Přehled
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Danielou Zemanovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. E., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem, sídlem Puškinova 5, Vyškov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. července 2025, č. j. 7 Td 33/2025-1701, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Ústavní stížností podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu. Jeho výrokem Nejvyšší soud rozhodl, že trestní věc, vedená Městským soudem v Brně pod sp. zn. 2 T 134/2023, se Městskému soudu v Brně podle § 25 trestního řádu neodnímá.
2. Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti předpokládané zákonem o Ústavním soudu a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené tímto zákonem.
3. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti jako prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je její subsidiarita a jí korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práv stěžovatele (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, když už příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny neústavní stav napravit. Úkol chránit ústavně zaručená základní lidská práva a svobody nenáleží jen Ústavnímu soudu, nýbrž všem orgánům veřejné moci, především obecným soudům, neboť podle čl. 4 Ústavy České republiky jsou základní práva a svobody pod ochranou soudní moci jako celku.
4. Napadeným rozhodnutím podle § 25 trestního řádu, podle něhož se věc jinak příslušnému soudu neodnímá, se trestní řízení nekončí. Námitky ohledně porušení zásad nestrannosti soudního rozhodování nebo podjatosti rozhodujících soudců může stěžovatel uplatnit v opravných prostředcích proti meritornímu rozhodnutí (srov. usnesení ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. IV. ÚS 1077/25). Stejným způsobem má možnost vytknout vady postupu Městského soudu v Brně, pro které se domáhal odnětí věci tomuto soudu. Nejdříve po posouzení jeho námitek obecnými soudy v rámci řízení o opravných prostředcích přichází v úvahu pravomoc Ústavního soudu.
5. Ústavní stížnost proti usnesení o neodnětí věci tedy není přípustná (srov. usnesení ze dne 2. 11. 2015, sp. zn. III. ÚS 2963/15, ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. III. ÚS 2495/16, ze dne 1. 9. 2020, sp. zn. IV. ÚS 2348/20, či ze dne 20. 2. 2024, sp. zn. IV. ÚS 150/24). Zmínil-li stěžovatel v ústavní stížnosti, že mimořádnost jeho věci je dána trváním nezákonné vazby, míjí se taková námitka s předmětem usnesení, kterým bylo rozhodnuto o příslušnosti soudu. Jinak řečeno, proti trvání nezákonné vazby musí stěžovatel brojit v jiném řízení.
6. Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. prosince 2025
Daniela Zemanová v. r.
soudkyně zpravodajka