II.ÚS 2549/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy, soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelky J. P., zastoupené JUDr. Mgr. Jiřím Drobečkem, advokátem, sídlem Štefánikova 4083/14, Hodonín, proti příkazu soudce Okresního soudu v Uherském Hradišti č. j. 0 Nt 9012/2025-13 ze dne 2. července 2025 k domovní prohlídce a č. j. 0 Nt 9011/2025-10 ze dne 2. července 2025 k prohlídce jiných prostor, za účasti Okresního soudu v Uherském Hradišti, jako účastníka řízení, a Okresního státního zastupitelství v Uherském Hradišti a Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územního odboru Uherské Hradiště, Oddělení obecné kriminality, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených příkazů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 10 odst. 1, čl. 12 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Stěžovatelka dále Ústavnímu soudu navrhuje, aby zakázal Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Zlínského kraje, Územnímu odboru Uherské Hradiště, Oddělení obecné kriminality pokračovat v porušování jejích ústavně zaručených práv a přikázal jí obnovit stav existující před porušením jejích práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že v záhlaví uvedený policejní orgán vede trestní řízení ve fázi prověřování pro podezření ze spáchání přečinu pomluvy podle § 184 odst. 1 trestního zákoníku, jehož se měl dopustit podezřelý R. L. (podezřelý) tím, že - stručně vyjádřeno - rozesílal hanlivé listiny obsahující vědomě nepravdivé údaje o konkrétní soudkyni Okresního soudu v Uherském Hradišti. Napadený příkaz k domovní prohlídce se týká bytu, který vlastní stěžovatelka a užívá společně s podezřelým, a napadený příkaz k prohlídce jiných prostor stěžovatelčina osobního automobilu, který rovněž užívá spolu s podezřelým.

3. Stěžovatelka namítá, že příkazy vydal soudce okresního soudu, tedy kolega soudkyně, vůči níž měl být prověřovaný trestný čin spáchán. Z toho dovozuje, že nelze vyloučit, že soudce má z titulu kolegiality vztah k věci a tento vztah ohrožuje nezávislé a nestranné rozhodování. V této souvislosti upozorňuje, že trestná činnost měla započít již v dubnu 2024, takže podle ní měly orgány činné v trestním řízení dost času na přenesení místní působnosti (zřejmě je myšlena místní příslušnost).

4. Stěžovatelka odkazuje na nález sp. zn. I. ÚS 2024/15 ze dne 15. prosince 2015 s tím, že ani v jejím případě příkazy dostatečně nevysvětlovaly, proč jsou nařizované prohlídky považovány za neodkladný úkon. Příkazy měly obsahovat relevantní informace umožňující přezkoumat určitost podezření podezřelého z trestné činnosti. Příkazy jsou podle stěžovatelky nepřezkoumatelné. Připomíná, že nařízení a provedení domovní prohlídky představuje subsidiární možnost, která má nastoupit až tehdy, nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinými, mírnějšími prostředky. Namítá porušení testu proporcionality, neboť se jednalo o méně závažnou trestnou činnost a nedošlo k zajištění jakýchkoliv relevantních důkazů pro trestní věc jako takovou. V doplnění ústavní stížnosti stěžovatelka popisuje samotnou realizaci prohlídky, přičemž postup policistů potvrzuje, že nešlo o neodkladný úkon.

5. Ústavní stížnost je přípustná a splněny jsou i ostatní procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem.

6. Ústavní soud především připomíná, že jeho pravomoc je vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky, resp. již není možná náprava jiným způsobem. Sluší se proto poznamenat, že domovní prohlídka tvoří pouze jeden z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád; její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního přísluší především orgánům činným v trestním řízení, resp. obecným soudům. Ústavní soud může v případě domovní prohlídky kasačně zasáhnout jen výjimečně, a to dojde-li ke zjevnému excesu a k porušení základních práv stěžovatele. O takovou situaci však v dané věci nejde.

7. Namítá-li stěžovatelka, že napadené příkazy vydal kolega soudkyně okresního soudu, jež měla být prověřovanou trestnou činností poškozena, což podle stěžovatelky zpochybňuje nezávislost a nestrannost rozhodování, odkazuje Ústavní soud na svou judikaturu. Z ní vyplývá, že pochybnosti o nepodjatosti soudce musí vyplývat z konkrétních a velmi závažných skutečností [srov. nález sp. zn. I. ÚS 167/94 ze dne 27. listopadu 1996 (N 127/6 SbNU 429) či usnesení sp. zn. IV. ÚS 44/24 ze dne 14. února 2024]. Může jít např. o flagrantní porušení presumpce neviny výslovným vyjádřením přesvědčení soudce, že se obviněný dopustil trestného činu, pro nějž je teprve vedeno trestní stíhání [nález sp. zn. I. ÚS 2208/13 ze dne 11. prosince 2013 (N 215/71 SbNU 517)], či o situaci, kdy dotyčný soudce sám podá na obviněného či jinou stranu řízení trestní oznámení [nález sp. zn. I. ÚS 1965/15 ze dne 27. ledna 2016 (N 15/80 SbNU 191)].

8. Okolnost, že na určitém soudu pracuje jako soudkyně osoba, která měla být prověřovanou trestnou činností poškozena, sama o sobě nepředstavuje podobně závažný důvod, z něhož by bylo možné dovozovat relevantní pochybnosti o nepodjatosti jiného soudce téhož soudu pro rozhodování o příkazu k domovní prohlídce či prohlídce jiných prostor. Automatické vyloučení všech soudců určitého soudu, k čemuž ve svém důsledku námitka stěžovatelky směřuje, z důvodu podjatosti jednoho z nich vyplývajícího z poměru k obviněnému (zde soudkyně, která měla být činností podezřelého poškozena) ostatně odmítá i ustálená judikatura obecných soudů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 4 Tz 41/90 ze dne 12. listopadu 1990 publikovaný pod č. 40/1991 Sb. rozh. tr.).

9. Ústavní soud nesdílí přesvědčení stěžovatelky, že napadené příkazy jsou nepřezkoumatelné. Důvody podezření ze spáchání trestného činu pomluvy, jehož se měl dopustit podezřelý, byly dostatečně a s potřebnou určitostí vysvětleny na první a druhé straně napadeného příkazu k domovní prohlídce a na první straně napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor. Byly zde rovněž uvedeny výsledky dosavadního šetření, z nichž vyplynulo, že podezřelý užívá stěžovatelčin byt i vozidlo, takže se v nich mohou nacházet věci důležité pro trestní řízení.

10. Soudce okresního soudu dále na druhé a třetí straně napadených příkazů odůvodnil neodkladnost nařizované domovní prohlídky a prohlídky jiných prostor a neopomněl se vypořádat ani s možností jiných, méně invazivních způsobů opatření věcných důkazů, jakož i s proporcionalitou zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky a podezřelého ve vztahu k prověřované trestné činnosti. Neodkladnost a nezbytnost prohlídek dovodil z nebezpečí znehodnocení možných věcných důkazů (zejména jejich zničení či skrytí). Reálnost tohoto nebezpečí vyplývala zejména z rozsahu a způsobu páchání prověřované trestné činnosti, přičemž riziko zničení či ukrytí důkazů by se podstatně zvyšovalo, jestliže by prohlídky byly realizovány až po zahájení trestního stíhání. Soudce rovněž poukázal na určité vystupňování jednání zaměřeného na osobu soudkyně, když v nedávné době obdržel její příbuzný kondolenci k jejímu (fiktivnímu) úmrtí.

11. Ústavní soud považuje popsané důvody, z nichž soudce okresního soudu dovodil neodkladnost, nezbytnost a proporcionalitu nařizovaných prohlídek, za standardní, v minulosti opakovaně aprobované (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2001/24 ze dne 21. srpna 2024, sp. zn. IV. ÚS 3129/23 ze dne 17. července 2024, sp. zn. II. ÚS 646/24 ze dne 17. dubna 2024 a řadu dalších). Podotýká, že postup policejního orgánu při samotné realizaci nařízených prohlídek nemůže mít vliv na posouzení toho, zda soudce při vydání napadených příkazů adekvátně vyhodnotil splnění podmínky neodkladnosti těchto úkonů a tento závěr náležitě odvodnil. Ústavní soud v souvislosti s napadenými příkazy nezjistil žádný ústavněprávní deficit, a tak ani důvod pro svůj kasační zásah, či pro uložení zákazu policejnímu orgánu, jak jej stěžovatelka navrhuje uložit.

12. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud nezjistil porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. září 2025


Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu