KLÍČOVÉ TÉMA[1] 

Článek 14
Diskriminace a migrace

(Naposledy aktualizováno: 28/02/2023)

Úvod

Diskriminací v souvislosti s migrací se Soud zabýval ze dvou různých hledisek. Na jedné straně Soud posuzoval stížnosti na tvrzenou diskriminaci jednotlivce z důvodu jeho postavení migranta. Na straně druhé se zabýval případy diskriminace z jiných důvodu, které s tématem migrace souvisely.

Diskriminace na základě přistěhovaleckého statusu 

  • To, že přistěhovalecký status je postavením na základě zákona a nikoli postavením, které je vlastní jednotlivci, nebrání tomu, aby se považovalo za „jiné postavení“ pro účely článku 14. Postavení imigranta má celou řadu právních a jiných důsledků (Bah proti Spojenému království, 2011, § 46; M.T. a ostatní proti Švédsku, 2022, § 96).
  • Argument ve prospěch postavení uprchlíka, které je „jiným postavením“, je ještě silnější, neboť na rozdíl od postavení imigranta neobsahuje postavení uprchlíka prvek volby (Hode a Abdi proti Spojenému království, 2012, § 47).
  • Vzhledem k tomu, že přistěhovalecký status obsahuje prvek volby, je rozsah prostoru pro uvážení, který je smluvním státům přiznán, širší a nároky na odůvodnění nejsou natolik přísné (Bah proti Spojenému království, 2011, § 47).
  • Ačkoli existují věcné a právní argumenty ve prospěch tvrzení, že situace osob, které prchají před obecnou situací v zemi původu (doplňková ochrana), a situace osob, které uprchly ze své domovské země z důvodu nebezpečí pronásledování nebo špatného zacházení vztahujícího se k jejich osobě (postavení uprchlíka), není pro účely článku 14 srovnatelná, ani relevantně obdobná, je třeba posoudit konkrétní okolnosti každého případu, zejména s ohledem na právo, kterého se dovolávají (M.T. a ostatní proti Švédsku, 2022, § 97–111).

Významné příklady:

  • Anakomba Yula proti Belgii, 2009 - odmítnutí přiznat cizinci s neoprávněným pobytem právní pomoc ve sporu o popírání otcovství;
  • Bah proti Spojenému království, 2011 - odmítnutí místního orgánu přiznat osobě bez domova s nezletilým dítětem přednostní právo na sociální bydlení z důvodu, že nezletilá osoba podléhá kontrole imigračních orgánů;
  • Ponomaryovi proti Bulharsku, 2011 - povinnost cizinců bez povolení k trvalému pobytu platit školné na středních školách;
  • Hode a Abdi proti Spojenému království, 2012 - nemožnost sloučení přistěhovalce s dočasným povolením k pobytu na základě uprchlického statusu s manželkou nebo manželem, kterého si vzali až po odchodu ze země původu jako uprchlíci připojili manželé či manželky, kteří jsou na útěku;
  • M.T. a ostatní proti Švédsku, 2022 - přechodné tříleté období, po které je v případě osob s přiznanou doplňkovou ochranou odloženo sloučení rodiny, na rozdíl od osob s postavením uprchlíka.

Ostatní případy diskriminace v souvislosti s migrací

  • Úmluva nezaručuje právo cizince vstoupit do určité země nebo se v ní usadit (Ibrogimov proti Rusku, 2011; Pajić proti Chorvatsku, 2016; Novruk a ostatní proti Rusku, 2016). V případech týkajících se sloučení rodiny nebo zachování vazeb mezi dospělými dětmi a jejich rodiči však může případ spadat „do působnosti“ jednoho nebo více ustanovení Úmluvy nebo jejích protokolů.
  • I když článek 8 obecně neukládá povinnost zajistit sloučení rodiny (Jeunesse proti Nizozemsku [velký senát], 2014), opatření související s kontrolou imigrace, která jsou v souladu s článkem 8, mohou být diskriminační a mohou porušovat článek 14 (Abdulaziz, Cabales a Balkandali proti Spojenému království, 1985; Biao proti Dánsku [velký senát], 2016).
  • Stěžovatel se nemůže dovolávat existence „rodinného života“ ve vztahu k dospělým osobám, které nepatří do jeho základní rodiny a u nichž nebylo prokázáno, že jsou na stěžovateli nebo stěžovatelce závislí. Vazba mezi dospělými dětmi a jejich rodiči však spadá do oblasti „soukromého života“ ve smyslu článku 8 Úmluvy (Novruk a ostatní proti Rusku, 2016, § 88–89), a proto lze v takových případech uplatnit článek 14 ve spojení s článkem 8.

Významné příklady:

  • Biao proti Dánsku [velký senát], 2016: nepovolení sloučení rodiny s ohledem na stávající vazby s jinou zemí, zatímco se příznivější podmínky pro sloučení rodiny vztahovaly na osoby, které měly dánské občanství po dobu nejméně 28 let;
  • Abdulaziz, Cabales a Balkandali proti Spojenému království, 1985: zamítnutí žádosti o sloučení rodiny manželům stěžovatelek, které byly legálně a trvale usazeny ve Spojeném království, neboť v případě muže usazeného ve Spojeném království bylo snazší získat povolení ke vstupu nebo pobytu za účelem usazení pro manželku, která není státním příslušníkem Spojeného království, než v případě takto usazené ženy pro svého manžela, který není státním příslušníkem Spojeného království;
  • Kiyutin proti Rusku, 2011 a Novruk a ostatní proti Rusku, 2016: diskriminace HIV pozitivních cizinců v souvislosti s jejich žádostí o povolení k pobytu a/nebo trvalý zákaz opětovného vstupu do Ruska z důvodu jejich zdravotního stavu;
  • Pajić proti Chorvatsku, 2016: neudělení povolení k pobytu z rodinných důvodů partnerce stejného pohlaví vzhledem k tomu, že příslušné vnitrostátní právo takovou možnost pro páry stejného pohlaví vylučovalo, zatímco pro nesezdané páry rozdílného pohlaví ji umožňovalo;
  • Taddeucci a McCall proti Itálii, 2016: neudělení povolení k pobytu z rodinných důvodů partnerovi stejného pohlaví s tím, že pouze heterosexuální páry mohou uzavřít manželství a získat postavení „manžela/manželky“ za účelem sloučení rodiny.

Ostatní odkazy

Průvodce judikaturou:

Tiskové přehledy:

Ostatní:

KLÍČOVÉ ODKAZY NA JUDIKATURU

Významné případy:

Ostatní případy diskriminace na základě postavení migranta:

Ostatní případy diskriminace související s migrací:

[1]  Vypracováno kanceláří Soudu. Pro Soud není závazné.