Klíčové téma [1]

Článek 6 (trestní část)

Vzdání se záruk spravedlivého procesu

(Naposledy aktualizováno: 28/02/2023)

Úvod

Litera ani duch článku 6 Úmluvy nebrání tomu, aby se osoba z vlastní vůle výslovně nebo konkludentně vzdala práva na záruky spravedlivého procesu. Má-li však být vzdání se práva na účast na soudním řízení pro účely Úmluvy účinné, musí být učiněno jednoznačně a musí jej doprovázet minimální záruky odpovídající jeho významu. Kromě toho nesmí odporovat žádnému důležitému veřejnému zájmu (Sejdovic proti Itálii [velký senát], 2006, § 86; Dijkhuizen proti Nizozemsku, § 58).

Zásady vyplývající ze současné judikatury 

  • Soud přijal měřítko „vědomého a informovaného vzdání se práva“ (Ibrahim a ostatní proti Spojenému království [velký senát], 2016, § 272).
  • Tato norma vyžaduje, aby jakékoli vzdání se záruk (Dvorski proti Chorvatsku [velký senát], 2015, § 100–102; Simeonovi proti Bulharsku [velký senát], 2017, § 115; Pishchalnikov proti Rusku, 2009, § 77):
    -    bylo učiněno jednoznačně;
    -    doprovázely minimální záruky odpovídající jeho významu;
    -    bylo dobrovolné;
    -    bylo učiněno na základě informované volby;
    -    bylo jasné: je třeba, aby byla osoba schopna rozumně předvídat následky, které její jednání způsobí;
    -    nebylo v rozporu s žádným důležitým veřejným zájmem.
  • Některá práva podle článku 6 vyžadují přísné dodržení měřítek vztahujících se na vzdání se práva, která byla stanovena v judikatuře Soudu. Zejména vzdání se práva vyslýchat svědka, které je jedním ze základních práv uvedených v čl. 6 odst. 3, jež představují pojem spravedlivého procesu, vyžaduje takové přísné dodržení (Murtazaliyeva proti Rusku [velký senát], 2018, § 118).
  • Stejně tak právo na obhájce, které je dalším základním právem tvořícím pojem spravedlivého procesu podle článku 6 Úmluvy, vyžaduje zvláštní ochranu „vědomého a informovaného vzdání se práva“ (Dvorski proti Chorvatsku [velký senát], 2015, § 101). To však neznamená, že se stěžovatel může platně vzdát práva na přístup k obhájci pouze za přítomnosti právního zástupce (Fariz Ahmadov proti Ázerbájdžánu, 2021, § 50–55).
  • Tato zvláštní ochrana znamená zejména níže uvedené záruky:
    -    podezřelé osoby musí být informovány o svých právech, včetně práva na přístup k obhájci (Ibrahim a ostatní proti Spojenému království [velký senát], 2016, § 272);informace o tomto právu musí být poskytnuta neprodleně po zadržení (Simeonovi proti Bulharsku [velký senát], 2017, § 118);
    -    informace o tomto právu musí být poskytnuta neprodleně po zadržení (Simeonovi proti Bulharsku [velký senát], 2017, § 118);
    -    vzdání se práva na obhájce podpisem předtištěného textu „právníka nevyžaduji“ při absenci příslušných procesních záruk je sporné (Bozkaya proti Turecku, 2017, § 48; naproti tomu Sklyar proti Rusku, 2017, § 22–25);
    -    předchozí vzdání se práva, i když bylo platně učiněno, se nepovažuje nadále za platné, pokud stěžovatel následně výslovně o obhájce požádal (Artur Parkhomenko proti Ukrajině, 2017, § 81);
    -    vzdání se práva není platné, pokud byl stěžovatel vystaven ze strany policie špatnému zacházení (Turbylev proti Rusku, 2015, § 96);
    -    vnitrostátní soudy přesvědčivě přezkoumají a prokáží okolnosti související se vzdáním se práva na přístup k právnímu obhájci (Türk proti Turecku, 2017, § 53–54).
  • Pokud vzdání se práva na přístup k obhájci splňuje standard „vědomého a informovaného vzdání se práva“, není podle judikatury Soudu důvod pochybovat o celkové spravedlnosti trestního řízení vedeného proti stěžovateli (Šarkienė proti Litvě (rozhodnutí), 2017, § 38; Sklyar proti Rusku, 2017, § 26).
  • Soud rovněž podotkl, že jednání o vině a trestu v trestním řízení má v podstatě za následek vzdání se řady procesních práv (Navalnyy a Ofitserov proti Rusku, 2016, § 100). Je však třeba, aby u každého rozhodnutí o schválení dohody o vině a trestu byly splněny níže uvedené podmínky (Natsvlishvili a Togonidze proti Gruzii, 2014, § 91–92):
    -    stěžovatel musí dohodu přijmout s plným vědomím skutkových okolností a právní kvalifikace a skutečně dobrovolně;
    -    obsah dohody a to, zda byla uzavřena mezi stranami spravedlivým způsobem, musí soud dostatečně přezkoumat.
  • Vzdání se záruk má zvláštní význam rovněž v případech týkajících se soudních řízení konaných v nepřítomnosti. V této souvislosti Soud rozhodl, že jde o odepření spravedlnosti, pokud osoba odsouzená v nepřítomnosti nemůže následně dosáhnout toho, aby soud znovu rozhodl o důvodnosti obvinění, a to jak po právní, tak po skutkové stránce, pokud nebylo prokázáno, že se vzdala svého práva dostavit se k soudu a hájit se nebo že měla v úmyslu se soudnímu řízení vyhýbat (Sejdovic proti Itálii [velký senát], 2006, § 82).

Významné příklady

Shrnutí obecných zásad

Vzdání se práva podle ostatních článků úmluvy

Článek 3 Úmluvy:

  • Ve věci Pocasovschi a Mihaila proti Moldavsku a Rusku, 2018, § 61, Soud s odkazem na absolutní povahu článku 3 (viz například Muršić proti Chorvatsku [velký senát], 2016, § 96), nepřijal argumentaci vlády žalovaného státu, že stěžovatele, kteří byli zbaveni svobody, a tedy v moci orgánů, lze považovat za osoby, které se platně vzdaly svého práva na přiměřené podmínky vazby.

Článek 5 Úmluvy:

  • Soud rozhodl, že právo na svobodu je ve smyslu Úmluvy v „demokratické společnosti“ příliš důležité na to, aby osoba přišla o ochranu podle Úmluvy pouze z toho důvodu, že se dobrovolně nechá vzít do vazby. Zadržování může být v rozporu s článkem 5, i když s ním dotyčná osoba souhlasila (De Wilde, Ooms a Versyp proti Belgii, 1971, § 65; Storck proti Německu, 2005, § 75). Soud tedy neshledal skutečnost, že stěžovatel sám požádal o uvalení domácího vězení a nenapadl soudní rozhodnutí, kterými bylo toto opatření nařízeno, za vzdání se práva na svobodu podle článku 5 (Buzadji proti Moldavsku [velký senát], 2016, § 106–110).

Další odkazy

Další klíčová témata:

Tiskové přehledy:

KLÍČOVÉ ODKAZY NA JUDIKATURU

Zásadní případy:

Další případy podle článku 6:

Vzdání se podle ostatních článků:

Článek 3:

Článek 5:

 

[1]  Vypracováno kanceláří Soudu. Pro Soud není závazné.