KLÍČOVÉ TÉMA[1] 

Článek 8 Právo na soukromý život chránící 
nebo omezující úlohu veřejných hlídacích psů

(Naposledy aktualizováno: 21/02/2022)

Úvod

Soud připustil, že existují různé druhy veřejného hlídacího psa. Ačkoli tisk jako takový byl takto označován již od věci Barthold proti Německu, 1985, § 8, nyní jsou takto označovány i nevládní organizace, pokud upozorňují na věci veřejného zájmu (Vides Aizsardzības Klubs proti Lotyšsku, 2004, § 42; Animal Defenders International proti Spojenému království [velký senát], 2013, § 103). Nevládní organizace plní úlohu „veřejného hlídacího psa“, která má obdobný význam jako úloha tisku, a lze ji označit za společenského „hlídacího psa“, který si zaslouží obdobnou ochranu podle Úmluvy jako tisk (Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku [velký senát], 2016, § 159; Margulev proti Rusku, 2019, § 47–48; Association BURESTOP 55 a ostatní proti Francii, 2021, § 88).

Úlohu bloggerů/populárních uživatelů sociálních médií lze považovat za „veřejné hlídací psy“, pokud jde o ochranu poskytovanou článkem 10 (Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku [velký senát], 2016, § 168), ačkoli se jedná o judikaturu v počátcích svého vývoje. Advokáti/právníci nejsou považováni za osoby spadající do této kategorie (Studio Monitori a ostatní proti Gruzii, 2020, § 42).

Toto klíčové téma popisuje, jak může právo na soukromí chránit a omezovat zásadní úlohu těchto „veřejných hlídacích psů“. Právo na soukromí může na jedné straně chránit hlídacího psa před svévolnými zásahy ze strany státu a na straně druhé omezovat jeho činnost s ohledem na práva a svobody ostatních a vlastně i na obecný zájem. V tomto druhém ohledu jsou důležité „povinnosti a odpovědnost“ veřejného hlídacího psa (k povinnostem a odpovědnosti novinářů viz například Pentikäinen proti Finsku [velký senát], 2015, § 88–91, Amaghlobeli a ostatní proti Gruzii, 2021, § 39, Milosavljević proti Srbsku (č. 2), 2021, § 65; a k novinářské etice vztahující se na nevládní organizace viz Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku [velký senát], 2016, § 159 a Medžlis Islamske Zajednice Brčko a ostatní proti Bosně a Hercegovině [velký senát], 2017, § 87).

Státy jsou s ohledem na své pozitivní závazky vyplývající z článku 8 Úmluvy povinny regulovat výkon svobody projevu tak, aby byla zákonem zajištěna přiměřená ochrana pověsti jednotlivců; nesmějí tak však činit způsobem, který by nepřiměřeně bránil sdělovacím prostředkům plnit jejich úlohu „veřejného hlídacího psa“ (Atamanchuk proti Rusku, 2020, § 66 a § 70).

Soud proto vypracoval hlavní zásady, jak dosáhnout správné rovnováhy mezi příslušnými soupeřícími právy a zájmy. Článku 8 a/nebo 10 se lze dovolávat v závislosti tom, kdo je stěžovatelem, a na obsahu stížnosti. Toto klíčové téma se zaměřuje na případy předložené Soudu podle článku 8,  podle článků 8 i 10 (pokud je to relevantní) a podle některých dalších článků (detto).

Zásady vyplývající ze současné judikatury

Sledování komunikace:

Domovní prohlídka/prohlídka pracoviště novináře: zajištění materiálů novináře:

  • Judikatura týkající se povinnosti chránit obydlí (Ernst a ostatní proti Belgii, 2003, § 110) a kancelář (Ernst a ostatní proti Belgii, 2003, § 110 – porušení článků 8 a 10; Saint-Paul Luxembourg S.A. proti Lucembursku, 2013, § 39 – porušení článků 8 a 10) byla vztažena i na novináře.
  • Prohlídky provedené v kanceláři novinářova advokáta mohou být v rozporu s článkem 8 a mají rovněž vliv na práva novináře podle článku 10 Úmluvy (Roemen a Schmit proti Lucembursku, 2003, § 71 – porušení článků 8 a 10).
  • U každé prohlídky, při které dojde k zajištění zařízení pro ukládání dat patřících novináři, vyvstává otázka svobody projevu novináře (včetně ochrany zdroje) a přístup k informacím v nich obsaženým musí být chráněn dostatečnými a přiměřenými zárukami proti zneužití (Nagla proti Lotyšsku, 2013, § 101 – porušení článku 10, samostatné posouzení podle článku 8 nebylo shledáno nezbytným).
  • Zajištění komunikačních dat novináře musí být odůvodněno naléhavým požadavkem ve veřejném zájmu: životně důležitým zájmem na získání těchto dat; je třeba zkoumat, zda existují přiměřená alternativní opatření k získání požadovaných informací a oprávněný zájem na zveřejnění, který jasně převažuje nad veřejným zájmem na nezveřejnění (Sedletska proti Ukrajině, 2021, § 70 – porušení článku 10).
  • Režimy hromadného odposlechu mohou mít dopad na důvěrné novinářské materiály podle článku 10. V tomto ohledu Soud rozlišuje mezi úmyslným přístupem k těmto materiálům, například prostřednictvím záměrného použití silného selektoru spojeného s novinářem nebo v případech, kdy existuje vysoká pravděpodobnost, že takový materiál bude vybrán ke zkoumání v důsledku použití takových selektorů, a neúmyslným přístupem jako „vedlejším úlovkem“ takové operace (Big Brother Watch a ostatní proti Spojenému království [velký senát], 2021, § 447–450 – porušení článků 8 a 10). Pokud jde úmyslný přístup, je vzhledem k významnému stupni zásahu do novinářské komunikace, který je srovnatelný se zásahem při domovní prohlídce nebo prohlídce pracoviště novináře, vyžadována preventivní nezávislá kontrola: selektory nebo podmínky prohlídky musí být povoleny soudcem nebo jiným nezávislým a nestranným rozhodovacím orgánem, který je oprávněn určit, zda byly „odůvodněny naléhavým požadavkem na přístup veřejnosti“ (tamtéž, § 448). Pokud jde o neúmyslný přístup, musí vnitrostátní právní předpisy obsahovat důkladné záruky týkající se uchovávání, zkoumání, používání, dalšího předávání a ničení důvěrných materiálů. Jakmile se ukáže, že sdělení nebo údaje obsahují důvěrný novinářský materiál, je navíc třeba, aby jejich další uchovávání a zkoumání bylo možné pouze tehdy, pokud je povolí soudce nebo jiný nezávislý a nestranný rozhodovací orgán, který má pravomoc rozhodnout, zda je další uchovávání a zkoumání „odůvodněno naléhavým požadavkem veřejného zájmu“ (tamtéž, § 449–450 a 458).

Investigativní žurnalistika a povinnosti státu:

  • Khadija Ismayilova proti Ázerbájdžánu, 2019: Zásah do soukromého života známé investigativní novinářky (včetně šíření tajně natočených videí na internetu), ke kterému údajně došlo v souvislosti s její velmi kritickou novinářskou činností, a závažné vady ve způsobu, jakým orgány věc vyšetřovaly. Stížnost posuzovaná z hlediska pozitivních závazků státu podle článku 8: viz § 113–114. Důležité je prošetřit, zda šíření videa souviselo s profesní činností stěžovatelky a kdo jej pořídil. Závažné činy a urážka lidské důstojnosti vůči novinářce: § 116.
  • Konkrétní soukromé informace získané během vyšetřování, na které odkazuje tisková zpráva prokuratury (článek 8, soukromý život). Orgány měly dbát na to, aby se stávající narušení soukromí stěžovatelky ještě více neprohloubilo (§ 148).
  • Trestné činy spáchané vůči stěžovatelce, které zjevně souvisely s její novinářskou činností a na které byly orgány upozorněny. Článek 10. Situace „v rozporu s duchem prostředí chránícího žurnalistiku“ (§ 165) a nesplnění pozitivního závazku státu chránit stěžovatelku při výkonu její svobody projevu.

Vyvažování práva na soukromý život a svobody projevu:

  • Práva podle článků 8 a 10 si v zásadě zaslouží stejnou úctu. Soud shledal, že výsledek stížnosti by teoreticky neměl záviset na tom, zda ji podala osoba, které se článek týkal (článek 8), nebo vydavatel (článek 10) (von Hannover proti Německu (č. 2) [velký senát], 2012, § 106 – neporušení článku 8). Ke shrnutí obecných zásad týkajících se vyvažování článků 8 a 10 viz tamtéž, § 95–113.
  • Je třeba zásadně rozlišovat mezi informováním o skutečnostech, a to i kontroverzních, které mohou přispět k diskusi v demokratické společnosti a týkají se politiků při výkonu jejich funkcí, kde tisk plní svou zásadní roli „hlídacího psa“ demokracie, na jedné straně, a informováním o podrobnostech ze soukromého života jednotlivce, který nemusí nutně vykonávat úřední oficiální funkce a kde tisk takovou roli neplní, na straně druhé (von Hannover proti Německu, 2004, § 63 – porušení článku 8; von Hannover proti Německu (č. 2) [velký senát], 2012, § 110 – neporušení článku 8).
  • Soud zdůraznil, že je důležité posoudit přínos snímků zveřejněných v tisku k diskusi v obecném veřejném zájmu, zejména pokud byly pořízeny tajně a stěžovatel není veřejnosti znám (Hájovský proti Slovensku, 2021, § 31, 43 a 49–50 – porušení článku 8).
  • S ohledem mimo jiné na odrazující účinek na svobodu projevu, který by to mohlo vyvolat, článek 8 nevyžaduje, aby byla osoba předem informována o zveřejnění intimních podrobností z jejího soukromého života (Mosley proti Spojenému království, 2012, § 132 – neporušení článku 8).
  • Zveřejnění vysoce osobních informací (včetně zdravotních) o obviněné osobě novinářem vyžaduje nejvyšší úroveň ochrany podle článku 8; to je obzvlášť důležité, pokud obviněný není veřejně známou osobou (Bédat proti Švýcarsku [velký senát], 2016, § 76 – neporušení článku 10).
  • V některých případech u daného tvrzení s ohledem na jeho povahu a rozsah nevyvstává otázka podle článku 8, ale týká se pouze článku 10 a jeho omezení; Soud proto nemusí k vyvažování přistoupit (Magyar Helsinki Bizottság proti Maďarsku [velký senát], 2016 , § 196; viz též Lingens proti Rakousku, § 38; Centrum pro demokracii a právní stát proti Ukrajině, 2020, § 116).

Hlídací psi na internetu a článek 8:

  • Riziko újmy, kterou pro výkon a požívání lidských práv a svobod, zejména práva na respektování soukromého života, představuje obsah a komunikace na internetu, je jistě vyšší než riziko, které představuje tisk (Węgrzynowski a Smolczewski proti Polsku, 2013, § 58 – neporušení článku 8).
  • V případě stížností týkajících se odstranění materiálů zveřejněných na internetu může vyvažování soupeřících zájmů vést k různým výsledkům v závislosti na tom, zda žádost o odstranění byla podána proti subjektu, který informace původně zveřejnil (a jehož činnost je obecně jádrem toho, co má svoboda projevu chránit), nebo proti internetovému vyhledávači (jehož hlavním zájmem není zveřejnit původní informace, ale usnadnit identifikaci všech dostupných informací o subjektu a vytvořit jeho profil) (M.L. a W.W. proti Německu, 2018, § 97 – neporušení článku 8).

Významné příklady

  • Von Hannover (č. 2) proti Německu [velký senát], 2012: Odmítnutí vnitrostátních soudů vydat soudní zákaz dalšího zveřejňování fotografie slavného páru pořízené bez jejich vědomí (neporušení článku 8);
  • Roman Zakharov proti Rusku [velký senát], 2015: Nedostatky v právním rámci upravujícím tajné sledování mobilní telefonní komunikace (porušení článku 8);
  • Roemen a Schmit proti Lucembursku, 2003: Domovní prohlídka a prohlídka kanceláře novináře za účelem zjištění zdrojů, prohlídka kanceláře advokátky a zajištění dopisu (porušení článků 8 a 10);
  • Ernst a ostatní proti Belgii, 2003: Prohlídka a zajištění v souvislosti s tiskem (porušení článku 8);
  • Weber a Saravia proti Německu (rozhodnutí), 2006: Strategické sledování telekomunikací, které zasahuje do svobody projevu novináře, ale nepředstavuje závažný zásah (nepřijatelnost podle článků 8 a 10);
  • Sdružení pro evropskou integraci a lidská práva a Ekimdzhiev proti Bulharsku, 2007: Nedostatečné záruky v právních předpisech umožňujících tajné sledování (porušení článku 8);
  • Liberty a ostatní proti Spojenému království, 2008: Odposlech vnější komunikace organizací hájících občanské svobody ministerstvem obrany na základě příkazu vydaného v rámci široké pravomoci uvážení (porušení článku 8);
  • Mosley proti Spojenému království, 2011: Neexistence zákonného požadavku, aby noviny informovaly osoby před zveřejněním podrobností o jejich soukromém životě (neporušení článku 8);
  • Telegraaf Media Nederland Landelijke Media B.V. a ostatní proti Nizozemsku, 2012: Sledování novinářů a příkaz k vydání dokumentů umožňujících identifikovat jejich zdroje (porušení článků 8 a 10);
  • Saint-Paul Luxembourg S.A. proti Lucembursku, 2013: Provedení prohlídky a zajištění věcí v novinách za účelem ověření totožnosti autora článku (porušení článků 8 a 10);
  • Węgrzynowski a Smolczewski proti Polsku, 2013: Odmítnutí soudu nařídit novinám odstranit z internetového archivu článek poškozující pověst stěžovatele (neporušení článku 8);
  • Szabó a Vissy proti Maďarsku, 2016: Absence dostatečných záruk proti zneužití v právních předpisech upravujících tajné sledování (porušení článku 8);
  • M.L. a W.W. proti Německu, 2018: Odmítnutí uložit sdělovacím prostředkům povinnost anonymizovat text v online archivu o trestném činu na žádost jeho pachatelů s ohledem na jejich blížící se propuštění (neporušení článku 8);
  • Khadija Ismayilova proti Ázerbájdžánu, 2019: Narušení soukromého života známé investigativní novinářky údajně spáchaný v souvislosti s její novinářskou činností (porušení článků 8 a 10);
  • Monica Macovei proti Rumunsku, 2020: Politička shledaná odpovědnou za pomluvu kvůli výrokům kolektivní povahy proti některým poslancům, o nichž tvrdila, že jsou zkorumpovaní (porušení článku 10);
  • Centrum för rättvisa proti Švédsku [velký senát], 2021: Existující nebo potenciální hromadný odposlech komunikace z mobilních telefonů a mobilního širokopásmového připojení prostřednictvím zpravodajských signálů (porušení článku 8 – hromadný odposlech komunikace a sdílení zpravodajských informací);
  • Big Brother Watch a ostatní proti Spojenému království [velký senát], 2021: Rozsah a závažnost režimů tajného sledování včetně hromadného odposlechu komunikací a sdílení zpravodajských informací (porušení článku 8 a článku 10 – režim hromadného odposlechu a získávání komunikačních údajů od poskytovatelů komunikačních služeb; neporušení článku 8 a článku 10 – získávání zpravodajských informací od cizích zpravodajských služeb);
  • Hájovský proti Slovensku, 2021: Vadné posouzení práva na soukromí stěžovatele vnitrostátními soudy poté, co noviny zveřejnily soukromé informace a nerozmazané snímky stěžovatele pořízené tajně a pod nepravdivou záminkou (porušení článku 8);
  • Milosavljević proti Srbsku (č. 2), 2021: Občanskoprávní rozsudek vydaný mimo jiné proti šéfredaktorovi časopisu za pomluvu ředitele státního podniku veřejných služeb (neporušení článku 10);
  • M.L. proti Slovensku, 2021: Zamítnutí žaloby proti bulvárním novinám, které zveřejnily neověřené nevkusné výroky o knězi odsouzeném za sexuální delikty a jeho fotografie několik let po jeho smrti (porušení článku 8).

Úloha hlídacího psa a ostatní články úmluvy

Opatření, která omezují svobodu tisku a zhoršují schopnost nevládních organizací/tisku působit jako hlídací psi, budou velmi často posuzována podle článku 10 bez jakéhokoli odkazu na článek 8: v tomto klíčovém tématu jsou uváděny pouze hlavní případy. Tato omezující opatření lze posuzovat i podle jiných článků Úmluvy.

Viz například:

Článek 2:

V případech, kdy je obětí vraždy novinář, je nanejvýš důležité prověřit možnou souvislost trestného činu s jeho profesní činností (Mazepa a ostatní proti Rusku, 2018, § 73; viz též Adalı proti Turecku, 2005, § 231 a Huseynova proti Ázerbájdžánu, 2017, § 115). Vyšetřování motivů takového trestného činu vyžaduje zvláštní pečlivost, neboť vražda novináře by mohla odrazovat další novináře v zemi od jejich činnosti (Huseynova proti Ázerbájdžánu, 2017, § 115).

Identita oběti jako novináře je významná i z hlediska hmotněprávní části článku 2 při určování, zda orgány v té době věděly nebo měly vědět o existenci skutečného a bezprostředního ohrožení života, a zda tedy nesplnily svůj pozitivní závazek ochrany. Soud zohlednil, že orgány by si měly být vědomy zranitelného postavení novináře, který se zabýval politicky citlivými tématy (Gongadze proti Ukrajině, 2005, § 168). K porušení článku 2 v jeho hmotněprávní části dojde rovněž tehdy, pokud orgány státu nepřijmou nezbytná opatření na ochranu života novináře po hrozbách zavražděním (Dink proti Turecku, 2010, § 74) nebo v případě nebezpečí, které vzniklo v rámci koordinované kampaně proti osobám podílejícím se na vydávání a distribuci konkrétních novin (Kılıç proti Turecku, 2000, § 66, 76; srov. naproti tomu Tepe proti Turecku, 2003, § 173–174; k procesní části viz též Yaşa proti Turecku, 1998, § 106–107).

  • Yaşa proti Turecku, 1998, § 106–107: Neúčinné vyšetřování smrti novináře (porušení článku 2 v jeho procesní části).
  • Kılıç proti Turecku, 2000: Nepřijetí nezbytných opatření na ochranu práva na život novináře orgány státu během koordinované kampaně proti osobám podílejícím se na vydávání a distribuci konkrétních novin (§ 66, § 76: porušení článku 2 v jeho hmotněprávní části); neprošetření možného napadení stěžovatele kvůli jeho práci novináře a absence účinného vyšetřování (§ 82–83: porušení článku 2 v jeho procesní části).
  • Tepe proti Turecku, 2003: Nedostatek podkladů pro závěr, že novinář byl unesen a zabit státním zástupcem nebo osobou jednající jménem orgánů státu, ačkoli stěžovatelův syn pracující pro prokurdské noviny svědčil ve prospěch stěžovatelových tvrzení (§ 173–174: neporušení článku 2 v jeho hmotněprávní části); nedostatečné a neúčinné vyšetřování (§ 178–181: porušení článku 2 v jeho procesní části).
  • Adalı proti Turecku, 2005: Vražda novináře neznámými pachateli; nedostatečné a neúčinné vyšetřování (§ 226–232) a nedostatečné prošetření, zda vražda byla motivována novinářskou prací nebo s ní souvisela (§ 231) (porušení článku 2 v jeho procesní části).
  • Gongadze proti Ukrajině, 2005: Smrt politického novináře, údajně v důsledku násilného zmizení a selhání orgánů při ochraně jeho života (§ 167–170: porušení článku 2 v jeho hmotněprávní části); a absence účinného vyšetřování (§ 178–179: porušení článku 2 v jeho procesní části).
  • Dink proti Turecku, 2010: Nedostatečná ochrana života novináře  v návaznosti na výhrůžky smrtí (§ 74) a nedostatečně účinné vyšetřování (§ 82–91: porušení článku 2 v jeho hmotněprávní a procesní části).
  • Huseynova proti Ázerbájdžánu, 2017, § 110–116: Neúčinné vyšetřování vraždy novináře kritického vůči vládě, nedostatečné vyšetření, zda zabití manžela stěžovatelky souviselo s jeho novinářskou činností (porušení článku 2 v jeho procesní části).
  • Mazepa a ostatní proti Rusku, 2018, § 73–78, 82: Nedostatečné a zdlouhavé vyšetřování nájemné vraždy investigativní novinářky (porušení článku 2 v jeho procesní části).

Článek 3:

Při posuzování toho, zda bylo použití síly proti stěžovateli během demonstrace nezbytné, Soud zohlednil úlohu stěžovatele, který měl na sobě viditelně novinářskou vestu, jako novináře podávajícího zprávy o demonstraci (Rizvanov proti Ázerbájdžánu, 2012, § 50–51, § 58–60).

Stejně jako v případě článku 2 (viz výše) jsou orgány státu podle procesní části článku 3 povinny přijmout odpovídající opatření k prošetření možnosti, že špatné zacházení mohlo souviset s činností stěžovatele jako novináře (Uzeyir Jafarov proti Ázerbájdžánu, 2015, § 52).

  • Najafli proti Ázerbájdžánu, 2012, § 38–40, § 49–55: Špatné zacházení ze strany policie s novinářem, který se snažil informovat o věci veřejného zájmu (porušení článku 3 v jeho hmotněprávní a procesní části).
  • Uzeyir Jafarov proti Ázerbájdžánu, 2015, § 49–52: Násilný fyzický útok na novináře (porušení článku 3 v jeho procesní části).
  • Emin Huseynov proti Ázerbájdžánu, 2015, § 65–66, § 74–75: Špatné zacházení policie s novinářem zadrženým na shromáždění (porušení článku 3 v jeho hmotněprávní a procesní části; viz též porušení čl. 5 odst. 1 a článku 11).

 Články 5 a 18:

Shrnutí obecných zásad

Další odkazy

Tiskové přehledy:

Rada Evropy:

Evropská unie:

Organizace spojených národů:

KLÍČOVÉ ODKAZY NA JUDIKATURU

Zásadní případy:

Další případy podle článku 8:

Další případy týkající se vyvažování článků 8 a 10:

Úloha hlídacích psů a ostatní články:

Článek 2:

  • Yaşa proti Turecku, č. 22495/93, 2. září 1998 (neporušení článku 2 v jeho hmotněprávní části; porušení článku 2 v jeho procesní části);
  • Kılıç proti Turecku, č. 22492/93, ESLP 2000-III (porušení článku 2 v jeho hmotněprávní a procesní části);
  • Tepe proti Turecku, č. 27244/95, 9. května 2003 (neporušení článku 2 v jeho hmotněprávní části; porušení článku 2 v jeho procesní části);
  • Adalı proti Turecku, č. 38187/97, 31. března 2005 (neporušení článku 2 v jeho hmotněprávní části; porušení článku 2 v jeho procesní části);
  • Gongadze proti Ukrajině, č. 34056/02, 8. listopadu 2005 (porušení článku 2 v jeho hmotněprávní a procesní části);
  • Dink proti Turecku, č. 2668/07 a 4 další, 14. září 2010 (porušení článku 2 v jeho hmotněprávní a procesní části);
  • Huseynova proti Ázerbájdžánu, č. 10653/10, 13. dubna 2017 (neporušení článku 2 v jeho hmotněprávní části; porušení článku 2 v jeho procesní části);
  • Mazepa a ostatní proti Rusku, č. 15086/07, 17. července 2018 (porušení článku 2 v jeho procesní části).

Článek 3:

Ostatní:

[1] Vypracováno kanceláří Soudu. Pro Soud není závazné. 
Původní text je použit se souhlasem Rady Evropy (Sekce pro vztahy s veřejností a publikaci) a Evropského soudu pro lidská práva (Oddělení správy znalostí). Tento překlad byl zveřejněn na základě dohody s Radou Evropy a Evropským soudem pro lidská práva a je výhradní odpovědností Ministerstva spravedlnosti České republiky.