Klíčové téma[1]

Článek 2 
Domácí násilí

(Naposledy aktualizováno: 28/02/2023) 

Úvod

Problematika domácího násilí, které může mít různé podoby, od fyzického napadání až po sexuální, ekonomické, citové nebo verbální zneužívání, jde nad rámec okolností jednotlivých případů. Jedná se o obecný problém, který se v různé míře týká všech členských států a který se ne vždy dostává na veřejnost, neboť k násilí dochází často v rámci osobních vztahů nebo uzavřených komunit a týká se různých rodinných příslušníků, ačkoli drtivou většinu obětí tvoří ženy (Kurt proti Rakousku [velký senát], 2021, § 161). V tomto ohledu jsou obzvlášť zranitelné děti, které jsou oběťmi domácího násilí, a proto mají nárok na ochranu ze strany státu (tamtéž, § 163).

Stručně k povinnostem státu

Hmotněprávní část článku 2:

  • Povinnost zajistit právo na život zavedením účinných trestněprávních ustanovení, která budou odrazovat od páchání trestných činů proti životu a budou podpořena donucovacími prostředky pro předcházení, potlačování a trestání porušování těchto ustanovení (Opuz proti Turecku, 2009, § 128).
  • Povinnost přijmout prevenční operativní opatření na ochranu jednotlivce, jehož život je ohrožen trestným činem jiné osoby (Opuz proti Turecku, 2009, § 128).

Test: Pro vznik této operativní prevenční povinnosti je třeba prokázat, že orgány v rozhodné době věděly nebo musely vědět o existenci skutečného a bezprostředního ohrožení života určité osoby v důsledku trestné činnosti třetí osoby a že v rámci svých pravomocí nepřijaly opatření, která by, posuzováno rozumně, mohla vést k odstranění rizika (Kurt proti Rakousku [velký senát], 2021, § 158). První část tohoto testu vyžaduje, aby orgány okamžitě reagovaly na tvrzení o domácím násilí. Orgány musí zjistit, zda existuje skutečné a bezprostřední ohrožení života jedné nebo více identifikovaných obětí domácího násilí, a to na základě samostatného, aktivního a komplexního posouzení rizik. Existenci skutečného a bezprostředního rizika je třeba posuzovat s náležitým přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případů domácího násilí. 

Pokud je výsledkem posouzení rizika skutečné a bezprostřední ohrožení života, musí být splněna druhá část testu, která vyžaduje, aby orgány přijaly operativní prevenční opatření, která jsou vhodná a přiměřená míře posuzovaného rizika (Kurt proti Rakousku [velký senát], 2021, § 190).

Procesní část článku 2:

Významné příklady

  • Kurt proti Rakousku [velký senát], 2021 – Soud objasnil rozsah a obsah povinnosti státu přijmout prevenční operativní opatření na ochranu jednotlivce, jehož život je ohrožen trestným činem jiné osoby v souvislosti s domácím násilím;
  • Opuz proti Turecku, 2009 – Soud poprvé dospěl k závěru, že došlo k porušení článku 14 v případě domácího násilí;
  • Talpis proti Itálii, 2017 – Soud přizpůsobil test „skutečného a bezprostředního rizika“ okolnostem domácího násilí (§ 122);
  • A a B proti Gruzii, 2022 – Soud zdůraznil, že pokud je pachatelem domácího násilí policista ve služebním poměru a zneužil svého služebního postavení, je povinností státu věc vyšetřit a případně potrestat pachatele přísněji (§ 48);
  • Y a ostatní proti Bulharsku, 2022 – Soud objasnil metodický přístup při posuzování prevenční operativní povinnosti v judikatuře vydané po věci Kurt a sjednotil zásady týkající se diskriminace na základě pohlaví (§ 90–111 a § 123–136; v podobném smyslu viz též Landi proti Itálii, 2022, (§ 79–94 a § 102–109), kde Soud vzal v úvahu dopad legislativní reformy zavedené v návaznosti na jeho dřívější závěry v případu Talpis proti Itálii, 2017 (§ 103)).

Domácí násilí podle ostatních článků Úmluvy

V souvislosti s domácím násilím existuje vzájemný vztah mezi články 2, 3 a 8 Úmluvy, neboť jejich cílem je ochrana před narušením fyzické a duševní integrity.

Významné případy:

  • Volodina proti Rusku, 2019 – (týkající se článků 3 a 14) uvedl komplexní přehled zásad vyplývajících z judikatury k článkům 3 a 14 v souvislosti s domácím násilím. V diskusi o důkazním břemenu podle článku 14 Soud konstatuje, že jakmile byla prokázána existence rozsáhlé strukturální podjatosti, nemusela stěžovatelka prokazovat, že se rovněž stala obětí předsudků (viz § 111–114). Viz též Tunikova a ostatní proti Rusku, 2021, v němž jsou uvedena obecná opatření k řešení problematiky domácího násilí jako systémového problému (§ 148–158).
  • Galović proti Chorvatsku, 2021 – (týkající se článku 4 Protokolu č. 7) Soud uplatnil zásady stanovené v případu A a B proti Norsku [velký senát], 2016, § 130–132 týkající se vedení souběžných řízení na konkrétní okolnosti domácího násilí. Soud shledal, že řízení o přečinu a následné trestní řízení tvořily jednotný a přiměřený celek, který umožňoval uložení účinného, přiměřeného a odrazujícího trestu za jednotlivé skutky pokračujícího domácího násilí (viz § 116 a § 123).
  • J.I. proti Chorvatsku, 2022 – (týkající se článku 3) v rámci procesní části Soud poukázal na povinnost orgánů chránit zvláště zranitelnou oběť incestního znásilnění a domácího násilí před zastrašováním a opakovanou viktimizací (§ 97)

Viz též:

Shrnutí obecných zásad

Další odkazy

Další klíčová témata

Tiskové přehledy

Ostatní:

  • Istanbulská úmluva (webové stránky Rady Evropy k Úmluvě o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí)

Klíčové odkazy na judikaturu

Zásadní případy:

Další případy podle čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c):

Domácí násilí podle ostatních článků:

  • Bevacqua a S. proti Bulharsku, č. 71127/01, 12. června 2008 (porušení článku 8);
  • E.S. a ostatní proti Slovensku, č. 8227/04, 15. září 2009 (porušení článků 3 a 8);
  • A. proti Chorvatsku, č. 55164/08, 14. října 2010 (porušení článku 8);
  • Hajduová proti Slovensku, č. 2660/03, 30. listopadu 2010 (porušení článku 8);
  • Kalucza proti Maďarsku, č. 57693/10, 24. dubna 2012 (porušení článku 8);
  • Valiulienė proti Litvě, č. 33234/07, 26. března 2013 (porušení článku 3);
  • Eremia proti Moldavsku, č. 3564/11, 28. května 2013 (porušení článků 3 a 14 ve vztahu k první stěžovatelce a článku 8 ve vztahu k druhé a třetí stěžovatelce);
  • B. proti Moldavsku, č. 61382/09, 16. července 2013 (porušení článků 3 a 8);
  • Mudric proti Moldavsku, č. 74839/10, 16. července 2013 (porušení článku 3 a článku 3 ve spojení s článkem 14);
  • T.M. a C.M. proti Moldavsku, č. 26608/11, 28. ledna 2014 (porušení článku 3 ve spojení s článkem 14);
  • M. a M. proti Chorvatsku, č. 10161/13, 3. září 2015 (výňatky) (porušení článku 3 (procesní) a neporušení článku 3 (hmotněprávní) ve vztahu k první stěžovatelce; neporušení článku 8 ve vztahu k druhé stěžovatelce; porušení článku 8 ve vztahu k první stěžovatelce; porušení článku 8 ve vztahu k druhé stěžovatelce (délka vazebního řízení);
  • M.G. proti Turecku, č. 646/10, 22. března 2016 (porušení článku 3 ve spojení s článkem 14);
  • Bălşan proti Rumunsku, č. 49645/09, 23. května 2017 (porušení článku 3 ve spojení s článkem 14);
  • Ž.B. proti Chorvatsku, č. 47666/13, 11. července 2017 (porušení článku 8);
  • D.M.D. proti Rumunsku, č. 23022/13, 3. října 2017 (porušení článku 3 (procesní); porušení čl. 6 odst. 1);
  • Volodina proti Rusku, č. 41261/17, 9. července 2019 (porušení článku 3 ve spojení s článkem 14);
  • Buturugă proti Rumunsku, č. 56867/15, 11. února 2020 (porušení článků 3 a 8);
  • Volodina proti Rusku (č. 2), č. 40419/19, 14. září 2021 (porušení článku 8);
  • Galović proti Chorvatsku, č. 45512/11, 31. srpna 2021 (nedošlo k porušení článku 4 Protokolu č. 7);
  • Tunikova a ostatní proti Rusku, č. 55974/16 a 3 ostatní, 14. prosince 2021 (porušení článku 3 (hmotněprávní a procesní); porušení článku 14 ve spojení s článkem 3);
  • De Giorgi proti Itálii, č. 23735/19, 16. června 2022 (porušení článku 3 (hmotněprávní a procesní));
  • M.S. proti Itálii, č. 32715/19, 7. července 2022 (porušení článku 3 (hmotněprávní) v období od 19. ledna 2007 do 21. října 2008; ve zbývajícím období neporušení článku 3 (hmotněprávní); porušení článku 3 (procesní);
  • J.I. proti Chorvatsku, č. 35898/16, 8. září 2022 (porušení článku 3 (procesní); není třeba zkoumat zbývající stížnost podle článku 3; neexistuje samostatná otázka podle článku 14 ve spojení s článkem 3 nebo 8);
  • I.M. a ostatní proti Itálii, č. 25426/20, 10. listopadu 2022 (porušení článku 8);
  • Malagić proti Chorvatsku, č. 29417/17, 17. listopadu 2022 (neporušení článku 8; neexistuje samostatná otázka podle článků 6 a 13);
  • Ghişoiu proti Rumunsku (rozhodnutí), č. 40228/20, 29. listopadu 2022 (články 3 a 8: zjevná neopodstatněnost).

[1] Vypracováno kanceláří Soudu. Pro Soud není závazné. 

Původní text je použit se souhlasem Rady Evropy (Sekce pro vztahy s veřejností a publikaci) a Evropského soudu pro lidská práva (Oddělení správy znalostí). Tento překlad byl zveřejněn na základě dohody s Radou Evropy a Evropským soudem pro lidská práva a je výhradní odpovědností Ministerstva spravedlnosti České republiky.