IV.ÚS 193/25 #1

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Baxou o ústavní stížnosti Borise Stancla, zastoupeného Mgr. Filipem Petrášem, advokátem, sídlem Opletalova 1525/39, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 20. listopadu 2024, kterým byl zamítnut návrh na přerušení řízení vedeného pod sp. zn. 3 C 207/2022, za účasti Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníka řízení, a Mgr. Romana Pavlíka, města Uherské Hradiště, sídlem Masarykovo náměstí 19, Uherské Hradiště, Ing. Dariny Stanclové, Igora Stancla, Filipa Stancla, Ivana Stancla, Magdaleny Šlemrové a MUDr. Miriam Šlemrové, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění

1. Stěžovatel se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí zaznamenaného v protokole o jednání ze dne 20. 11. 2024 sp. zn. 3 C 207/2022 z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 11, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 Ústavy, čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že u Okresního soudu v Uherském Hradišti (dále jen "okresní soud") je vedené řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemkům. Jako jeden ze spoluvlastníků byl evidován MUDr. Igor Stancl, CSc., který však ještě před podáním žaloby zemřel. Řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je tedy mj. vedeno s jeho dědici. Pozůstalostní řízení dosud nebylo pravomocně skončeno. Jeden z vedlejších účastníků podal návrh na přerušení řízení, který stěžovatel podpořil. Okresní soud návrh na přerušení řízení zamítl. V řízení je možné jednat s okruhem dědiců po zemřelém, který je dán. Dědici jsou považování za nerozlučné společníky.

3. Stěžovatel namítá, že tento postup soudu mu způsobil značnou právní nejistotu, protože není zřejmé, zda se bude rozhodnutí týkat jeho majetkové sféry a v jakém rozsahu. Tím je znevýhodněn vůči ostatním účastníkům (mimo ostatních dědiců). Podle judikatury Nejvyššího soudu nemůže být otázka, kdo je dědicem zůstavitele, posuzována v jiném než dědickém řízení. Soud o věci nemůže rozhodnout před pravomocným rozhodnutím v pozůstalostním řízení. Soud svým postupem implicitně stanovuje, že je řízení oprávněn meritorně rozhodnout před ukončením pozůstalostního řízení. Aktivní pokračování v řízení se jeví jako nehospodárné a nespravedlivé. Soud se dopouští nepřípustné svévole.

4. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda v předmětné věci jsou splněny všechny procesní předpoklady meritorního posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, a dospěl k závěru, že tomu tak není.

5. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 téhož zákona).

6. Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti určené k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod je tedy její subsidiarita. Zásada subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu až tehdy, když příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Rozhodovací činnost Ústavního soudu je tedy primárně zaměřena na přezkum věcí pravomocně skončených, v nichž případný zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod již nelze napravit odpovídajícími procesními prostředky v rámci daného řízení samotného. Ústavní stížností by tak měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná. Z tohoto pravidla připouští Ústavní soud určité výjimky, musí však být současně splněny dvě podmínky: jednak musí být rozhodnutí způsobilé bezprostředně a citelně zasáhnout do ústavně zaručených základních práv či svobod a jednak je třeba, aby námitka porušení ústavně zaručených práv již nemohla být v rámci dalšího řízení efektivně uplatněna (srov. např. usnesení ze dne 13. 3. 2018 sp. zn. III. ÚS 3646/17 nebo usnesení ze dne 26. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 683/21).

7. Posuzovaná věc takovou výjimku nepředstavuje. Usnesení o nepřerušení řízení je rozhodnutím procesní povahy, tzn. nikoli rozhodnutím ve věci samé, a jako takové zpravidla ani není způsobilé zasáhnout do ústavně zaručených práv. Zamítnutím návrhu na přerušení řízení doposud neskončilo řízení ve věci samé. V této fázi tak nelze konstatovat zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele a tím de facto předjímat, jaký bude další postup soudu. Je věcí civilních soudů, aby za pomoci výkladu příslušných procesních norem zvážily, jaký procesní postup v konkrétním případě zvolí. Z postupu soudu navíc nevyplývá, že by nahrazoval rozhodnutí soudu v pozůstalostním řízení. Stejně tak nelze přisvědčit ani tvrzení stěžovatele, že by z postupu soudu implicitně vyplývalo, že by věc rozhodl před ukončením pozůstalostního řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat vhodnost či nevhodnost přerušení řízení (k nepřípustnosti ústavní stížnosti proti zamítnutí návrhu na přerušení řízení srov. obdobně usnesení ze dne 7. 10. 2020 sp. zn. II. ÚS 2682/20, ze dne 25. 8. 2020 sp. zn. IV. ÚS 1953/20 nebo ze dne 29. 4. 2020 sp. zn. II. ÚS 1198/20).

8. S ohledem na skutečnost, že řízení ve věci samé nebylo napadeným rozhodnutím skončeno, Ústavní soud uzavírá, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svých práv a nesplnil tak podmínku přípustnosti ústavní stížnosti stanovenou v § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

9. Ústavní soud proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2025


Josef Baxa v. r.
soudce zpravodaj