Rovnost žen a mužů

KLÍČOVÉ TÉMA^[1] 

Článek 14
Rovnost žen a mužů

(Naposledy aktualizováno: 31/08/2025)

Úvod

Podpora rovnosti žen a mužů je dnes jedním z hlavních cílů členských států Rady Evropy (Konstantin Markin proti Rusku [velký senát], 2012, § 127, CZE a Jurčić proti Chorvatsku, 2021, § 65, CZE). Zásada rovnosti žen a mužů má svůj primární základ v článku 14 Úmluvy, a to v zákazu diskriminace z důvodu pohlaví. 

Stručně o povinnostech státu (povinnost chránit)

Odlišné zacházení představující diskriminaci:

• Obecně platí, že je třeba předložit velmi závažné důvody, aby bylo možné odlišné zacházení na základě pohlaví považovat za slučitelné s Úmluvou (Abdulaziz, Cabales a Balkandali proti Spojenému království, 1985, § 78; Burghartz proti Švýcarsku, 1994, § 27; Schuler-Zgraggen proti Švýcarsku, 1993, § 67; Konstantin Markin proti Rusku [velký senát], 2012, § 127, CZE; J.D. a A. proti Spojenému království, 2019, § 89, CZE; Napotnik proti Rumunsku, 2020, § 75, CZE; Jurčić proti Chorvatsku, 2021, § 65, CZE).
• Odlišné zacházení z důvodu těhotenství je přímou diskriminací z důvodu pohlaví, pokud není odůvodněné (Napotnik proti Rumunsku, 2020, § 77, CZE; Jurčić proti Chorvatsku, 2021, § 69, CZE).
• Soud použil test „zjevné neopodstatněnosti“ v souvislosti s článkem 14 ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1 pouze na okolnosti, kdy údajný rozdíl v zacházení vyplýval z přechodného opatření, jehož cílem bylo napravit historickou nerovnost (Stec a ostatní proti Spojenému království [velký senát], 2006, § 61-66, CZE; Runkee a White proti Spojenému království, 2007, § 40-41; a British Gurkha Welfare Society a ostatní proti Spojenému království, 2016, § 81).
• Odkazy na tradice, obecné předpoklady, převládající společenské postoje nebo finanční zájmy v určité zemi nejsou dostatečným odůvodněním odlišného zacházení z důvodu pohlaví (Konstantin Markin proti Rusku [velký senát], 2012, § 127, CZE; Ünal Tekeli proti Turecku, 2004, § 63; Jurčić proti Chorvatsku, 2021, §§ 73 a 84, CZE; León Madrid proti Španělsku, 2021, § 66; Beeler proti Švýcarsku [velký senát], 2022, § 110, CZE; Nurcan Bayraktar proti Turecku, 2023, § 74; I.C. proti Moldavsku, 2025).
• Stereotypní chápání rodiny jako rodiny, která má nutně dva právoplatné rodiče, nelze považovat za dostatečné odůvodnění odlišného zacházení (Yocheva a Ganeva proti Bulharsku, 2021, § 116). 

Pozitivní opatření:

• Pokud se stát nepokusí o nápravu nerovnosti prostřednictvím odlišného zacházení, může to za určitých okolností samo o sobě představovat porušení článku 14 (Stec a ostatní proti Spojenému království [velký senát], 2006, § 51, CZE).
• V důsledku toho je odlišné zacházení s muži a ženami přijatelné, pokud má podobu pozitivního opatření, jehož cílem je náprava faktických nerovností mezi oběma pohlavími (Stec a ostatní proti Spojenému království [velký senát], 2006, § 61, CZE; Andrle proti České republice, 2011, § 60, CZE).
• Opatření zaměřená na nápravu znevýhodněného postavení žen ve společnosti mohou být z tohoto důvodu i nadále rozumně a objektivně odůvodněna, dokud společenské a hospodářské změny neodstraní potřebu zvláštního zacházení se ženami (Stec a ostatní proti Spojenému království [velký senát], 2006, § 66, CZE; Andrle proti České republice, 2011, § 60, CZE).

Pozitivní povinnosti v případech domácího násilí:

• Domácí násilí je formou genderově podmíněného násilí, které je jednou z  forem diskriminace žen (Opuz proti Turecku, 2009, § 184–191; Halime Kılıç proti Turecku, 2016, § 113; M.G. proti Turecku, 2016, § 115, CZE).
• Pokud stát nechrání ženy před domácím násilím, může tím porušit jejich právo na stejnou právní ochranu, i když takové jednání není úmyslné (Talpis proti Itálii, 2017, § 141; Opuz proti Turecku, 2009, § 191; Eremia proti Moldavsku, 2013, § 85, CZE; T.M. a C.M. proti Moldavsku, 2014, § 57, CZE).
• Porušení povinnosti přijmout právní předpisy pro boj proti domácímu násilí vedlo Soud k závěru, že došlo k porušení článku 14 Úmluvy (Volodina proti Rusku, 2019, CZE a klíčové téma domácí násilí, CZE).

Významné příklady

Odlišné zacházení představující diskriminaci:

• Stec a ostatní proti Spojenému království [velký senát], 2006, CZE; Moraru a Marin proti Rumunsku, 2022, a Andrle proti České republice, 2011, CZE: odlišné zacházení s muži a ženami, pokud jde o důchody;
• Konstantin Markin proti Rusku [velký senát], 2012, CZE: odlišné zacházení s vojenským personálem mužského a ženského pohlaví, pokud jde o rodičovskou dovolenou;
• Khamtokhu a Aksenchik proti Rusku [velký senát], 2017: nemožnost uložit ženě trest odnětí svobody na doživotí;
• Abdulaziz, Cabales a Balkandali proti Spojenému království, 1985: odlišné zacházení s muži a ženami trvale usazenými v hostitelské zemi, pokud jde o sloučení rodiny;
• Willis proti Spojenému království, 2002; Beeler proti Švýcarsku [velký senát], 2022, CZE: nedostupnost vdovských důchodů pro vdovce;
• Ünal Tekeli proti Turecku, 2004: nemožnost, aby vdaná žena používala v úředních dokumentech pouze své dívčí jméno;
• Zarb Adami proti Maltě, 2006, CZE: zanedbatelné procento žen, které byly vyzvány zasednout v porotě, ve srovnání s muži;
• García Mateos proti Španělsku, 2013, CZE: nevykonání rozsudku, kterým byla uznána diskriminace pracující matky z důvodu pohlaví (s ohledem na její právo na zkrácenou pracovní dobu, aby se mohla starat o svého syna);
• Emel Boyraz proti Turecku, 2014, CZE: propuštění ženy z místa bezpečnostního pracovníka;
• Di Trizio proti Švýcarsku, 2016: použití metody výpočtu dávek v invaliditě, která diskriminuje ženy;
• Carvalho Pinto de Sousa Morais proti Portugalsku, 2017, CZE: snížení náhrady škody vnitrostátním soudem z důvodu pohlaví a věku žalobce;
• Alexandru Enache proti Rumunsku, 2017, CZE: odklad výkonu trestu odnětí svobody pro matky, nikoliv však pro otce malých dětí;
• Jurčić proti Chorvatsku, 2021, CZE: nepřiznání nemocenské dávky těhotné ženě, která podstoupila umělé oplodnění těsně před nástupem do nového zaměstnání;
• Yocheva a Ganeva proti Bulharsku, 2021: nepřiznání příspěvku pro pozůstalé svobodné matce nezletilých dětí, jejichž otec není znám;
• Gruba a ostatní proti Rusku, 2021, CZE: odlišné zacházení s policisty a policistkami, pokud jde o nárok na rodičovskou dovolenou;
• X proti Polsku, 2021, CZE: odmítnutí svěřit dítě do péče matky z důvodu jejího vztahu s jinou ženou a absence „mužského vzoru“ ve výchově dítěte;
• León Madrid proti Španělsku, 2021: pořadí příjmení, kdy v případě neshody rodičů následuje po příjmení po otci automaticky příjmení po matce;
• Tapayeva a ostatní proti Rusku, 2021: nevrácení dětí unesených tchánem vdově v důsledku regionálních genderových stereotypů a panujících zvyklostí spočívajících v přednosti mužské linie v rodině;
• Dimici proti Turecku, 2022: nemožnost ženy získat příjmy ze soukromé dobročinné nadace na základě právního dokumentu z osmanské éry ze 16. století, který vyhrazuje příjmy pro mužské potomky zakladatele.

Rovnost žen a mužů podle ostatních článků Úmluvy

Bez ohledu na to, zda Soud považuje za nutné posoudit případ podle článku 14, mohou vyvstat otázky rovnosti žen a mužů na základě mnoha hmotněprávních ustanovení Úmluvy.

Článek 2    

• Halime Kılıç proti Turecku, 2016; Tërshana proti Albánii, 2020, CZE; Kurt proti Rakousku [velký senát], 2021, CZE; Tkhelidze proti Gruzii, 2021: případy domácího násilí.

Článek 3   

• P. a S. proti Polsku, 2012, CZE: umělé přerušení těhotenství;
• N. proti Švédsku, 2010: riziko špatného zacházení v případě vyhoštění;
• V.C. proti Slovensku, 2011, CZE: nucená sterilizace;
• E.B. proti Rumunsku, 2019; B.V. proti Belgii, 2017: znásilnění a pohlavní zneužívání;
• Buturugă proti Rumunsku, 2020, CZE: kybernetická šikana v souvislosti s domácím násilím.

Článek 4    

• C.N. a V. proti Francii, 2012, CZE; Rantsev proti Kypru a Rusku, 2010: nucená práce v domácnosti a obchodování s lidmi za sexuálním účelem;
• S.M. proti Chorvatsku [velký senát], 2020, CZE: nucená prostituce.

Článek 8     

• A, B a C proti Irsku [velký senát], 2010; P. a S. proti Polsku, 2012, CZE: umělé přerušení těhotenství;
• V.C. proti Slovensku, 2011, CZE: nucená sterilizace;
• Dubská a Krejzová proti České republice [velký senát], 2016, CZE: domácí porody;
•  J.L. proti Itálii, 2021, CZE: sexuální útok;
• C. proti Rumunsku, 2022, CZE: sexuální obtěžování na pracovišti.

Článek 9    

• S.A.S. proti Francie [velký senát], 2014, CZE: oblečení značící příslušnost k náboženství.

Článek 10        

• Bouton proti Francii, 2022, CZE: odsouzení feministické aktivistky za obnažování intimních míst v kostele během „představení“ na protest proti postoji katolické církve k umělému přerušení těhotenství.

Ostatní odkazy

Ostatní klíčová témata:

• Domácí násilí (článek 2),CZE

Ostatní:

• Oddělení Rady Evropy pro rovnost žen a mužů
• Evropský výbor pro sociální práva (rovné odměňování žen)
• Handbook on European non-discrimination law („Příručka o evropském nediskriminačním právu“), vydání z roku 2018 vydané Soudem a Agenturou Evropské unie pro základní práva (FRA)

KLÍČOVÉ ODKAZY NA JUDIKATURU

Zásadní případy:

• Abdulaziz, Cabales a Balkandali proti Spojenému království, č. 9214/80, 9473/81 a 9474/81, 28. května 1985 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
• Willis proti Spojenému království, č. 36042/97, 11. června 2002 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1, pokud jde o vdovský důchod a vdovský mateřský příspěvek);
• Ünal Tekeli proti Turecku, č. 29865/96, 16. listopadu 2004 (výňatky) (porušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
• Stec a ostatní proti Spojenému království [velký senát], č. 65731/01 a 65900/01, 12. dubna 2006 (neporušení článku 14 ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1);
  CZE
• Zarb Adami proti Maltě, č. 17209/02, 20. června 2006 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 4 odst. 3 písm. d)););
  CZE
• Stoica proti Rumunsku, č. 42722/02, 4. března 2008 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 3);
• Opuz proti Turecku, č. 33401/02, 9. června 2009 (porušení článků  14 ve spojení s články 2 a 3);
• Konstantin Markin proti Rusku [velký senát], č. 30078/06, 22. března 2012  (výňatky) (porušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
• Khamtokhu a Aksenchik proti Rusku [velký senát], č. 60367/08 a 961/11, 24. ledna 2017 (neporušení článku 14 ve spojení s článkem 5);
• Carvalho Pinto de Sousa Morais proti Portugalsku, č. 17484/15, 25. července 2017 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
  CZE
• Jurčić proti Chorvatsku, č. 54711/15, 4. února 2021 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1).
  CZE

Ostatní případy podle článku 14:

• Schuler-Zgraggen proti Švýcarsku, č. 14518/89, 24. června 1993 (porušení článku 14 ve spojení s čl. článkem 6 odst. 1);
• Burghartz proti Švýcarsku, č. 16213/90, 22. února 1994 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
• Runkee a White proti Spojenému království, 42949/98 a 53134/99, 10. května 2007 (neporušení článku 14 ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1 v souvislosti s nepřiznáním vdovského důchodu; porušení článku 14 ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1 týkající se nepřiznání vdovské dávky);
• Andrle proti České republice, č. 6268/08, 17. února 2011, CZE (neporušení článku 14 ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1);
• García Mateos proti Španělsku, č. 38285/09, 19. února 2013, CZE (porušení čl. 6 odst. 1 ve spojení s článkem 14);
• Eremia proti Moldavsku, č. 3564/11, 28. května 2013 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 3);
  CZE
• T.M. a C.M. proti Moldavsu, č. 26608/11, 28. ledna 2014 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 3);
• Emel Boyraz proti Turecku, č. 61960/08, 2. prosince 2014 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
  CZE
• Di Trizio proti Švýcarsku, č. 7186/09, 2. února 2016 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
• M.G. proti Turecku, č. 646/10, 22. března 2016 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 3);
  CZE
• Halime Kılıç proti Turecku, č. 63034/11, 28. června 2016 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 2);
• British Gurkha Welfare Society a ostatní proti Spojenému království, č. 44818/11, 15. září 2016 (neporušení článku 14 ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1);
• Talpis proti Itálii, č. 41237/14, 2. března 2017 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 2);
• Alexandru Enache proti Rumunsku, č. 16986/12, 3. října 2017 (neporušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
  CZE
• Volodina proti Rusku, č. 41261/17, 9. července 2019 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 3);
  CZE
• J.D. a A. proti Spojenému království, č. 32949/17 a 34614/17, 24. října 2019 (neporušení článku 14 ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1 ve vztahu k první stěžovatelce; porušení článku 14 ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1 ve vztahu k druhé stěžovatelce);
  CZE
• Napotnik proti Rumunsku, č. 33139/13, 20. října 2020 (neporušení článku 1 Protokolu č. 12);
  CZE
• Yocheva a Ganeva proti Bulharsku, č. 18592/15 a 43863/15, 11. května 2021 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
• Gruba a ostatní proti Rusku, č. 66180/09 a 3 ostatní, 6. července 2021 (porušení článku 14  ve spojení s článkem 8);
  CZE
• X proti Polsku, č. 20741/10, 16. září 2021 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
  CZE
• León Madrid proti Španělsku, č. 30306/13, 26. října 2021 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
• Tapayeva a ostatní proti Rusku, č. 24757/18, 23. listopadu 2021 (porušení článku 8 a článku 14 ve spojení s článkem 8);
• Dimici proti Turecku, č. 70133/16, 5. července 2022 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 1 Protokolu č. 1);
• Beeler proti Švýcarsku [velký senát], č. 78630/12, 11. října 2022 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
  CZE
• Moraru a Marin proti Rumunsku, č. 53282/18 a 31428/20, 20. prosince 2022 (porušení článku 1 Protokolu č. 12);
• Nurcan Bayraktar proti Turecku, č. 27094/20, 27. června 2023 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 12);
• B.T. proti Rusku, č. 15284/19, 19. března 2024 (porušení článku 14 ve spojení s článkem 8);
• I.C. proti Moldavsku, č. 36436/22, 27. února 2025 (porušení článku 14 ve spojení s články 3, 4 a 8).

[1]  Vypracováno kanceláří Soudu za přispění Oddělení pro rovnost žen a mužů (GŘ II) Rady Evropy. Pro Soud není závazné.

Původní text je použit se souhlasem Rady Evropy a Evropského soudu pro lidská práva. Tento překlad, včetně doplnění odkazů na české překlady rozhodnutí nebo jejich shrnutí, byl pořízen Ministerstvem spravedlnosti České republiky na základě dohody s Radou Evropy a Evropským soudem pro lidská práva a je výhradní odpovědností Ministerstva spravedlnosti České republiky.