KLÍČOVÉ TÉMA[1] 

Článek 9
Nošení náboženských symbolů na veřejných místech

(Naposledy aktualizováno: 31/08/2025)

Obecná zásada

Nošení náboženského symbolu nebo oděvu na veřejných místech je jednání chráněné čl. 9 odst. 1. Jednotlivec, jehož život je řízen náboženskými zásadami, musí mít v zásadě možnost projevovat svou víru a sdělovat ji ostatním, a to mimo jiné nošením náboženských symbolů a oděvů, a to tím spíše, že zdravá demokratická společnost musí v oblasti náboženství tolerovat a udržovat pluralitu a rozmanitost (Eweida a ostatní proti Spojenému království, 2013, § 89 a § 94, CZE). Toto právo však není absolutní a musí být vyváženo oprávněnými zájmy jiných fyzických a právnických osob. Šíře prostoru pro uvážení, který je ponechán žalovanému státu, závisí na okolnostech, za nichž se náboženský symbol nebo oděv nosí.

Zásady, které lze odvodit ze současné judikatury

Nošení náboženských symbolů a oděvů soukromými osobami:

Nošení náboženských symbolů a oděvů státními zaměstnanci na pracovišti nebo v místě výkonu práce a studenty na státních školách:

  • stát může požadovat, aby se státní zaměstnanci a smluvní zaměstnanci státních orgánů zdrželi nošení nápadných náboženských symbolů a oděvu, aby byla zaručena neutralita veřejných služeb a rovné zacházení se všemi klienty (Ebrahimian proti Francii, 2015, § 63–69, CZE);
  • to platí zejména pro učitele na veřejných školách všech stupňů (Dahlab proti Švýcarsku (rozhodnutí), 2001; Kurtulmuş proti Turecku (rozhodnutí), 2006);
  • stát má široký prostor pro uvážení, zda studentům státních škol a vysokých škol povolí nošení nápadných náboženských oděvů (Dogru proti Francii, 2008, § 63; Leyla Şahin proti Turecku [velký senát], 2005, § 121–122, CZE);
  • absolutní zákaz jakýchkoli nápadných konfesních symbolů nošených studenty na veřejných školách, formulovaný nediskriminačním způsobem, je slučitelný s článkem 9 (Mikyas a ostatní proti Belgii (rozhodnutí), 2024, § 67–77, CZE).

Nošení náboženských symbolů a oděvů zaměstnanci v soukromém sektoru:

  • společnost může oprávněně zavést pro své zaměstnance pravidla oblékání za účelem ochrany určitého obchodního obrazu, i když jejich uplatňování může někdy vést k omezení nošení náboženských symbolů (Eweida a ostatní proti Spojenému království, 2013, § 94, CZE, porušení článku 9 ve vztahu k zaměstnankyni letecké společnosti, které její zaměstnavatel zakázal nosit viditelný křesťanský kříž při práci; samostatné posouzení na poli článku 14 nebylo provedeno);
  • nemocnice (soukromá či veřejná) může rovněž omezit nošení náboženských symbolů nebo oděvů, pokud je to odůvodněno zdravotními a hygienickými hledisky (tamtéž, § 98–100, CZE, neporušení článku 9 samostatně ani ve spojení s článkem 14 ve vztahu ke zdravotní sestře na geriatrickém oddělení státní nemocnice, které její zaměstnavatel rovněž zakázal nosit viditelný křesťanský kříž při práci).

KLÍČOVÉ ODKAZY NA JUDIKATURU

 

[1]  Vypracováno kanceláří Soudu. Pro Soud není závazné. 
Původní text je použit se souhlasem Rady Evropy (Sekce pro vztahy s veřejností a publikaci) a Evropského soudu pro lidská práva (Oddělení správy znalostí). Tento překlad byl zveřejněn na základě dohody s Radou Evropy a Evropským soudem pro lidská práva a je výhradní odpovědností Ministerstva spravedlnosti České republiky.