II.ÚS 2575/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška, soudkyně Dity Řepkové a soudce Jana Wintra v řízení o ústavní stížnosti stěžovatele J. P., zastoupeného JUDr. Jiřím Solilem, advokátem, sídlem Jakubská 647/2, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. července 2025 sp. zn. 61 To 510/2025, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení rozhodnutí obecného soudu, který zamítl jeho stížnost proti usnesení policejního orgánu v trestní věci. Policejní orgán stěžovateli uložil pořádkovou pokutu, neboť odmítl svědčit, aniž by uvedl zákonný důvod, pro který odmítá vypovídat.

2. Poté, co byl stěžovatel poučen o tom, že součástí senátu, který by měl o věci rozhodovat, je soudce Jaromír Jirsa, podal prostřednictvím svého právního zástupce námitku jeho podjatosti. V ní uváděl, že jej považuje "za jednu z osob, která se dlouhodobě dopouští jednání vůči osobě právního zástupce klienta, které má jeho osobu dehonestovat, na základě nepravdivých tvrzení, jako výraz animozity určité skupiny v justici vůči bývalému soudci, a to, ačkoliv formálně nikdy ani nebyli představeni".

3. Soudce Jaromír Jirsa k námitce podjatosti uvedl, že se k ní stěží může vyjádřit, neuvádí-li stěžovatel konkrétně, jak právního zástupce dehonestoval. Uvedl, že nemá žádný vztah k právnímu zástupci stěžovatele, osobně jej nezná a necítí se být podjatý. Ví jen bez bližších podrobností, že právní zástupce je bývalý soudce, který před řadou let skončil ve funkci v souvislosti s řízením pod vlivem návykových látek. Je podle něj možné i to, že se k tomuto jeho chování vyjádřil kriticky, tím spíše, působil-li v minulosti jako prezident Soudcovské unie. V každém případě mu minimálně deset let není o právním zástupci nic známo a ani se k jeho osobě v této době nijak nevyjadřoval.

4. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v tomto ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci; příslušnost soudu i soudce stanoví zákon [čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina")], z důvodu ústavní garance nestrannosti soudu.

5. Nestrannost soudce je třeba posuzovat jak ze subjektivního, tak z objektivního hlediska. Jde-li o subjektivní kritérium, vypovídá o osobním přesvědčení soudce v daném případě a nestrannost soudce je presumována, dokud není prokázán opak. Mezi relevantními faktory posouzení může být kromě jiného skutečnost, že se soudce vůči účastníkovi (resp. jeho advokátovi) choval nepřátelsky nebo projevoval nesnášenlivost z osobních důvodů (viz usnesení ze dne 20. září 2022 sp. zn. Pl. ÚS 19/22, bod 24). Objektivní kritérium pak vypovídá o tom, zda soudce skýtá dostatečné záruky vylučující v tomto ohledu oprávněné pochybnosti. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.

6. První senát Ústavního soudu neshledal, že by - s ohledem na zjištěné skutečnosti - mohly vzniknout oprávněné pochybnosti o nepodjatosti soudce Jaromíra Jirsy.

7. V posuzované věci sám stěžovatel uvádí, že soudce Jaromíra Jirsu osobně nezná. Podjatost podle něj vyplývá z blíže nespecifikovaných výroků soudce, kterých se měl dopustit ve vztahu k právnímu zástupci stěžovatele. Neuvedl však žádná konkrétní tvrzení či jakoukoliv situaci, která by k nim vedla, dokonce ani nekonkretizoval, v čem ono údajné dehonestování mělo spočívat. Za takové situace I. senát nemá jak hodnotit věrohodnost a důvodnost stěžovatelovy námitky. Samotné vyjádření stěžovatele v tomto smyslu nemůže stačit ani pro vyvolání pochybnosti o nepodjatosti soudce, protože nelze vycházet jen z osobního dojmu účastníka řízení, ale z reálné existence objektivních okolností vedoucích k takovým pochybnostem [viz nález ze dne 31. srpna 2004 sp. zn. I. ÚS 371/04 (N 121/34 SbNU 255) či usnesení ze dne 30. srpna 2010 sp. zn. III. ÚS 2260/10].

8. Pokud by pak první senát vyšel z vyjádření soudce Jaromíra Jirsy o možných výrocích na adresu právního zástupce před více než deseti lety, ani ty pochybnost o nepodjatosti soudce nezakládají. Taková hodnocení profesního pochybení právního zástupce, pronesená navíc zřejmě z pozice předsedy Soudcovské unie, by nebylo lze brát jako nepřátelský projev jen s ohledem na to, že se mohlo jednat o projev kritiky vůči soudci a jeho profesionalitě. I s přihlédnutím k časovému odstupu od dané situace je proto nelze hodnotit tak, že by mohly založit natolik intenzivní vztah soudce a právního zástupce stěžovatele, aby soudce nebyl schopen nestranně rozhodovat.

9. Protože I. senát Ústavního soudu neshledal v posuzované věci splnění podmínky uvedené v § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, rozhodl, že soudce Jaromír Jirsa není vyloučen z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. II. ÚS 2575/25.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2025

Tomáš Langášek v. r.
předseda senátu