III.ÚS 1454/25 #2

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudkyně Veroniky Křesťanové a soudce zpravodaje Jana Svatoně o ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného Mgr. Michaelou Veselou, advokátkou, sídlem Havlíčkovo nábřeží 383, Vranov nad Dyjí, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. března 2025 č. j. 101 Co 12/2025-1782 a rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 31. října 2024 č. j. 42 P 197/2023-1365, ve znění opravného usnesení ze dne 5. listopadu 2024 č. j. 42 P 197/2023-1383, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu v Mělníku, jako účastníků řízení, a B. K. P., a nezletilé A. K., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Odůvodnění

I.
Obsah napadených rozhodnutí a argumentace stěžovatele

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených práv, a to čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Okresní soud v Mělníku jako soud prvního stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl návrh stěžovatele (dále též "otec") na změnu péče o nezletilou vedlejší účastnici (nar. 2022) (dále jen "nezletilá") pro dobu po rozvodu manželství (výrok I.), a ponechal tak úpravu péče, jak o ní rozhodl jen rok předtím rozsudkem ze dne 4. 10. 2023 č. j. 42 Nc 127/2023-25. Dále upravil styk otce s nezletilou tak, že otec je oprávněn se s ní stýkat vyjma letních a vánočních prázdnin každý sudý týden od čtvrtka od 12:00 hodin do pondělí lichého týdne do 8:00 hodin a každý lichý týden od čtvrtka od 12:00 hodin do pátku do 8:00 hodin; o letních prázdninách od prvního pátku letních prázdnin od 8:00 hodin do třetího pondělí letních prázdnin do 8:00 hodin, od čtvrtého pátku letních prázdnin od 8:00 hodin do šestého pondělí letních prázdnin do 8:00 hodin a od sedmého pátku letních prázdnin od 8:00 hodin do devátého pondělí letních prázdnin do 8:00 hodin; o vánočních prázdninách každý lichý rok od 23. 12. od 8:00 hodin do 28. 12. do 8:00 hodin a každý sudý rok od 28. 12. od 8:00 hodin do 2. 1. následujícího roku do 8:00 hodin. Předávání nezletilé na začátku i na konci těchto styků bude probíhat do 31.12 2024 v pracovní dny prostřednictvím orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen "OSPOD") města Mělník. Od 1. 1. 2025 bude předávání nezletilé na začátku i na konci těchto styků probíhat v pracovní dny prostřednictvím spolku PEXESO, z. s., Kulturně komunikativní centrum Zbraslav (dále jen "PEXESO") podle pokynů stanovených touto společností (výrok II.). První vedlejší účastnici (dále jen "matka") soud uložil povinnost nezletilou ke styku s otcem řádně připravit a styk nezletilé s otcem řádně umožnit (výrok III.). Každému z rodičů uložil povinnost respektovat pokyny pracovníků OSPOD města Mělník a pracovníků PEXESO (výrok IV.). Změnil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 10. 2023 č. j. 42 Nc 127/2023-25 ve výroku o styku nezletilé s otcem pro dobu po rozvodu manželství rodičů (výrok V.). Výrokem VI. zamítl návrh matky na výkon rozhodnutí v části, v níž se domáhala, aby soud uložil otci pokutu. Dále uložil otci povinnost zúčastnit se individuální terapie v PEXESO podle pokynů a v termínech stanovených touto společností (výrok VII.) a rodičům nařídil účast na rodinné terapii vedené v PEXESO dle pokynů a v termínech stanovených touto společností (výrok VIII.). Matce i otci uložil povinnost zaplatit na nákladech řízení České republice na účet Okresního soudu v Mělníku polovinu celkových nákladů řízení, jejichž výše bude stanovena v samostatném rozhodnutí, a to do šesti měsíců od právní moci tohoto samostatného usnesení (výrok IX. a X.). Výrokem XI. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

3. Proti výrokům I., II., III., IV. a X. napadeného rozsudku soudu prvního stupně podal otec odvolání, které odůvodnil tím, že soud prvního stupně nezohlednil některé jím předestřené důkazy, vyloučil variantu střídavé péče a ignoroval judikaturu Ústavního soudu. Otec navrhoval, aby nezletilá byla svěřena do střídavé péče. Proti výrokům II., IV., IX. a X. téhož napadeného rozsudku podala odvolání rovněž matka nezletilé, které odůvodnila tím, že soud prvního stupně dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním a věc nesprávně právně posoudil. Brojila především proti rozsahu styku otce s nezletilou, a to jak běžného, tak i prázdninového, považovala ho za nepřiměřeně široký.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací napadeným rozhodnutím změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích II. a IV. tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou vyjma letních a vánočních prázdnin každý sudý týden od čtvrtka od 16:00 hodin do pondělí lichého týdne do 16:00 hodin a každý lichý týden od čtvrtka od 16:00 hodin do pátku do 16:00 hodin; o letních prázdninách od 1. 7. od 9:00 hodin do 10. 7. do 9:00 hodin, od 21. 7. od 9:00 hodin do 31. 7. do 9:00 hodin, od 10. 8. od 9:00 do 20. 8. do 9:00 hodin; o vánočních prázdninách každý lichý rok od 23. 12. od 9:00 hodin do 28. 12. do 9:00 hodin a každý sudý rok od 28. 12. od 9:00 hodin do 2. 1. následujícího roku do 9:00 hodin. Předávání nezletilé na začátku i na konci těchto styků bude probíhat prostřednictvím PEXESO dle pokynů stanovených touto společností. Ve výrocích I., III., V. rozsudek potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ve výroku IV. stanovil otci povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení ve výši 65 055 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku.

5. Obsah napadených rozhodnutí není třeba na tomto místě podrobněji rekapitulovat s ohledem na množství v nich uvedených skutkových údajů a na to, že jsou účastníkům i vedlejším účastnicím známy, stejně jako průběh opatrovnického řízení.

6. V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že se nemůže ztotožnit s argumentací soudu, že nedošlo k výraznější změně poměrů. Matka nastoupila zpět do zaměstnání, nezletilá již není na kojení závislá a stěžovatel byl současně nucen se odstěhovat z místa svého bydliště pryč. Co se týče kojení, jak matka opakovaně v průběhu řízení uváděla, jedná se o její uspávací rituál a na terapiích a u pediatra jí bylo doporučeno násilně nepřestávat. Stěžovatel tak má za to, že se matka bude snažit kojit nezletilou snad do puberty, a to zejména z důvodu posilování své pozice rodiče oproti pozici stěžovatele. Matka dále na ústní jednání konané dne 21. 10. 2024 přinesla pouze potvrzení o svém příjmu z 6. 9. 2024, které zahrnovalo výplatní pásku pouze do července 2024, přitom následující měsíc v srpnu již byla zpět v zaměstnaneckém poměru. V tomto jednání matky tak lze spatřovat snahu své příjmy ze zaměstnání soudu zatajit. V rozhodnutí soudu je tak chybně uvedeno, že je nezletilá v celodenní péči matky, což je v zásadním rozporu se skutečností, že matka již nastoupila zpět do zaměstnání. Soud nezohlednil skutečnost, že stěžovateli se neúměrně zvýšily náklady, když si je po odchodu ze společné domácnosti nucen platit nájemní bydlení, ani to, že matce příjmy naopak vzrostly. Odvolací soud také zapomněl zohlednit to, že se stěžovatel přestěhoval nedaleko své sestry, která bydlí v P. a tím se sociální opora rodičů vyrovnala.

7. Pokud jedním z hlavních argumentů soudu bylo vyjádření znalce, že střídavou péči nedoporučuje vzhledem k věku nezletilé, vysoké míře konfliktů mezi rodiči a rozdílům mezi osobnostmi rodičů, v souladu s dosavadní judikaturou Ústavního soudu tento argument nemůže sám o sobě obstát. Je nutné taktéž přihlédnout i k tomu, že samotný znalecký posudek je více než rok starý, vypracovaný v době, kdy dceři byl pouhý 1 rok a 5 měsíců. Soud současně nepřihlédl ke stěžovatelovým námitkám vůči předmětnému znaleckému posudku, který je dle něj zcela neobjektivní a neprokázal žádné závady, které by měly stěžovatele vyloučit z péče o nezletilou. Odvolací soud měl ve věci samé povinnost zohlednit také skutečnosti zjištěné v řízení o výkon rozhodnutí, avšak tak neučinil. V řízení o výkon rozhodnutí bylo potvrzeno, že je to matka, která nerespektuje stěžovatele jako druhého rodiče. V průběhu řízení stěžovatel Ústavnímu soudu zaslal jako podklad pro rozhodnutí usnesení soudu prvního stupně ze dne 21. 7. 2025 č. j. 42 P 197/2023-2453, kterým nařídil odnětí nezletilé matce a její předání stěžovateli za účelem realizace styku v období od 21. 7. 2025 do 31. 7. 2025 v 9:00 hodin.

II.
Procesní podmínky řízení

8. Ústavní soud nejprve posoudil splnění procesních předpokladů podle zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ačkoli v petitu ústavní stížnosti stěžovatel navrhuje zrušení obou rozsudků obecných soudů v celém rozsahu, z jeho argumentace je zřejmé, že fakticky brojí proti tomu, že nezletilá nebyla svěřena do střídavé péče. I přesto je třeba rozlišit jednotlivé výroky rozsudků. Jde-li o rozsudek soudu prvního stupně, ten byl změněn odvolacím soudem ve výrocích II. a IV., tudíž k jejich přezkumu není Ústavní soud příslušný, neboť nemůže rušit rozhodnutí, které bylo změněno nebo zrušeno. Navíc stěžovatel odvoláním napadl pouze výroky I., II., III., IV. a X. rozsudku soudu prvního stupně, proto lze konstatovat, že v rozsahu výroků VII., VIII. a XI. je ústavní stížnost proti tomuto rozsudku nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny zákonné prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ve zbytku je ústavní stížnost podána včas a je splněna i podmínka právního zastoupení (§ 29 až 31 zákona o Ústavním soudu).

III.
Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

9. Ústavní soud po přezkoumání napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

10. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto k přezkumu jejich rozhodovací činnosti přistupuje zdrženlivě. V kontextu rodinného práva pak zasahuje pouze ve skutečně extrémních případech. Posouzení konkrétních okolností každého případu a přijetí odpovídajícího rozhodnutí totiž náleží opatrovnickým soudům, které mají k účastníkům řízení nejblíže, provádějí a hodnotí důkazy, komunikují se všemi dotčenými osobami, a činí tak relevantní skutkové závěry z bezprostřední blízkosti jádra řešené věci. Ústavní soud nemá rozhodovat, kterému z rodičů má být dítě svěřeno do péče, jaký má být rozsah styku dítěte s druhým rodičem, jak vysoké má být výživné, ani jak hodnotit provedené důkazy. Jeho úkolem je pouze posoudit, zda opatrovnické soudy nevybočily z mezí ústavnosti. Vztáhne-li obecný soud své právní závěry k dostatečným skutkovým zjištěním a podepře-li je přezkoumatelným a logickým odůvodněním, nelze jeho postup hodnotit jako neústavní [usnesení ze dne 10. 11. 2020 sp. zn. II. ÚS 2598/20 (U 18/103 SbNU 411), bod 11; ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. II. ÚS 1740/19, bod 5]. Ústavní soud se tedy zaměřuje zejména na to, zda opatrovnické soudy za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromáždily veškeré potřebné důkazy, zda hodnocení důkazů odpovídalo principům zakotveným v hlavě páté Listiny a v občanském soudním řádu, a zda byla jejich rozhodnutí řádně odůvodněna [nálezy ze dne 14. 1. 2020 sp. zn. I. ÚS 3241/19 (N 8/98 SbNU 56), bod 17; ze dne 16. 6. 2015 sp. zn. II. ÚS 2943/14 (N 110/77 SbNU 607), bod 19].

11. Argumentaci, která by z pohledu přezkumu Ústavního soudu byla způsobilá zpochybnit odůvodnění poskytnuté obecnými soudy, stěžovatel v ústavní stížnosti neuvádí.

12. Podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte musí být zájem dítěte předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány. Rovněž Ústavní soud ve své judikatuře dlouhodobě zdůrazňuje nutnost zohlednění nejlepšího zájmu dítěte při jakékoli činnosti týkající se dítěte, včetně soudního rozhodování [viz např. nálezy ze dne 8. 7. 2010 sp. zn. Pl. ÚS 15/09 (N 139/58 SbNU 141, č. 244/2010 Sb.), bod 29; ze dne 15. 10. 2014 sp. zn. IV. ÚS 3305/13 (N 193/75 SbNU 177), ze dne 30. 5. 2014 sp. zn. I. ÚS 1506/13 (N 110/73 SbNU 739), ze dne 13. 7. 2011 sp. zn. III. ÚS 3363/10 (N 131/62 SbNU 59), ze dne 31. 12. 2018 sp. zn. II. ÚS 2344/18 (N 205/91 SbNU 611)].

13. Primárním úkolem Ústavního soudu při přezkumu rozhodnutí obecných soudů týkajících se problematiky úpravy poměrů nezletilých dětí je především posoudit, zda řízení před soudy bylo konáno a přijatá opatření byla činěna v nejlepším zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy o právech dítěte). Jeho přezkum se soustředí zejména na posouzení otázek, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna.

14. Podle § 909 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, změní-li se poměry, soud rozhodnutí týkající se výkonu povinností a práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti změní. Změna poměrů odůvodňující nové rozhodnutí ve věci musí být závažnějšího rázu, resp. změna podstatná. Mělo by jít o důsledek změny v těch skutečnostech, které tvořily skutkový podklad rozhodnutí soudu. Byl-li tedy výkon práv vyplývajících z rodičovské odpovědnosti k nezletilým dětem již upraven, je jeho nová úprava podmíněna změnou poměrů, přičemž povinností soudu je zkoumat nejen naplnění samotné podmínky změny poměrů, ale také její způsobilost ovlivnit původní rozhodnutí (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 8. 2015 sp. zn. III. ÚS 1544/15).

15. V souzené věci však podal otec návrh na změnu péče o nezletilou krátce poté, co byla upravena rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 4. 10. 2023 č. j. 42 Nc 127/2023-25. Za tuto krátkou dobu nebyla ve vztahu k péči o nezletilou zjištěna žádná zásadní změna, která by ji odůvodňovala. K tomu, že (původní) důvody rozhodnutí trvají, se přesvědčivé vyjádřil krajský soud, a to především v bodech 39, 40 a 43 odůvodnění. Současně také připomněl (bod 42), správnou úvahu soudu prvního stupně týkající se zohlednění okolnosti, že nezletilá je starší (a "již je schopna snášet odloučení od matky na delší dobu") a na tuto změnu dostatečně reagoval rozšířením rozsahu jejího styku s otcem.

16. Jak bylo výše uvedeno, obecné soudy jsou povinny posuzovat problematiku svěření nezletilých do péče rodičů ve vztahu k podstatné změně poměrů též s přihlédnutím k jejich nejlepšímu zájmu. V dané věci oba obecné soudy dospěly ke shodnému závěru, že k podstatné změně poměrů nedošlo a není tedy namístě uvažovat o svěření nezletilé do střídavé péče rodičů, přičemž taková úprava ani není v jejím nejlepším zájmu. Tento jejich závěr Ústavní soud po posouzení věci z hlediska svých kompetencí nemá důvod rozporovat.

17. Z obsahu obou napadených rozhodnutí, jakož i z ústavní stížnosti, vyplývají dlouhodobé a hluboké konflikty mezi rodiči nezletilé. Oba soudy se v mezích svých možností snaží svým přístupem tyto konflikty alespoň zmírňovat, což se však i s ohledem na stěžovatelem předložené usnesení o odnětí dítěte za účelem styku s otcem o letních prázdninách zjevně nedaří. Ve věci je zřejmé, že řízení o úpravě poměrů nezletilé je dlouhodobě zatíženo četnými návrhy na nařízení předběžných opatření nebo na výkon rozhodnutí ve spojení s následnými odvoláními proti rozhodnutím soudu prvního stupně ze strany obou rodičů (body 13. a 14. rozsudku odvolacího soudu). Dokonce i opatrovník se vyjádřil v tom smyslu, že konflikty mezi rodiči považuje za abnormální.

18. Podle názoru Ústavního soudu se stěžovateli dostalo řádného a spravedlivého dvojinstančního řízení, v němž mu žádný z rozhodujících soudů neupřel jeho ústavně zaručená práva, stejně jako ústavně zaručená práva nezletilé. Odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil v podstatné části jako věcně správné. Skutečnost, že stěžovatel se se závěry obecných soudů neztotožňuje, nezakládá důvod pro zásah Ústavního soudu. Soudy musí v odůvodnění svého rozhodnutí přesvědčivě a logicky vyložit, jakými úvahami se při rozhodování věci řídily, tedy mimo jiné, k jakým skutkovým zjištěním na základě provedených důkazů dospěly a jaké právní závěry z těchto skutkových zjištění učinily. Této své povinnosti oba soudy dostály. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke skutečně podstatné změně poměrů, kterou může být i vyšší věk nezletilé, a zejména zklidnění vztahů mezi oběma rodiči. Na to ostatně apelují již důrazně oba soudy ve svých rozsudcích.

19. Pokud stěžovatel rozporoval v ústavní stížnosti výrok IV. odvolacího soudu, podle něhož je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Mělníku náhradu nákladů řízení ve výši 65 055 Kč do 6 měsíců od právní moci rozsudku, ani v tomto případě Ústavní soud neshledal porušení jeho základních práv. Návrh na odklad vykonatelnosti tohoto výroku Ústavní soud zamítl usnesením ze dne 12. 6. 2025 sp. zn. III. ÚS 1454/25. Uvedený výrok odvolací soud odůvodnil dostatečně v bodech 50. a násl. napadeného rozsudku. Rozhodování o nákladech řízení je doménou obecných soudů a Ústavnímu soudu do tohoto rozhodování zásadně nepřísluší zasahovat. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 60/24 ze dne 5. 3. 2025 (č. 97/2025 Sb.) "ústavní stížnosti proti rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení jsou zpravidla také zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovanou věc takové (mimořádné) okolnosti, které ji činí co do ústavní roviny dostatečně významnou (bod 34. stanoviska). Z ústavněprávního hlediska obstojí takový postup obecných soudů, který není svévolný a respektuje principy plynoucí z ústavního pořádku a ustálené judikatury Ústavního soudu, což je v dané věci splněno a Ústavní soud nemá, co by k výše zmíněnému odůvodnění krajského soudu dodal.

20. Ústavní soud shrnuje, že v posuzované věci navzdory námitkám stěžovatele nezjistil žádné kvalifikované pochybení, které by mohlo vést k porušení základních práv stěžovatele či nezletilé, jež by bylo důvodem pro kasaci napadených rozhodnutí.

21. S ohledem na shora uvedené Ústavní soud odmítl ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a), zčásti jako návrh, k jehož projednání není příslušný podle § 43 odst. 1 písm. d) a zčásti jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2025

Milan Hulmák v. r.
předseda senátu