KLÍČOVÉ TÉMA[1]

Článek 2 
Zanedbání lékařské péče

(Naposledy aktualizováno: 31/08/2023)

Úvod    

Právo na zdraví jako takové není Úmluvou uznáno (Lopes de Sousa Fernandes proti Portugalsku [velký senát], 2017, § 165). Soud však dospěl k závěru, že povinnost státu přijmout vhodná opatření k ochraně života osob, které podléhají jeho pravomoci, se vztahuje i na oblast veřejného zdraví (Calvelli a Ciglio proti Itálii [velký senát], 2002, § 49).

Stručně o povinnostech státu

Hmotněprávní část článku 2:

Procesní část článku 2:

Významné příklady

  • Lopes de Sousa Fernandes proti Portugalsku [velký senát], 2017 – nejnovější případ projednávaný Velkým senátem týkající se zanedbání lékařské péče, který stanoví rozsah hmotněprávních pozitivních závazků států (vztahujících se i na případy odepření přístupu k lékařské péči) a shrnuje obecné zásady týkající se procesních povinností států;
  • Eugenia Lazăr proti Rumunsku, 2010 – Soud shledal porušení procesní části článku 2 z důvodu nedostatečné spolupráce mezi soudními znalci v oboru zdravotnictví a orgány činnými v trestním řízení a nedostatečného odůvodnění znaleckých posudků § 81–85);
  • Oyal proti Turecku, 2010 – Soud přiznal podle článku 41 doživotní úhradu zdravotní péče dospívajícímu nakaženému virem HIV;
  • Bajić proti Chorvatsku, 2012 – Soud s ohledem na procesní povinnosti zdůraznil význam požadavku na nezávislost znalců v oboru zdravotnictví (§ 95–102). Viz též Karpisiewicz proti Polsku (rozhodnutí), 2012;
  • Arskaya proti Ukrajině, 2013 – první případ, kdy Soud shledal hmotněprávní porušení článku 2;
  • Altuğ a ostatní proti Turecku, 2015 – Soud shledal porušení článku 2 z důvodu, že se znalecké posudky z oboru zdravotnictví a soudy nezabývaly otázkou tvrzeného zanedbání lékařské péče a nedodržení příslušného právního rámce ze strany lékařského týmu (§ 78–86). Viz též Tülay Yıldız proti Turecku, 2018, § 66–69, 72 týkající se procesního porušení;
  • Sarishvili-Bolkvadze proti Gruzii, 2018 – Soud za použití testu stanoveného v případu Lopes de Sousa Fernandes proti Portugalsku [velký senát], 2017, shledal hmotněprávní porušení článku 2, neboť stát nesplnil své legislativní povinnosti. Nemocnice, v níž byl syn stěžovatelky léčen, mu provedla nelicencované lékařské úkony a lékaři, kteří ho ošetřovali, neměli potřebná oprávnění ani kvalifikaci, což bylo v rozporu s vnitrostátními právními předpisy;
  • Aftanache proti Rumunsku, 2020 – Soud shledal porušení procesní části článku 2, neboť orgány nezajistily výpovědi klíčových svědků a nevyžádaly si znalecký posudek z oboru zdravotnictví týkající se zdravotního stavu stěžovatele (§ 68–72);
  • Scripnic proti Moldavské republice, 2021 – Soud shledal porušení procesní části článku 2, neboť částka přiznaná v občanskoprávním řízení za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku zanedbání lékařské péče byla nedostatečná (§ 43–48).

Zanedbání lékařské péče podle ostatních článků Úmluvy

Mezi články 2 a 8 Úmluvy existuje v souvislosti s lékařskou péčí přirozená souhra, neboť obě ustanovení mají za cíl chránit jednotlivce před zásahem do jeho tělesné a duševní integrity, přičemž Soud do článku 8 vtělil téměř totožné povinnosti, jaké vyžaduje hmotněprávní a procesní část článku 2 (Mehmet Ulusoy a ostatní proti Turecku, 2019, rozšíření zásad vypracovaných podle článku 2 v případu Lopes de Sousa Fernandes proti Portugalsku [velký senát], 2017, i na článek 8 (§ 82–86, § 90–93)).

Viz například:

Shrnutí obecných zásad

Další odkazy

Tiskové přehledy:

KLÍČOVÉ ODKAZY NA JUDIKATURU

Zásadní případy: 

Další případy podle článku 2: 

Zanedbání lékařské péče podle jiných článků Úmluvy:

[1]  Vypracováno kanceláří Soudu. Pro Soud není závazné. 
Původní text je použit se souhlasem Rady Evropy (Sekce pro vztahy s veřejností a publikaci) a Evropského soudu pro lidská práva (Oddělení správy znalostí). Tento překlad byl zveřejněn na základě dohody s Radou Evropy a Evropským soudem pro lidská práva a je výhradní odpovědností Ministerstva spravedlnosti České republiky.