Klíčové téma[1]

Článek 8
Náhradní mateřství

(Naposledy aktualizováno: 28/02/2023) 

Úvod

Náhradním mateřstvím se rozumí praxe, při níž náhradní matka souhlasí s tím, že otěhotní a porodí dítě, aby následně pozbyla veškerých rodičovských práv vůči dítěti ve prospěch jiné osoby nebo páru („zamýšlení rodiče“).

Náhradní mateřství lze rozdělit do dvou kategorií: „tradiční náhradní mateřství“ a „gestační náhradní mateřství“. Při tradičním náhradním mateřství je náhradní matka uměle oplodněna buď zamýšleným otcem, nebo anonymním dárcem a dítě odnosí. Dítě je tak geneticky spřízněno s náhradní matkou, která poskytla vajíčko, a se zamýšleným otcem nebo anonymním dárcem. Při gestačním náhradním mateřství je zamýšlené matce nebo anonymní dárkyni odebráno vajíčko a oplodněno spermatem zamýšleného otce nebo anonymního dárce. Oplodněné vajíčko nebo embryo je poté přeneseno do náhradní matky, která dítě odnosí. Dítě je tak geneticky spřízněno s ženou, která darovala vajíčko, a se zamýšleným otcem nebo dárcem spermatu, nikoli však s náhradní matkou.

Zásady vyplývající ze stávající judikatury

  • Dohody o náhradním mateřství vyvolávají citlivé etické otázky a mohou být též v rozporu s oprávněnými zájmy států, pokud jde o ochranu dětí před obchodováním s lidmi a dodržování pravidel pro mezinárodní osvojení, které Soud označil za „velmi závažné veřejné zájmy“ (Paradiso a Campanelli proti Itálii [velký senát], 2017, § 203–204).
  • Soud nicméně připustil, že se článek 8 může vztahovat na případný vztah, který se může vyvinout mezi zamýšlenými rodiči a dítětem, i když rodinný život ještě plně nezačal (D. a ostatní proti Belgii (rozhodnutí), 2014, § 49).
  • Existence rodinného života je pro účely článku 8 skutkovou otázkou, při jejímž posuzování soud zohlední citové vazby mezi rodinnými příslušníky, dobu strávenou v rodinném vztahu a existenci či neexistenci biologických vazeb mezi dotčenými osobami. V případě neexistence biologické vazby bude doba společného soužití potřebná k založení rodinného života delší (D. a ostatní proti Belgii (rozhodnutí), 2014, § 49, Paradiso a Campanelli proti Itálii [velký senát], 2017, § 151–157 a Valdís Fjölnisdóttir a ostatní proti Islandu, 2021, § 59–62).
  • Při posuzování existence rodinného života může Soud rovněž přihlédnout k „jistotě veškerých právních vazeb“, včetně souladu chování rodičů s vnitrostátním i mezinárodním právem (Paradiso a Campanelli proti Itálii [velký senát], 2017, § 147–158; srov. Valdís Fjölnisdóttir a ostatní proti Islandu, 2021, § 59–62).
  • I když rodinný život není založen, může se přesto uplatnit článek 8 týkající se „soukromého života“ (Paradiso a Campanelli proti Itálii [velký senát], 2017, § 161–165 a A.M. proti Norsku, 2022, § 110–111).
  • Zásah do práv podle článku 8, ať již v rámci rodinného nebo soukromého života, může být způsoben odmítáním právního uznání vztahu mezi rodičem a dítětem nebo odloučením dítěte od rodičů, ať již dočasným nebo trvalým.

Odmítání uznat vztah:

  • Soud připustil, že pokud stát odmítá uznat vztah mezi rodičem a dítětem vzniklý na základě dohody o náhradním mateřství uzavřené v zemi, kde je taková dohoda legální, může sledovat legitimní cíl („ochranu zdraví“ a „ochranu práv a svobod jiných“), pokud je cílem chránit děti a náhradní matky tím, že bude odrazovat své státní příslušníky od toho, aby využívali metody asistované reprodukce, které jsou na jeho vlastním území zakázány, mimo jeho území (Mennesson proti Francii, 2014, § 62; Labassee proti Francii, 2014, § 54; Valdís Fjölnisdóttir a ostatní proti Islandu, 2021, § 65).
  • Mezi členskými státy nepanuje shoda ohledně zákonnosti náhradního mateřství ani ohledně právního uznání vztahů mezi dítětem a zamýšleným rodičem: státům proto musí být v zásadě poskytnut široký prostor pro uvážení, pokud jde o úpravu náhradního mateřství i pokud jde o uznání těchto vztahů mezi dítětem a rodičem. Jelikož však vztah dítěte a rodiče tvoří podstatný aspekt identity člověka, bude prostor pro uvážení užší, pokud Soud posuzuje zásah do práv dítěte podle článku 8 způsobený nedostatkem formálního uznání jeho rodinných vazeb (Mennesson proti Francii, 2014, § 77–80; Labassee proti Francii, 2014, § 56–59; posudek č. P16-2018-001, 2019, § 43–44).
  • Vždy, když se jedná o situaci týkající se dítěte, je prvořadý zájem dítěte (A.L. proti Francii, 2022, § 52). Tato situace nabývá zvláštního rozměru v případě, kdy jeden ze zamýšlených rodičů je zároveň biologickým rodičem dítěte, a to s ohledem na význam biologického rodičovství jako součásti identity (Mennesson proti Francii, 2014, § 100).
  • Článek 8 Úmluvy však vyžaduje pouze to, aby vnitrostátní právní předpisy umožnily uznání právního vztahu mezi dítětem narozeným v zahraničí na základě dohody o náhradním mateřství a zamýšleným otcem, pokud je biologickým otcem. Neexistence takové možnosti porušuje právo dítěte na respektování jeho soukromého života (Mennesson proti Francii, 2014, § 97–100). Soud dále neshledal „žádný důvod“ pro odlišný přístup v případech, kdy se dítě narodilo náhradní matce v žalovaném státě (H proti Spojenému království (rozhodnutí), 2022, § 56).
  • V případech asistované reprodukce spadá právní domněnka, že žena, která dítě porodila, je jeho matkou, a pokud je vdaná, že její manžel je otcem, do širokého prostoru pro uvážení, který mají státy při rozhodování o těchto otázkách. Článek 8 nevyžaduje, aby byl biologický otec zapsán jako otec dítěte do rodného listu v okamžiku narození (H proti Spojenému království (rozhodnutí), 2022, § 54).
  • Pokud se dítě narodí na základě dohody o gestačním náhradním mateřství v zahraničí v situaci, kdy bylo počato s použitím gamet zamýšleného otce a vajíček dárkyně (třetí osoby) a zamýšlená matka je v rodném listě zákonně vystaveném v zahraničí označena jako matka v právním smyslu, vyžaduje právo dítěte na respektování jeho soukromého života rovněž to, aby vnitrostátní právní předpisy stanovily možnost uznání právního vztahu rodiče a dítěte se zamýšlenou matkou (posudek č. P16-2018-001, 2019, § 37–46); viz také K.K. a ostatní proti Dánsku, K.K. a ostatní proti Dánsku, 2022, § 74–77). Volba prostředků, jimiž lze dosáhnout uznání právního vztahu mezi dítětem a zamýšlenou matkou, spadá do prostoru daného státu pro uvážení. Jakmile se však vztah mezi dítětem a zamýšlenou matkou stane „v praxi skutečností“, musí být možné „rychle a účinně“ uplatnit postup stanovený pro uznání tohoto vztahu ve vnitrostátních právních předpisech (posudek č. P16-2018-001, 2019, § 51–55).
  • Očekávat, že zamýšlená matka zahájí řízení o osvojení, aby byla uznána za matku v právním smyslu, by nepředstavovalo pro děti narozené v zahraničí na základě dohody o gestačním náhradním mateřství přílišnou zátěž (C. a E. proti Francii (rozhodnutí), 2019, § 43).
  • Povinnost, aby byly děti narozené na základě dohody o náhradním mateřství osvojeny, aby bylo zajištěno uznání vztahu mezi genetickou matkou a jejím dítětem, proto neporušuje právo matky na soukromý život (D proti Francii, 2020, § 63–72 s použitím zásad stanovených ve věci Mennesson proti Francii, 2014, a posudek č. P16-2018-001, 2019).
  • Při zkoumání nezbytnosti zásahu do rodinného života Soud přihlédne k existenci skutečných a praktických překážek v rodinném životě a k opatřením, která žalovaný stát učinil k úpravě a zajištění svazku mezi stranami (Valdís Fjölnisdóttir a ostatní proti Islandu, 2021, § 75).
  • Řízení týkající se vztahu mezi zamýšlenými rodiči a dítětem narozeným na základě dohody o náhradním mateřství musí být vedeno s mimořádnou pečlivostí, aby se zabránilo tomu, že právní otázky budou řešeny jako „hotová věc“ (fait accompli) (A.L. proti Francii, 2022, § 54); viz také D.B. a ostatní proti Švýcarsku, 2022, § 89).

Odloučení dítěte od zamýšlených rodičů:

  • Soud rozlišuje případy odloučení od případů týkajících se odmítnutí registrace rodných listů, neboť se nejedná o otázky identity dítěte a uznání genetického původu.
  • Navíc vzhledem k tomu, že důvodem odloučení, ať již dočasného nebo trvalého, je často potřeba ověřit totožnost dítěte a/nebo jej ochránit před obchodováním s lidmi nebo nezákonným osvojením („velmi závažné veřejné zájmy“), Soud připustil, že prostor pro uvážení je obecně v těchto případech široký.
  • Zejména shledal, že prodleva orgánů při povolování příjezdu dítěte na území státu do doby, než získá dostatečné důkazy o rodinném vztahu mezi dítětem a zamýšlenými rodiči, byla v rámci prostoru pro uvážení státu, a stížnost podanou podle článku 8 zamítl (D. a ostatní proti Belgii (rozhodnutí), 2014, § 58–59 a § 63).
  • Soud připustil, že i v případě trvalého odloučení může převážit i veřejný zájem, zejména pokud rodiče jednali v rozporu s důležitými ustanoveními vnitrostátních právních předpisů, což v důsledku znamená, že i trvalé odebrání dítěte může být v rámci prostoru pro uvážení státu(Paradiso a Campanelli proti Itálii [velký senát], 2017, § 215).

Významné příklady

  • Paradiso a Campanelli proti Itálii [velký senát], 2017 – týkající se trvalého odebrání dítěte narozeného prostřednictvím náhradní matky, kdy ani jeden z rodičů nebyl biologicky spřízněn s dítětem a zamýšlení rodiče jednali v rozporu s italským právem;
  • Mennesson proti Francii, 2014 a Labassee proti Francii, 2014 – dva z řady případů proti Francii, které se týkaly nedostatečného právního uznání vztahu mezi zamýšlenými rodiči a dětmi narozenými v zahraničí prostřednictvím náhradní matky (viz též Valdís Fjölnisdóttir a ostatní proti Islandu, 2021);
  • D. a ostatní proti Belgii (rozhodnutí), 2014 – týkající se dočasného odloučení od rodiny v důsledku prodlení s vydáním cestovního dokladu umožňujícího dítěti vycestovat do Belgie se zamýšlenými rodiči;
  • C. a E. proti Francii (rozhodnutí), 2019 a D proti Francii, 2020 – týkající se požadavku, aby genetická matka osvojila dítě narozené na základě dohody o náhradním mateřství, a tím dosáhla právního uznání vztahu;
  • S.-H. proti Polsku (rozhodnutí), 2021 – týkající se neudělení polského občanství dvěma dětem narozeným na základě dohody o náhradním mateřství, které žily v Izraeli se zamýšlenými rodiči, kteří byli oba izraelskými státními příslušníky (přičemž jeden z nich měl rovněž polské občanství);
  • A.M. proti Norsku, 2022 – týkající se zamítnutí povolení zamýšlené matce osvojit dítě za situace, kdy biologický otec svůj souhlas odepřel;
  • A.L. proti Francii, 2022 – týkající se nepřiměřených průtahů v řízení o určení otcovství k dítěti narozenému prostřednictvím náhradního mateřství;
  • H proti Spojenému království (rozhodnutí), 2022 – týkající se automatického uznání náhradní matky a jejího manžela za „matku“ a „otce“ dítěte.

Související (ale odlišná) témata

Článek 8:

Článek 8 a článek 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě:

Další odkazy

Tiskové přehledy:

KLÍČOVÉ ODKAZY NA JUDIKATURU

Zásadní případy:

  • Mennesson proti Francii, č. 65192/11, 26. června 2014;
  • D. a ostatní proti Belgii (rozhodnutí), č. 29176/13, 8. července 2014;
  • Paradiso a Campanelli proti Itálii [velký senát], č. 25358/12, 24. ledna 2017;
  • Posudek č. P16-2018-001 týkající se uznání právního vztahu mezi rodičem a dítětem v případě dítěte narozeného prostřednictvím gestačního náhradního mateřství v zahraničí a zamýšlenou matkou vnitrostátními právními předpisy [velký senát], žádost č. P16-2018-001, francouzský kasační soud, 10. dubna 2019.

Další případy podle článku 8

  • Labassee proti Francii, č. 65941/11, 26. června 2014 (neporušení článku 8 (rodinný život), porušení článku 8 ve vztahu k respektování soukromého života dítěte;
  • Foulon a Bouvet proti Francii, č. 9063/14 a 10410/14, 21. července 2016 (neporušení článku 8 (rodinný život), porušení článku 8 ve vztahu k respektování soukromého života dětí;
  • C. a E. proti Francii (rozhodnutí), č. 1462/18 a 17348/18, 19. listopadu 2019 (nepřijatelnost – zjevná neopodstatněnost) ;
  • D proti Francii, č. 11288/18, 16. července 2020 (neporušení článků 8 a 14 ve spojení s článkem 8);
  • S.-H. proti Polsku (rozhodnutí), č. 56846/15 a 56849/15, 16. listopadu 2021 (nepřijatelnost – neslučitelnost ratione materiae);
  • Valdís Fjölnisdóttir a ostatní proti Islandu, č. 71552/17, 18. května 2021 (neporušení článku 8);
  • A.M. proti Norsku, č. 30254/18, 24. března 2022 (neporušení článků 8 a 14 Úmluvy ve spojení s článkem 8);
  • A.L. proti Francii, č. 13344/20, 7. dubna 2022 (porušení článku 8);
  • H proti Spojenému království (rozhodnutí), č. 32185/20, 31. května 2022 (nepřijatelnost – zjevná neopodstatněnost).
  • D.B. a ostatní proti Švýcarsku, č. 58252/15 a 58817/15, 22. listopadu 2022 (porušení článku 8 ve vztahu k porušení práva na respektování soukromého života dítěte a nebylo nutné zkoumat stížnostní námitku ve vztahu k právu na respektování rodinného života ve smyslu článku 8; neporušení článku 8 ve vztahu k právu prvního a druhého stěžovatele na respektování jejich rodinného života); 
  • K.K. a ostatní proti Dánsku, č. 25212/21, 6. prosince 2022 (neporušení článku 8 (rodinný život), neporušení článku 8 ve vztahu k právu prvního stěžovatele na respektování jeho soukromého života, porušení článku 8 ve vztahu k právům dětí na respektování jejich soukromého života.

[1] Vypracováno kanceláří Soudu. Pro Soud není závazné. 

Původní text je použit se souhlasem Rady Evropy (Sekce pro vztahy s veřejností a publikaci) a Evropského soudu pro lidská práva (Oddělení správy znalostí). Tento překlad byl zveřejněn na základě dohody s Radou Evropy a Evropským soudem pro lidská práva a je výhradní odpovědností Ministerstva spravedlnosti České republiky.