KLÍČOVÉ TÉMA[1] 

Článek 2
Sebevražda

(Naposledy aktualizováno: 31/08/2025)

Úvod

Osoby zbavené svobody a rovněž osoby vykonávající povinnou vojenskou službu jsou pod výlučnou kontrolou orgánů, které jsou proto povinny je chránit, a to i před sebepoškozováním (Keenan proti Spojenému království, 2001, § 91, CZE a Mosendz proti Ukrajině, 2013, § 92).

Osoby s mentálním postižením jsou považovány za obzvlášť zranitelnou skupinu, která potřebuje ochranu před sebepoškozováním (Renolde proti Francii, 2008, § 84, CZE).

Stručně o povinnostech státu

Hmotněprávní část článku 2:

Hlavní povinností států v souvislosti se sebevraždou je:

  • přijmout prevenční operativní opatření na ochranu jednotlivce před ním samotným (Renolde proti Francii, 2008, § 81, CZE a Fernandes de Oliveira proti Portugalsku [velký senát], 2018, § 103, CZE).
    Test: Pozitivní povinnost vzniká, pokud orgány věděly nebo měly vědět, že u osoby existuje skutečné a bezprostřední riziko, že spáchá sebevraždu. Pokud Soud zjistí, že orgány o tomto riziku věděly nebo musely vědět, zkoumá, zda orgány učinily vše, co od nich bylo možné rozumně očekávat, pro zabránění zhmotnění tohoto rizika. Soud tedy posuzuje, zda s ohledem na všechny okolnosti dané věci bylo dané riziko skutečné a bezprostřední (Fernandes de Oliveira proti Portugalsku [velký senát], 2018, § 110, CZE).

Za určitých okolností mohou mít státy odlišnou, i když související, pozitivní povinnost:

Procesní část článku 2:

Významné příklady

Povinnost přijmout prevenční operativní opatření na ochranu života v souvislosti se sebepoškozováním, zejména sebevraždou, vzniká v několika souvislostech:

Sebevražda v souvislosti se zbavením svobody:

  • Keenan proti Spojenému království, 2001, CZE – první věc, kdy Soud zkoumal rozsah povinností státu v souvislosti se sebevraždou (§ 90);
  • Renolde proti Francii, 2008, CZE – první věc, kdy Soud shledal porušení hmotněprávní části článku 2 v souvislosti se zbavením svobody (§ 110);
  • Jeanty proti Belgii, 2020 – Soud shledal, že článek 2 se uplatní i v případě, že jednotlivec přežil své pokusy o sebevraždu a neutrpěl život ohrožující zranění (§ 58–63);
  • Lapshin proti Ázerbájdžánu, 2021 – věc, kdy Soud s ohledem na okolnosti případu, zejména na opomenutí a nesrovnalosti ve vyšetřování, odmítl tvrzení vlády, že se stěžovatel ve vězení pokusil o sebevraždu (§ 110–119; viz též Vardanyan a Khalafyan proti Arménii, 2022, § 96);
  • Haugen proti Norsku, 2024, CZE – Soud shledal závažné nedostatky v posouzení zdravotního stavu přímé oběti (nedostatečné posouzení rizika, nedostatečná koordinace jeho lékařské péče navzdory dříve diagnostikovaným duševním poruchám a opakovaným sebevražedným myšlenkám) a zmírnění rizika sebevraždy, zejména po jeho převozu z psychiatrické nemocnice do běžné vězeňské jednotky, kde již neměl k dispozici posílenou péči a dohled a kde si o dva dny později vzal život (§ 138–154);
  • Petrosyan proti Arménii, 2025 – selhání ze strany žalovaného státu účinně převzít odpovědnost za smrt syna stěžovatele (trpícího duševními problémy) ve vazbě, v jehož kontextu již nebylo potřebné přezkoumávat, zda státní orgány splnily svůj pozitivní závazek chránit právo syna na život (§ 159–160).

Sebevražda v souvislosti s vojenskou službou:

Sebevražda v souvislosti s psychiatrickou péčí:

  • Fernandes de Oliveira proti Portugalsku [velký senát], 2018, CZE – Soud objasnil obsah pozitivních povinností státu, pokud jde o péči o psychiatrické pacienty ohrožené sebevraždou v léčebně (§ 102–114);
  • Hiller proti Rakousku, 2016, CZE – Soud přikládal zvláštní význam vývoji mezinárodního práva, které upřednostňuje co největší osobní svobodu osob s mentálním postižením s cílem usnadnit jejich začlenění do společnosti (§ 54);

Ostatní:

  • Mikayil Mammadov proti Ázerbájdžánu, 2009 – Soud zkoumal rozsah povinnosti státu v situaci, kdy jednotlivec vyhrožuje, že si vezme život před zraky činitelů států (§ 115);
  • Edzgveradze proti Gruzii, 2022 – Soud shledal, že povinnost provést vyšetřování vznikla, pokud osoba spáchala sebevraždu den poté, co byla vyslýchána jako svědek policií na policejní stanici, kde byla údajně vystavena fyzickému a slovnímu násilí (§ 38).

Shrnutí obecných zásad

KLÍČOVÉ ODKAZY NA JUDIKATURU

Zásadní případy:

Další případy podle článku 2:

  • Younger proti Spojenému království (rozhodnutí), č. 57420/00, 7. ledna 2003 (sebevražda v policejní vazbě: články 2 a 13: nepřijatelnost – zjevná neopodstatněnost);
  • Trubnikov proti Rusku, č. 49790/99, 5. července 2005 (neporušení článku 2 (hmotněprávní), porušení článku 2 (procesní), Rusko nesplnilo svou povinnost podle čl. 38 odst. 1);
  • Ataman proti Turecku, č. 46252/99, 27. dubna 2006 (sebevražda v policejní vazbě: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní) a článku 13, nevyvolává samostatnou otázku podle článku 8);
  • Taïs proti Francii, č. 39922/03, 1. června 2006 (sebevražda v policejní vazbě: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní), nevyvolává samostatnou otázku podle článku 3);
  • Kontrová proti Slovensku, č. 7510/04, 31. května 2007 (sebevražda otce po zastřelení dvou dětí: porušení článků 2 a 13); 
    CZE
  • Renolde proti Francii, č. 5608/05, 16. října 2008 (výňatky) (sebevražda ve vězení: porušení článků 2 a 3); 
    CZE
  • Abdullah Yılmaz proti Turecku, č. 21899/02, 17. června 2008 (sebevražda během vojenské služby po zneužívání ze strany nadřízeného: porušení článku 2);
  • Beker proti Turecku, č. 27866/03, 24. března 2009 (úmrtí během vojenské služby: porušení článku 2, nevyvolává samostatnou otázku podle článků 6 a 13);
  • Mikayil Mammadov proti Ázerbájdžánu, č. 4762/05, 17. prosince 2009 (sebevražda během vystěhování z obydlí: neporušení článku 2 (hmotněprávní), porušení článku 2 (procesní));
  • De Donder a De Clippel proti Belgii, č. 8595/06, 6. prosince 2011 (sebevražda v běžné vězeňské cele: porušení článku 2 (hmotněprávní), neporušení článku 2 (procesní), není třeba zkoumat článek 3; porušení čl. 5 odst. 1);
  • Eremiášová a Pechová proti České republice, č. 23944/04, 16. února 2012 (úmrtí v policejní vazbě: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní), nevyvolává samostatnou otázku podle článku 13); 
    CZE
  • Reynolds proti Spojenému království, č. 2694/08, 13. března 2012 (sebevražda v psychiatrické péči: porušení článku 13 ve spojení s článkem 2, nevyvolává samostatnou otázku podle článku 2);
  • Mosendz proti Ukrajině, č. 52013/08, 17. ledna 2013 (úmrtí během vojenské služby: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní) a článku 13, nevyvolává samostatnou otázku podle článku 3);
  • Keller proti Rusku, č. 26824/04, 17. října 2013 (úmrtí v policejní vazbě: porušení článku 2 (hmotněprávní), neporušení článku 2 (procesní), porušení článku 3 (procesní), neporušení článku 3 (hmotněprávní) a nevyvolává samostatnou otázku podle článku 13);
  • Perevedentsevy proti Rusku, č. 39583/05, 24. dubna 2014 (úmrtí během vojenské služby: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní), nevyvolává samostatnou otázku podle článku 13);
  • Hiller proti Rakousku, č. 1967/14, 22. listopadu 2016 (sebevražda po útěku z prostor psychiatrické nemocnice: neporušení článku 2); 
    CZE
  • Malik Babayev proti Ázerbájdžánu, č. 30500/11, 1. června 2017 (úmrtí během vojenské služby: neporušení článku 2 (hmotněprávní), porušení článku 2 (procesní));
  • Jeanty proti Belgii, č. 82284/17, 31. března 2020 (několik pokusů o sebevraždu ve vězení: neporušení článku 2 (hmotněprávní));
  • S.F. proti Švýcarsku, č. 23405/16, 30. června 2020 (sebevražda v policejní vazbě: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní));
  • Kotenok proti Rusku, č. 50636/11, 23. března 2021 (sebevražda v policejní vazbě: neporušení článku 2 (hmotněprávní a procesní));
  • Lapshin proti Ázerbájdžánu, č. 13527/18, 20. května 2021 (incident ve věznici ohrožující život stěžovatele: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní));
  • Khabirov proti Rusku, č. 69450/10, 12. října 2021 (úmrtí během vojenské služby: neporušení článku 2 (hmotněprávní), porušení článku 2 (procesní));
  • Boychenko proti Rusku, č. 8663/08, 12. října 2021 (sebevražda během vojenské služby: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní);
  • Edzgveradze proti Gruzii, č. 59333/16, 20. ledna 2022 (sebevražda den po výslechu policií v postavení svědka: porušení článku 2 (procesní));
  • Filippovy proti Rusku, č. 19355/09, 22. března 2022 (sebevražda během vojenské služby po šikaně ze strany dalších branců: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní), porušení článku 3 (hmotněprávní a procesní));
  • Nana Muradyan proti Arménii, č. 19355/09, 22. března 2022 (sebevražda během vojenské služby po šikaně ze strany dalších branců: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní), porušení článku 3 (hmotněprávní a procesní));
  • Vardanyan a Khalafyan proti Arménii, č. 2265/12, 8. listopadu 2022 (špatné zacházení a úmrtí v policejní vazbě: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní), porušení článku 3 (hmotněprávní a procesní), nevyvolává samostatnou otázku podle čl. 5 odst. 1 a článku 13);
  • Hovhannisyan a Nazaryan proti Arménii, č. 2169/12 a 29887/14, 8. listopadu 2022 (domnělá sebevražda během vojenské služby po obtěžování a špatném zacházení: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní), nevyvolává samostatnou otázku podle článku 13);
  • Pintus proti Itálii, č. 35943/18, 1. února 2024 (sebevražda ve vězení: neporušení článku 2 (hmotněprávní), neporušení článku 3 (hmotněprávní));
  • Varyan proti Arménii, č. 48998/14, 4. června 2024 (sebevražda během povinné vojenské služby: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní), porušení článku 13);
  • Haugen proti Norsku, č. 59476/21, 15. října 2024 (sebevražda ve vyšetřovací vazbě v běžném vězeňském oddělení u osoby se známými duševními poruchami: porušení článku 2 (hmotněprávní), porušení článku 13); 
    CZE
  • Petrosyan proti Arménii, č. 51448/15, 9. ledna 2025 (úmrtí osoby trpící duševními obtížemi ve vazbě, údajně v důsledku sebevraždy: porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní), porušení článku 13).

[1]  Vypracováno kanceláří Soudu. Pro Soud není závazné. 
Původní text je použit se souhlasem Rady Evropy a Evropského soudu pro lidská práva. Tento překlad, včetně doplnění odkazů na české překlady rozhodnutí nebo jejich shrnutí, byl pořízen Ministerstvem spravedlnosti České republiky na základě dohody s Radou Evropy a Evropským soudem pro lidská práva a je výhradní odpovědností Ministerstva spravedlnosti České republiky.