Klíčové téma[1]
Článek 8
Zastupování dítěte před ESLP
(Naposledy aktualizováno: 28/02/2023)
Úvod
Věk nemůže stěžovateli bránit v tom, aby se obrátil na Soud. Bez ohledu na to se mohou mladí stěžovatelé ocitnout ve zranitelném postavení. Pokud jde o hájení jejich práv, mohou se jejich zájmy dostat do rozporu se zájmy jednoho z rodičů nebo obou rodičů či třetí strany, která je ochotna je zastupovat. Soud se v této souvislosti musel vypořádat s několika různými situacemi. Pokud rodič není podle vnitrostátních právních předpisů oprávněn jednat jménem dítěte, může přesto zastupovat dítě před Soudem? Byla stanovena užitečná kritéria. Soud zaujímá pragmatický přístup a zdůrazňuje význam účinné ochrany zájmů a práv dětí.
Užitečná kritéria a precedenty
Osoba, která není podle vnitrostátních právních předpisů oprávněna zastupovat jinou osobu, může v zásadě za určitých okolností jednat před Soudem jménem této jiné osoby (T.A. a ostatní proti Moldavsku, 2021, § 32). Zejména nezletilé osoby se mohou obrátit na Soud, a to i v případě, nebo dokonce zejména v případě, kdy jsou zastoupeny rodičem, který je v konfliktu s orgány a kritizuje jejich rozhodnutí a jednání jako neslučitelné s právy zaručenými Úmluvou (E.M. a ostatní proti Norsku, 2022, § 64). K tomu, aby byla osoba způsobilá k podání stížnosti, musí být splněna tři kritéria: a) dostatečně úzká vazba mezi nezletilým a osobou, která jménem tohoto nezletilého podává stížnost k Soudu, b) riziko, že v případě nepodání této stížnosti bude nezletilý zbaven účinné ochrany svých práv, a c) neexistence jakéhokoli střetu zájmů mezi nezletilým a osobou, která jej zastupuje (T.A. a ostatní proti Moldavsku, 2021, § 33).
Stížnost rodičů u ESLP jménem dítěte:
- Biologický rodič má obvykle potřebnou způsobilost podat stížnost jménem svých nezletilých dětí v případech, jakými je předání dítěte do péče pěstounů a omezení styku, i když mohou existovat výjimky, například v případě, že je zjištěn střet zájmů (Roengkasettakorn Eriksson proti Švédsku, 2022, § 61).
- Přerušení právních vazeb mezi rodičem a dítětem není při rozhodování o tom, zda je rodič aktivně legitimován podat jménem dítěte stížnost u Soudu, rozhodující (Strand Lobben a ostatní proti Norsku [velký senát], 2019, § 156). Rodiče, kteří neměli rodičovská práva, se mohli obrátit na Soud jménem svých nezletilých dětí: klíčovým kritériem v těchto případech je riziko, že o některých zájmech dětí nebude Soud informován a že jim bude odepřena účinná ochrana jejich práv vyplývajících z Úmluvy (Scozzari a Giunta proti Itálii [velký senát], 2000, § 138; Lambert a ostatní proti Francii [velký senát], 2015, § 94; a Strand Lobben a ostatní proti Norsku [velký senát], 2019, § 156–159). To platí zejména v případě soudního sporu mezi rodičem a státem.
- Pokud stížnost k Soudu podal biologický rodič jménem svého dítěte, může se přesto stát, že Soud zjistí, že si zájmy rodiče a dítěte odporují. Střet zájmů má význam pro otázku, zda je stížnost podaná jednou osobou jménem jiné osoby přijatelná (Strand Lobben a ostatní proti Norsku [velký senát], 2019, § 158; E.M. a ostatní proti Norsku, 2022, § 64), a s ohledem na konkrétní okolnosti případu může být tato otázka spojena s meritem (A. a ostatní proti Islandu, 2022, § 63).
- Pokud se jedná o spor mezi rodiči (např. o výkon práva na styk s dítětem, kde stát není stranou sporu), je to rodič, který má právo na péči, kdo je pověřen ochranou zájmů dítěte (C proti Chorvatsku, 2020, §§ 55-56). V těchto situacích nelze postavení biologického rodiče považovat za dostatečný základ pro podání stížnosti též jménem dítěte (Eberhard a M. proti Slovinsku, 2009, §§ 85-88; Moog proti Německu, 2016, §§ 39-42; K.B. a ostatní proti Chorvatsku, 2017, §§ 109-110; A.M. a ostatní proti Rusku, 2021, § 43 obsahující další odkazy, v rámci sporu o právo na styk).
- Otec nebo matka s rodičovskými právy k dítěti mohou být oprávněni podat stížnost jménem dítěte, i když dítě se stěžovatelem nebydlí (Petrov a X proti Rusku, 2018, § 83; R.B. a M. proti Itálii, 2021, § 42; Y.Y. a Y.Y. proti Rusku, 2022, § 43, v souvislosti s nevymožením rozhodnutí vnitrostátního soudu o nařízení pobytu).
- Je třeba se vyhnout restriktivnímu a čistě technickému přístupu k zastupování dětí před Soudem (Strand Lobben a ostatní proti Norsku [velký senát], 2019, § 156); zejména je třeba zohlednit vazby mezi dotčeným dítětem a jeho „zástupci“, předmět a účel stížnosti a možný střetu zájmů (Paradiso a Campanelli proti Itálii [velký senát], 2017, § 86 (odkazující na rozsudek senátu)); A. a ostatní pproti Islandu, 2022, § 63).
Právnická osoba podávající stížnost k ESLP jménem dítěte:
- Oprávnění nevládní organizace k podání stížnosti podle článku 3 jménem dítěte s mentálním postižením, které bylo po narození opuštěno rodiči, kteří rovněž trpí mentálním postižením, a které bylo po dobu jednoho roku a devíti měsíců umístěno v nevhodném zařízení (L.R. proti Severní Makedonii, 2020, § 46–53).
- Bulharský helsinský výbor proti Bulharsku (rozhodnutí), 2016: Nevládní organizace není oprávněna podat stížnost podle článku 8 jménem zemřelých dětí. Viz § 52, použití kritérií uvedených v případu Centrum pro právní zdroje jménem Valentina Câmpeanu proti Rumunsku, v této souvislosti [velký senát], 2014, § 104–114, a další odkazy v něm uvedené.
- Association Innocence en Danger a Association Enfance et Partage proti Francii, 2020: Aktivní legitimace dvou sdružení na ochranu dětí k podání stížnosti podle článku 3 jménem zemřelého dítěte, které zemřelo v důsledku špatného zacházení ze strany svých rodičů (viz § 122–132, použití kritérií stanovených v případu Centrum pro právní zdroje jménem Valentina Câmpeanu proti Rumunsku [velký senát], 2014, § 104–114).
Významné příklady
- Scozzari a Giunta proti Itálii [velký senát], 2000, § 138–141: pozastavení rodičovských práv, omezení práva matky na styk s dětmi v péči jiné osoby; zastupování dětí matkou (viz též Diamante a Pelliccioni proti San Marinu, 2011, § 146–147);
- Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku [velký senát], 2010, § 1 a § 15: návrat dítěte s matkou do země pobytu otce, ze které bylo dítě neoprávněně odebráno; zastupování dítěte matkou, která jej unesla. Viz též Eskinazi a Chelouche proti Turecku (rozhodnutí), 2005: povinnost stěžovatelky vrátit dítě do Izraele podle podmínek Haagské úmluvy; zastupování dítěte matkou, která jej unesla;
- Paradiso a Campanelli proti Itálii [velký senát], 2017, § 86: odebrání dítěte narozeného v zahraničí na základě dohody o náhradním mateřství, kterou uzavřel pár, u něhož se později zjistilo, že nemá žádné biologické vazby k dítěti; nepřijatelnost stížností podaných párem jménem dítěte;
- Strand Lobben a ostatní proti Norsku [velký senát], 2019, § 156–159: aktivní legitimace matky podat stížnost k ESLP jménem svého nezletilého syna, ačkoli rodiče byli zbaveni rodičovské odpovědnosti a syna adoptovali pěstouni;
- S.P., D.P. a A.T. proti Spojenému království (rozhodnutí Komise), 1996: stížnost podaná advokátem jménem dětí, které zastupoval ve vnitrostátním řízení, v němž byl pověřen kolizním opatrovníkem: přijatelnost (matka neprojevila žádný zájem, místní orgány byly ve stížnosti kritizovány a nedošlo ke střetu zájmů mezi advokátem a dětmi – případ, na nějž odkazuje případ Lambert a ostatní proti Francii [velký senát], 2015, § 93);
- Sahin proti Německu (rozhodnutí), 2000: spor mezi rodiči o právo otce stýkat se s dítětem; ve sporech mezi rodiči, které se týkají jiných rodičovských práv než svěření dítěte do péče, nemá aktivní legitimaci rodič, kterému nebylo dítě svěřeno do péče;
- P., C. a S. proti Spojenému království (rozhodnutí), 2001: řízení o osvojení a řízení o svěření do péče, pokud jde o dítě odebrané stěžovatelům; aktivní legitimace biologických rodičů obrátit se na Soud jménem svého dítěte za účelem ochrany jeho zájmů;
- Iglesias Gil a A.U.I. proti Španělsku, 2003, § 3 a § 37: mezinárodní únos dítěte; zastupování dítěte před ESLP matkou, která má dítě v péči;
- Siebert proti Německu (rozhodnutí), 2005: konflikt mezi biologickým rodičem a opatrovníkem jmenovaným státem ohledně zájmů nezletilého. Vnitrostátní řízení o svěření dítěte do péče a styku s ním zahájené biologickým otcem; přiznání aktivní legitimace otci, který nikdy neměl rodičovská práva;
- Eberhard a M. proti Slovinsku, 2009, § 88–90: nedostatečné vymáhání práva otce na styk s nezletilým dítětem; neexistence aktivní legitimace biologického rodiče, který nemá právo péče o dítě;
- Moretti a Benedetti proti Itálii, 2010, § 32–35: nepřijatelnost stížnosti podané jménem nezletilého dítěte pěstouny;
- Z. proti Slovinsku, 2010, § 116: nedostatečný styk otce s dítětem; zastupování dítěte rodičem, jehož styk s dítětem je omezen, ale přesto má dítě v péči;
- A.K. a L. proti Chorvatsku, 2013, § 48–49: řízení o zbavení rodičovských práv matky s mentálním postižením; zastupování dítěte biologickou matkou;
- Kruškić a ostatní proti Chorvatsku (rozhodnutí), 2014, § 101–103: neexistence aktivní legitimace prarodičů, kteří neměli vnoučata v péči a kteří byli ve střetu zájmů s vnoučaty;
- Hromádka a Hromádková proti Rusku, 2014, § 118–120: zastupování dítěte otcem, kterému bylo dítě svěřeno trvale do péče, v případě mezinárodního únosu (Haagská úmluva);
- N.Ts. a ostatní proti Gruzii, 2016, § 52–59: soudní rozhodnutí o navrácení dětí otci proti jejich vůli; zastupování dětí jejich tetou;
- Bulharský helsinský výbor proti Bulharsku (rozhodnutí), 2016, § 55: i když matky zůstaly zákonnými zástupci dětí podle vnitrostátních právních předpisů, neexistovala mezi nimi a dětmi žádná skutečná vazba, proto nebyl nikdo odpovědný za ochranu jejich nejlepšího zájmu. Dotčené rodiče proto nelze považovat za osoby „oprávněné podat stížnost k Soudu“. M.D. a ostatní proti Maltě, 2012, § 27: automatické a trvalé zbavení rodičovských práv po odsouzení za trestný čin týrání dětí; zastupování nezletilých dětí biologickou matkou zbavenou rodičovských práv;
- K.B. a ostatní proti Chorvatsku, 2017, § 109–110: nemožnost rodiče, který nemá dítě v péči, vynutit si pravidelný styk s dětmi; rodič, kterému nebylo dítě svěřeno do péče, není aktivně legitimován;
- Charles Gard a ostatní proti Spojenému království (rozhodnutí), 2017, § 63–70: rozhodnutí o ukončení život udržující léčby kojence proti vůli rodičů (nepřípustnost); uplatnění kritéria stanoveného v případu Lambert a ostatní proti Francii [velký senát], 2015 na nezletilou osobu;
- Petrov a X proti Rusku, 2018, § 83: nedostatečné posouzení případu otce v řízení týkajícím se péči o dítě. Spor vedli biologičtí rodiče, kdy dítě mělo „bydliště“ u matky. Otec, stěžovatel, přesto mohl dítě před Soudem zastupovat, neboť podle ruských vnitrostátních právních předpisů mu zůstala zachována rodičovská práva navzdory rozhodnutí o tom, že dítě bude bydlet u matky;
- V.D. a ostatní proti Rusku2019, § 72–76 a § 81–84: aktivní legitimace opatrovníka jednat před Soudem jménem nebiologických nezletilých dětí;
- Blyudik proti Rusku, 2019, § 43: aktivní legitimace otce podat vlastním jménem stížnost a v ní jménem své dcery napadnout zákonnost umístění dcery stěžovatele do uzavřeného vzdělávacího zařízení pro nezletilé;
- C proti Chorvatsku, 2020, § 56: aktivní legitimace matky, které bylo v hlavním opatrovnickém řízení dítě dočasně svěřeno do péče;
- Association Innocence en Danger a Association Enfance et Partage proti Francii, 2020, § 119–132: aktivní legitimace sdružení na ochranu dětí, které se aktivně účastnilo vnitrostátního řízení s přiznaným procesním postavením podle vnitrostátních právních předpisů, podat stížnost k ESLP jménem zemřelé nezletilé;
- Y.S. a O.S. proti Rusku, 2021, § 57: zastupování dítěte před Soudem matkou s rodičovskými právy, která jej odebrala otci žijícímu v zóně konfliktu (otázka týkající se navrácení dítěte podle Haagské úmluvy);
- C.N. proti Lucembursku, 2021, § 27–33: zastupování nezletilého, který byl svěřen do veřejné péče, před Soudem rodiči v případě posuzovaném podle článku 6;
- T.A. a ostatní proti Moldavské republice, 2021, § 31–37: zastupování nezletilého před Soudem prarodiči, u nichž strávil celý život (srov. Kruškić a ostatní proti Chorvatsku (rozhodnutí), 2014);
- S.N. a M.B.N. proti Švýcarsku, 2021, § 63–66: zastupování dítěte matkou se společnými rodičovskými právy v řízení o navrácení dítěte podle Haagské úmluvy;
- E.M. a ostatní proti Norsku, 2022, § 64: nedostatek aktivní legitimace matky jednat jménem svých dětí z důvodu střetu zájmů (zanedbávání péče o děti ze strany rodičů);
- Y.Y. a Y.Y. proti Rusku, 2022, § 43: zastupování dítěte matkou, které bylo svěřeno do péče, v případu týkajícím se dlouhodobého nevymáhání rozsudků vnitrostátních soudů svěřujících jí dítě do péče;
- Roengkasettakorn Eriksson proti Švédsku, 2022, § 61: aktivní legitimace matky v řízení o svěření dětí do péče pěstounů a omezení práva na styk s nimi.
- A. a ostatní proti Islandu, 2022, § 62–63 a § 94–95: nedostatečná způsobilost matky jednat jménem svých děti z důvodu střetu zájmů.
Shrnutí obecných zásad
- Ohledně použití zásad stanovených podle článku 8 v případě, kdy podávají stížnost k ESLP jménem dítěte rodiče, viz Strand Lobben a ostatní proti Norsku [velký senát], 2019, § 156–159; T.A. a ostatní proti Moldavsku, 2021, § 32–33; E.M. a ostatní proti Norsku, 2022, § 64.
- Ohledně použití zásad stanovených podle článku 8 v případě, kdy podává stížnost k ESLP jménem dítěte právnická osoba, viz Association Innocence en Danger a Association Enfance et Partage proti Francii, 2020, § 122.
- Ohledně použití zásad stanovených podle článku 8 v případě posuzovaném podle článku 6 viz C.N. proti Lucembursku, 2021, § 29–32.
Další odkazy
Tiskové přehledy:
Jiné:
- Úmluva OSN o právech dítěte (článek 12) (1989)
- Theseus: databáze judikatury v oblasti práv dětí
KLÍČOVÉ ODKAZY NA JUDIKATURU
- S.P., D.P. a A.T. proti Spojenému království, č. 23715/94 (rozhodnutí Komise), 20. května 1996 (přijatelnost);
- Scozzari a Giunta proti Itálii, č. 39221/98 a 41963/98, 13. července 2000 (porušení článku 8 ve vztahu k prvnímu stěžovateli, neporušení článku 8 ve vztahu k druhému stěžovateli, neporušení článku 3 ve vztahu k prvnímu stěžovateli a neporušení článku 2 Protokolu č. 1);
- Sahin proti Německu (rozhodnutí), č. 30943/96, 12. prosince 2000 (přijatelnost/ nepřijatelnost);
- P., C. a S. proti Spojenému království, (rozhodnutí), č. 56547/00, 11. prosince 2001 (přijatelnost);
- Iglesias Gil a A.U.I. proti Španělsku, č. 56673/00, 29. dubna 2003 (porušení článku 8);
- Siebert proti Německu (rozhodnutí), č. 59008/00, 9. června 2005 (přijatelnost);
- Eskinazi a Chelouche proti Turecku (rozhodnutí), č. 14600/05, 6. prosince 2005 (výňatky) (nepřijatelnost);
- Eberhard a M. proti Slovinsku, č. 8673/05 a 9733/05, §§ 88-90, 1. prosince 2009 (porušení článku 8);
- Moretti a Benedetti proti Itálii, č. 16318/07, 27. dubna 2010 (porušení článku 8);
- Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku [velký senát], č. 41615/07, 6. července 2010 (porušení článku 8);
- Z. proti Slovinsku, č. 43155/05, § 116, 30. listopadu 2010 (neporušení článku 8);
- Diamante a Pelliccioni proti San Marinu, č. 32250/08, § 146–147, 27. září 2011 (neporušení článku 8);
- M.D. a ostatní proti Maltě, č. 64791/10, § 27, 17. července 2012 (porušení čl. 6 odst. 1 a 8);
- A.K. a L. proti Chorvatsku, č. 37956/11, 8. ledna 2013 (porušení článku 8, bez samostatné otázky podle článků 6 a 14);
- Centre for Legal Resources jménem (on behalf of) Valentina Câmpeanu proti Rumunsku [velký senát], č. 47848/08, § 104–114, 17. července 2014 (porušení článku 2 (hmotněprávní a procesní) a porušení článku 13 ve spojení s článkem 2, bez samostatné otázky podle článků 3, 5, 8 a 14);
- Kruškić a ostatní proti Chorvatsku (rozhodnutí), č. 10140/13, 25. listopadu 2014 (nepřijatelnost);
- Hromádka a Hromádková proti Rusku, č. 22909/10, 11. prosince 2014 (porušení článku 8, bez samostatné otázky podle článku 13);
- Lambert a ostatní proti Francii [velký senát], č. 46043/14, § 94, 5. června 2015 (neporušení článku 2 v případě provedení rozsudku „Conseil d’Etat“ (Státní rady), bez samostatné otázky podle článku 8);
- N.Ts. a ostatní proti Gruzii, č. 71776/12, § 52–59, 2. února 2016 (porušení článku 8 ve vztahu k N.B, S.B a L.B);
- Bulharský helsinský výbor proti Bulharsku (rozhodnutí), č. 35653/12 a 66172/12, 28. června 2016 (nepřijatelnost);
- Moog proti Německu, č. 23280/08 a 2334/10, 6. října 2016 (stěžovatel není oprávněn jednat jménem svého dítěte);
- Paradiso a Campanelli proti Itálii [velký senát], č. 25358/12, § 86, 24. ledna 2017 (výňatky) (neporušení článku 8);
- K.B. a ostatní proti Chorvatsku, č. 36216/13, § 109–110, 14. března 2017 (porušení článku 8);
- Charles Gard a ostatní proti Spojenému království (rozhodnutí), č. 39793/17, 27. června 2017 (nepřijatelnost);
- Petrov a X proti Rusku, č. 23608/16, 23. října 2018 (porušení článku 8);
- V.D. a ostatní proti Rusku, č. 72931/10, 9. dubna 2019 (porušení článku 8 v souvislosti s tím, že stát neumožnil udržovat rodinné vazby mezi stěžovateli a R.);
- Blyudik proti Rusku, č. 46401/08, 25. června 2019 (porušení článků 5 a 8);
- Strand Lobben a ostatní proti Norsku [velký senát], č. 37283/13, 10. září 2019 (porušení článku 8);
- L.R. proti Severní Makedonii, č. 38067/15, 23. ledna 2020 (porušení článku 3);
- Association Innocence en Danger a Association Enfance et Partage proti Francii, č. 15343/15 a 16806/15, 4. června 2020 (porušení článku 3, neporušení článku 13);
- C proti Chorvatsku, č. 80117/17, 8. října 2020 (porušení článku 8);
- R.B. a M. proti Itálii, č. 41382/19, 22. dubna 2021 (porušení článku 8);
- Y.S. a O.S. proti Rusku, č. 17665/17, 15. června 2021 (porušení článku 8);
- A.M. a další proti Rusku, č. 47220/19, 6. července 2021 (porušení samotného článku 8 a článku 14 ve spojení s článkem 8);
- C.N. proti Lucembursku, č. 59649/18, 12. října 2021 (porušení článku 6);
- S.N. a M.B.N. proti Švýcarsku, č. 12937/20, 23. listopadu 2021 (neporušení článku 8);
- T.A. a ostatní proti Moldavské republice, č. 25450/20, 30. listopadu 2021 (porušení článku 8);
- E.M. a ostatní proti Norsku, č. 53471/17, 20. ledna 2022 (neporušení článku 8);
- Y.Y. a Y.Y. proti Rusku, č. 43229/18, 8. března 2022 (porušení článku 8);
- Roengkasettakorn Eriksson proti Švédsku, č. 21574/16, 19. května 2022 (neporušení článku 8);
- A. a ostatní proti Islandu, č. 25133/20 a 31856/20, 15. listopadu 2002 (neporušení článku 8).
[1] Vypracováno kanceláří Soudu. Pro Soud není závazné.
Původní text je použit se souhlasem Rady Evropy (Sekce pro vztahy s veřejností a publikaci) a Evropského soudu pro lidská práva (Oddělení správy znalostí). Tento překlad byl zveřejněn na základě dohody s Radou Evropy a Evropským soudem pro lidská práva a je výhradní odpovědností Ministerstva spravedlnosti České republiky.