Klíčové téma[1]

Článek 8
Zastupování dítěte před ESLP 

(Naposledy aktualizováno: 28/02/2023)

Úvod  

Věk nemůže stěžovateli bránit v tom, aby se obrátil na Soud. Bez ohledu na to se mohou mladí stěžovatelé ocitnout ve zranitelném postavení. Pokud jde o hájení jejich práv, mohou se jejich zájmy dostat do rozporu se zájmy jednoho z rodičů nebo obou rodičů či třetí strany, která je ochotna je zastupovat. Soud se v této souvislosti musel vypořádat s několika různými situacemi. Pokud rodič není podle vnitrostátních právních předpisů oprávněn jednat jménem dítěte, může přesto zastupovat dítě před Soudem? Byla stanovena užitečná kritéria. Soud zaujímá pragmatický přístup a zdůrazňuje význam účinné ochrany zájmů a práv dětí.

Užitečná kritéria a precedenty

Osoba, která není podle vnitrostátních právních předpisů oprávněna zastupovat jinou osobu, může v zásadě za určitých okolností jednat před Soudem jménem této jiné osoby (T.A. a ostatní proti Moldavsku, 2021, § 32). Zejména nezletilé osoby se mohou obrátit na Soud, a to i v případě, nebo dokonce zejména v případě, kdy jsou zastoupeny rodičem, který je v konfliktu s orgány a kritizuje jejich rozhodnutí a jednání jako neslučitelné s právy zaručenými Úmluvou (E.M. a ostatní proti Norsku, 2022, § 64). K tomu, aby byla osoba způsobilá k podání stížnosti, musí být splněna tři kritéria: a) dostatečně úzká vazba mezi nezletilým a osobou, která jménem tohoto nezletilého podává stížnost k Soudu, b) riziko, že v případě nepodání této stížnosti bude nezletilý zbaven účinné ochrany svých práv, a c) neexistence jakéhokoli střetu zájmů mezi nezletilým a osobou, která jej zastupuje (T.A. a ostatní proti Moldavsku, 2021, § 33).

Stížnost rodičů u ESLP jménem dítěte:

  • Biologický rodič má obvykle potřebnou způsobilost podat stížnost jménem svých nezletilých dětí v případech, jakými je předání dítěte do péče pěstounů a omezení styku, i když mohou existovat výjimky, například v případě, že je zjištěn střet zájmů (Roengkasettakorn Eriksson proti Švédsku, 2022, § 61).
  • Přerušení právních vazeb mezi rodičem a dítětem není při rozhodování o tom, zda je rodič aktivně legitimován podat jménem dítěte stížnost u Soudu, rozhodující (Strand Lobben a ostatní proti Norsku [velký senát], 2019, § 156). Rodiče, kteří neměli rodičovská práva, se mohli obrátit na Soud jménem svých nezletilých dětí: klíčovým kritériem v těchto případech je riziko, že o některých zájmech dětí nebude Soud informován a že jim bude odepřena účinná ochrana jejich práv vyplývajících z Úmluvy (Scozzari a Giunta proti Itálii [velký senát], 2000, § 138; Lambert a ostatní proti Francii [velký senát], 2015, § 94; a Strand Lobben a ostatní proti Norsku [velký senát], 2019, § 156–159). To platí zejména v případě soudního sporu mezi rodičem a státem.
  • Pokud stížnost k Soudu podal biologický rodič jménem svého dítěte, může se přesto stát, že Soud zjistí, že si zájmy rodiče a dítěte odporují. Střet zájmů má význam pro otázku, zda je stížnost podaná jednou osobou jménem jiné osoby přijatelná (Strand Lobben a ostatní proti Norsku [velký senát], 2019, § 158; E.M. a ostatní proti Norsku, 2022, § 64), a s ohledem na konkrétní okolnosti případu může být tato otázka spojena s meritem (A. a ostatní proti Islandu, 2022, § 63).
  • Pokud se jedná o spor mezi rodiči (např. o výkon práva na styk s dítětem, kde stát není stranou sporu), je to rodič, který má právo na péči, kdo je pověřen ochranou zájmů dítěte (C proti Chorvatsku, 2020, §§ 55-56). V těchto situacích nelze postavení biologického rodiče považovat za dostatečný základ pro podání stížnosti též jménem dítěte (Eberhard a M. proti Slovinsku, 2009, §§ 85-88; Moog proti Německu, 2016, §§ 39-42; K.B. a ostatní proti Chorvatsku, 2017, §§ 109-110; A.M. a ostatní proti Rusku, 2021, § 43 obsahující další odkazy, v rámci sporu o právo na styk).
  • Otec nebo matka s rodičovskými právy k dítěti mohou být oprávněni podat stížnost jménem dítěte, i když dítě se stěžovatelem nebydlí (Petrov a X proti Rusku, 2018, § 83; R.B. a M. proti Itálii, 2021, § 42; Y.Y. a Y.Y. proti Rusku, 2022, § 43, v souvislosti s nevymožením rozhodnutí vnitrostátního soudu o nařízení pobytu).
  • Je třeba se vyhnout restriktivnímu a čistě technickému přístupu k zastupování dětí před Soudem (Strand Lobben a ostatní proti Norsku [velký senát], 2019, § 156); zejména je třeba zohlednit vazby mezi dotčeným dítětem a jeho „zástupci“, předmět a účel stížnosti a možný střetu zájmů (Paradiso a Campanelli proti Itálii [velký senát], 2017, § 86 (odkazující na rozsudek senátu)); A. a ostatní pproti Islandu, 2022, § 63).

Právnická osoba podávající stížnost k ESLP jménem dítěte:

Významné příklady

  • Scozzari a Giunta proti Itálii [velký senát], 2000, § 138–141: pozastavení rodičovských práv, omezení práva matky na styk s dětmi v péči jiné osoby; zastupování dětí matkou (viz též Diamante a Pelliccioni proti San Marinu, 2011, § 146–147);
  • Neulinger a Shuruk proti Švýcarsku [velký senát], 2010, § 1 a § 15: návrat dítěte s matkou do země pobytu otce, ze které bylo dítě neoprávněně odebráno; zastupování dítěte matkou, která jej unesla. Viz též Eskinazi a Chelouche proti Turecku (rozhodnutí), 2005: povinnost stěžovatelky vrátit dítě do Izraele podle podmínek Haagské úmluvy; zastupování dítěte matkou, která jej unesla;
  • Paradiso a Campanelli proti Itálii [velký senát], 2017, § 86: odebrání dítěte narozeného v zahraničí na základě dohody o náhradním mateřství, kterou uzavřel pár, u něhož se později zjistilo, že nemá žádné biologické vazby k dítěti; nepřijatelnost stížností podaných párem jménem dítěte;
  • Strand Lobben a ostatní proti Norsku [velký senát], 2019, § 156–159: aktivní legitimace matky podat stížnost k ESLP jménem svého nezletilého syna, ačkoli rodiče byli zbaveni rodičovské odpovědnosti a syna adoptovali pěstouni;
  • S.P., D.P. a A.T. proti Spojenému království (rozhodnutí Komise), 1996: stížnost podaná advokátem jménem dětí, které zastupoval ve vnitrostátním řízení, v němž byl pověřen kolizním opatrovníkem: přijatelnost (matka neprojevila žádný zájem, místní orgány byly ve stížnosti kritizovány a nedošlo ke střetu zájmů mezi advokátem a dětmi – případ, na nějž odkazuje případ  Lambert a ostatní proti Francii [velký senát], 2015, § 93);
  • Sahin proti Německu (rozhodnutí), 2000: spor mezi rodiči o právo otce stýkat se s dítětem; ve sporech mezi rodiči, které se týkají jiných rodičovských práv než svěření dítěte do péče, nemá aktivní legitimaci rodič, kterému nebylo dítě svěřeno do péče;
  • P., C. a S. proti Spojenému království (rozhodnutí), 2001: řízení o osvojení a řízení o svěření do péče, pokud jde o dítě odebrané stěžovatelům; aktivní legitimace biologických rodičů obrátit se na Soud jménem svého dítěte za účelem ochrany jeho zájmů;
  • Iglesias Gil a A.U.I. proti Španělsku, 2003, § 3 a § 37: mezinárodní únos dítěte; zastupování dítěte před ESLP matkou, která má dítě v péči;
  • Siebert proti Německu (rozhodnutí), 2005: konflikt mezi biologickým rodičem a opatrovníkem jmenovaným státem ohledně zájmů nezletilého. Vnitrostátní řízení o svěření dítěte do péče a styku s ním zahájené biologickým otcem; přiznání aktivní legitimace otci, který nikdy neměl rodičovská práva;
  • Eberhard a M. proti Slovinsku, 2009, § 88–90: nedostatečné vymáhání práva otce na styk s nezletilým dítětem; neexistence aktivní legitimace biologického rodiče, který nemá právo péče o dítě;
  • Moretti a Benedetti proti Itálii, 2010, § 32–35: nepřijatelnost stížnosti podané jménem nezletilého dítěte pěstouny;
  • Z. proti Slovinsku, 2010, § 116: nedostatečný styk otce s dítětem; zastupování dítěte rodičem, jehož styk s dítětem je omezen, ale přesto má dítě v péči;
  • A.K. a L. proti Chorvatsku, 2013, § 48–49: řízení o zbavení rodičovských práv matky s mentálním postižením; zastupování dítěte biologickou matkou;
  • Kruškić a ostatní proti Chorvatsku (rozhodnutí), 2014, § 101–103: neexistence aktivní legitimace prarodičů, kteří neměli vnoučata v péči a kteří byli ve střetu zájmů s vnoučaty;
  • Hromádka a Hromádková proti Rusku, 2014, § 118–120: zastupování dítěte otcem, kterému bylo dítě svěřeno trvale do péče, v případě mezinárodního únosu (Haagská úmluva);
  •  N.Ts. a ostatní proti Gruzii, 2016, § 52–59: soudní rozhodnutí o navrácení dětí otci proti jejich vůli; zastupování dětí jejich tetou;
  • Bulharský helsinský výbor proti Bulharsku (rozhodnutí), 2016, § 55: i když matky zůstaly zákonnými zástupci dětí podle vnitrostátních právních předpisů, neexistovala mezi nimi a dětmi žádná skutečná vazba, proto nebyl nikdo odpovědný za ochranu jejich nejlepšího zájmu. Dotčené rodiče proto nelze považovat za osoby „oprávněné podat stížnost k Soudu“. M.D. a ostatní proti Maltě, 2012, § 27: automatické a trvalé zbavení rodičovských práv po odsouzení za trestný čin týrání dětí; zastupování nezletilých dětí biologickou matkou zbavenou rodičovských práv;
  • K.B. a ostatní proti Chorvatsku, 2017, § 109–110: nemožnost rodiče, který nemá dítě v péči, vynutit si pravidelný styk s dětmi; rodič, kterému nebylo dítě svěřeno do péče, není aktivně legitimován;
  • Charles Gard a ostatní proti Spojenému království (rozhodnutí), 2017, § 63–70: rozhodnutí o ukončení život udržující léčby kojence proti vůli rodičů (nepřípustnost); uplatnění kritéria stanoveného v případu  Lambert a ostatní proti Francii [velký senát], 2015 na nezletilou osobu;
  • Petrov a X proti Rusku, 2018, § 83: nedostatečné posouzení případu otce v řízení týkajícím se péči o dítě. Spor vedli biologičtí rodiče, kdy dítě mělo „bydliště“ u matky. Otec, stěžovatel, přesto mohl dítě před Soudem zastupovat, neboť podle ruských vnitrostátních právních předpisů mu zůstala zachována rodičovská práva navzdory rozhodnutí o tom, že dítě bude bydlet u matky;
  • V.D. a ostatní proti Rusku2019, § 72–76 a § 81–84: aktivní legitimace opatrovníka jednat před Soudem jménem nebiologických nezletilých dětí;
  • Blyudik proti Rusku, 2019, § 43: aktivní legitimace otce podat vlastním jménem stížnost a v ní jménem své dcery napadnout zákonnost umístění dcery stěžovatele do uzavřeného vzdělávacího zařízení pro nezletilé;
  • C proti Chorvatsku, 2020, § 56: aktivní legitimace matky, které bylo v hlavním opatrovnickém řízení dítě dočasně svěřeno do péče;
  • Association Innocence en Danger a Association Enfance et Partage proti Francii, 2020, § 119–132: aktivní legitimace sdružení na ochranu dětí, které se aktivně účastnilo vnitrostátního řízení s přiznaným procesním postavením podle vnitrostátních právních předpisů, podat stížnost k ESLP jménem zemřelé nezletilé;
  • Y.S. a O.S. proti Rusku, 2021, § 57: zastupování dítěte před Soudem matkou s rodičovskými právy, která jej odebrala otci žijícímu v zóně konfliktu (otázka týkající se navrácení dítěte podle Haagské úmluvy);
  • C.N. proti Lucembursku, 2021, § 27–33: zastupování nezletilého, který byl svěřen do veřejné péče, před Soudem rodiči v případě posuzovaném podle článku 6;
  • T.A. a ostatní proti Moldavské republice, 2021, § 31–37: zastupování nezletilého před Soudem prarodiči, u nichž strávil celý život (srov. Kruškić a ostatní proti Chorvatsku (rozhodnutí), 2014);
  • S.N. a M.B.N. proti Švýcarsku, 2021, § 63–66: zastupování dítěte matkou se společnými rodičovskými právy v řízení o navrácení dítěte podle Haagské úmluvy;
  • E.M. a ostatní proti Norsku, 2022, § 64: nedostatek aktivní legitimace matky jednat jménem svých dětí z důvodu střetu zájmů (zanedbávání péče o děti ze strany rodičů);
  • Y.Y. a Y.Y. proti Rusku, 2022, § 43: zastupování dítěte matkou, které bylo svěřeno do péče, v případu týkajícím se dlouhodobého nevymáhání rozsudků vnitrostátních soudů svěřujících jí dítě do péče;
  • Roengkasettakorn Eriksson proti Švédsku, 2022, § 61: aktivní legitimace matky v řízení o svěření dětí do péče pěstounů a omezení práva na styk s nimi.
  • A. a ostatní proti Islandu, 2022, § 62–63 a § 94–95: nedostatečná způsobilost matky jednat jménem svých děti z důvodu střetu zájmů.

Shrnutí obecných zásad

KLÍČOVÉ ODKAZY NA JUDIKATURU

[1] Vypracováno kanceláří Soudu. Pro Soud není závazné. 

Původní text je použit se souhlasem Rady Evropy (Sekce pro vztahy s veřejností a publikaci) a Evropského soudu pro lidská práva (Oddělení správy znalostí). Tento překlad byl zveřejněn na základě dohody s Radou Evropy a Evropským soudem pro lidská práva a je výhradní odpovědností Ministerstva spravedlnosti České republiky.