I.ÚS 2968/24 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Wintra, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaj) a soudce Tomáše Langáška o ústavní stížnosti stěžovatele R. B., nyní ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Kuřim, zastoupeného JUDr. Michaelem Mannem, advokátem, sídlem Bartošovice v Orlických horách 34, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 12 To 74/2024-84 ze dne 27. srpna 2024 a usnesení Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou č. j. 0 Nt 2702/2024-39 ze dne 8. dubna 2024, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, jako účastníků řízení, a Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové a Okresního státního zastupitelství v Rychnově nad Kněžnou, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou ("okresní soud") zamítl návrh stěžovatele na povolení obnovy řízení. Krajský soud v Hradci Králové ("krajský soud") stížnost proti rozhodnutí okresního soudu zamítl.

2. Řádně zastoupený stěžovatel ve své včas podané ústavní stížnosti splňující požadavky zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"), namítá porušení svých základních práv zakotvených v čl. 11 odst. 1 a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ("Listina").

3. Rozsudkem okresního soudu č. j. 1 T 128/2020-497 ze dne 26. května 2021 byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 a 3 trestního zákoníku a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, zákaz řízení motorových vozidel na čtyři roky, trest propadnutí věci a byla mu uložena povinnost k náhradě škody.

4. V návrhu na obnovu řízení stěžovatel namítal, že řízení ve věci samé bylo vadné, neboť obžaloba neobsahovala v té době již obligatorní náležitost - navrhovaný trest, a stěžovatel se proto nemohl účinně bránit. Okresní soud návrhu nevyhověl, tvrzenou vadu však připustil krajský soud, ale ten ji nepovažoval za novou skutečnost. Stěžovatel odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Brně v jiné věci (č. j. 10 Nt 643/2022-23 ze dne 13. července 2022), v němž soud, ač nebyly ve věci zjištěny nové skutečnosti, návrhu na obnovu vyhověl s tím, že obnovené řízení může nahradit řízení o stížnosti pro porušení zákona. Stěžovatel upozorňuje na stanovisko sp. zn. Pl. ÚS-st. 1/96 ze dne 21. května 1996 (ST 1/9 SbNU 471), nález sp. zn. II. ÚS 1873/23 ze dne 7. srpna 2024 (všechna rozhodnutí na https://nalus.usoud.cz), a namítá vady při vyhlašování rozsudku, neboť okresní soud v podstatě jen odkázal na obsah obžaloby.

5. Ústavní soud se seznámil s napadenými rozhodnutími a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud je soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), nikoli další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, nenahrazuje hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením a nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, nezjistí-li současně porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Jinak řečeno, ne každý postup obecného soudu, byť by i byl podle podústavního práva vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

7. Z napadených usnesení vyplývá, že stěžovatel podal návrh na obnovu řízení po neúspěšném návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody a předestřel řadu tvrzení, na jejichž základě očekával rozhodnutí vedoucí ke snížení uloženého trestu. Okresní soud porovnal tvrzené nové skutečnosti s obsahem předchozího řízení a zabýval se důvody, pro které byl uložen trest v horní polovině trestní sazby. Podle obžaloby byl stěžovatel ohrožen vyšší trestní sazbou, v průběhu řízení však státní zástupce navržený trest moderoval s přihlédnutím k rozsudku kolegia Nejvyššího soudu (č. j. 15 Tdo 110/2021-338 ze dne 16. března 2021). Tvrzení stěžovatele v návrhu na obnovu řízení nedosahovala požadované novum, a proto návrh okresní soud zamítl. Krajský soud se zabýval návrhem i stížnostními námitkami a uzavřel, že stěžovatel v řízení nepředložil žádnou novou skutečnost ve smyslu § 278 odst. 1 trestního řádu, což okresní soud správně vyhodnotil.

8. Podle § 278 trestního řádu povolí obecný soud mimořádný opravný prostředek tehdy, "vyjdou-li najevo skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině...". Posouzení způsobilosti tvrzených nových důkazů mít vliv na původní rozhodnutí je v kompetenci obecných soudů, které musí zohlednit vypovídací schopnost předestřených tvrzení ve vztahu k původním důkazům, aby dostály své zákonné povinnosti. Právě toto porovnání obecné soudy provedly a vyloučily, že by šlo o zákonem předvídané novum; při svém rozhodování postupovaly v souladu s procesními předpisy a svá rozhodnutí řádně a srozumitelně odůvodnily.

9. Rozhodnutí obecných soudů v projednávané věci jsou založena i na tom, že různé opravné prostředky slouží k nápravě různých vad a není možné je navzájem zaměňovat. Z lustra Ústavního soudu se podává, že stěžovatel napadl již rozhodnutí obecných soudů ve věci samé, ústavní stížnost však byla usnesením sp. zn. III. ÚS 3196/21 ze dne 5. ledna 2022 odmítnuta jako nepřípustná, neboť stěžovatel nepodal dovolání a odvolání podal po zákonné lhůtě. Zmeškal-li stěžovatel možnost napravit vady řízení řádným opravným prostředkem (odvoláním), nemůže takové pochybení nahradit užitím jiného (mimořádného) opravného prostředku.

10. Právo na přístup k soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny) nezaručuje, že výsledek řízení bude odpovídat očekávání účastníka řízení a že jím tvrzené skutečnosti budou zcela akceptovány, ale poskytuje "pouze" záruku, že řízení před nezávislým a nestranným soudem bude probíhat podle předem stanovených pravidel, což se v tomto případě stalo. Jde-li o tvrzené porušení vlastnického práva (čl. 11 odst. 1 Listiny) není z ústavní stížnost patrné, jak mohlo být toto právo stěžovatele porušeno v řízení o návrhu na obnovu řízení, v němž byl uznán vinným a odsouzen pro trestný čin krádeže.

11. Stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádnou okolnost, která by svědčila o tom, že obecné soudy porušily jeho základní práva; z usnesení je patrné, že postupovaly v souladu s procesními předpisy, návrhem dostatečně zabývaly a s argumentací stěžovatele se dostatečně vypořádaly.

12. Napadená usnesení orgánů činných v trestním řízení nepředstavují porušení základních práv a svobod stěžovatele. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2024


Jan Wintr v. r.
předseda senátu