Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Wintrem o ústavní stížnosti Simony Houserové, zastoupené Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, proti usnesení Okresního soudu Plzeň-město č. j. 75 EXE 2403/2025-18 ze dne 25. 8. 2025, za účasti Okresního soudu Plzeň-město jako účastníka řízení a 1. Tomáše Tunkla, soudního exekutora, Exekutorský úřad Český Krumlov, sídlem Tovární 197, Český Krumlov, a 2. Michala Suchánka, jako vedlejších účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 25. 7. 2025 uložil 1. vedlejší účastník stěžovatelce uhradit mu na nákladech exekuce 370 127 Kč ("příkaz"). Exekučním titulem bylo usnesení 2. vedlejšího účastníka, kterým bylo stěžovatelce uloženo zaplatit 2 795 819 Kč. Toto usnesení potvrdil Krajského soudu v Praze usnesením ze dne 18. 11. 2024.
2. Proti příkazu podala stěžovatelka námitky. Namítla, že neplnila pod tlakem exekuce, nýbrž dva dny před doručením výzvy ke splnění povinnosti. Proto by neměla exekutorovi příslušet odměna. Okresní soud Plzeň-město v záhlaví označeným usnesením změnil příkaz tak, že stěžovatelka je povinna 1. vedlejšímu účastníkovi uhradit náklady exekuce celkem ve výši 187 181 Kč.
3. Proti usnesení okresního soudu stěžovatelka brojí ústavní stížností. Tvrdí, že usnesení porušuje čl. 1, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka zejména namítá, že dluh neplnila pod tlakem exekuce, tudíž neměla hradit odměnu exekutora.
4. Dříve než se Ústavní soud mohl zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musel posoudit splnění procesních předpokladů řízení.
5. Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona).
7. V citovaných zákonných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne pravidlo minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v České republice vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených. Ústavní stížnost je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, není-li náprava před ostatními orgány již možná. Dílčí rozhodnutí soudu či jiných orgánů veřejné moci jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat jinými prostředky nebo v jiném řízení a (nebo) zasahují-li nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) do základních práv a svobod stěžovatelky [srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 125/06 ze dne 30. 3. 2006 (U 4/40 SbNU 781)].
8. Ústavní soud zjistil, že 1. vedlejší účastník k návrhu 2. vedlejšího účastníka zastavil exekuci proti stěžovatelce usnesením č. j. 217 EX 00549/25-055 ze dne 6. 8. 2025 a současně opětovně rozhodl o povinnosti stěžovatelky nahradit náklady exekuce ve výše uvedené částce. Jak podotkl také krajský soud, tímto rozhodnutím pozbývá účinky příkaz. Krajský soud však také uvedl, že mu není známo, že by usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci.
9. Z exekučního spisu 1. vedlejšího účastníka se podává, že stěžovatelka podala proti nákladovému výroku usnesení o zastavení exekuce odvolání.
10. Ústavní soud dotazem ke Krajskému soudu v Plzni zjistil, že k odvolání stěžovatelky tento soud usnesením sp. zn. 64 Co 540/2025 ze dne 25. 2. 2026 změnil rozhodnutí exekutora tak, že stěžovatelka je povinna nahradit náklady exekuce ve výši 73 299 Kč. Toto rozhodnutí bylo soudem odesláno 27. 3. 2026. Z uvedených (mj. časových) souvislostí věci je tak zřejmé, že příkaz, a tedy i napadené usnesení okresního soudu, pozbyly právního významu a byly nahrazeny usnesením krajského soudu, jímž byly náklady exekuce sníženy. Současně je stěžovatelce zachována možnost proti tomuto usnesení brojit příslušnými procesními prostředky. Usnesením napadeným ústavní stížností tak ani hypoteticky nemohlo být zasaženo do stěžovatelčiných základních práv či svobod.
11. Pro výše uvedené soudce zpravodaj ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 9. dubna 2026
Jan Wintr, v. r.
soudce zpravodaj