Doporučení VM o posílení systémů oznamování násilí na dětech

Doporučení CM/Rec(2023)8

Výboru ministrů členským státům

o posílení systémů oznamování násilí na dětech

(Přijaté Výborem ministrů dne 6. září 2023

na 1473. zasedání zástupců ministrů)

Výbor ministrů podle čl. 15 písm. b) Statutu Rady Evropy (ETS č. 1),

vzhledem k tomu, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy za účelem ochrany uskutečňování ideálů a zásad, které jsou jejich společným dědictvím, a že tento cíl naplňuje mimo jiné podporou společných politik a standardů;

znovu potvrzuje zásadu nezadatelné a rovné důstojnosti všech lidských bytostí a zdůrazňuje, že je důležité zaručit každému dítěti nacházejícímu se pod jurisdikcí členského státu Rady Evropy plné uplatňování, respektování, ochranu a podporu jeho lidských práv a základních svobod bez diskriminace z jakéhokoli důvodu;

s ohledem na povinnosti a závazky členských států zajistit, aby každé dítě požívalo v plném rozsahu lidských práv a nejvyšší úrovně ochrany, jak je zakotveno v mezinárodních a evropských úmluvách, zejména v Úmluvě OSN o právech dítěte a jejích opčních protokolech; Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (ETS č. 5) a jejích protokolech; Evropské úmluvě o zabránění mučení a nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání (ETS č. 126); Evropské úmluvě o výkonu práv dětí (ETS č. 160); revidované Evropské sociální chartě (ETS č. 163); Úmluvě o počítačové kriminalitě (ETS č. 185); Úmluvě Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi (CETS č. 197); Úmluvě Rady Evropy o ochraně dětí proti sexuálnímu vykořisťování a pohlavnímu zneužívání (CETS č. 201) a Úmluvě Rady Evropy o prevenci a potírání násilí na ženách a domácího násilí (CETS č. 210);

připomínaje příslušnou judikaturu Evropského soudu pro lidská práva a standardy obsažené v doporučeních, rezolucích a pokynech Výboru ministrů, zejména doporučení Výboru ministrů členským státům CM/Rec(2009)10 o integrovaných národních strategiích pro ochranu dětí před násilím a doporučení a rezoluce Parlamentního shromáždění Rady Evropy;

připomínaje příslušná doporučení mezinárodních a evropských monitorovacích orgánů a komentáře Výboru OSN pro práva dítěte, zejména obecný komentář č. 13 (2011) o právu dítěte na ochranu před všemi formami násilí a obecný komentář č. 14 (2013) o právu dítěte na to, aby byl jako přední hledisko uplatňován jeho nejlepší zájem (čl. 3 odst. 1);

s ohledem na strategii Rady Evropy týkající se práv dítěte (2022–2027) „Práva dětí v akci: od pokračující implementace ke společné inovaci“ přijatou Výborem ministrů dne 23. února 2022, která jako jeden ze svých šesti strategických cílů uvádí „ochranu všech dětí před násilím“;

odhodlán zajistit, aby zájem dítěte byl předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými institucemi, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány;

uznávaje, že každá forma násilí na dětech představuje závažné porušení jejich základních práv a může ohrozit jejich vývoj;

s ohledem na to, že mnoho forem a případů násilí na dětech zůstává z velké části neoznámeno a neodhaleno, a že u dětí ve zranitelných situacích existuje vyšší riziko, že zažijí násilí;

vědom si skutečnosti, že u dětí, které zažívají násilí, existuje větší riziko bezprostředních a celoživotních škodlivých dopadů na jejich tělesné, duševní a emoční zdraví, přežití nebo vývoj, a potřeba přetnout začarovaný kruh a přenášení násilí na další generace;

s hlubokým znepokojením konstatuje, že děti v konfliktních a krizových situacích jsou vystaveny výrazně vyšší míře násilí, a to jak v případě ozbrojeného konfliktu odehrávajícího se v jejich blízkosti, tak při útěku ze země, kde probíhá válka, a připomíná, že je třeba je vždy chránit;

s ohledem na to, že se během pandemie nemoci Covid-19 údajně dále zvýšila četnost násilí na dětech, a to jak offline, tak online, a že v souvislosti s rozsáhlými omezeními volného pohybu se toto násilí, včetně násilí v rodině, stalo ještě méně viditelným a bylo oznamováno méně častěji než obvykle;

vědom si toho, že násilí na dětech v různých prostředích, včetně násilí v okruhu osob, ke kterým mají důvěru, přetrvává, a že odborníci a dobrovolníci (dále též jen „odborníci“), kteří pracují pro děti a s dětmi, pravidelně zjišťují známky násilí a jsou schopni oznámit důvodné podezření příslušným orgánům;

vědom si toho, že jako základní prvek systémů ochrany dětí a oznamování by měla být oznamovací povinnost odborníků jasně definována a zakotvena v celostátních právních rámcích a právních rámcích na nižší než celostátní úrovni, kterou by měly doplňovat příslušné politiky a protokoly;

uznávaje potřebu zajistit a navrhnout účinné postupy oznamování založené na spolupráci mezi agenturami jako součást ucelených a dobře fungujících systémů ochrany dětí;

přesvědčen, že je třeba odstranit překážky, které vnímají a zažívají odborníci při včasném a účinném odhalování a oznamování násilí na dětech, aby se vytvořilo příznivé prostředí pro toto oznamování;

přesvědčen o významné úloze, kterou hrají všechny instituce nebo organizace ve veřejné i soukromé sféře, v nichž odborníci přicházejí pravidelně nebo příležitostně do styku s dětmi, při účinném plnění zákonné nebo politické povinnosti oznamovat násilí na dětech;

přesvědčen, že odborníkům pracujícím s dětmi a pro děti by mělo být poskytováno zvláštní a pravidelné školení, aby získali znalosti a dovednosti potřebné k tomu, aby byli schopni co nejúčinněji odhalovat a oznamovat násilí na dětech;

vnímaje potřebu komplexního shromažďování údajů a důkladného monitorování účinnosti zavedených mechanismů;

s ohledem na to, že by měly být vyčleněny dostatečné finanční a personální zdroje na vytvoření bezpečných mechanismů oznamování přátelských k dětem, které by byly řádně propojeny se silnými systémy ochrany dětí;

odhodlán podporovat všechny členské státy Rady Evropy při vytváření důsledných a účinných právních předpisů, politik a mechanismů, budovat kulturu respektování a ochrany práv dítěte veřejnými i soukromými organizacemi v Evropě a zajistit, aby se hlas dítěte promítal do všech těchto procesů,

doporučuje vládám členských států, aby:

1. se ve svých právních předpisech, politikách a správní praxi řídily zásadami a opatřeními uvedenými v pokynech připojených k tomuto doporučení;

2. zajistily, aby toto doporučení, včetně pokynů uvedených v jeho příloze, bylo přeloženo do národních jazyků členských států Rady Evropy a v co největší míře šířeno mezi příslušnými orgány a zúčastněnými stranami, včetně dohledových orgánů, národních lidskoprávních institucí, organizací občanské společnosti, soukromého sektoru a všech odborníků pracujících pro děti a s dětmi a jejich kolektivních orgánů;

3. dále rozvíjely mezinárodní a domácí spolupráci s cílem posílit systémy oznamování násilí na dětech prostřednictvím výměny důležitých informací a příznivých postupů;

4. pravidelně přezkoumávaly provádění tohoto doporučení a pokynů uvedených v příloze za účasti příslušných zúčastněných stran a informovaly Výbor ministrů o dosaženém pokroku a přetrvávajících problémech.

Pokyny pro posílení systémů oznamování násilí na dětech

1. Toto doporučení a jeho pokyny si kladou za cíl poskytnout členským státům vodítko při vytváření, posilování a monitorování účinných vnitrostátních systémů pro oznamování všech forem násilí na dětech ze strany odborníků a dobrovolníků (dále též jen „odborníci“) jakožto základních prvků vnitrostátních strategií pro boj proti násilí na dětech a předcházení násilí na dětech, a to vedle integrovaných a multidisciplinárních systémů ochrany dětí.

2. V souladu s mezinárodními standardy zahrnuje pojem „násilí na dětech“ jednání, jakým je fyzické, sexuální nebo psychické násilí, špatné zacházení a zneužívání a dále opomenutí, například zanedbávání a nedbalé zacházení, které porušuje práva dítěte a má za následek skutečnou nebo potenciální újmu na zdraví, tělesné, psychické a emocionální integrity, přežití nebo vývoje dítěte. Patří sem i kázeňská opatření, která dítě ponižují nebo mu působí bolest, a to i malou, a dále vykořisťování a obtěžování, vystavení domácímu násilí a případy, kdy je dítě svědkem násilí.

3. Násilí mohou na dítěti páchat dospělí, včetně osob, ke kterým má důvěru, nebo osob mimo tento okruh, nebo jiné děti. Digitální technologie a sdělovací prostředky mohou různé formy násilí usnadňovat a zhoršovat („online násilí“).

4. Toto doporučení a pokyny se vztahují na všechny odborníky, kteří jsou v přímém nebo nepřímém kontaktu s dětmi, konkrétně na:

• ty, jejichž funkce zahrnují pravidelný, někdy každodenní, kontakt s dětmi, včetně odborníků ve vzdělávacích a pečovatelských zařízeních od útlého věku, justičním systému, policii, službách na podporu obětí, zdravotnictví, sociálních službách, službách pro přijímání migrantů a orgánech pohraniční kontroly, sportovních, rekreačních, kulturních, náboženských a všech dalších typech organizací sloužících dětem, včetně horkých linek a linek důvěry;
• ty, kteří pracují s obzvlášť zranitelnými rodiči nebo jinými osobami pečujícími o děti a podporují je, například sociální pracovníky, psychiatry a psychology.

5. Pro účely tohoto doporučení:

• se „dítětem“ rozumí osoba mladší 18 let;
• se obvyklým „okruhem osob, ke kterým má dítě důvěru“ rozumí osoby v domácnosti dítěte, širší rodina, vychovatelé, včetně učitelů a jiných odborníků ve školách, odborníci v oblasti péče o děti, sportovní trenéři nebo jiní odborníci pracující ve sportovních zařízeních a při sportovních akcích, pracovníci církve, zdravotníci a sociální pracovníci, dospělí odpovědní za mimoškolní aktivity, poručníci, opatrovníci a další osoby, k nimž mohou mít děti blízký vztah, včetně vrstevníků;
• se pojem „zákonná oznamovací povinnost“ vztahuje na oznamovací povinnost stanovenou vnitrostátními právními předpisy;
• se pojem „politická oznamovací povinnost“ vztahuje na oznamovací povinnost zakotvenou v jiných dokumentech, například prováděcích předpisech nebo stavovských předpisech, protokolech, kodexech chování, doporučeních, pokynech nebo příručkách;
• se pojem „systémy oznamování“ vztahuje na postupy obsahující konkrétní kroky, které musí každý odborník dodržovat při zjišťování a oznamování důvodných podezření na násilí na dětech, přijímání oznámení o takových podezřeních a následném postupu, a na mechanismy a protokoly, které byly zavedeny za účelem spolupráce mezi zúčastněnými profesními skupinami a agenturami;
• se pojem „postupy vstřícné k dítěti“ vztahuje na mechanismy, které zajišťují dodržování a účinné uplatňování práv dítěte na nejvyšší dosažitelné úrovni s ohledem na níže uvedené základní zásady, které poskytují dětem srozumitelné informace;
• se „informacemi srozumitelnými dětem“ rozumí informace sdělované dítěti o podaném oznámení a jeho důsledcích způsobem, který je přizpůsoben věku, vyspělosti, jazyku, pohlaví, zvláštním potřebám a kultuře dítěte ve všech fázích tohoto postupu.

6. Níže uvedené průřezové zásady a práva dítěte vyplývající z Úmluvy OSN o právech dítěte a dalších klíčových mezinárodních a evropských norem v oblasti lidských práv by měly při uplatňování těchto pokynů dodržovat všechny příslušné orgány, instituce a organizace, a to jak ve veřejné, tak v soukromé sféře, a členské státy by měly vynucovat jejich dodržování:

• nejlepší zájem dítěte: musí být předním hlediskem při jakémkoli rozhodování týkajícím se dětí ze strany příslušných orgánů, institucí a organizací;
• zákaz diskriminace: příslušné orgány, instituce a organizace by měly respektovat a chránit práva dítěte bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu a měly by přijmout opatření, která zajistí, že dítě bude chráněno před všemi formami diskriminace;
• právo na život a rozvoj: právo dítěte na život, přežití a rozvoj musí příslušné orgány, instituce a organizace vždy respektovat a chránit;
• právo být slyšeno a právo na respektování názoru: příslušné orgány, instituce a organizace by měly zajistit právo dítěte být slyšeno ve všech rozhodovacích procesech a věnovat náležitou pozornost názorům dětí v závislosti na jejich věku, vyspělosti a vyvíjejících se schopnostech; to zahrnuje poskytování informací, které jsou dětem srozumitelné, podporu dětí při vyjadřování jejich názorů, a to případně i neverbálními prostředky, zajištění práva být slyšeno v prostředí vstřícném k dětem a dále poskytování zpětné vazby a zajištění transparentnosti ohledně zohlednění názoru dítěte;
• chrana před násilím: příslušné orgány, instituce a organizace by měly přijmout veškerá vhodná opatření na ochranu dětí před všemi formami násilí;
• podpora rodin: příslušné orgány, instituce a organizace by měly zohledňovat práva a povinnosti rodičů nebo jiných pečujících osob, poskytovat rodinám odpovídající podporu a zajistit, aby děti byly rodičům nebo jiným osobám, které o ně pečují, odňaty pouze v krajním případě, je-li to v jejich nejlepším zájmu, přičemž rozhodnutí o odnětí musí podléhat soudnímu přezkumu;
• zotavení a opětovné začlenění: příslušné orgány, instituce a organizace by měly přijmout vhodná opatření na podporu fyzického a psychického zotavení a opětovného sociálního začlenění dětí, které se staly oběťmi násilí, a to v krátkodobém i dlouhodobém horizontu, včetně opětovného začlenění do jejich původní rodiny, pokud je to v jejich nejlepším zájmu.

7. Členské státy by měly zajistit, aby vnitrostátní právní rámce účinně chránily děti před násilím, předcházely násilí na dětech a bojovaly proti němu a obsahovaly jasnou definici a zákaz všech forem násilí na dětech ve všech prostředích.

8. Členské státy by měly jasně definovat právní a politickou oznamovací povinnost odborníků, institucí a organizací pracujících pro děti a s dětmi, nebo zavést povinný kodex pro konkrétní povolání za účelem oznamování podezření na násilí páchaného na dětech. Státy by rovněž měly v souladu s vnitrostátním systémem ochrany dětí vymezit povinnosti a postupy, které je třeba v této souvislosti dodržovat, včetně pravidel a pokynů pro spolupráci mezi jednotlivými orgány.

9. Členské státy by měly zajistit, aby systémy oznamování stanovily vhodná a přiměřená opatření nebo sankce pro odborníky, kteří oznamovací povinnost nesplní.

10. V právních a politických rámcích by členské státy měly uvést odborníky a instituce, kteří mají oznamovací povinnost, a zajistit, aby byla přijata veškerá opatření, aniž by byla dotčena povinnost pomoci ohroženému dítěti nebo dítěti v nouzi.

11. Děti by měly mít možnost podílet se podle svého věku, vyspělosti a vyvíjejících se schopností na rozvoji a provádění politik a systémů ochrany dětí. Měly by být k dispozici odpovídající prostředky, aby byla dětem zajištěna aktivní a smysluplná účast.

12. Členské státy by měly vyzývat a podporovat odborníky, aby násilí na dětech oznamovali, a to i odstraněním překážek, na které by odborníci mohli při oznamování narazit.

13. Členské státy by měly zvážit, zda by v případě vážného rizika pro dítě nebo odborníka měly právní předpisy a politiky umožnit, aby odborníci oznamující násilí na dětech zůstali v anonymitě vůči jiným třetím osobám než orgánům veřejné moci.

14. Právní předpisy nebo politiky by měly jasně stanovit, v jakých případech se odborníci, kteří oznamují násilí na dětech, zprošťují povinnosti dodržovat pravidla o zachování důvěrnosti a mlčenlivosti.

15. Právní předpisy a politiky by měly odborníky v případě, že podají oznámení v dobré víře, chránit před disciplinární odpovědností a případně i před občanskoprávní nebo trestněprávní odpovědnosti.

16. Právní předpisy a politiky by měly stanovit opatření na ochranu odborníků před odvetnými opatřeními nebo negativními důsledky, pokud podají oznámení v dobré víře.

17. Právní předpisy a politiky by měly podporovat odborníky, kteří informují rodiče nebo osoby pečující o dítě na to, že bude učiněno oznámení, a o postupu, který bude následovat, ledaže by to ohrozilo dítě, rodiče nebo odborníka. Souhlas rodičů nebo osob pečujících o dítě s podáním oznámení není vyžadován.

18.Členské státy by měly zvýšit povědomí odborníků o systémech oznamování a důvěru v ně, například prostřednictvím informačních kampaní a vhodného školení.

19. Členské státy by měly zajistit, aby politiky ochrany dětí byly zavedeny jak pro veřejné, tak pro soukromé instituce a organizace, jejichž odborní pracovníci přicházejí pravidelně nebo příležitostně do kontaktu s dětmi, a aby klíčovým prvkem těchto politik byly mechanismy a protokoly pro podávání oznámení.

20. Členské státy by měly podporovat a provádět opatření zaměřená na zvyšování povědomí dětí a široké veřejnosti o rizicích a výskytu násilí, o jeho škodlivých účincích, o důležitosti oznamování násilí nebo podezření na násilí a o snadno dostupných a pro děti přívětivých prostředcích, včetně mechanismů podávání stížností přívětivých pro děti, které umožní upozornit na jakékoli násilí a získat podporu, například prostřednictvím horkých linek nebo linek důvěry.

21. Jako základní prvek systémů ochrany dětí a oznamování, které by měly být pevně zakotveny v právních a politických rámcích, by členské státy měly jasně vymezit oznamovací povinnost odborníků nebo zavést pro některá povolání povinný etický kodex.

22. V zájmu účinné ochrany dětí před násilím by měly být do multidisciplinárních systémů ochrany dětí založených na spolupráci mezi institucemi zahrnuty komplexní systémy oznamování zahrnující zjištění, oznámení, postoupení, zpracování a následný postup.

23. Za účelem účinného dodržení právní nebo politické povinností oznámit násilí na dětech by členské státy měly zajistit, aby všechny instituce nebo organizace, jejichž činnost zahrnuje pravidelný kontakt s dětmi, vytvořily prostředí umožňující odborníkům hlásit veškeré obavy nebo podezření týkající se násilí, a aby:

• podporovaly odborníky, aby se před podáním oznámení poradili a případně sdíleli informace s příslušnými službami;
• nabízely odborníkům úvodní a průběžné školení o násilí na dětech a jeho příčinách a dopadech, o včasné identifikaci příznaků násilí, o prevenci a řešení konfliktů a o postupech oznamování a dostupné podpoře;
• zavedly vhodné postupy a protokoly pro účinnou spolupráci mezi jednotlivými orgány, sdílení informací a vedení případů, aby bylo zajištěno, že veškeré kroky budou činěny v nejlepším zájmu dítěte;
• vypracovaly vnitřní politiku ochrany dětí, včetně preventivních a ochranných opatření, mechanismů a protokolů pro oznamování a příslušných etických kodexů, na něž se mohou odborníci odvolávat, aby se vyjasnily povinnosti a úkoly, zvýšila odpovědnost a vytvořily účinné a transparentní postupy.

24. Vnitrostátní právní předpisy nebo politiky a související mechanismy a nástroje by měly jasně a konkrétně určit hranici stanovující povinnost oznámit podezření na násilí páchaném na dětech, tj. stanovit povinnost, pokud existuje rozumný důvod domnívat se, že dítě je obětí násilí.

25. V protokolech o oznámení je třeba uvést orgán, agenturu nebo službu, které jsou příslušné na celostátní, regionální nebo místní úrovni pro přijímání a zpracování oznámení o násilí na dětech; jasně vymezit jejich povinnosti a podpořit spolupráci mezi agenturami a sdílení informací, a to s náležitým ohledem na povinnosti v oblasti ochrany osobních údajů a v souladu s vnitrostátními právními předpisy. Orgán, agentura nebo služba příslušné k přijetí oznámení by měly věc posoudit a prověřit a zahájit kroky k postoupení, zpracování a následným opatřením.

26. Členské státy by měly zajistit, aby instituce a organizace v závislosti na vnitrostátním právním prostředí vyvinuly a zavedly spolehlivé mechanismy oznamování, které budou zahrnovat pravidelné poskytování kvalitního školení všem dotčeným odborníkům, aby bylo zajištěno, že oznámení budou zpracovávána vhodným způsobem a včas.

27. Členské státy by měly zajistit, aby vnitrostátní systémy oznamování věnovaly zvláštní pozornost dětem ve zranitelných situacích, u nichž existuje zvýšené riziko, že se stanou obětí násilí.

28. Děti, kterých se násilí týká, a děti dotčené případným oznámením, by měly být informovány o fungování systému oznamování způsobem srozumitelným dětem. Dětské oběti by měly být co nejdříve slyšeny a informovány kvalifikovanými odborníky s ohledem na jejich konkrétní případ, věk, vyspělost, vyvíjející se schopnosti a zvláštní potřeby.

29. Systémy oznamování by měly podporovat meziodvětvovou spolupráci a spolupráci mezi agenturami, aby bylo možné zajistit zjištění, oznámení, reakci a následná opatření v případech násilí na dětech, a to prostřednictvím sdílení informací na základě jasných protokolů, včetně případného zproštění povinnosti zachovávat důvěrnost a mlčenlivost, a dále prostřednictvím kontaktních míst a vytváření integrovaných databází.

30. Orgány, které oznámení zpracovávají, by měly sdílet informace mezi agenturami o současných a předchozích podezřeních v případě, že se dítě v rámci jednoho státu nebo mezi státy přestěhovalo.

31. Příslušné orgány, instituce a organizace by měly zajistit povinné školení a pravidelné informování o základních prvcích ochrany dětí a systémech oznamování napříč jednotlivými povoláními.

32. Odborníci by měli mít k dispozici jasné informace o systémech oznamování v naléhavých případech a přístup k těmto systémům.

33. Po oznámení násilí by měly systémy ochrany dětí umožňovat rychlý a koordinovaný zásah a poskytnutí nezbytných služeb. Přijetí oznámení by mělo být oznamujícímu odborníkovi potvrzeno.

34. Členské státy by měly dětem zajistit přátelské a bezpečné prostředí pro vyšetřování a posuzování případů podezření na násilí na dětech nebo násilí, které se dětí týká; měly by podporovat koordinaci a spolupráci mezi orgány činnými v trestním řízení a sociálními službami, včetně služeb na ochranu dětí, vhodně a účinně zasáhnout ve vztahu k dětským obětem a v případě potřeby jim poskytnout psychosociální podporu.

35. Členské státy by měly nabízet podpůrné služby, které mohou rodiny dobrovolně využívat; k povinnému poskytování služeb by mělo dojít pouze v případě, že jejich potřeba byla formálně zjištěna systémem ochrany dětí.

36. Děti, které se samy dopouštějí násilí, by měly mít vždy zajištěna svá práva a měla by jim být v rámci systému soudnictví pro mladistvé nebo ze strany služeb na ochranu dětí poskytnuta podpora odpovídající potřebám jejich vývoje.

37. Měly by být vytvořeny komplexní databáze a vzájemně spolupracující systémy pro sdílení informací mezi příslušnými agenturami, regiony a zeměmi, a to při dodržení příslušných právních předpisů o ochraně osobních údajů a ostatních příslušných vnitrostátních právních předpisů.

38. Členské státy by měly podporovat výzkum v oblasti oznamování násilí na dětech a vyvinout mechanismy pro shromažďování údajů o výskytu násilí, o oznámených případech násilí a o důvodech, proč dospělí a děti násilí neoznamují, a to za účelem sledování a vyhodnocování násilí na dětech, monitorování účinnosti zavedených vnitrostátních systémů oznamování a navržení cílených zásahů.

39. Členské státy by měly zavést mechanismy odpovědnosti, které by se vztahovaly na instituce, organizace i jednotlivé odborníky, aby příslušné orgány mohly fungování systému oznamování pravidelně kontrolovat a monitorovat, zveřejňovat svá zjištění a vydávat doporučení ke zlepšení jeho fungování.

40. Informace o právních předpisech, politikách a postupech týkajících se systémů oznamování ze strany odborníků by měly být dostupné a přístupné veřejnosti; mělo by být podporováno vypracování verzí těchto právních předpisů a politik, které budou srozumitelné pro děti, nebo alespoň komunikace o nich v jazyce srozumitelném pro děti, zejména v prostředí, kde děti tráví značnou část času.

41. Státy by měly zahájit nebo podporovat informování veřejnosti a kampaně ve sdělovacích prostředcích týkající se potřeby chránit děti před násilím a budovat smysl pro osobní odpovědnost. Měly by podporovat osvětové iniciativy veřejných a soukromých institucí a organizací, které by upozorňovaly na povinnosti a zavedené systémy oznamování.

42. Členské státy by měly prostřednictvím zákonodárných opatření nebo samoregulačních mechanismů zabránit tomu, aby sdělovací prostředky, včetně sociálních médií, porušovaly právo dětí na soukromí a ochranu osobních údajů.

43. Členské státy jsou vyzývány, aby v rámci Rady Evropy spolupracovaly a pravidelně si vyměňovaly příklady právních předpisů, politik a osvědčených postupů, zkoumaly potřebu nadnárodních opatření a mechanismů, pravidelně přezkoumávaly provádění tohoto doporučení a přiložených pokynů za účasti příslušných zúčastněných stran a informovaly Výbor ministrů o dosaženém pokroku a zbývajících problémech.

44. Tento přezkum by měl probíhat prostřednictvím příslušného mezivládního orgánu a za použití pracovních metod, které tento orgán v této souvislosti stanoví; zejména prostřednictvím průzkumů týkajících se příslušného zákonodárného a politického pokroku mezi všemi národními delegacemi a slyšení odborníků ke konkrétnějším otázkám.

Tento překlad zhotovený Ministerstvem spravedlnosti České republiky není autentickým zněním. Doporučení je v autentickém anglickém a francouzském znění publikováno na internetových stránkách Výboru ministrů Rady Evropy.