Domácí násilí

Klíčové téma[1]

Článek 2
Domácí násilí

(Naposledy aktualizováno: 28/02/2023)

Úvod

Problematika domácího násilí, které může mít různé podoby, od fyzického napadání až po sexuální, ekonomické, citové nebo verbální zneužívání, jde nad rámec okolností jednotlivých případů. Jedná se o obecný problém, který se v různé míře týká všech členských států a který se ne vždy dostává na veřejnost, neboť k násilí dochází často v rámci osobních vztahů nebo uzavřených komunit a týká se různých rodinných příslušníků, ačkoli drtivou většinu obětí tvoří ženy (Kurt proti Rakousku [velký senát], 2021, § 161). V tomto ohledu jsou obzvlášť zranitelné děti, které jsou oběťmi domácího násilí, a proto mají nárok na ochranu ze strany státu (tamtéž, § 163).

Stručně k povinnostem státu

Hmotněprávní část článku 2:

Povinnost zajistit právo na život zavedením účinných trestněprávních ustanovení, která budou odrazovat od páchání trestných činů proti životu a budou podpořena donucovacími prostředky pro předcházení, potlačování a trestání porušování těchto ustanovení (Opuz proti Turecku, 2009, § 128).
Povinnost přijmout prevenční operativní opatření na ochranu jednotlivce, jehož život je ohrožen trestným činem jiné osoby (Opuz proti Turecku, 2009, § 128).

Test: Pro vznik této operativní prevenční povinnosti je třeba prokázat, že orgány v rozhodné době věděly nebo musely vědět o existenci skutečného a bezprostředního ohrožení života určité osoby v důsledku trestné činnosti třetí osoby a že v rámci svých pravomocí nepřijaly opatření, která by, posuzováno rozumně, mohla vést k odstranění rizika (Kurt proti Rakousku [velký senát], 2021, § 158). První část tohoto testu vyžaduje, aby orgány okamžitě reagovaly na tvrzení o domácím násilí. Orgány musí zjistit, zda existuje skutečné a bezprostřední ohrožení života jedné nebo více identifikovaných obětí domácího násilí, a to na základě samostatného, aktivního a komplexního posouzení rizik. Existenci skutečného a bezprostředního rizika je třeba posuzovat s náležitým přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případů domácího násilí.

Pokud je výsledkem posouzení rizika skutečné a bezprostřední ohrožení života, musí být splněna druhá část testu, která vyžaduje, aby orgány přijaly operativní prevenční opatření, která jsou vhodná a přiměřená míře posuzovaného rizika (Kurt proti Rakousku [velký senát], 2021, § 190).

Procesní část článku 2:

Povinnost vyšetřovat případy, kdy došlo k usmrcení osob v důsledku použití síly soukromými osobami (Branko Tomašić a ostatní proti Chorvatsku, 2009, § 62, a Tkhelidze proti Gruzii, 2021, § 50).

Významné příklady

Kurt proti Rakousku [velký senát], 2021 – Soud objasnil rozsah a obsah povinnosti státu přijmout prevenční operativní opatření na ochranu jednotlivce, jehož život je ohrožen trestným činem jiné osoby v souvislosti s domácím násilím;
Opuz proti Turecku, 2009 – Soud poprvé dospěl k závěru, že došlo k porušení článku 14 v případě domácího násilí;
Talpis proti Itálii, 2017 – Soud přizpůsobil test „skutečného a bezprostředního rizika“ okolnostem domácího násilí (§ 122);
A a B proti Gruzii, 2022 – Soud zdůraznil, že pokud je pachatelem domácího násilí policista ve služebním poměru a zneužil svého služebního postavení, je povinností státu věc vyšetřit a případně potrestat pachatele přísněji (§ 48);
Y a ostatní proti Bulharsku, 2022 – Soud objasnil metodický přístup při posuzování prevenční operativní povinnosti v judikatuře vydané po věci Kurt a sjednotil zásady týkající se diskriminace na základě pohlaví (§ 90–111 a § 123–136; v podobném smyslu viz též Landi proti Itálii, 2022, (§ 79–94 a § 102–109), kde Soud vzal v úvahu dopad legislativní reformy zavedené v návaznosti na jeho dřívější závěry v případu Talpis proti Itálii, 2017 (§ 103)).