IV.ÚS 397/25 #1

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna (soudce zpravodaje), soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Josefa Fialy o ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného Mgr. Veronikou Antošovou, advokátkou, sídlem Arne Nováka 3/4, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. října 2024 č. j. 16 Co 102/2024-159 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. února 2024 č. j. P 96/2023-104, za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu Brno-venkov, jako účastníků řízení, a M. V. a nezl. E. Š., jako vedlejších účastnic řízení, takto:

Odůvodnění:

1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených rozsudků. Tvrdí, že civilní soudy porušily jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí plyne následující. Stěžovatel je otcem nezletilé vedlejší účastnice a bývalým manželem první vedlejší účastnice, matky nezletilé. Stěžovatel se domáhal změny svěření do péče a určení výživného, o kterých původně rozhodl Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 9. 11. 2021. Tímto rozsudkem svěřil dceru do péče matky, stanovil stěžovateli výživné ve výši 5 tis. Kč a základní rozsah styku (který byl na vůli stěžovatele a matky).

3. Stěžovatel nyní navrhl, aby mu dcera byla svěřena do péče střídavé a zároveň byla snížena výše výživného. Okresní soud změnil rozsudek z roku 2021 tak, že upravil rozsah styku (výrok I) a zamítl návrh na změnu svěření do péče a určení výživného (výrok II). Podle výroku I je stěžovatel oprávněn se s dcerou stýkat vždy každý sudý týden kalendářního roku v úterý od 15:00 do 18:00 hod. a dále od pátku 15:00 hod. do neděle 18:00 hod., vždy každý lichý týden kalendářního roku v úterý a středu vždy od 15:00 do 18:00 hod., každý sudý rok od 25. 12. 18:00 hod. do 1. 1. 18:00 hod., každý lichý rok od 23. 12. 18:00 hodin do 25. 12. 18:00 hod. a v době jarních prázdnin v každém lichém roce od pátku prázdninám bezprostředně předcházejícího 18:00 hod. do neděle, kterou prázdniny končí 18:00 hod.

4. Stěžovatel žil s matkou, dcerou a jejím polorodým bratrem až do ledna 2023 na stejné adrese (i přes předchozí rozvod manželství), načež se matkou s dcerou a jejím bratrem odstěhovala. Okresní soud dospěl k závěru, že nedošlo k takové změně poměrů, která by dovolovala změnit předešlý rozsudek o péči. Stěžovatel trávil s dcerou vždy spíše volný čas, pobýval delší dobu v práci a s dcerou se neučil (což ona sama vypověděla). Dcera je nízkého věku (devět let) a náhlá a zásadní změna zažitého způsobu svěření do péče by ji mohla negativně ovlivnit. Dcera vnímá, jak se k sobě rodiče chovají. Urputnost stěžovatele vyplývající z jeho neurvalého chování vůči matce, postoje v tomto řízení a postoje k rozvodovému řízení zakládá nedůvěryhodnost jeho argumentů. Naopak postoj matky zapadá do kontextu případu. To, že matka dala stěžovateli ještě jednu šanci a poté se odstěhovala, je v podobných životních situacích normální. Stanovisko dcery, že si přeje střídavou péči, odpovídá jejímu věku bez možnosti domyslet následky. Neuvědomuje si, že střídavá péče jí nemůže být ku prospěchu, neboť stěžovatel nebude většinu dne doma, nebude se s ní učit a místo toho ji budou vychovávat stěžovatelovi rodiče, což není účelem střídavé péče. Okresní soud poté upravil kvůli zhoršení vztahu stěžovatele a matky rozsah styku, neboť tato otázka dosud byla svěřena do jejich vůle. Změnu výživného okresní soud zamítl: byť má nyní stěžovatel širší styk než dříve, dcera je starší a rozdíl je tak kompenzován. Dosavadní výživné je tudíž odpovídající.

5. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně rozsudek okresního soudu potvrdil. Krajský soud doplnil dokazování, na základě kterého se plně ztotožnil se skutkovými i právními závěry okresního soudu. V řízení nebylo prokázáno, že by došlo k takové změně poměrů, která by mohla vést k revizi předešlého rozsudku co do svěření do péče dcery. Stěžovatel a matka sice žijí několik domů od sebe, stěžovatel má ale časově náročnější práci a nemá čas na školní přípravu. Dcera má vážné obtíže ve škole a třídní učitelka navrhla, aby dcera podstoupila kontrolní vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně. Školní příprava nemůže být nahrazována jen stěžovatelovými rodiči. Z dokazování neplyne, že by (jak tvrdí stěžovatel) matka dceru týrala; záležitost stále šetří orgány činné v trestním řízení, které dosud žádné obvinění nesdělily.

6. Stěžovatel ústavní stížnost staví na třech argumentačních liniích. Zaprvé, styk v rozsahu celkově 5 dnů z 28 dnů je nedostatečný a omezuje nepřiměřeně jeho práva. Právem rodičů je pečovat o dítě stejnou měrou a podílet se na jeho výchově. Civilní soudy vycházely z překonané judikatury, z neprokázaných tvrzení matky a neprovedly řádně dokazování. Zhoršení vztahů mezi rodiči nemůže být důvodem pro vyloučení střídavé péče. Dcera kromě toho již není příliš nízkého věku na střídavou péči. Současný stav nepředstavuje stabilnější prostředí a matka se o dceru také stará jen ve volném čase a s pomocí svých rodičů. Zadruhé, dcera uvedla, že si přeje být v péči obou rodičů za přítomnosti polorodého bratra, ke kterému stěžovatel nemá rodičovská práva. Civilní soudy upřednostnily přání dcery být se svým polorodým bratrem před kontaktem se stěžovatelem. Na základě testu proporcionality by mělo převážit právo stěžovatele na styk s dcerou. Zatřetí, civilní soudy založily závěry na skutkových tvrzeních, které nebyly důkazně podloženy, a vycházely ze subjektivních vyjádření matky. Nezjišťovaly, zda je stěžovatel pracovně vytížen a zda to případně vede ke špatnému prospěchu dcery. Civilní soudy se nikterak nevypořádaly s tvrzením stěžovatele, že rozsudek ze dne 9. 11. 2021 pozbyl účinnosti, neboť stěžovatel a matka nikdy nepřerušili společnou domácnost.

7. Ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je řádně zastoupen (§ 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu) a vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv (§ 75 odst. 1 téhož zákona). Ústavní stížnost je tedy přípustná.

8. Ústavní soud připomíná, že soudní rozhodnutí ve věcech rodinných přezkoumává obzvláště rezervovaně. V těchto věcech se totiž rozhodování civilních soudů odvíjí od zjišťování a posuzování skutkových okolností a otázek, což je v prvé řadě úkolem obecných soudů. Prostor pro zásah Ústavního soudu se tak zužuje, v důsledku čehož se Ústavní soud soustředí pouze na posouzení, zda nejde o rozhodnutí založené na libovůli či jinak popírající základní práva (např. nález ze dne 14. 5. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1578/23, bod 15). V této věci ani o jeden z těchto případů nejde.

9. Právem obou rodičů je v zásadě stejnou měrou o dítě pečovat a podílet se na jeho výchově. Je-li tedy dítě rozhodnutím soudu svěřeno do péče jednoho z rodičů, mělo by dítěti být umožněno stýkat se s druhým rodičem v takové míře, aby byl požadavek rovné rodičovské péče co nejvíce naplněn. Odchylky od tohoto pravidla musí být odůvodněny ochranou jiného, dostatečně silného legitimního zájmu a musí být podepřeny o konkrétní, prokázané skutečnosti [viz např. nález ze dne 25. 9. 2014 sp. zn. I. ÚS 3216/13 (N 176/74 SbNU 529), bod 30 a 31].

10. Ustálená judikatura Ústavního soudu vymezila kritéria, která musí obecné soudy z hlediska nutnosti zohlednění nejlepšího zájmu dítěte vzít v úvahu při rozhodování o úpravě výchovných poměrů, a to: 1) existence pokrevního pouta mezi dítětem a osobou usilující o jeho svěření do péče; 2) míra zachování identity dítěte a jeho rodinných vazeb v případě jeho svěření do péče dané osoby; 3) schopnost osoby usilující o svěření dítěte do péče zajistit jeho bezproblémový vývoj a jiné potřeby; 4) přání dítěte (srov. nález ze dne 3. 5. 2022 sp. zn. I. ÚS 3065/21 (N 56/112 SbNU 9), body 20 a 27].

11. Z napadených rozhodnutí vyplynulo, že stěžovatel se s dcerou vůbec neučí, neboť je až do večera v práci, místo toho se s ní učí jeho rodiče. Učí se s ní převážně matka a dcera má s učením vážné problémy a velmi se zhoršil její prospěch ve škole. Problémy s učením a se školou dospěly tak daleko, že je třeba vyhledat odbornou pomoc. Mimo jiné právě na tom civilní soudy založily své rozhodnutí (viz body 5, 7 a 8 rozsudku okresního soudu a body 10 a 15 rozsudku krajského soudu). Je nepochybné, že dobrý školní prospěch a vzdělání je v nejlepším zájmu dítěte, a to zejména ve fázi života, kdy si učící návyky teprve buduje. Jde tedy o dostatečně silně legitimní zájem, který odůvodňuje odchylku od požadavku rovné rodičovské péče (viz bod 9 shora).

12. Závěry civilních soudů jsou odůvodněny v souladu s ústavními požadavky, a to včetně propojení skutkových závěrů se závěry právními. Civilní soudy dostatečně zjistily skutkový stav (viz body 2 až 5 rozsudku obvodního soudu a body 9 až 14 rozsudku krajského soudu) a vypořádaly se s argumenty stěžovatele (které znovu opakuje i v ústavní stížnosti), a to včetně argumentů ohledně jeho pracovní vytíženosti, neučení se s dcerou a neúčinnosti rozsudku ze dne 9. 11. 2021. Je třeba rovněž zdůraznit, že zhoršení vztahů mezi stěžovatelem a matkou civilní soudy pojaly jako důvod pro autoritativní úpravu styku (který takto předtím stanoven nebyl). Civilní soudy taktéž dostatečně přihlédly k přání dcery (viz body 7 až 12 rozsudku okresního soudu a body 15 až 18 rozsudku krajského soudu).

13. Stěžovatel má možnost se s dcerou relativně často stýkat. Nic mu ani nebrání znovu podat návrh na úpravu styku, změní-li se poměry.

14. Ústavní soud nezjistil žádné porušení stěžovatelových základních práv. Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným, Ústavní soud ji proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. března 2025


Zdeněk Kühn v. r.
předseda senátu