 let věku, aby usnadnil jednotný přístup ke sběru údajů.1
6. Výbor konstatuje, že některé jeho obecné komentáře mají obzvláštní význam pro mladistvé, konkrétně komentáře, které se týkají zdraví dospívajících a jejich vývoje, HIV/AIDS, vymýcení praktik, které jsou pro ženy a děti škodlivé, dětí bez doprovodu a odloučených dětí a soudnictví ve věcech mládeže. Pokud jde o dospívající, zdůrazňuje výbor zvláštní význam doporučení vyplývajících ze dne obecné debaty o digitálních médiích a právech dětí. Tento obecný komentář byl vypracován, aby poskytl přehled toho, jak je třeba chápat úmluvu jako celek a jak má být uplatňována ve vztahu ke všem dospívajícím, a je třeba jej vykládat v souladu s ostatními obecnými komentáři a dokumenty přijatými na základě dne obecné debaty.
II. Cíle
7. Cílem tohoto obecného komentáře je:
(a) poskytnout státům vodítko k přijímání právních předpisů a politik a poskytování služeb nezbytných pro podporu komplexního rozvoje dospívajících slučitelného s výkonem jejich práv;
(b) posílit povědomí o příležitostech a problémech během dospívání;
(c) posílit porozumění pro vývoj schopností dospívajících a uznání tohoto vývoje a vyhodnotit jeho dopady na výkon práv dospívajících;
(d) zdůraznit důvody pro posílení znalostí a povědomí o dospívajících a pro investice, které dospívajícím umožní v průběhu jejich života uplatňovat jejich práva.
III. Důvody pro zaměření na dospívající
8. Výbor upozorňuje státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, na vážné důvody, pro které se zaměřuje na dospívající a podporu uplatňování jejich práv, posílení přínosu jejich schopností k pozitivní a progresivní sociální přeměně a překonávání překážek, kterým v období přechodu od dětství k dospělosti čelí ve stále globalizovanějším a složitějším světě.
9. Křivka vývoje u dospívajících je strmá. Význam vývojových změn během dospívání dosud nebyl široce pochopen, jako tomu je v případě raného věku. Dospívání je jedinečným stádiem lidského vývoje, které se vyznačuje rychlým vývojem mozku a růstem těla, růstem kognitivních schopností, začátkem puberty a uvědomováním si svého pohlaví a nově nabytými schopnostmi, silnými stránkami a dovednostmi. S tím, jak u dospívajících dochází k přechodu od stavu závislosti k větší samostatnosti, se dospívající setkávají s většími očekáváními ohledně jejich úlohy ve společnosti a na významu nabývají vztahy s vrstevníky.
10. Tím, jak děti procházejí druhou dekádou života, začínají zkoumat a vytvářet si vlastní individuální a komunitní identitu na základě komplexních vazeb v rámci vlastní rodiny a kulturní historie a zažívají rostoucí pocit vlastního já, který často vyjadřují řečí, uměním a kulturou, a to jak jako jednotlivci, tak ve spojení s vrstevníky. U mnoha z nich tento proces probíhá zapojením do digitálního prostředí, kterým je také značně ovlivněn. Proces vytváření a vyjádření vlastní identity je obzvláště složitý u dospívajících, kteří se pohybují mezi menšinovou a většinovou kulturou.
Uznání dopívání jako součásti životního cyklu
11. K zajištění optimálního rozvoje každého dítěte po celé dětství je nezbytné uznat dopad každého období života na následující stádia. Dospívání je ve své podstatě cenným obdobím dětství, ale je také kritickým obdobím přechodu a příležitostí pro zlepšení životních vyhlídek. Pozitivní zásahy a zkušenosti získané v raném dětství usnadňují optimální vývoj v průběhu dospívání.2 Existuje riziko, že veškeré investice do mladých lidí však budou vynaloženy zbytečně, pokud jejich právům v období dospívání nebude věnována patřičná pozornost. Pozitivní a vstřícné příležitosti během dospívání navíc mohou vyvážit některé dopady způsobené újmou utrpěnou v raném dětství, vybudovat odolnost a zmírnit škody v budoucnosti. Výbor proto podtrhuje význam perspektivy životního cyklu.
Náročné prostředí
12. Dosažení stádia dospívání s sebou může nést řadu rizik, která jsou ještě posilována a zhoršována digitálním prostředím a dále užíváním návykových látek a závislostí na nich, násilím a zneužíváním, sexuálním a hospodářský vykořisťováním, obchodem s lidmi, migrací, radikalizací nebo verbováním do gangů a milicí. S tím, jak se dospívající blíží dospělosti, potřebují odpovídající vzdělávání a podporu, aby se mohli vyrovnat s regionálními a globálními výzvami, mezi které patří chudoba a nerovnost, diskriminace, změna klimatu a zhoršování stavu životního prostředí, urbanizace a migrace, stárnutí společnosti, tlak na výkon ve škole a zhoršující se humanitární a bezpečnostní krize. Vyrůstání ve více heterogenní a multietnické společnosti, která je důsledkem rostoucí celosvětové migrace, též vyžaduje větší schopnost pochopení, tolerance a soužití. Je třeba investovat do opatření na posílení schopnosti dospívajících tyto problémy překonat nebo zmírnit, řešit společenské faktory, které způsobují jejich vyloučení a marginalizaci, a vybavit je tak, aby byli schopni čelit náročnému a měnícímu se sociálnímu, hospodářskému a digitálnímu prostředí.
Období zdravotních rizik
13. Ačkoliv se období dospívání obecně vyznačuje ve srovnání s jinými věkovými skupinami relativně nízkou úmrtností, stále v tomto období reálně hrozí riziko úmrtí a onemocnění, včetně úmrtí a onemocnění v důsledku příčin, kterým lze zabránit, například v důsledku porodu, nelegálního potratu, dopravních nehod, pohlavně přenosných chorob včetně HIV, zranění způsobených ostatními osobami, duševních poruch a sebevražd, přičemž všechny se pojí s určitým chováním a vyžadují spolupráci mezi jednotlivými odvětvími.
IV. Obecné zásady úmluvy
14. Obecné zásady úmluvy představují objektiv, přes který bychom měli sledovat proces jejího provádění, a jsou vodítkem pro přijímání opatření nezbytných pro zajištění výkonu práv dětí během dospívání.
A. Právo na rozvoj
Pozitivní a ucelený přístup
15. Výbor zdůrazňuje význam vnímání dospívání a toho, čím se vyznačuje, jako pozitivního vývojového stadia dětství. S politováním konstatuje, že je negativní vnímání dospívání široce rozšířené, což vede k úzce zaměřeným zásahům k řešení problémů, a nikoliv k vytváření optimálního prostředí, ve kterém budou zaručena práva dospívajících a podporován rozvoj jejich fyzických, psychologických, duchovních, sociálních, citových, rozumových, kulturních a hospodářských schopností.
16. Státy a nestátní činitelé by měli prostřednictvím dialogu a zapojení samotných dospívajících podporovat prostředí, které uznává samotnou hodnotu dospívání, a přijmout opatření, která dospívajícím pomohou prospívat, zkoumat svou identitu, přesvědčení, sexualitu a příležitosti, vyvažovat riziko a bezpečí, vytvářet schopnost činit svobodná, informovaná a pozitivní rozhodnutí a životní volby a úspěšně směřovat k přechodu k dospělosti. Je třeba zaujmout přístup, který je založen na silných stránkách a který uznává přínos dospívajících pro jejich život i život ostatních a zároveň odstraňuje překážky, které těmto příležitostem brání.
17. Faktory, o kterých je známo, že podporují odolnost a zdravý vývoj dospívajících zahrnují: (a) silný vztah s klíčovými dospělými v jejich životě a podporu od těchto dospělých; (b) možnost účasti na rozhodování; (c) schopnost řešit problémy a vyrovnat se s nimi; (d) bezpečné a zdravé prostředí; (e) úcta k individualitě a (f) možnost budovat a udržovat si přátelství. Výbor zdůrazňuje, že poskytnutí příležitosti dospívajícím vytvořit si sociální vazby a využívat je posílí jejich schopnost přispět k uplatňování jejich práv, například zachováním dobrého tělesného i duševního zdraví, vyvarováním se riskantního chování, vyrovnáním se s nepřízní osudu, úspěchem ve škole, projevením tolerance, vytvářením přátelství a převzetím vůdčí úlohy.
Uznání vývoje schopností
18. Článek 5 úmluvy požaduje, aby rodiče poskytovali vedení a dohled způsobem odpovídajícím vývoji schopností dítěte. Výbor definuje vývoj schopností jako aktivní zásadu, která reaguje na proces dozrávání a učení, kterým děti postupně získávají schopnosti, porozumění3 a rostoucí úroveň odpovědnosti a uplatňování práv. Výbor uvádí, že čím více dítě ví a rozumí, tím více musí jeho rodiče měnit vedení a dohled na připomínky a postupně na dialog v rámci rovnocenného vztahu.4
19. Výbor zdůrazňuje, že právo na stále větší odpovědnost nezbavuje státy povinnosti zaručit ochranu.5 Postupné vymaňování se z ochrany rodiny nebo jiného pečujícího prostředí spolu s relativní nezkušeností a nedostatkem moci může vést k tomu, že práva dospívajících budou porušována. Výbor zdůrazňuje, že zapojení dospívajících do zjišťování možných rizik a rozvoje a uskutečňování programů, které mají toto riziko snížit, povede k jejich účinnější ochraně. Tím, že je dospívajícím zajištěno právo být slyšeni, právo napadnout porušení jejich práv a domáhat se nápravy, je jim umožněno řádně uplatňovat svá práva na ochranu.
20. V úsilí o nalezení odpovídající rovnováhy mezi vývojem schopností dospívajících a úrovní ochrany je třeba zvážit řadu faktorů ovlivňujících rozhodování, včetně stupně rizika, zranitelnosti ve vztahu k vykořisťování, pochopení vývoje dospívajících, uznání, že schopnosti a porozumění se nutně nemusí rozvíjet rovnoměrně ve všech oblastech a stejným tempem, a uznání zkušeností a schopností jednotlivých dospívajících.
B. Zákaz diskriminace
21. Výbor zjistil mnoho forem diskriminace, z nichž mnohé mají obzvláštní dopad na dospívající a vyžadují analýzu napříč odvětvími a cílená ucelená opatření.6 Zdrojem diskriminace může být dospívání jako takové. Během tohoto období může být s dospívajícími jako přímý důsledek jejich statusu zacházeno jako s nebezpečnými nebo nepřátelskými osobami, mohou být uvězněni, vykořisťováni nebo vystaveni násilí. Paradoxně je s nimi často zacházeno i jako s nezpůsobilými a neschopnými činit rozhodnutí o vlastním životě. Výbor naléhavě vyzývá státy, aby zajistily, že všem právům každého dospívajícího chlapce nebo dívky bude přiznána stejná úcta a ochrana a že budou zavedena komplexní a odpovídající opatření zaměřená na částečné nebo úplné odstranění podmínek, které ústí v přímou nebo nepřímou diskriminaci vůči jakékoliv skupině dospívajících z jakéhokoliv důvodu.7 Státům je připomínáno, že rozdílné zacházení nemusí představovat diskriminaci, pokud jsou kritéria pro rozdílné zacházení stanovena rozumně a objektivně a jejich cílem je dosáhnout účelu, který je podle úmluvy legitimní.8
C. Nejlepší zájem
22. Právo dítěte na to, aby byl jako přední hledisko uplatňován jeho nejlepší zájem, je hmotným právem, výkladovou zásadou a procesním pravidlem a vztahuje se jak na jednotlivé děti, tak i na skupiny dětí.9 Veškerá opatření k provedení úmluvy, včetně právních předpisů, politik, hospodářských a sociálních plánů, rozhodování a výdajů z rozpočtu, by měla zajistit, že nejlepší zájem dítěte, včetně dospívajícího dítěte, bude uplatňován při jakékoliv činnosti týkající se dětí jako přední hledisko. V souladu s obecným komentářem č. 14 (2013) o právu dítěte na to, aby byl jako přední hledisko uplatňován jeho nejlepší zájem, výbor zdůrazňuje, že při určování nejlepšího zájmu je třeba v souladu s vývojem schopností dítěte a jeho vlastností zohlednit jeho názory 10. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí zajistit, aby byly názory dospívajících patřičně zohledňovány podle toho, jak roste jejich porozumění a vyspělost.
D. Právo na slyšení a účast
23. Podle článku 12 úmluvy by státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, měly přijmout opatření, která dospívajícím zajistí právo vyjadřovat názory na všechny záležitosti, které se jich týkají, a to v závislosti na jejich věku a vyspělosti, a dále jim zajistí, aby jejich názory byly patřičně zohledněny, například v případě rozhodnutí týkajících se jejich vzdělávání, zdraví, sexuality, rodinného života a soudních a správních řízení. Státy by měly zajistit, že dospívající budou zapojeni do návrhů, přijímání a sledování veškerých příslušných právních předpisů, politik, služeb a programů, které se týkají jejich života, na úrovni školy a komunity, jakož i na místní, celostátní a mezinárodní úrovni.11 Internetové prostředí s sebou nese významnou příležitost k posílení a rozšíření jejich zapojení. Opatření by měl doprovázet bezpečný a dostupný mechanismus pro podávání stížností a zajištění nápravy s pravomocí rozhodovat o nárocích dospívajících a přístup k dotované nebo bezplatné právní pomoci a jiné vhodné pomoci.
24. Výbor zdůrazňuje význam účasti jakožto prostředku politického a občanského zapojení, jejímž prostřednictvím mohou dospívající jednat o svých právech a hájit je a činit státy odpovědnými. Státy by měly přijmout politiky pro vytváření příležitostí pro politickou účast, která je nástrojem rozvoje aktivního občanství. Dospívající se mohou sdružovat s vrstevníky, zapojovat se do politického procesu, posílit svůj pocit zastoupení, a činit tak informovaná rozhodnutí a volby, a proto musí být podporováni při zakládání organizací, které jim umožní účast, a to pomocí řady prostředků včetně digitálních médií. Pokud se státy rozhodnou přiznat volební právo osobám mladším 18 let, měly by investovat do opatření, která podpoří dospívající v tom, aby porozuměli své úloze, uznali ji a naplnili ji jakožto aktivní občané, a to i pomocí vzdělávání o občanství a lidských právech a zjišťování a odstraňování překážek jejich zapojení a účasti.
25. Výbor konstatuje, že porozumění dospívajícím a povědomí o právu dospívajících na účast ze strany dospělých je důležité pro uplatňování tohoto práva, a vyzývá státy, aby investovaly do vzdělávání a osvěty, zejména v případě rodičů a osob, které pečují o děti, odborníků pracujících pro dospívající a s nimi, tvůrců politik a subjektů s rozhodovací pravomocí. Je třeba poskytnout dospělým podporu, která jim umožní stát se mentory a pomocníky, aby dospívající mohli převzít větší odpovědnost za svůj život a životy lidí kolem sebe.
V. Dospívající vyžadující zvláštní pozornost
26. Některé skupiny dospívajících mohou být obzvláště zranitelné v mnoha ohledech a čelit porušování svých práv, včetně diskriminace a sociálního vyloučení. Veškerá opatření, pokud jde o právní předpisy, politiky a programy zaměřené na dospívající by měly vzít v úvahu prolínající se porušování práv, která umocňují negativní dopady na tyto dospívající.
Dívky
27. Během dospívání se rozdíly mezi pohlavími zvětšují. Projevy diskriminace, nerovnosti a vytváření stereotypů vůči dívkám se zintenzivňují, což vede k závažnějším porušováním jejich práv, včetně dětských a nucených sňatků, předčasného těhotenství, mrzačení ženských pohlavních orgánů, genderově podmíněného fyzického, psychického a sexuálního násilí, vykořisťování a obchodu s lidmi.12 Kulturní normy připisující dívkám podřízené postavení mohou zvýšit pravděpodobnost domácí izolace, nedostatečného přístupu ke střednímu a vyššímu vzdělávání, omezených možností trávení volného času, sportu, rekreace a získávání příjmu, nedostatečného přístupu ke kulturnímu životu a umění, zatěžujících domácích prací a odpovědnosti za péči o děti. Z mnoha zemí přicházejí zprávy, že ukazatele úrovně zdraví a životní spokojenosti jsou u dívek nižší než u chlapců, přičemž rozdíly se s rostoucím věkem postupně zvětšují.
28. Státy musí investovat do proaktivních opatření na podporu posílení postavení dívek, zpochybnění patriarchálních a jiných škodlivých genderových norem a stereotypů a na podporu právních reforem s cílem řešení přímé a nepřímé diskriminace dívek, a to ve spolupráci se všemi zúčastněnými subjekty, včetně občanské společnosti, žen i mužů, tradičních a církevních představitelů a samotných dospívajících. Ve všech právních předpisech, politikách a programech je třeba výslovně tato opatření zmínit, aby bylo možné zajistit práva dívek na stejném základě jako práva chlapců.
Chlapci
29. Tradiční pojetí mužnosti a genderových norem spojené s násilím a dominancí může ohrozit práva chlapců. Toto pojetí zahrnuje škodlivé inicializační obřady, vystavení násilí, členství v gangu, nucení do účasti v milicích, extrémistických skupinách a na nelegálním obchodu. Popírání jejich zranitelnosti ve vztahu k fyzickému a pohlavnímu zneužití a vykořisťování je též rozšířenou a významnou překážkou, která chlapcům brání v přístupu k informacím, zboží a službám týkajícím se sexuálního a reprodukčního zdraví, v důsledku čehož se jim nedostává ochrany.
30. Výbor naléhavě vyzývá státy, aby přijaly opatření pro řešení porušování těchto práv, a dále je vyzývá, aby zpochybňovaly negativní vnímání chlapců, podporovaly pozitivní mužnost, překonávaly kulturní hodnoty založené na machismu a více uznávaly genderový rozměr zneužívání, se kterým se setkávají. Státy by také měly uznat důležitost zapojení chlapců, mužů, dívek a žen do přijímání opatření za účelem dosažení rovnosti mezi pohlavími.
Dospívající se zdravotním postižením
31. Výbor již dříve poukázal na široce rozšířené předsudky, vyloučení, sociální izolaci a diskriminaci, kterým mnoho dětí se zdravotním postižením čelí.13 Dospívající se zdravotním postižením jsou v mnoha zemích běžně vylučováni z mnoha příležitostí dostupných ostatním dospívajícím. Může jim být znemožňována účast na společenských, kulturních a církevních přechodových rituálech. Značnému počtu je odpírán přístup ke střednímu a vyššímu vzdělávání nebo odborné přípravě a následnému získání sociálních, vzdělávacích a hospodářských dovedností, které jsou nezbytné pro budoucí zaměstnání a únik z chudoby. V široké míře jim je odpírán přístup k informacím a službám týkajícím se sexuálního a reprodukčního zdraví a mohou být podrobeni nucené sterilizaci nebo je jim vnucována antikoncepce, což je přímým porušením jejich práv a může představovat mučení nebo špatné zacházení.14 Dospívající se zdravotním postižením jsou neúměrně zranitelnější ve vztahu k fyzickému a sexuálnímu násilí a k dětským nebo nuceným sňatkům a je jim běžně odpírán přístup ke spravedlnosti nebo k dosažení nápravy.15
32. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly přijmout opatření na překonání těchto překážek, zajistit stejnou míru respektu k právům dospívajících se zdravotním postižením, podporovat jejich plné začlenění a usnadnit jim přechod od dospívání do dospělosti v souladu s článkem 23 úmluvy a doporučeními obsaženými v obecném komentáři č. 9 (2006) o právech dětí se zdravotním postižením. Dospívajícím se zdravotním postižením je navíc potřeba poskytnout příležitosti pro podporu jejich rozhodování, aby tak byla usnadněna jejich aktivní participace ve všech záležitostech, které se jich týkají.
Lesby, gayové, bisexuální, transgenderoví a intersexuální dospívající
33. Dospívající, kteří jsou lesby, gayové, bisexuální, transgenderové nebo intersexuální osoby, běžně čelí perzekuci, včetně zneužívání a násilí, stigmatizace, diskriminace, šikany, vyloučení ze studia a odborné přípravy, a nedostatečné podpoře ze strany rodiny a společnosti, nedostatečnému přístupu ke službám a informacím týkajícím se sexuálního a reprodukčního zdraví.16 V krajním případě čelí sexuálním napadením, znásilnění a dokonce úmrtí. Tyto zkušenosti souvisí s nízkou sebeúctou, vyšší mírou depresí, sebevražd a bezdomovectví.17
34. Výbor zdůrazňuje právo všech dospívajících na svobodu projevu a respektování jejich tělesné a duševní integrity, genderové identity a rostoucí autonomie. Odsuzuje používání takzvané „léčby“ za účelem změny sexuální orientace a nucených operací nebo léčby intersexuálních dospívajících. Naléhavě vyzývá státy, aby tuto praxi ukončily, zrušily veškeré právní předpisy trestající nebo jinak diskriminující jedince na základě jejich sexuální orientace, genderové identity nebo intersexuality a přijaly právní předpisy zakazující diskriminaci z těchto důvodů. Státy by měly také přijmout účinná opatření na ochranu leseb, gayů, bisexuálních, transgenderových a intersexuálních dospívajících před všemi formami násilí, diskriminace nebo šikany, a to pomocí osvěty a uplatňováním opatření zaměřených na bezpečnost a podporu.
Dospívající patřící k menšinám a domorodým skupinám
35. Absence pozornosti vůči kultuře, hodnotám a vidění světa dospívajících z menšinových a domorodých skupin a respektu k nim může vést k diskriminaci, sociálnímu vyloučení, marginalizaci a absenci inkluze ve veřejném prostoru. To zvyšuje zranitelnost dospívajících patřících k menšinám a domorodým skupinám ve vztahu k chudobě, sociální nespravedlnosti, poruchám duševního zdraví, včetně neúměrně vysoké míry sebevražd, špatným výsledkům ve škole a vysokému počtu zbavení svobody v rámci trestního soudnictví.
36. Výbor naléhavě vyzývá státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby přijaly opatření na podporu dospívajících patřících k menšinám a domorodým komunitám, aby tito dospívající mohli uplatňovat svou kulturní identitu a navazovat na silné stránky své kultury, a přispěli tak aktivně k životu rodin a komunit, přičemž je třeba věnovat zvláštní pozornost dospívajícím dívkám. Státy by se při přijímání těchto opatření měly řídit souborem doporučení obsažených v obecném komentáři výboru č. 11 (2009) o domorodých dětech a jejich právech podle úmluvy.
VI. Obecná opatření k provedení úmluvy
37. V souladu se svým obecným komentářem č. 5 (2003) o obecných opatřeních k provedení úmluvy (články 4 a 42 a čl. 44 odst. 6) a č. 19 (2016) o vynakládání prostředků z rozpočtu na uplatňování práv dětí (článkem 4) upozorňuje výbor státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, na povinnost přijmout níže uvedená opatření a zavést rámec pro uplatňování práv dětí během dospívání. Zkušenosti a vyhlídky samotných dospívajících by měly být plně uznány a brány vážně ve všech opatřeních, včetně:
(a) komplexních a víceoborových vnitrostátních strategií založených na úmluvě, které se budou zaměřovat na dospívající, budou řešit strukturální sociální a hospodářské příčiny porušování práv dospívajících a zajistí koordinovaný přístup všech ministerstev;
(b) sledování uplatňování práv, aby bylo zajištěno, že práva dospívajících budou uznána právními předpisy, politikami a službami;
(c) shromažďování údajů rozčleněných přinejmenším podle věku, pohlaví, zdravotního postižení, etnické příslušnosti a socioekonomických podmínek tak, aby byly životy dospívajících viditelné. Výbor státům doporučuje, aby se dohodly na společných ukazatelích pro sledování pokroku při uplatňování práv dospívajících;
(d) transparentních výdajů z rozpočtu, které zajistí, aby byly zájmy dospívajících při určování priorit výdajů řádně zváženy a aby byly dodrženy zásady přiměřenosti, účinnosti, hospodárnosti a rovnosti;
(e) vzdělávání všech odborníků pracujících s dětmi o úmluvě a z ní vyplývajících povinnostech, přičemž je třeba zaměřit se na schopnost práce s dospívajícími v souladu s jejich rozvíjejícími se schopnostmi;
(f) šíření dostupných informací o právech dětí a jejich uplatňování, a to mimo jiné pomocí školních osnov, sdělovacích prostředků, včetně digitálních médií, a informačních materiálů určených veřejnosti, přičemž je třeba vyvinout zvláštní úsilí, aby se tyto informace dostaly i k dospívajícím v marginalizovaných situacích.
VII. Definice dítěte
38. Úmluva zakazuje jakoukoliv diskriminaci založenou na pohlaví, a věkové hranice by proto měly být pro dívky i chlapce stejné.
39. Státy by měly změnit či zavést právní předpisy, aby bylo uznáno právo dospívajících na rostoucí přebírání odpovědnosti za rozhodnutí ovlivňující jejich život. Výbor státům doporučuje, aby zavedly minimální věkovou hranici, která bude zohledňovat právo na ochranu a zásadu nejlepšího zájmu dítěte a respektovat vývoj schopností dospívajících. Například určitá věková hranice by měla být zavedena pro výkon práva na rozhodnutí ohledně zdravotních služeb nebo léčby, souhlas s osvojením, změnu jména nebo podání žádosti k soudu v rodinné věci. V každém případě je však třeba uznat právo každého dítěte, které nedosáhlo této věkové hranice a které prokázalo, že věci dostatečně rozumí, dát nebo odmítnout souhlas. Dobrovolný a informovaný souhlas dospívajícího je třeba získat bez ohledu na to, zda je pro léčbu nebo jiný postup vyžadován souhlas rodiče nebo jiného zákonného zástupce. Je třeba také zvážit zavedení právní domněnky, že dospívající jsou způsobilí vyhledávat zboží a služby související s prevencí a sexuálním a reprodukčním zdravím a mít k nim přístup. Výbor zdůrazňuje, že všichni dospívající bez ohledu na věk mají, pokud si to přejí, právo na přístup k důvěrnému lékařskému poradenství bez souhlasu rodiče nebo jiného zákonného zástupce. Toto právo je nezávislé na právu poskytnout souhlas s léčbou a nemělo by být omezeno věkem.18
40. Výbor připomíná státům, které jsou smluvní stranou úmluvy, jejich povinnost uznat, že osoby do 18 let věku mají nárok na pokračující ochranu před všemi formami vykořisťování a zneužívání. Znovu potvrzuje, že minimální věková hranice pro uzavření sňatku, vstup do ozbrojených sil, výkon nebezpečné nebo náročné práce a koupi a konzumaci alkoholu a tabáku by měla být s ohledem na míru rizika a újmy stanovena na 18 let. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zohlednit potřebu vyvážit ochranu a vývoj schopností a stanovit přijatelnou minimální věkovou hranici pro dobrovolný pohlavní styk. Státy by měly zamezit trestání dospívajících obdobného věku za dobrovolný pohlavní styk, který nezakládá sexuální vykořisťování.
VIII. Občanská práva a svobody
Registrace při narození
41. Nedojde-li při narození k registraci dítěte, může to během dospívání vést k dalším značným komplikacím, například k odpírání základních služeb, neschopnosti prokázat státní příslušnost nebo získat doklad totožnosti, zvýšenému riziku vykořisťování nebo obchodu s lidmi, nezajištění nezbytných záruk v trestním řízení a imigračním řízení a odvodu do ozbrojených sil před dosažením zletilosti. Dospívající, kteří nebyli registrováni při narození či ihned poté, by měli obdržet zdarma rodný list a měli by být registrováni.
Svoboda projevu
42. Článek 13 úmluvy uvádí, že děti mají právo na svobodu projevu a že na výkon tohoto práva se mohou vztahovat pouze omezení uvedená v čl. 13 odst. 2. Povinnost rodičů a osob, které o dítě pečují, poskytnout dospívajícím odpovídající poučení v souladu s vývojem jeho schopností by neměla zasahovat do práva dospívajících na svobodu projevu. Dospívající mají právo vyhledávat, přijímat a šířit informace a myšlenky a využívat prostředky pro jejich šíření, včetně mluvené, psané i znakové řeči, jakož i prostřednictvím neverbální komunikace, například obrazem a uměleckým dílem. Způsoby komunikace zahrnují knihy, noviny, letáky, plakáty, transparenty, digitální a audiovizuální prostředky a rovněž oblečení a osobní styl.
Svoboda vyznání
43. Výbor naléhavě vyzývá státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby vzaly zpět své výhrady k článku 14 úmluvy, který zakotvuje právo dítěte na svobodu vyznání a uznává právo a povinnost rodičů a jiných zákonných zástupců usměrnit dítě způsobem slučitelným s vývojem jeho schopností (viz také článek 5). Jinými slovy, je to dítě, které vykonává své právo na svobodu vyznání, nikoliv jeho rodič, přičemž úloha rodiče se nutně omezuje s tím, jak je dítě během dospívání stále aktivnější při svých volbách. Svoboda vyznání by měla být respektována ve školách a jiných institucích, a to i pokud jde o volbu hodin náboženství, a měla by být zakázána diskriminace na základě náboženského přesvědčení.19
Svoboda sdružování
44. Dospívající chtějí a potřebují trávit rostoucí množství času se svými vrstevníky. S tím jsou spojené nejen sociální výhody, ale takto strávený čas přispívá i k vytváření dovedností, které jsou zásadní pro navázání úspěšných vztahů, budoucí zaměstnání a účast v komunitě a mimo jiné též pro budování citové gramotnosti, smyslu pro sounáležitost, dovednosti spočívající v řešení konfliktů a posílení důvěry a intimity. Sdružování s vrstevníky je hlavním stavebním kamenem pro rozvoj dospívajících, což je hodnota, která by měla být uznávána v rámci školy a vzdělávání a dále v rámci rekreačních a kulturních činností a příležitostí pro sociální, občanskou, náboženskou a politickou účast.
45. Státy by měly zajistit, aby bylo plně uznáno právo dospívajících na sdružování a pokojné shromažďování ve všech formách s omezeními stanovenými v čl. 15 odst. 2 úmluvy, a to i pomocí bezpečných prostorů jak pro dívky, tak pro chlapce. Sdružení, kluby, organizace, parlamenty a fóra zřízená dospívajícími v rámci školy i mimo ni, internetové sítě, vstup dospívajících do politické strany a jejich vstup do odborů nebo založení vlastních odborů by měly být právně uznány. Měla by být také zavedena opatření na ochranu dospívajících jakožto obránců lidských práv, a to zejména dívek, které často čelí genderově podmíněným hrozbám a násilí.
Právo na soukromí a důvěrnost
46. Právo na soukromí nabývá během dospívání na významu. Výbor opakovaně vyjadřoval své znepokojení nad porušováním soukromí, pokud jde například o důvěrné poradenství ve zdravotnictví, prostor pro soukromé věci dospívajících v institucích, korespondenci a jinou komunikaci, a to jak v rodině, tak v jiných formách péče, a narušení soukromí v rámci trestního řízení.20 Právo na soukromí dává dospívajícím rovněž možnost přístupu ke svým záznamům vedeným vzdělávacími, zdravotními a pečovatelskými službami a justičním systémem. Tyto informace by měly být přístupné pouze za dodržení záruk spravedlivého procesu a toliko subjektům oprávněným na základě zákona.21 Státy by proto měly prostřednictvím dialogu s dospívajícími zjišťovat, kde dochází k porušení práva na soukromí, a to i pokud jde o zapojení do digitálního prostředí a využívání údajů komerčními a dalšími subjekty. Státy by proto měly přijmout veškerá nezbytná opatření, aby zajistily a posílily respektování důvěrnosti údajů a soukromí dospívajících v souladu s jejich rozvíjejícími se schopnostmi.
Právo na informace
47. Přístup k informacím zahrnuje všechny formy sdělovacích prostředků, ale zvláštní pozornost je třeba věnovat digitálnímu prostředí, neboť dospívající ve stále větší míře používají mobilní technologie a sociální a digitální média se stávají hlavním prostředkem, pomocí kterého komunikují, přijímají, vytvářejí a šíří informace. Dospívající používají internetové prostředí mimo jiné k tomu, aby objevovali svou identitu, učili se, vyjadřovali názory, hráli si, socializovali se, byli politicky činní a hledali možnosti zaměstnání. Navíc internet nabízí možnost přístupu k on-line informacím o zdraví, podpoře a ochraně a zdrojích poradenství a státy jej mohou využít jako prostředek komunikace s dospívajícími a pro jejich zapojení. Schopnost zajistit si přístup k příslušným informacím může mít pozitivní dopad na rovnost. Doporučení učiněná ve dnech obecné debaty o sdělovacích prostředcích v letech 1996 a 2014 zaznamenala u dospívajících obzvláštní odezvu.22 Státy by měly přijmout opatření, která zajistí, že všichni dospívající budou mít bez jakékoliv diskriminace přístup k různým formám sdělovacích prostředků, a podporovat rovný přístup k digitálnímu občanství, a to i pomocí podpory formátů pro dospívající se zdravotním postižením. Součástí základních školních osnov, které zajistí rozvoj digitálních informací, médií a dovedností sociální gramotnosti, by mělo být vzdělávání a podpora v této oblasti.23
48. Digitální prostředí může pro dospívající představovat také riziko, například internetových podvodů, násilí, nenávistných komentářů, sexistických komentářů vůči dívkám, lesbám, gayům, bisexuálním, transgenderovým a intersexuálním dospívajícím, kyberšikany, manipulace za účelem sexuálního vykořisťování, obchodu s lidmi a dětské pornografie, nadměrné sexualizace a verbování ze strany ozbrojených nebo extrémistických skupin. To by však nemělo omezovat přístup dospívajících k digitálnímu prostředí. Namísto toho je třeba podporovat bezpečnost pomocí ucelených strategií, včetně digitální gramotnosti týkající se rizik na internetu a bezpečnostních strategií, přijetím právních předpisů a posílením mechanismů pro jejich vymáhání tak, aby bylo trestáno zneužití pomocí internetu a zabráněno beztrestnosti, a školením rodičů a odborníků pracujících s dětmi. Státy jsou naléhavě vyzývány, aby zajistily aktivní zapojení dospívajících do navrhování a uskutečňování iniciativ určených na podporu bezpečnosti internetu, a to i pomocí peer mentoringu. Je třeba investovat do vývoje technologických řešení prevence, ochrany a dostupnosti pomoci a podpory. Státy jsou vyzývány, aby vyžadovaly od podniků závazek věnovat péči právům dětí s cílem zjištění a zmírnění negativních dopadů digitálních médií, informací a komunikačních technologií na práva dětí.
IX. Násilí na dětech
Ochrana před všemi formami násilí
49. Výbor odkazuje státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, na doporučení obsažená v obecných komentářích č. 13 (2011) o ochraně dítěte před všemi formami násilí a č. 18 (2014) o škodlivých praktikách, aby přijaly komplexní legislativní, administrativní, sociální a vzdělávací opatření, jejichž cílem je zabránit všem formám násilí, a to i prostřednictvím zákonem stanoveného zákazu tělesných trestů ve všech prostředích, a ukončit všechny škodlivé praktiky. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí vytvářet více příležitostí pro posílení institucionálních programů prevence a rehabilitace a opětovné sociální začlenění dospívajících obětí. Výbor zdůrazňuje potřebu zapojit dospívající do rozvoje strategií prevence a opatření na ochranu obětí násilí.
X. Rodinné prostředí a náhradní péče
Podpora rodičům a osobám pečujícím o dítě
50. Úloha rodičů a osob, které o dítě pečují, při poskytování bezpečí, citové stability, povzbuzení a ochrany dětem zůstává důležitá i v průběhu dospívání. Výbor zdůrazňuje, že povinnost států poskytovat odpovídající pomoc rodičům a osobám, které o dítě pečují, v souladu s čl. 18 odst. 2 a 3 úmluvy a pomoc rodičům při poskytování podpory a zlepšení životních podmínek nezbytných pro optimální rozvoj v souladu s čl. 27 odst. 2 se stejným způsobem vztahuje i na rodiče dospívajících. Tato podpora by měla respektovat práva a vývoj schopností dospívajících a rostoucí vliv na jejich vlastní život. Státy by měly zajistit, že nebudou ve jménu tradičních hodnot tolerovat nebo schvalovat násilí, posilovat nerovné postavení v rodinném prostředí, a proto nebudou ani odpírat dospívajícím možnost uplatňovat základní práva.24
51. Výbor upozorňuje státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, že existuje stále větší dělicí čára mezi prostředím, ve kterém dospívající žijí a které se vyznačuje digitalizací a globalizací, a prostředím, ve kterém vyrostli jejich rodiče a osoby, které o ně pečují. Dospívající jsou vystaveni globálnímu komerčnímu světu, který je nevyhnutelně ovlivňuje, aniž by byl přitom korigován či regulován hodnotami rodičů a komunity, což může narušit vzájemné pochopení mezi generacemi. Tyto měnící se okolnosti představují výzvu pro schopnost rodičů a osob, které o dítě pečují, komunikovat účinně s dospívajícími a poskytnout jim vodítko a ochranu způsobem, který zohledňuje realitu jejich současného života. Výbor státům doporučuje, aby zahájily za účasti dospívajících, jejich rodičů a osob, které o ně pečují, výzkum, který se zaměří na povahu poradenství, pomoci, vzdělávání a podpory, které jsou nezbytné pro řešení mezigeneračních rozdílů a zkušeností.
Dospívající v náhradní péči
52. Existuje značné množství důkazů o tom, že dospívající, kteří pobývají dlouhodobě ve velkých ústavech, dosahují špatných výsledků, což sice platí i pro jiné formy náhradní péče, například pěstounskou péči a péči v malých skupinách, ale v mnohem menší míře. Tito dospívající dosahují ve škole horších výsledků, stávají se závislými na dávkách sociálního zabezpečení a existuje u nich vyšší riziko bezdomovectví, vězení, nechtěného těhotenství, předčasného rodičovství, zneužívání návykových látek, sebepoškozování a sebevraždy. U dospívajících v náhradní péči je běžně vyžadováno, aby ji opustily ve věku 16 až 18 let, kdy jsou obzvláště zranitelní ve vztahu k pohlavnímu zneužití či sexuálnímu vykořisťování, obchodu s lidmi a násilí, neboť neexistují systémy podpory a ochrany a tito jedinci neměli příležitost získat dovednosti a schopnosti, jak se chránit. Dospívajícím se zdravotním postižením je často upřena možnost žít v komunitě a jsou umísťováni do ústavů pro dospělé, kde u nich roste riziko dalšího porušování jejich práv.
53. Státy by se měly zavázat, že budou více investovat do podpory dospívajících v náhradní péči. Preferování pěstounských domovů a malých dětských domovů by mělo být doprovázeno nezbytnými opatřeními pro boj s diskriminací, zajištěním pravidelného přezkoumávání situace jednotlivých dospívajících, podporou jejich vzdělání, zohledněním jejich názoru v řízeních, které se jich týkají, a zabráněním mnohonásobným přesunům. Státy jsou naléhavě vyzývány, aby zajistily, že umístění do ústavní péče bude využíváno pouze v krajním případě a že všem dětem, které pobývají v ústavní péči, bude poskytnuta odpovídající ochrana, včetně ochrany zajištěné pomocí přístupu k důvěrným mechanismům pro podávání stížností a soudům. Státy by měly také přijmout opatření na podporu nezávislosti, zlepšit životní vyhlídky dospívajících v náhradní péči a řešit zvláštní zranitelnost a nejistotu, které čelí, když dosáhnou věku pro opuštění této péče.
54. Dospívající, kteří odcházejí z náhradní péče, vyžadují podporu při přípravě na přechod z této péče, přístupu k zaměstnání, hledání bydlení, jakož i psychologickou podporu, při nápravě vztahů v jejich vlastní rodině, pokud je to v jejich nejlepším zájmu, a přístupu k následným službám v souladu s Pokyny pro náhradní péči o děti.25
Rodiny vedené dospívajícími
55. Značné množství dospívajících funguje v rodině jako hlavní pečovatelé, ať již z toho důvodu, že jsou sami rodiči, nebo z důvodu, že jejich rodiče zemřeli nebo zmizeli nebo nejsou přítomni. Články 24 a 27 úmluvy vyžadují, aby se dospívajícím rodičům a pečujícím osobám dostalo základních znalostí o zdraví dítěte, jeho výživě a kojení a vhodné podpory při plnění jejich povinností vůči dětem, za které jsou odpovědní, a případně materiální pomoci, pokud jde o jídlo, ošacení a bydlení. Dospívající pečující osoby potřebují zvláštní podporu, aby mohli uplatňovat své právo na vzdělání, hru a účast na rozhodování. Státy by měly zejména přijmout opatření v oblasti sociální ochrany v klíčových stádiích života a reagovat na zvláštní požadavky dospívajících pečujících osob.
XI. Základní zdravotní a sociální péče
Zdravotní péče
56. Zdravotní služby jsou zřídka navrženy tak, aby reagovaly na zvláštní potřeby dospívajících, přičemž je tento problém ještě umocněn nedostatkem demografických a epidemiologických údajů a statistik, které by byly rozčleněny podle věku, pohlaví a zdravotního postižení. Pokud dospívající vyhledají pomoc, často se setkají s právními a finančními překážkami, diskriminací, neexistencí mlčenlivosti a respektu, násilím a zneužitím, stigmatem a odsuzujícími postoji ze strany zdravotníků.
57. Úroveň zdraví u dospívajících je převážně důsledek sociálních a hospodářských faktorů a strukturálních nerovností, které dále ovlivňuje chování a aktivity na úrovni vrstevníků, rodiny, školy, komunity a společnosti. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by proto měly ve spolupráci s dospívajícími a zúčastněnými subjekty komplexně přezkoumat povahu a rozsah problémů zdraví dospívajících a překážek, kterým čelí při přístupu ke službám, a položit tak základ pro budoucí komplexní zdravotní politiky, programy a strategie veřejného zdraví.
58. Narušené duševní zdraví a psychosociální problémy, například sebevraždy, sebepoškozování, poruchy příjmu potravy a deprese jsou hlavní příčinou narušeného zdraví, nemocí a úmrtí u dospívajících, zejména u dospívajících patřících ke zranitelným skupinám.26 Tyto problémy jsou důsledkem komplexu genetických, biologických, osobnostních a vnějších příčin a umocňují je například zkušenosti s konflikty, vysídlením, diskriminací, šikanou a sociálním vyloučením a dále tlak týkající se kultu těla a kultury „dokonalosti“. Faktory, o kterých je známo, že podporují odolnost a zdravý vývoj a chrání před duševními poruchami, zahrnují silný vztah s klíčovými dospělými v jejich životě a podporu od těchto dospělých, pozitivní vzory, odpovídající životní úroveň, přístup ke kvalitnímu střednímu vzdělávání, ochranu před násilím a diskriminací, možnosti uplatnění vlivu a rozhodování, povědomí o duševním zdraví, schopnost řešit problémy a vyrovnat se s nimi a bezpečné a zdravé prostředí. Výbor zdůrazňuje, že by státy měly zaujmout přístup založený na veřejném zdraví a psychosociální podpoře, a nikoliv na přílišném používání léků a umísťování do ústavů. Je třeba reagovat komplexním způsobem napříč odvětvími, a to prostřednictvím integrovaného systému péče o duševní zdraví dospívajících, který bude zahrnovat rodiče, vrstevníky, širší rodinu a školu a bude poskytovat podporu a pomoc prostřednictvím vyškolených pracovníků.27
59. Výbor naléhavě vyzývá státy, aby přijaly komplexní politiky sexuálního a reprodukčního zdraví dospívajících, které budou zohledňovat rozdíly mezi pohlavími, a zdůrazňuje, že nerovný přístup dospívajících k těmto informacím, zboží a službám představuje diskriminaci.28 Nedostatečný přístup k těmto službám přispívá k tomu, že dospívající dívky patří ke skupině, u které je největší riziko úmrtí nebo závažného zranění či zranění s celoživotními následky v důsledku těhotenství a porodu. Všichni dospívající by měli mít přístup k bezplatným, důvěrným a nediskriminačním zdravotním službám, informacím a vzdělávání v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví, které reagují na jejich potřeby a které jsou dostupné jak on-line, tak osobně a které se mimo jiné týkají plánování rodiny, antikoncepce, včetně antikoncepce v nouzové situaci, prevence, péče a léčby pohlavně přenosných chorob, poradenství, péče před otěhotněním, zdravotních služeb pro matky a hygieny v době menstruace.
60. Překážky pro přístup ke produktům, informacím a poradenství v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a práv, například požadavky na souhlas či povolení ze strany třetí osoby, by neměly existovat. Navíc je třeba vyvinout zvláštní úsilí k tomu, aby byly odstraněny překážky v podobě stigmatu a strachu, se kterými se setkávají například dospívající dívky, dívky se zdravotním postižením a dále lesby, gayové, bisexuální, transgenderoví a intersexuální dospívající, pokud chtějí získat přístup k těmto službám. Výbor naléhavě vyzývá státy, aby netrestaly přerušení těhotenství, a zajistily tak, že dívky budou mít přístup k bezpečnému přerušení těhotenství a službám, které na něj navazují, přezkoumaly své právní předpisy, tak aby byl zohledněn nejlepší zájem těhotných dospívajících dívek a bylo zajištěno, že jejich názory budou vždy při rozhodování, které se týká přerušení těhotenství, slyšeny a respektovány.
61. Vzdělávání o sexuálním a reprodukčním zdraví, které odpovídá věku, je komplexní a inkluzivní, založené na vědeckých důkazech a standardech lidských práv a rozvíjeno společně s dospívajícími, by mělo být povinnou součástí školních osnov a mělo by dosáhnout i k dospívajícím, kteří školu nenavštěvují. Pozornost by měla být věnována rovnosti pohlaví, sexuální diverzitě, právu na sexuální a reprodukční zdraví, zodpovědnému rodičovství a sexuálnímu chování, předcházení násilí, předčasnému těhotenství a pohlavně přenosným nemocem. Informace by měly být dostupné i v alternativních podobách, aby byla zajištěna jejich dostupnost pro všechny dospívající, a zejména dospívající se zdravotním postižením.
HIV/AIDS
62. Dospívající jsou jedinou věkovou skupinou, u které roste počet úmrtí na AIDS.29 Dospívající mohou čelit problémům při přístupu k antiretrovirové léčbě a při jejím dalším trvání, dále se mohou setkávat s tím, že potřebují souhlas zákonných zástupců pro přístup ke službám týkajícím se léčby HIV, a další překážku tvoří odhalení nemoci a s tím spojené stigma. Neúměrně jsou tím zasaženy dospívající dívky, které představují dvě třetiny nových infekcí. U leseb, gayů, bisexuálních a transgenderových dospívajících, kteří provozují sex za peníze, zboží nebo protislužby, a dospívajících, kteří užívají drogy injekčně, je také větší riziko infekce HIV.
63. Výbor vyzývá státy, aby uznaly, že situace jednotlivých dospívajících se liší, a zajistily, že dospívající budou mít přístup k důvěrnému testování na HIV a poradenství v této oblasti a že programy prevence a léčby HIV budou založeny na vědeckých důkazech a služby budou poskytovány vyškolenými pracovníky, kteří budou plně uznávat právo dospívajících na soukromí a zákaz diskriminace. Zdravotní služby by měly zahrnovat informace, týkající se HIV, testování na HIV a jeho diagnostikování, informace o antikoncepci a používání kondomů, péči a léčbu, včetně léčby antiretrovirovými a jinými léky a s nimi souvisejícími technologiemi pro léčbu HIV/AIDS, poradenství ohledně správné výživy, duchovní a psychosociální podporu, a komunitní a domácí péči. Zvážen by měl být přezkum právních předpisů týkajících se HIV, které trestají neúmyslné šíření HIV a zrušení povinnosti informování o vlastní HIV pozitivitě.
Užívání drog mezi dospívajícími
64. U dospívajících existuje větší pravděpodobnost, že začnou užívat drogy, může u nich být větší riziko než u dospělých, že v souvislosti s užíváním drog utrpí újmu, navíc užívání drog v dospívání často vede k závislosti. Největší riziko spojené s užíváním drog bylo shledáno u dospívajících žijících na ulici, vyloučených ze školy, kteří zažili trauma, rozpad rodiny nebo se stali obětí zneužití, případně žijí v rodinách, které se potýkají se závislostí na drogách. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou povinny chránit dospívající před protiprávním užíváním omamných a psychotropních látek. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly zajistit právo na zdraví dospívajících a chránit je před užíváním těchto látek a dále před užíváním tabáku, alkoholu a rozpouštědel a z rozpočtu vynakládat dostatečné prostředky na poskytování služeb pro prevenci, omezování škod a léčbu závislosti bez jakékoliv diskriminace. Vítané jsou alternativní postupy k represivním politikám týkajícím se kontroly drog.30 Dospívajícím by měly být poskytnuty přesné a objektivní informace založené na vědeckých důkazech, jejichž cílem je prevence a minimalizace škod spojených s užíváním těchto látek.
Zranění a bezpečné prostředí
65. Náhodná zranění nebo zranění v důsledku násilí jsou u dospívajících hlavní příčinou úmrtí a zdravotních postižení. K většině náhodných zranění dochází při dopravních nehodách, v důsledku utopení, popálenin, pádů a otrav. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly ke snížení rizika přijmout strategie napříč jednotlivými odvětvími, které by měly zahrnovat právní předpisy vyžadující užívání ochranného vybavení, politiky přístupu k řízení pod vlivem alkoholu a odebírání řidičských průkazů, vzdělávací programy, rozvíjení dovedností a změny chování, přizpůsobení se prostředí a poskytování zdravotní péče a rehabilitace osobám, které zranění utrpí.
Odpovídající životní úroveň
66. Chudoba během dospívání má hluboké dopady a někdy vede k extrémnímu stresu a nejistotě a dále k sociálnímu a politickému vyloučení. Strategie přijaté ohledně dospívajících nebo přijaté samotnými dospívajícími, které řeší hospodářské těžkosti, se mohou zabývat předčasným ukončením vzdělávání, dětskými nebo nucenými sňatky, sexuálním vykořisťováním, obchodem s lidmi, nebezpečnou nebo vykořisťující prací nebo prací, která brání vzdělávání, členstvím v gangu, verbováním do milic a migrací.
67. Státům se připomíná, že každé dítě má právo na životní úroveň odpovídající jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu, mravnímu a sociálnímu vývoji a státy jsou naléhavě vyzývány, aby v systému sociální ochrany stanovily prahové hodnoty pro poskytování základních dávek dospívajícím a jejich rodinám, ochranu před hospodářskými šoky a dlouhodobou hospodářskou krizí a přístup k sociálním službám.
XII. Vzdělání, volný čas a kulturní činnost
Vzdělání
68. Zajištění práva na všeobecné, kvalitní a inkluzivní vzdělávání a odbornou přípravu je jednou z nejvýznamnějších politických investic, kterou mohou státy vynaložit na zajištění okamžitého a dlouhodobého rozvoje dospívajících, a existuje stále více důkazů zejména o pozitivním dopadu středního vzdělávání.31 Státy jsou vyzývány, aby v co nejkratší době za použití vhodných prostředků zavedly široce dostupné střední vzdělávání pro všechny a zpřístupnily vyšší vzdělávání všem na základě jejich schopností.
69. Výbor hluboce znepokojují problémy, kterým čelí mnoho států při zajišťování rovnosti při zápisu dívek a chlapců a udržování dívek ve škole po dokončení základního vzdělání. Investice do středního vzdělávání dívek, které jsou pro dosažení souladu s články 2, 6 a 28 úmluvy nezbytné, též slouží k ochraně dívek před dětskými a nucenými sňatky, sexuálním vykořisťováním a předčasným těhotenstvím a přispívají značnou měrou k budoucímu hospodářskému potenciálu dívek a jejich dětí. Investice by také měly být vynaloženy na strategie, které podporují pozitivní vztahy mezi pohlavími a společenské normy, řeší sexuální a genderově podmíněné násilí, včetně násilí ve škole, a podporují pozitivní vzory, podporují rodinu a hospodářské posílení žen, aby bylo dívkám umožněno překonat právní, politické, kulturní, hospodářské a sociální překážky. Státy by měly navíc uznat, že stále větší počet chlapců se nedostavuje k zápisu do škol a nezůstává ve škole, zjistit příčiny tohoto jevu a přijmout vhodná opatření pro podporu další účasti chlapců na vzdělávání.
70. Výbor se znepokojením konstatuje, že existuje vysoký počet dospívajících v situacích, kdy jsou marginalizováni a není jim poskytnuta příležitost přejít ke střednímu vzdělání; jedná se například o dospívající žijící v chudobě, lesby, gaye, bisexuální, transgenderové a intersexuální dospívající, dospívající patřící k menšinám, dospívající s psychosociálním, smyslovým nebo tělesným postižením, dospívající, kteří migrují, dospívající zasažení ozbrojeným konfliktem nebo přírodní katastrofou a dospívající žijící na ulici nebo pracující. Je nezbytné přijmout proaktivní opatření k ukončení diskriminace marginalizovaných skupin v přístupu ke vzdělávání, například prostřednictvím zavedení programů pro poskytování finančních prostředků v hotovosti, respektování menšinových a domorodých kultur a dětí ze všech náboženských komunit, podpory inkluzivního vzdělávání dětí se zdravotním postižením, boje se šikanou a diskriminačními postoji ve vzdělávacím systému a zajištění vzdělávání v uprchlických táborech.
71. Vzhledem k vysokému počtu dětí, které opustí školu předčasně v době, kdy jsou ještě negramotné, nebo bez získání kvalifikace, je třeba usilovat o konzultování dospívajících, pokud jde o překážky, které brání v dalším navštěvování školy. Výbor shledal níže uvedené faktory, které přispívají k předčasnému opuštění školy: poplatky a související náklady, chudoba rodiny a neexistence systému sociální ochrany, včetně odpovídajícího zdravotního pojištění, nedostatek vhodných a bezpečných hygienických zařízení pro dívky, vylučování těhotných dívek a dospívajících matek ze školy, přetrvávající používání krutých, nelidských a ponižujících trestů, neexistence účinných opatření směřujících k odstranění sexuálního obtěžování na školách, sexuální vykořisťování dívek, prostředí, které nepodporuje inkluzi dívek a jejich bezpečnost, nevhodné vyučovací metody, nepoužitelné nebo zastaralé školní osnovy, neschopnost zapojit studenty do výuky a šikana. Kromě toho školám často chybí flexibilita, kterou dospívající potřebují, aby mohli sladit studium s pracovními a/nebo rodinnými povinnosti, bez kterých často nejsou schopni hradit náklady spojené se studiem. V souladu s čl. 28 odst. 1 písm. e) úmluvy a cílem udržitelného rozvoje č. 4 by měly státy zavést komplexní a proaktivní opatření, která by na všechny tyto faktory reagovala a zlepšila docházku, snížila počet předčasných ukončení vzdělávání a těm, kteří školu opustili, poskytla možnost vzdělání dokončit.
72. Výbor poukazuje na svůj obecný komentář č. 1 (2001) o cílech vzdělávání, ve kterém zdůrazňuje, že vzdělávání se musí soustředit na dítě, být k němu vstřícné a posilovat jeho schopnosti, a dále zdůrazňuje význam pedagogiky založené na spolupráci a participaci.32 Středoškolské osnovy by měly být navrženy tak, aby vybavily dospívající schopností aktivní účasti, rozvíjely úctu k lidským právům a základním svobodám, podporovaly zapojení občanské společnosti a připravily dospívající na zodpovědný život ve svobodné společnosti. Aby bylo možné plně rozvinout schopnosti dospívajících a udržet je ve škole, je třeba zohlednit to, jak je nastaveno prostředí ve škole, aby bylo možné podpořit u dospívajících schopnost se učit, motivaci k práci s vrstevníky a soustředit se na experimentální výuku, zkoumání a hledání limitů.
Přechod ze studia k praxi anebo důstojné práci
73. Značné množství dospívajících není vzděláváno, ani se neúčastní odborné přípravy a není zaměstnáno, což u těchto dospívajících vede ve věku, kdy se blíží dospělosti, k nepřiměřené míře nezaměstnanosti, nízké zaměstnatelnosti a vykořisťování. Výbor naléhavě vyzývá státy, aby podporovaly dospívající, kteří nenavštěvují školu, způsobem přiměřeným jejich věku, aby jim tak usnadnily přechod k důstojné práci, a to i zajištěním slučitelnosti předpisů upravujících vzdělávání a pracovněprávních předpisů, a přijaly politiky podporující jejich budoucí zaměstnání.33 V souladu s čl. 28 odst. 1 písm. d) by měly státy informace a poradenství ohledně vzdělávání a odborné přípravy dospívajícím zpřístupnit.
74. Jak formální, tak neformální vzdělávání a odborná příprava musí být navrženy tak, aby odpovídaly dovednostem pro dvacáté první století34, které jsou vyžadovány na moderním trhu práce, zahrnuly do školních osnov sociální a přenositelné dovednosti, rozšířily příležitosti pro experimentální a praktickou výuku, rozvíjely odbornou přípravu podle poptávky na trhu práce, rozvíjely partnerství mezi veřejným a soukromým sektorem prostřednictvím praxe v podnikatelském prostředí, stáží a učňovského školství a poskytovaly poradenství o možnostech studia a odborné přípravy. Státy by také měly šířit informace o právech zaměstnanců, včetně práva členství v odborech a profesních sdruženích.
Volný čas, rekreace a umění
75. Právo dospívajících na odpočinek a volný čas a na zapojení do hry, rekreačních a uměleckých činností, a to jak on-line, tak off-line, je stěžejní pro jejich objevování identity a umožňuje jim poznat jejich kulturu, vytvářet nové formy umění, navazovat vztahy a rozvíjet se jako lidské bytosti. Volný čas, rekreace a umění dávají dospívajícím pocit jedinečnosti, který je pro právo na lidskou důstojnost, optimální rozvoj, svobodu projevu a soukromí zásadní. Výbor s politováním konstatuje, že tato práva jsou u dospívajících široce zanedbávána, a to zejména v případě dívek. Strach z dospívajících a nepřátelství vůči nim ve veřejném prostoru a zanedbávání potřeb dospívajících při územním plánování a v rámci vzdělávací a volnočasové infrastruktury může svobodnou účast na rekreaci a sportu omezovat. Výbor upozorňuje státy na práva zakotvená v článku 31 úmluvy a svá doporučení obsažená v obecném komentáři č. 17 (2013) o právu dítěte na odpočinek, volný čas, hru, rekreaci, kulturní život a umění.
XIII. Zvláštní ochranná opatření
Migrace
76. Rostoucí počet dospívajících dívek a chlapců migruje, a to jak v rámci jejich země původu, tak mimo ni, za účelem zlepšení životní úrovně, vzdělání nebo sloučení rodiny. Pro mnoho z nich představuje migrace značné sociální a hospodářské příležitosti. Také však s sebou nese rizika, například tělesnou újmu, psychické trauma, marginalizaci, diskriminaci, xenofobii a sexuální a hospodářské vykořisťování a při překračování hranic i zásahy policie a omezení osobní svobody.35 Mnohým dospívajícím migrantům je odpírán přístup ke vzdělávání, bydlení, zdravotním službám, rekreaci, ochraně a sociálnímu zabezpečení. I když je právo na tyto služby chráněno právními předpisy a politikami, mohou dospívající čelit při usilování o přístup k těmto službám administrativním a jiným překážkám, například žádostem o předložení dokladu totožnosti nebo sdělení čísla sociálního zabezpečení, škodlivým a nepřesným postupům při určování věku, finančním překážkám a jazykové bariéře a riziku, že pokud k těmto službám získají přístup, povede to k jejich uvěznění nebo deportaci.36 Výbor odkazuje státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, na svá podrobná doporučení ohledně migrujících dětí.37
77. Výbor zdůrazňuje, že článek 22 úmluvy uznává, že v případě uprchlických dětí a dětí žádajících o azyl jsou třeba zvláštní opatření, pokud mají tyto děti uplatňovat svá práva a požívat dalších záruk, které jim přiznává režim mezinárodní ochrany uprchlíků. Na tyto dospívající by se neměly vztahovat postupy zrychleného navracení, ale měl by být zvážen jejich vstup na území a neměli by být navraceni, ani by jim neměl být odepřen vstup před tím, než bude určeno, co je v jejich nejlepším zájmu, a zjištěna potřeba mezinárodní ochrany. V souladu se závazkem podle článku 2 respektovat a zajistit práva každého dítěte spadajícího do jejich pravomoci bez ohledu na jeho postavení by měly státy přijmout právní předpisy zohledňující věk a pohlaví, které se budou vztahovat jak na dospívající uprchlíky bez doprovodu a odloučené uprchlíky, tak na dospívající žádající o azyl a další migranty, ve kterých bude vyzdvižena zásada nejlepšího zájmu dítěte a přednost bude dána posouzení potřeby ochrany před určením imigračního statusu a bude zakázáno omezení svobody v souvislosti s migrací, a to s ohledem na doporučení obsažená v obecném komentáři č. 6 (2005) o zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu a zvláštní zranitelnost těchto dospívajících.38 Státy by také měly zavést opatření reagující na faktory, které vedou dospívající k migraci, jakož i na zranitelnost a porušování práv, kterým dospívající čelí, pokud jsou v důsledku migrace rodičů opuštěni, včetně situací, kdy musí zanechat školu, jsou nuceni pracovat, jsou zranitelní ve vztahu k násilí a trestné činnosti a jsou zatěžováni nepřiměřenou prací v domácnosti.
Obchodování s lidmi
78. U mnoha dospívajících existuje riziko, že se z hospodářských důvodů nebo z důvodu sexuálního vykořisťování stanou obětí obchodování s lidmi. Státy jsou naléhavě vyzývány, aby zavedly komplexní a systematický mechanismus shromažďování údajů o prodeji dětí, obchodování s dětmi a únosech dětí a zajistily, že údaje budou odpovídajícím způsobem rozčleněny a zvláštní pozornost bude věnována dětem v nejzranitelnějších situacích. Státy by také měly investovat do služeb zajišťujících rehabilitaci, opětovné začlenění a psychosociální podporu dětských obětí. Pozornost je třeba věnovat genderově podmíněnému rozměru zranitelnosti a vykořisťování. Je třeba provádět osvětovou činnost, a to i prostřednictvím sociálních sítí, aby si rodiče a děti byli vědomi nebezpečí jak vnitrostátního, tak mezinárodního obchodování s lidmi. Státy jsou naléhavě vyzývány, aby ratifikovaly Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se prodeje dětí, dětské prostituce a dětské pornografie a v souladu s ním upravily své právní předpisy.
Konflikty a krize
79. Stavy ozbrojeného konfliktu a humanitární katastrofy vedou ke zhroucení společenských norem a rodinných a komunitních struktur. Nutí mnoho vysídlených dospívajících a dospívajících zasažených krizí, aby na sebe převzali odpovědnost dospělých, a vystavují je riziku sexuálního a genderově podmíněného násilí, dětských a nucených sňatků a obchodu s lidmi. U dospívajících, kteří se octnou v této situaci, existuje navíc větší pravděpodobnost, že se jim nedostane vzdělání, nezískají potřebné dovednosti a bezpečné zaměstnání a přístup k odpovídajícím zdravotním službám a informacím v oblasti sexuálního a reprodukčního zdraví a budou čelit izolaci, diskriminaci a stigmatizaci a duševním nemocem a budou se chovat rizikově.
80. Výbor je znepokojen selháním humanitárních programů, které měly reagovat na zvláštní potřeby a práva dospívajících. Naléhavě vyzývá státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby dospívajícím zajistily systematické příležitosti pro to, aby mohli hrát aktivní úlohu v rozvoji a vytváření systémů ochrany a v procesu usmíření a budování míru. Investice do obnovy po konfliktu a v přechodném období by měly být výslovně vnímány jako příležitost pro dospívající přispět k hospodářskému a sociálnímu rozvoji, budování odolnosti a pokojnému přechodu země. Dále by se měly otázkou dospívajících zabývat programy připravenosti na krizové situace, které by měly uznávat jak jejich zranitelnost a právo na ochranu, tak jejich možnou úlohu při podpoře komunit a snižování rizika.
Verbování do ozbrojených sil a skupin
81. Výbor vyjadřuje hluboké znepokojení nad skutečností, že dospívající chlapci a dívky jsou verbováni, a to i prostřednictvím sociálních médií, do státních ozbrojených sil, ozbrojených skupin a milic a naléhavě vyzývá všechny státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby ratifikovaly Opční protokol k Úmluvě o právech dítěte o zapojování dětí do ozbrojených konfliktů. Je také znepokojen zranitelností dospívajících vůči teroristické propagandě, názorům extrémistů a zapojení do teroristických činů. Měl by být zahájen výzkum, který by se zaměřil na faktory, které vedou dospívající k účasti na těchto činech, a státy by měly v reakci na učiněná zjištění přijmout vhodné kroky a věnovat zvláštní pozornost opatřením podporujícím sociální začlenění.
82. Státy by měly zajistit rehabilitaci a opětovné začlenění dospívajících zohledňující rozdíly mezi pohlavími, pokud jde o dospívající, kteří byli naverbováni do ozbrojených sil a skupin, včetně migrujících osob, a zakázat verbování a využívání dospívajících v rámci veškerých nepřátelských akcí, jakož i mírových jednání a dohod a jednání a dohod o příměří s ozbrojenými skupinami.39 Státy by měly podporovat příležitosti pro účast dospívajících v mírových hnutích a přístup k nenásilnému řešení konfliktů v místních komunitách založený na rovnocenném postavení stran, a zajistit tak, že zásahy budou mít trvalé účinky a budou odpovídat dané kultuře. Výbor naléhavě vyzývá státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby přijaly přísná opatření s cílem okamžitého a řádného řešení případů sexuálního násilí, sexuálního vykořisťování a zneužívání a dalších porušení lidských práv vůči dospívajícím, které vznikly v kontextu ozbrojeného konfliktu.
83. Výbor uznává, že v mnoha částech světa jsou dospívající verbováni do gangů a pandillas, které jim často poskytují sociální podporu, jsou pro ně zdrojem živobytí a ochrany a pocitu identity, pokud neexistuje příležitost, jak těchto cílů dosáhnout legální činností. Avšak atmosféra strachu, nejistoty, ohrožení a násilí, kterou s sebou členství v gangu nese, ohrožuje výkon práv dospívajících a je hlavním faktorem, který přispívá k jejich migraci. Výbor doporučuje, aby namísto agresivního přístupu vymáhání práva byl větší důraz kladen na rozvoj komplexních veřejných politik, které řeší primární příčiny násilí u mladistvých a gangů. Je třeba investovat do prevence u rizikových dospívajících, opatření, která budou dospívající motivovat k opuštění gangů, rehabilitace a opětovného začlenění členů gangů do společnosti, restorativní justice a vytváření spojenectví měst proti zločinu a násilí s důrazem na školu, rodinu a opatření pro sociální začleňování. Výbor naléhavě vyzývá státy, aby se důsledně zabývaly dospívajícími, kteří byli nuceni opustit svou zemi z důvodů týkajících se násilí páchaného gangy, a přiznaly jim postavení uprchlíka.
Dětská práce
84. Výbor zdůrazňuje, že všichni dospívající mají právo na ochranu před hospodářským vykořisťováním a nejhoršími formami dětské práce, a naléhavě vyzývá státy, aby uplatňovaly ustanovení čl. 32 odst. 2 úmluvy a dále Úmluvu Mezinárodní organizace práce z roku 1973 (č. 138), o minimálním věku a Úmluvu Mezinárodní organizace práce z roku 1999 (č. 182) o nejhorších formách dětské práce.
85. Zavedení věkově přiměřených forem práce hraje významnou úlohu ve vývoji dospívajících, vybavuje je dovednostmi a umožňuje jim naučit se zodpovědnosti a případně též přispět ke zlepšení finanční situace jejich rodin a podpořit jejich přístup ke vzdělání. Opatření zaměřená proti dětské práci byla měla být komplexní a zahrnovat přechod ze školy do práce, sociální a hospodářský rozvoj, programy na vymýcení chudoby a všeobecný a bezplatný přístup ke kvalitnímu inkluzivnímu základnímu a střednímu vzdělávání. Je třeba zdůraznit, že dospívající poté, co dosáhnou věku, ve kterém mohou podle vnitrostátních předpisů pracovat a který by měl odpovídat mezinárodním standardům a nutnosti povinného vzdělávání, mají právo vykonávat za příslušných podmínek lehčí práce, přičemž musí být respektováno jejich právo na vzdělání, odpočinek, volný čas, hru, rekreaci, kulturní život a umění.
86. Výbor státům doporučuje, aby zaujaly přechodný přístup ve vztahu k dosažení rovnováhy mezi pozitivní úlohou, jakou hraje v životě dospívajících práce, a zajištěním jejich práva na povinné vzdělávání bez jakékoliv diskriminace. Školní docházka a vstup do důstojné práce by měly být koordinovány tak, aby v životě dospívajících mohly existovat oba tyto aspekty, v souladu s jejich věkem a za pomoci účinných mechanismů regulujících takovou práci, přičemž dospívajícím by zároveň měla být poskytnuta náprava, pokud se stanou obětí vykořisťování. Měla by být stanovena ochrana všech dětí, které nedosáhly věku 18 let, před nebezpečnou prací a vypracován seznam konkrétních nebezpečných prací. Jako prioritu je třeba vyvinout úsilí, aby bylo dospívajícím zabráněno vykonávat nebezpečné práce, a byly pro ně stanoveny pracovní podmínky, a věnovat zvláštní pozornost dívkám, které vykonávají domácí práce, a dalším často „neviditelným“ pracovníkům.
Soudní řízení týkající se dětí
87. Dospívající se mohou setkat se soudnictvím tak, že se dostanou do střetu se zákonem, a dále jako oběti nebo svědci trestného činu nebo z jiných důvodů, například v řízení týkajícím se péče o dítě nebo svěření do výchovy. Je třeba přijmout opatření, která sníží zranitelnost dospívajících, ať již jako obětí, nebo pachatelů trestné činnosti.
88. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, jsou naléhavě vyzývány, aby zavedly komplexní politiku týkající se soudnictví ve věcech mládeže, která bude zdůrazňovat restorativní justici, odklon od soudního řízení, opatření představující alternativu k odnětí svobody a preventivní zásahy, a to za účelem řešení sociálních faktorů a primárních příčin, v souladu s články 37 a 40 úmluvy a Pokyny Organizace spojených národů k prevenci kriminality mladistvých. Hlavní pozornost by měla být věnována rehabilitaci a opětovnému začlenění do společnosti, a to i v případě mladistvých, kteří se zapojili do činností označovaných za terorismus, v souladu s doporučeními obsaženými v obecném komentáři č. 10 (2007) o právech dětí v systému soudnictví ve věcech mládeže. Ke zbavení svobody by mělo být přistupováno jen v krajním případě a pouze na co nejkratší dobu, přičemž dospívající by měli být drženi odděleně od dospělých. Výbor zdůrazňuje jasný zákaz trestu smrti a doživotního trestu odnětí svobody u kohokoliv, kdo byl uznán vinným spácháním trestného činu před dosažením 18 let věku. Výbor vyjadřuje vážné znepokojení nad počtem států, které usilují o snížení věkové hranice trestní odpovědnosti. Vyzývá státy, aby zachovaly hranici pro plnou trestní odpovědnost na 18 letech věku.
XIV. Mezinárodní spolupráce
89. Výbor zdůrazňuje, že provádění úmluvy je pro státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, testem spolupráce a vyzdvihuje potřebu mezinárodní spolupráce. Výbor vyzývá státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, aby při uplatňování práv dospívajících přispěly svou technickou pomocí Organizaci spojených národů a regionálním organizacím a od těchto organizací technickou pomoc též přijímaly.
XV. Šíření
90. Výbor státům doporučuje, aby tento obecný komentář šířily mezi všechny zainteresované strany, zejména parlamenty a státní správu na všech úrovních, včetně ministerstev, jiných ústředních orgánů a místních orgánů, a dále mezi všechny dospívající. Výbor také doporučuje, aby byl tento obecný komentář přeložen do všech příslušných jazyků, aby byl vydán ve verzi srozumitelné dospívajícím a v podobě přístupné dospívajícím se zdravotním postižením.
Upozornění:
Tento dokument je v autentickém znění publikován v databázi smluvních orgánů OSN Treaty bodies Search (ohchr.org). Pořízený úřední překlad do českého jazyka není autentickým zněním.
* Třetí vydání z technických důvodů (20. dubna 2017).
1 Viz www.who.int/maternal_child_adolescent/topics/adolescence/dev/en/.
2 Viz obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 7 (2005) o uplatňování práv dítěte v raném dětství, odstavec 8.
3 Tamtéž, odstavec 17.
4 Viz obecný komentář č. 12 (2009) o právu dítěte být slyšeno, odstavec 84.
5 Viz například články 32 až 39 úmluvy.
6 Viz www2.ohchr.org/english/issues/women/rapporteur/docs/15YearReviewofVAWMandate.pdf.
7 Viz obecný komentář č. 5 (2003) o obecných opatřeních k provedení úmluvy, odstavec 12.
8 Viz obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 18 (1989) o zákazu diskriminace, odstavec 147.
9 Viz obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 14 (2013) o právu dítěte na to, aby byl jako přední hledisko uplatňován jeho nejlepší zájem, odstavec 6.
10 Viz obecný komentář č. 12, odstavce 70 až 74, a č. 14, odstavce 43 až 45.
11 Viz obecný komentář č. 12, odstavec 27.
12 Viz A/HRC/26/22, odstavec 21.
13 Viz obecný komentář č. 9 (2006) o právech dětí se zdravotním postižením, odstavce 8–10.
14 Viz A/HRC/22/53.
15 Viz A/66/230, odstavce 44–49.
16 Viz prohlášení Výboru pro práva dítěte a dalších regionálních mechanismů pro lidská práva Organizace spojených národů ze dne 13. května 2015, k dispozici na www.ohchr.org/EN/NewsEvents/Pages/DisplayNews.aspx?NewsID=15941&LangID=E.
17 Tamtéž.
18 Viz obecný komentář č. 12, odstavec 101.
19 Vize například CRC/C/15/Add.194, odstavce 32 a 33, a CRC/C/15/Add.181, odstavce 29 a 30.
20 Viz Dětský fond Organizace spojených národů (UNICEF), Prováděcí příručka k Úmluvě o ochraně práv dítěte (2007), s. 203 až 211. K dispozici na www.unicef.org/publications/files/Implementation_Handbook_for_the_Convention_on_the_Rights_of_the_Child_Part_1_of_3.pdf.
21 Viz obecný komentář Výboru pro lidská práva č. 16 (1988) o právu na soukromí, odstavce 2 až 4.
22 Rozprava z roku 2014, viz www.ohchr.org/Documents/HRBodies/CRC/Discussions/2014/DGD_report.pdf; rozprava z roku 1996, viz www.ohchr.org/Documents/HRBodies/CRC/Discussions/Recommendations/Recommendations1996.pdf.
23 Viz www.ohchr.org/Documents/HRBodies/CRC/Discussions/2014/DGD_report.pdf, para. 95.
24 Viz A/HRC/32/32.
25 Rezoluce Valného shromáždění 64/142, příloha. Viz také obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 9.
26 Viz obecný komentář č. 15 (2013) o právu dítěte na nejvyšší dosažitelnou úroveň zdraví, odstavec 38.
27 Viz A/HRC/32/32.
28 Viz obecný komentář Výboru pro hospodářská, sociální a kulturní práva č. 20 (2009) o zákazu diskriminace při uplatňování hospodářských, sociálních a kulturních práv, odstavec 29.
29 Viz http://apps.who.int/iris/bitstream/10665/112750/1/WHO_FWC_MCA_14.05_eng.pdf?ua=1, p. 3.
30 Viz A/HRC/32/32.
31 Viz www.unicef.org/adolescence/files/SOWC_2011_Main_Report_EN_02092011.pdf.
32 Viz obecný komentář Výboru pro práva dítěte č. 1 (2001) o cílech vzdělávání, odstavec 2.
33 Cíl 8.6 Cílů udržitelného rozvoje se týká „mládeže“ (dospívajících mezi 15 a 24 rokem věku). Viz rezoluce Valného shromáždění 70/1.
34 Výraz „dovednosti pro dvacáté první století“ odkazuje na širokou řadu znalostí, dovedností, pracovních návyků a charakterových vlastností, které jsou – vyučujícími, reformátory vzdělávání, vysokoškolskými učiteli, zaměstnanci a dalšími subjekty – považovány za nanejvýš důležité pro dosažení úspěchu v dnešním světě, zejména v kolektivu, kariérním růstu a v zaměstnání.
35 Viz www.ohchr.org/Documents/HRBodies/CRC/Discussions/2012/DGD2012ReportAndRecommendations.pdf.
36 Viz Agentura pro základní práva „Porozumění migrantům v nestandardních situacích – úvahy o lidských právech“, 9. října 2012. K dispozici na https://fra.europa.eu/sites/default/files/fra-2013-apprehension-migrants-irregular-situation_en.pdf.
37 Viz poznámka pod čarou 35 výše.
38 Viz obecný komentář č. 6 (2005) o zacházení s dětmi bez doprovodu a odloučenými dětmi mimo zemi jejich původu.
39 Viz A/68/267, odstavce 81 až 87.