Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních

Změna: 17/2018 Sb.m.s.
Změna: 22/2018 Sb.m.s. 

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 8. listopadu 2001 byl ve Štrasburku otevřen k podpisu Druhý dodatkový protokol k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních*). 

Jménem České republiky byl Protokol podepsán ve Štrasburku dne 18. prosince 2003. 

S Protokolem vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Protokol ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Protokolu, dne 1. března 2006. 

Při ratifikaci Protokolu byla učiněna následující prohlášení České republiky: 

1. "V souladu s článkem 15 odst. 8 písm. a) Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že kopie žádostí o právní pomoc musí být vždy zasílány ústřednímu orgánu, a to: 

a) Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky v případě žádosti vzešlé z přípravného řízení;
b) Ministerstvu spravedlnosti České republiky v ostatních případech." 

2. "Česká republika prohlašuje k článku 15 odstavec 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu, že vzhledem k tomu, že Česká republika neučinila prohlášení podle článku 27 Druhého dodatkového protokolu, mohou být žádosti správních orgánů podle článku 1 odstavec 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 1 Druhého dodatkového protokolu zasílány pouze justičním orgánům České republiky." 

3. "V souladu s článkem 15 odstavec 9 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že v případě zaslání žádostí elektronickými nebo jinými telekomunikačními prostředky je třeba vždy následně doručit originál žádosti v listinné podobě." 

4. "V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 6 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že pro účely Úmluvy a jejích dodatkových protokolů považuje za justiční orgány soudy a státní zastupitelství." 

5. "V souladu s článkem 13 odstavec 7 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že souhlas uvedený v článku 13 odstavec 3 Druhého dodatkového protokolu bude vyžadován před uzavřením dohody o dočasném předání osoby podle článku 13 odstavec 1 Druhého dodatkového protokolu." 

6. "V souladu s článkem 17 odstavec 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že: 

a) příslušným orgánem, kterému mají být zasílány žádost podle článku 17 odstavec 1 Druhého dodatkového protokoluje: 

   Krajské státní zastupitelství v Praze
   Husova 11
   110 01 Praha 1

   tel.: ++420/222 111 700
   fax.: ++420/222 220 075
   e-mail: podatelna@ksz.pha.justice.cz

b) příslušným orgánem, kterému mají být zasílána oznámení podle článku 17 odstavec 2 Druhého dodatkového protokoluje: 

   Policejní prezidium České republiky
   Strojnická 27
   170 89 Praha 7

   tel.: ++420/974 834 210
   fax.: ++420/974 834 716 nebo 974 834 718
   e-mail: sirene@pcr.cz

c) přeshraniční sledování podle článku 17 odstavce 1 a 2 Druhého dodatkového protokolu jsou za Českou republiku oprávněny provádět útvary Policie České republiky a celní orgány." 

7. „V souladu s článkem 18 odstavec 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely tohoto článku je: 

   Krajské státní zastupitelství v Praze
   Husova 11
   110 01 Praha 1

   tel.: ++420/222 111700
   fax.: ++420/222 220 075
   e-mail: podatelna@ksz.pha.justice.cz“

8. „V souladu s článkem 19 odstavec 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely tohoto článkuje: 

   Vrchní státní zastupitelství v Praze
   náměstí Hrdinů 1300
   140 65 Praha 4

   tel.: ++420/261196 830
   fax.: ++420/261196 851
   e-mail: podatelna@vsz.pha.justice.cz“

9. „V souladu s článkem 15 odstavec 8 písmeno d) Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že orgánem příslušným pro přijímání a zasílání žádostí podle článku 20 Druhého dodatkového protokoluje:

   Nejvyšší státní zastupitelství
   Jezuitská 4
   660 55 Brno

   tel.: ++420/542 512 330
   fax.: ++420/542 512 350
   e-mail: mo@nsz.brn.justice.cz“

Protokol vstoupil v platnost na základě svého článku 30 odstavec 2 dne 1. února 2004. Pro Českou republiku vstupuje v platnost podle odstavce 3 téhož článku dne 1. července 2006. 

Anglické znění Protokolu a jeho překlad do českého jazyka se vyhlašují současně. 

*) Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních ze dne 20. dubna 1959 byla vyhlášena pod č. 550/1992 Sb.

(PŘEKLAD)

Členské státy Rady Evropy, signatáři tohoto Protokolu, 

berouce v úvahu své závazky vyplývající ze Statutu Rady Evropy, 

s přáním nadále přispívat k ochraně lidských práv, podporovat právní stát a dále posilovat demokratickou strukturu společnosti, 

považujíce za žádoucí posílit pro tyto účely jejich individuální a kolektivní schopnost reagovat na kriminalitu, 

rozhodly zlepšit a doplnit v jistých ohledech Evropskou úmluvu o vzájemné pomoci ve věcech trestních, která byla otevřena k podpisu ve Štrasburku dne 20. dubna 1959 (dále jen "Úmluva"), jakož i její Dodatkový protokol, otevřený k podpisu ve Štrasburku dne 17. března 1978, 

berouce v úvahu Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod, otevřenou k podpisu v Římě dne 4. listopadu 1950, a Úmluvu o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, otevřenou k podpisu ve Štrasburku dne 28. ledna 1981, 

se dohodly na následujícím: 

Článek 1 Úmluvy se nahrazuje následujícími ustanoveními: 

"1. Strany se zavazují poskytovat si neprodleně v souladu s ustanoveními této Úmluvy co nejširší vzájemnou pomoc v řízeních o trestných činech, jejichž potrestání v době, kdy se o pomoc žádá, patří do pravomoci justičních orgánů dožadující strany. 

2. Tato Úmluva se nevztahuje na zatčení, výkon rozsudků nebo na trestné činy vojenské, které nejsou trestné podle obecného trestního práva. 

3. Vzájemná pomoc může být také poskytnuta v řízeních o činech, které jsou postihovány podle právního řádu dožádané nebo dožadující strany jako jakékoli porušení právního řádu stíhané správními orgány, jejichž rozhodnutí může být důvodem pro zahájení řízení před soudním orgánem, příslušným zejména v trestních věcech. 

4. Vzájemná pomoc nebude odmítnuta jen z důvodu, že se týká činů, za které může být činěna odpovědnou v dožadující straně právnická osoba."

Článek 4 Úmluvy se doplňuje o následující text, původní článek 4 Úmluvy se stane odstavcem 1 a níže uvedená ustanovení se stanou odstavcem 2: 

"2. Žádosti týkající se přítomnosti těchto orgánů nebo zúčastněných osob by neměly být zamítnuty, jestliže jejich přítomnost přispěje k tomu, aby vyřízení žádosti co nejlépe odpovídalo potřebám dožadující strany, a tím umožnilo vyhnout se doplňujícím žádostem o pomoc."

Článek 11 Úmluvy se nahrazuje následujícími ustanoveními: 

"1. Osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jejíž osobní účast při vyšetřování s výjimkou jejího postavení před soud za účelem odsouzení je vyžádána dožadující stranou, bude dočasně předána na její území za podmínky, že bude vrácena ve lhůtě stanovené dožádanou stranou a za podmínek uvedených v ustanovení článku 12 Úmluvy, pokud jsou použitelné. 

Předání může být odmítnuto, pokud: 

a) osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebude souhlasit, 

b) je její přítomnost nutná pro trestní stíhání, které probíhá na území dožádané strany, 

c) by předání mohlo prodloužit její vazbu nebo výkon trestu, nebo 

d) jsou jiné důvody převažující nad jejím předáním na území dožadující strany. 

2. Za podmínek ustanovení článku 2 této Úmluvy, v případě, který je uveden v odstavci 1, bude průvoz osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody přes území třetí strany povolen na žádost, ke které budou připojeny všechny potřebné doklady a která bude zaslána ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti strany, přes jejíž území je průvoz žádán. Tato strana může odmítnout povolení průvozu svých občanů. 

3. Předaná osoba zůstane ve vazbě na území dožadující strany a tam, kde to přichází v úvahu, i na území strany, kde je žádáno o průvoz, pokud strana, u které se žádá o předání, nepožádá o její propuštění.". 

Článek 15 Úmluvy se nahrazuje následujícími ustanoveními: 

"1. Žádosti o vzájemnou pomoc a informace bez žádosti budou zaslány v písemné formě ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. Mohou však být také zaslány přímo justičními orgány dožadující strany justičním orgánům dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. 

2. Žádosti uvedené v článku 11 této Úmluvy stejně tak jako žádosti uvedené v článku 13 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě budou vždy zaslány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. 

3. Žádosti o vzájemnou pomoc, které se týkají řízení stanovených v odstavci 3 článku 1 této Úmluvy mohou být podle okolností případu také zaslány přímo správními nebo justičními orgány dožadující strany správním nebo justičním orgánům dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. 

4. Žádosti o vzájemnou pomoc uvedené v článcích 18 a 19 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě mohou být zaslány přímo příslušnými orgány dožadující strany příslušným orgánům dožádané strany. 

5. Žádosti uvedené v odstavci 1 článku 13 této Úmluvy mohou být zaslány přímo příslušnými justičními orgány příslušným úřadům dožádané strany a vyřízení může být zasláno přímo těmito úřady. Žádosti upravené v odstavci 2 článku 13 této Úmluvy budou zasílány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany. 

6. Žádosti o zaslání kopií rozsudků a opatření ve smyslu článku 4 Dodatkového protokolu k této Úmluvě mohou být zasílány přímo příslušným orgánům. Smluvní strana může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, určit orgány, které považuje za příslušné orgány pro účely tohoto odstavce. 

7. V naléhavých případech, kdy je dovolen přímý styk podle této Úmluvy, může být uskutečňován prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol). 

8. Smluvní strana si může kdykoliv prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo podmínit vyřízení všech nebo některých žádostí o pomoc splněním jedné nebo více následujících podmínek: 

a) kopie dožádání musí být zaslána ústřednímu orgánu určenému v prohlášení, 

b) žádosti, kromě žádostí naléhavých, musí být zasílány ústřednímu orgánu určenému v prohlášení, 

c) v případě přímého zaslání z důvodů naléhavosti bude zároveň zaslána kopie ministerstvu spravedlnosti, 

d) některé nebo všechny žádosti o pomoc jí musí být zasílány jiným způsobem, než jak je uvedeno v tomto článku. 

9. Žádosti o pomoc a veškerá další sdělení na základě této Úmluvy nebo jejích Protokolů mohou být zasílána prostřednictvím elektronických a jiných telekomunikačních prostředků, za podmínky, že dožadující strana je kdykoliv na žádost připravena předložit písemný záznam o jejím odeslání, jakož i její originál. Kterákoli strana může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, stanovit podmínky, za nichž je připravena přijímat a vyřizovat žádosti, které obdrží elektronickými nebo jinými telekomunikačními prostředky. 

10. Ustanovení tohoto článku se nedotýkají dvoustranných dohod nebo ujednání, která platí mezi smluvními stranami a stanoví přímé zasílání žádostí o pomoc mezi jejich úřady.". 

Článek 20 Úmluvy se nahrazuje následujícími ustanoveními: 

"1. Strany nebudou od sebe vzájemně požadovat náhradu výdajů vyplývajících z použití této Úmluvy nebo jejích Protokolů, kromě: 

a) výdajů na účast znalců na území dožádané strany, 

b) výdajů na předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, které je prováděno podle článku 13 nebo 14 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě nebo podle článku 11 této Úmluvy, 

c) vysokých nebo mimořádných výdajů. 

2. Náklady na zřízení video nebo telefonního spojení, náklady vztahující se k uskutečnění video nebo telefonního spojení v dožádané straně, odměna tlumočníkům, kterou tato strana poskytne, a náhrady vyplacené svědkům, jakož i jejich cestovné v dožádané straně budou této straně uhrazeny dožadující stranou, pokud se strany nedohodnou jinak. 

3. Strany budou vzájemně konzultovat za účelem stanovení podmínek uhrazení výdajů, které by mohly být nárokovány podle odstavce 1 c) tohoto článku. 

4. Ustanovení tohoto článku se nedotýká použití ustanovení článku 10 odstavec 3 této Úmluvy.". 

Článek 24 Úmluvy se nahrazuje následujícími ustanoveními: 

 "Každý stát při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přístupu prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy určí, které orgány bude pro účely této Úmluvy považovat za justiční orgány. Následně bude moci kdykoliv a stejným způsobem změnit znění tohoto prohlášení.". 

1. Dožádaná strana může odložit vyřízení žádosti, jestliže by její vyřízení mohlo nepříznivě ovlivnit vyšetřování, trestní stíhání nebo jiné řízení vedené jejími orgány. 

2. Před odmítnutím nebo odložením pomoci musí dožádaná strana, je-li to vhodné po konzultaci s dožadující stranou, zvážit, zda je možné žádosti vyhovět částečně nebo za splnění takových podmínek, které považuje za nezbytné. 

3. Rozhodnutí o odložení vyřízení žádosti bude odůvodněno. Dožádaná strana bude také informovat dožadující stranu o důvodech, které vyřízení žádosti znemožňují nebo by ho mohly významně zpozdit. 

Aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 3 Úmluvy, jestliže žádosti vyžadují splnění určitých formalit nebo postupů, které ukládá právní řád dožadující strany, i když takováto formalita nebo postup nejsou známy v dožádané straně, musí tato strana vyhovět takové žádosti, pokud to není v rozporu s jejími základními právními zásadami, s výjimkou případů, stanoví-li tento Protokol jinak. 

1. Jestliže osoba, která se nachází na území jedné strany, musí být justičními orgány druhé strany vyslechnuta jako svědek nebo znalec, může tato strana, jestliže není žádoucí nebo možné, aby tato osoba byla vyslechnuta nebo se dostavila na její území osobně, požádat, aby byl tento výslech proveden prostřednictvím video konference podle ustanovení odstavců 2 až 7. 

2. Dožádaná strana bude souhlasit s provedením výslechu prostřednictvím video konference, pokud to není v rozporu s jejími základními právními zásadami a za podmínky, že má technické prostředky pro provedení tohoto výslechu. Jestliže nemá dožádaná strana přístup k technickým prostředkům pro provedení video konference, je možné, aby po vzájemné dohodě tyto prostředky poskytla dožadující strana. 

3. Žádosti o provedení výslechu prostřednictvím video konference musí kromě informací podle článku 14 Úmluvy obsahovat důvody, proč není žádoucí nebo možné, aby svědek nebo znalec byl přítomen osobně, označení justičního orgánu a jména osob, které výslech provedou. 

4. Justiční orgán dožádané strany předvolá dotyčnou osobu, aby se dostavila k výslechu způsobem upraveným v jejím právním řádu. 

5. Výslech prostřednictvím video konference se řídí následujícími pravidly: 

a) výslech musí být prováděn za přítomnosti justičního orgánu dožádané strany a v případě potřeby i za pomoci tlumočníka; tento orgán bude odpovědný za zjištění totožnosti vyslýchané osoby a za dodržování základních právních zásad dožádané strany. Jestliže má justiční orgán dožádané strany za to, že během výslechu došlo k porušení základních právních zásad dožádané strany, musí neprodleně přijmout nezbytná opatření, aby zajistil, že výslech bude dále pokračovat v souladu s těmito zásadami, 

b) v případě potřeby se mohou příslušné orgány dožadující a dožádané strany dohodnout na přijetí opatření týkajících se ochrany osoby, která má být vyslechnuta, 

c) výslech je prováděn přímo justičním orgánem dožadující strany, nebo pod jeho vedením, v souladu s jejím právním řádem, 

d) na žádost dožadující strany nebo osoby, která má být vyslechnuta, zajistí dožádaná strana, aby tato osoba měla k dispozici tlumočníka, pokud je to nutné, 

e) osoba, která má být vyslechnuta, se může dovolávat práva nevypovídat, které je jí dáno zákonem dožádané nebo dožadující strany. 

6. Aniž by bylo dotčeno provádění jakýchkoliv opatření, přijatých za účelem ochrany osob, vypracuje justiční orgán dožádané strany po skončení výslechu zápis, který bude obsahovat datum a místo konání výslechu, totožnost vyslechnuté osoby, totožnost a funkce všech ostatních osob dožádané strany, které se zúčastnily výslechu, přísahy, které byly složeny, a technické podmínky, za kterých se výslech uskutečnil. Tento dokument zašle příslušný orgán dožádané strany příslušnému orgánu dožadující strany. 

7. Strany musí přijmout nezbytná opatření k zajištění toho, aby v případě, že jsou vyslýcháni svědci nebo znalci na jejich území v souladu s tímto článkem a tito odmítají vypovídat a přitom mají povinnost vypovídat, nebo nevypovídají podle pravdy, byl užit právní řád této strany stejným způsobem, jako kdyby se výslech konal v rámci vnitrostátního řízení. 

8. Strany mohou taktéž použít podle svého uvážení ustanovení tohoto článku v případě, že je to vhodné a se souhlasem svých příslušných justičních orgánů, na výslech prostřednictvím video konference osoby trestně stíhané nebo podezřelé. V takovém případě podléhá rozhodnutí o konání video konference a o způsobu, jakým bude provedena, dohodě mezi dotčenými stranami a musí být v souladu s jejich vnitrostátními právními řády a příslušnými mezinárodními dokumenty. Výslech osoby trestně stíhané nebo podezřelé se provede pouze s jejím souhlasem. 

9. Kterýkoliv smluvní stát může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, prohlásit, že nebude využívat možnosti uvedené v odstavci 8 tohoto článku, používat ustanovení tohoto článku také na výslech prostřednictvím video konference osoby trestně stíhané nebo podezřelé. 

1. Jestliže osoba, která se nachází na území jedné strany, musí být justičními orgány druhé strany vyslechnuta jako svědek nebo znalec, může tato strana, jestliže jí to umožňuje její vnitrostátní právní řád, požádat první stranu, aby byl tento výslech proveden prostřednictvím telefonní konference podle ustanovení odstavců 2 až 6. 

2. Výslech se může konat prostřednictvím telefonní konference, jen pokud svědek nebo znalec souhlasí, aby byl výslech takto proveden. 

3. Dožádaná strana bude souhlasit s výslechem prostřednictvím telefonní konference, pokud to není v rozporu s jejími základními právními zásadami. 

4. Žádost o provedení výslechu prostřednictvím telefonní konference musí obsahovat, kromě informací podle článku 14 Úmluvy, označení justičního orgánu a osob, které výslech provedou, jakož i údaj o tom, že svědek nebo znalec souhlasí s účastí na výslechu prostřednictvím telefonní konference. 

5. Způsob provedení výslechu bude stanoven dohodou stran. Svým souhlasem se způsobem provedení se dožádaná strana zaváže, že: 

a) oznámí svědkovi nebo znalci čas a místo konání výslechu, 

b) zajistí zjištění totožnosti svědka nebo znalce, 

c) prověří, že svědek nebo znalec souhlasí s výslechem prostřednictvím telefonní konference. 

6. Dožádaná strana může svůj souhlas podmínit úplným nebo částečným splněním příslušných ustanovení článku 9 odstavců 5 a 7. 

1. Aniž by byla dotčena jejich vlastní šetření a řízení, mohou příslušné orgány jedné strany bez předchozí žádosti zaslat příslušným orgánům druhé strany informace získané v rámci svého vlastního vyšetřování, jestliže mají za to, že sdělení těchto informací může napomoci přijímající straně v zahájení nebo provádění vyšetřování nebo řízení nebo že může vést k žádosti této strany uskutečněné podle Úmluvy nebo jejích Protokolů. 

2. Strana poskytující informace může v souladu se svým právním řádem stanovit, za jakých podmínek může přijímající strana tyto informace použít. 

3. Pro přijímající stranu jsou tyto podmínky závazné. 

4. Kterýkoliv smluvní stát může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, prohlásit, že si vyhrazuje právo nebýt vázán podmínkami, které stanoví poskytující strana podle odstavce 2, ledaže by dostal předběžnou zprávu o charakteru informací, které mají být poskytnuty, a souhlasil by s jejich předáním. 

1. Dožádaná strana může na žádost dožadující strany a aniž by byla dotčena práva třetích stran, které jsou v dobré víře, dát k dispozici dožadující straně předměty získané nezákonnými prostředky za účelem jejich navrácení jejich oprávněným vlastníkům. 

2. Při užití článků 3 a 6 Úmluvy se může dožádaná strana vzdát navrácení předmětů buď před nebo po jejich předání dožadující straně, jestliže je tímto usnadněn návrat těchto předmětů jejich oprávněným vlastníkům. Práva třetích stran, které jsou v dobré víře, nejsou tímto dotčena. 

3. Dojde-li ke vzdání se navrácení před předáním předmětů dožadující straně, nebude dožádaná strana uplatňovat vůči těmto předmětům žádná zástavní práva ani žádné jiné právní postihy podle daňových a celních zákonů.

4. Vzdání se upravené v odstavci 2 nijak neovlivní právo dožádané strany na výběr daní nebo poplatků od oprávněného vlastníka.

1. Dojde-li k dohodě mezi příslušnými orgány dotčených smluvních stran, smluvní strana, která požádala o vyšetřovací úkon, pro nějž je nezbytná přítomnost osoby, která se nachází ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na jejím vlastním území, může dočasně předat tuto osobu na území strany, kde má vyšetřování proběhnout. 

2. Dohoda musí upravovat podmínky dočasného předání této osoby a datum, ke kterému je tuto osobu nutno vrátit na území dožadující strany. 

3. Jestliže je vyžadován souhlas dotčené osoby s předáním, bude neprodleně předloženo dožádané straně prohlášení o souhlasu nebo jeho kopie. 

4. Předaná osoba bude zbavena svobody i na území dožádané strany a tam, kde to přichází v úvahu, i na území strany, přes jejíž území se převoz požaduje, s výjimkou případů, kdy strana, odkud byla osoba předána, požádá o její propuštění. 

5. Doba, po kterou bude osoba zbavena svobody na území dožádané strany, se započítá do doby zbavení svobody, kterou dotčená osoba musí nebo bude muset strpět na území dožadující strany. 

6. Ustanovení článku 11 odstavce 2 a článku 12 Úmluvy se užijí přiměřeně. 

7. Kterýkoli smluvní stát může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, prohlásit, že pro to, aby mohlo dojít k dohodě podle odstavce 1 tohoto článku, bude požadován souhlas podle odstavce 3 tohoto článku nebo že bude takový souhlas požadován za určitých podmínek stanovených v prohlášení.

Ustanovení článků 11 a 12 Úmluvy se užijí přiměřeně i na osoby, které jsou ve výkonu trestu odnětí svobody na území dožádané strany na základě toho, že byly předány k výkonu trestu odnětí svobody uloženého na území dožadující strany, v případech, kdy je jejich osobní přítomnost za účelem přezkoumání rozsudku požadována dožadující stranou. 

1. Ustanovení tohoto článku se použijí na všechny žádosti o doručení podle článku 7 Úmluvy nebo podle článku 3 jejího Dodatkového protokolu. 

2. Procesní dokumenty a soudní rozhodnutí budou ve všech případech předávány v jazyce nebo jazycích, ve kterých byly vyhotoveny. 

3. Aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 16 Úmluvy, jestliže je orgánu, který dokumenty vyhotovil, známo nebo má důvody se domnívat, že adresát rozumí pouze jinému jazyku, musí být k dokumentům nebo alespoň k jejich nejdůležitějším částem přiložen překlad do tohoto jiného jazyka. 

4. Aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 16 Úmluvy, musí být pro potřeby orgánů dožádané strany připojeno k procesním dokumentům a soudním rozhodnutím krátké shrnutí obsahu, které bude přeloženo do jazyka nebo jednoho z jazyků této strany. 

1. Příslušné justiční orgány strany mohou zasílat procesní dokumenty a soudní rozhodnutí přímo poštou osobám, které se nacházejí na území jiné strany. 

2. K procesním dokumentům a soudním rozhodnutím bude přiloženo sdělení, ve kterém bude uvedeno, že adresát může získat informace o svých právech a povinnostech ohledně doručení dokumentů od orgánu uvedeného ve sdělení. Na toto sdělení se vztahují ustanovení odstavce 3 článku 15 tohoto Protokolu. 

3. Ustanovení článků 8, 9 a 12 Úmluvy se užijí přiměřeně na doručení poštou. 

4. Ustanovení odstavců 1, 2 a 3 článku 15 tohoto Protokolu se také užijí na doručení poštou. 

1. Policisté jedné ze stran, kteří sledují ve své zemi v rámci trestního vyšetřování určitou osobu, která je podezřelá z účasti na trestném činu, pro který je možné žádat o vydání, nebo osobu, u které je možno důvodně předpokládat, že je může přivést ke zjištění totožnosti nebo místa pobytu výše zmíněné osoby, budou mít povoleno pokračovat ve sledování na území jiné strany, jestliže tato strana povolila sledování přes hranici na základě žádosti o pomoc, která už byla předtím předložena. Toto povolení může být podmíněno splněním určitých podmínek. 

Na žádost budou sledováním pověřeni policisté té strany, na jejímž území se sledování provádí. 

Žádost o pomoc uvedená v prvním pododstavci musí být zaslána orgánu určenému každou stranou, který bude příslušný udělit nebo předat požadované povolení. 

2. V případech, kdy ze zvlášť naléhavých důvodů není možné požádat předem druhou stranu o udělení povolení, mohou policisté, kteří provádějí sledování v rámci trestního vyšetřování, pokračovat ve sledování osoby podezřelé ze spáchání činů uvedených v odstavci 6 za hranice za splnění následující podmínek: 

a) o překročení hranice budou bez odkladu, v průběhu sledování, informovány orgány strany uvedené v odstavci 4, na jejímž území sledování pokračuje, 

b) bez odkladu bude podána žádost o pomoc v souladu s odstavcem 1, kde budou uvedeny důvody, pro které došlo k překročení hranice bez předchozího povolení. 

Sledování bude ukončeno, jakmile strana, na jejímž území je sledování prováděno, o to požádá, a to na základě oznámení uvedeného pod písmenem a) nebo žádosti uvedené pod písmenem b), nebo jestliže povolení není získáno pět hodin po překročení hranice. 

3. Sledování podle odstavců 1 a 2 je možné provádět jen za splnění těchto obecných podmínek: 

a) Policisté, kteří provádějí sledování, musí respektovat ustanovení tohoto článku a právní řád strany, na jejímž území operují; musí uposlechnout pokyny místních odpovědných orgánů. 

b) S výjimkou situací upravených v odstavci 2 musí být policisté během sledování vybaveni dokumentem, který potvrzuje, že povolení bylo vydáno. 

c) Policisté provádějící sledování musí být kdykoliv schopni předložit důkaz, že jednají z úředního pověření. 

d) Policisté provádějící sledování mohou být během sledování ozbrojeni svými služebními zbraněmi s výjimkou případů, kdy dožádaná strana výslovně rozhodne jinak; použití zbraní je zakázáno kromě případů zákonné sebeobrany. 

e) Je zakázáno vstupovat do soukromých obydlí a do míst, která nejsou přístupná veřejnosti. 

f) Policisté provádějící sledování nesmí sledovanou osobu zastavit a klást jí otázky ani ji zadržet. 

g) O všech operacích musí být informovány orgány smluvní strany, na jejímž území byly tyto operace provedeny; policisté provádějící sledování mohou být požádáni, aby se dostavili osobně. 

h) Orgány strany, ze které sledující policisté pocházejí, musí, na žádost orgánů strany, na jejímž území se sledování provádělo, být nápomocni při šetření, jež následuje po operaci, které se zúčastnili, včetně soudního řízení. 

4. Strany musí při podpisu nebo při uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo přistoupení, stanovit, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které orgány jmenuje pro účely odstavců 1 a 2 tohoto článku. Strana může následně, kdykoliv a stejným způsobem, změnit ustanovení svého prohlášení. 

5. Strany mohou na dvoustranné úrovni rozšířit působnost tohoto článku a přijmout další opatření k provedení tohoto článku. 

6. Sledování upravené v odstavci 2 je možné provádět jen pro některý z těchto trestných činů: 

• úkladná vražda, 

• vražda,

• znásilnění, 

• žhářství, 

• padělání peněz, 

• ozbrojená loupež a podílnictví, 

• vydírání, 

• únos a braní rukojmí, 

• obchod s lidmi, 

• nedovolený obchod s omamnými a psychotropními látkami, 

• porušení právních předpisů o zbraních a výbušninách, 

• použití výbušnin,

• nedovolená přeprava jedovatého a nebezpečného odpadu, 

• pašování cizinců, 

• sexuální zneužívání dětí. 

1. Všechny strany se zavazují, že zajistí, aby na žádost jiné strany mohly být povoleny na jejich území sledované zásilky v rámci trestního vyšetřování činů podléhajících vydání. 

2. Rozhodnutí o provedení sledování zásilek bude přijato případ od případu příslušnými orgány dožádané strany v souladu s právním řádem této strany. 

3. Sledování zásilek budou probíhat v souladu s postupy dožádané strany. Pravomoc jednat, řídit a kontrolovat operace náleží příslušným orgánům dožádané smluvní strany. 

4. Strany stanoví při podpisu nebo při uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo přistoupení, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které orgány jsou příslušnými orgány pro účely tohoto článku. Strany mohou následně kdykoliv a stejným způsobem změnit znění svého prohlášení. 

1. Dožadující a dožádaná strana se mohou dohodnout na pomoci při provádění vyšetřování trestných činů policisty, kteří jednají v utajení nebo pod falešnou totožností (utajené vyšetřování). 

2. Příslušné orgány dožádané strany rozhodují případ od případu, zda vyhoví žádosti, přičemž musí brát náležitě v úvahu svůj právní řád a postupy. Strany se dohodnou při respektování jejich právních řádů a postupů na délce trvání utajeného vyšetřování, jeho podrobných podmínkách provádění a právním statutu dotyčných policistů v průběhu utajeného vyšetřování. 

3. Utajené vyšetřování bude probíhat v souladu s právním řádem a postupy té strany, na jejímž území tajné vyšetřování probíhá. Dotčené strany spolu budou spolupracovat za účelem zajištění jeho přípravy a dohledu nad ním a za účelem přijetí opatření pro zajištění bezpečnosti policistů, kteří jednají v utajení nebo pod falešnou totožností. 

4. Strany stanoví při podpisu nebo při uložení ratifikačních listin, listin o přijetí, schválení nebo přistoupení, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které orgány jsou orgány příslušnými pro účely odstavce 2 tohoto článku. Strany mohou následně kdykoliv a stejným způsobem změnit znění svého prohlášení. 

1. Na základě vzájemné dohody mohou příslušné orgány nejméně dvou stran vytvořit společný vyšetřovací tým za účelem provedení trestního vyšetřování v jedné nebo více stranách, které tento tým vytvořily, jenž bude mít přesně stanovený cíl a bude vytvořen na vymezenou dobu, která může být na základě vzájemného souhlasu prodloužena. Složení týmu bude stanoveno v dohodě. 

Společný vyšetřovací tým může být vytvořen zejména v těchto případech: 

a) v rámci vyšetřování trestných činů prováděného jednou stranou je nutné provést obtížná a náročná šetření týkající se také ostatních stran, 

b) několik stran provádí vyšetřování trestných činů, u kterých okolnosti jednotlivých případů vyžadují koordinovanou a sladěnou akci ve všech dotčených stranách. 

Žádost o ustavení společného vyšetřovacího týmu může předložit kterákoliv z dotčených stran. Tým bude ustaven v té straně, kde by vyšetřování mělo probíhat. 

2. Kromě informací uvedených v příslušných ustanoveních článku 14 Úmluvy musí žádosti o ustavení společného vyšetřovacího týmu obsahovat návrhy na jeho složení. 

3. Společný vyšetřovací tým bude operovat na území stran, které tým ustavily, za těchto obecných podmínek: 

a) vedoucím týmu bude zástupce příslušného orgánu činného v trestním řízení ze strany, na jejímž území tým operuje. Vedoucí týmu bude jednat v rámci své pravomoci stanovené právním řádem této strany, 

b) tým bude provádět své operace v souladu s právním řádem strany, na jejímž území operuje. Členové týmu a členové do týmu dočasně přeložení budou provádět své úkoly pod vedením osoby uvedené pod písmenem a), s přihlédnutím k podmínkám stanoveným jejich vlastními orgány v dohodě o ustavení týmu, 

c) strana, kde tým operuje, musí učinit nezbytná organizační opatření, aby mu to umožnila. 

4. V tomto článku jsou členové společného vyšetřovacího týmu ze strany, na jejímž území tým operuje, označeni jako "členové", zatímco členové z jiných stran, než je strana, na jejímž území tým operuje, jsou označeni jako "dočasně přeložení členové". 

5. Dočasně přeložení členové společného vyšetřovacího týmu mají právo být přítomni při provádění vyšetřovacích úkonů na území strany, kde se provádějí operace. Vedoucí týmu však může, ze zvláštních důvodů, v souladu s právním řádem strany, kde tým operuje, rozhodnout jinak. 

6. Dočasně přeložení členové společného vyšetřovacího týmu mohou, v souladu s právním řádem strany, kde tým operuje, být vedoucím týmu pověřeni úkolem provádět některé vyšetřovací úkony, jestliže to bylo schváleno příslušnými orgány strany, kde probíhají operace, a strany, která členy dočasně přeložila. 

7. Jestliže společný vyšetřovací tým potřebuje, aby byly provedeny vyšetřovací úkony v jedné ze stran, které ustavily tým, mohou členové dočasně přeložení touto stranou požádat své vlastní příslušné orgány, aby provedly tyto úkony. Tyto úkony budou v této straně posuzovány podle podmínek, které by byly brány v úvahu, kdyby byly požadovány při vnitrostátním vyšetřování. 

8. Jestliže společný vyšetřovací tým potřebuje pomoc od jiné strany, než jsou strany, které ustavily tým, nebo od třetího státu, mohou příslušné orgány státu, kde probíhají operace, požádat o pomoc příslušné orgány druhého dotčeného státu v souladu s příslušnými smlouvami nebo dohodami. 

9. Dočasně přeložený člen společného vyšetřovacího týmu může, v souladu s právním řádem své země a v rámci své pravomoci, poskytovat týmu informace, které jsou k disposici straně, která ho dočasně přeložila, a které jsou pro účely trestního vyšetřování, jež tým provádí. 

10. Informace, které získá zákonným způsobem člen nebo dočasně přeložený člen v době, kdy byl součástí společného vyšetřovacího týmu, a které by nebylo možné získat jiným způsobem příslušnými orgány stran, je možno využít pro následující účely: 

a) pro účely, pro které byl tým ustaven, 

b) pod podmínkou předchozího souhlasu strany, kde byly informace získány, pro odhalování, vyšetřování a stíhání jiných trestných činů. Takový souhlas může být odmítnut jen v případech, kdy by takové využití ohrozilo trestní vyšetřování v dotčené straně nebo kdy by v tomto případě mohla tato strana odmítnout vzájemnou pomoc, 

c) pro zamezení bezprostředního a závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a aniž by bylo dotčeno ustanovení písmene b), jestliže následně dojde k zahájení trestního vyšetřování, 

d) pro jiné účely, jestliže je toto dohodnuto mezi stranami, které ustavily tým. 

11. Tímto článkem nebudou dotčena žádná existující ustanovení nebo dohody o ustavení nebo operacích společných vyšetřovacích týmů.

12. Jestliže to dovolí právní řády dotčených stran nebo ustanovení kteréhokoliv právního nástroje použitelného mezi nimi, je možné se dohodnout, aby se činnosti týmu účastnily jiné osoby než zástupci příslušných orgánů stran, které ustavily společný vyšetřovací tým. Práva, která mají členové nebo dočasně přeložení členové týmu na základě tohoto článku, se na tyto osoby vztahovat nebudou, kromě případů, kdy dohoda výslovně stanoví jinak.

Při operacích zmíněných v článcích 17, 18, 19 a 20, kromě případů, kdy se dotčené strany dohodnou jinak, budou úřední osoby z jiné strany než strany, kde probíhají operace, považovány za úřední osoby strany, kde probíhají operace, pokud jde o trestné činy spáchané proti nim nebo jimi spáchané. 

1. Jestliže úřední osoby jedné strany operují, v souladu s články 17, 18, 19 a 20, na území jiné strany, bude prvně zmíněná strana odpovědná za všechny škody jimi způsobené během těchto operací v souladu se zákony té strany, na jejímž území operují.

2. Strana, na jejímž území vznikly škody uvedené v odstavci 1, zajistí náhradu těchto škod za podmínek platných pro škody způsobené jejími vlastními úředními osobami. 

3. Strana, jejíž úřední osoby způsobily škodu jakékoliv osobě na území jiné strany, plně uhradí této jiné straně všechny částky, které ona zaplatila poškozeným nebo osobám oprávněným jejich jménem. 

4. Aniž by byl dotčen výkon práv vůči třetím stranám a s výjimkou odstavce 3, žádná ze stran v případě upraveném v odstavci 1 nebude žádat jinou stranu o náhradu škod, které utrpěla. 

5. Ustanovení tohoto článku se použijí za předpokladu, že se strany nedohodly jinak. 

Jestliže některá ze stran požádá o pomoc podle Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů pro svědka, který může být vystaven zastrašování nebo který potřebuje ochranu, vyvinou příslušné orgány dožadující a dožádané strany snahu, aby se dohodly na opatřeních na ochranu dotyčné osoby, a to v souladu se svými právními řády. 

1. Na žádost dožadující strany může dožádaná strana, v souladu se svým právním řádem, přijmout předběžná opatření za účelem zachování důkazů, udržení stávající situace nebo ochrany ohrožených zákonných zájmů. 

2. Dožádaná strana může žádosti vyhovět částečně nebo za splnění určitých podmínek, zejména časového omezení.

Dožadující strana může požadovat, aby dožádaná strana zachovala důvěrnost, pokud jde o existenci žádosti a její podstatu, kromě toho, co je nezbytné pro vyřízení žádosti. Jestliže nemůže dožádaná strana vyhovět požadavku zachování důvěrnosti, musí o tom urychleně informovat dožadující stranu.

1. Osobní údaje, předané jednou stranou druhé jako výsledek vyřízení žádosti předložené ve smyslu Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů, může strana, které byly údaje předány, využít jen:

a) pro účely řízení, na něž se vztahuje Úmluva nebo některý z jejích Protokolů, 

b) pro jiná soudní a správní řízení, která mají přímý vztah k řízení uvedenému pod bodem a), 

c) k zamezení bezprostředního a vážného ohrožení veřejné bezpečnosti. 

2. Tyto údaje je však možno využít pro jakýkoliv jiný účel, jestliže k tomu dá předem souhlas strana, která údaje předala, nebo subjekt, kterého se údaje týkají. 

3. Kterákoliv strana může odmítnout předat osobní údaje získané v důsledku vyřízení žádosti ve smyslu této Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů, jestliže 

• jsou takové údaje chráněny jejím právním řádem a

• strana, které by měly být údaje předány, není vázaná Úmluvou o ochraně osob se zřetelem na automatizované zpracování osobních dat, otevřenou k podpisu ve Štrasburku dne 28. ledna 1981, kromě případů, kdy se tato strana zaváže, že umožní takovou ochranu údajů, jakou vyžaduje dříve zmíněná strana. 

4. Kterákoliv strana, která předává osobní údaje získané jako výsledek vyřízení žádosti podle této Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů, může požadovat od strany, které byly údaje předány, aby poskytla informace o využití těchto údajů. 

5. Kterákoliv strana může, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, požadovat, aby v rámci řízení, pro které mohla odmítnout nebo omezit předání nebo využívání osobních údajů v souladu s ustanoveními Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů, byly osobní údaje předané jiné straně využívány touto stranou pro účely uvedené v odstavci 1 pouze s jejím předchozím souhlasem. 

Strany mohou kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, určit, které orgány budou považovat za správní orgány pro účely článku 1 odstavec 3 Úmluvy.

Ustanovení tohoto Protokolu se nedotýkají podrobnějších ustanovení obsažených ve dvoustranných nebo mnohostranných smlouvách uzavřených mezi stranami podle článku 26 odstavce 3 Úmluvy.

Evropský výbor pro problémy trestné činnosti musí být průběžně informován o výkladu a užití Úmluvy nebo některého z jejích Protokolů a udělá vše potřebné pro to, aby napomohl smírnému řešení všech nesrovnalostí, které by mohly vzniknout při jejich používání.

1. Tento Protokol je otevřen k podpisu všem členským státům Rady Evropy, které jsou stranami Úmluvy, nebo ji podepsaly. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Signatář nemůže ratifikovat, přijmout nebo schválit tento Protokol bez toho, že by již dříve nebo současně ratifikoval, přijal nebo schválil Úmluvu. Ratifikační listiny nebo listiny o přijetí či schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

2. Protokol vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců ode dne uložení třetí ratifikační listiny nebo listiny o přijetí či schválení. 

3. Ve vztahu ke kterémukoliv signatářskému státu, který uloží ratifikační listinu nebo listinu o přijetí či schválení později, vstoupí Protokol v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců od data jejího uložení.

1. Jakýkoliv nečlenský stát, který přistoupil k Úmluvě, může přistoupit i k tomuto Protokolu poté, co Protokol vstoupí v platnost. 

2. Přístup se provede uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady Evropy. 

3. Pro každý přistupující stát vstoupí Protokol v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců od data uložení listiny o přístupu.

1. Každý stát může při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přístupu určit jedno nebo více území, na kterých se bude tento Protokol používat. 

2. Každý stát může kdykoli později prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit platnost tohoto Protokolu na kterákoliv další území určená v tomto prohlášení. Ve vztahu k tomuto území vstoupí tento Protokol v platnost prvním dnem měsíce následujícího po uplynutí lhůty tří měsíců od data přijetí takového prohlášení generálním tajemníkem. 

3. Každé prohlášení učiněné podle předcházejících dvou odstavců může být ohledně jakéhokoliv území uvedeného v takovém prohlášení odvoláno oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Oznámení bude účinné od prvního dne měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců od data přijetí takového sdělení generálním tajemníkem.

1. Výhrady učiněné stranou k některému ustanovení Úmluvy nebo jejího Protokolu se budou vztahovat také na tento Protokol, pokud strana při podpisu nebo uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení či přistoupení nevyjádří opačný záměr. Totéž se týká i prohlášení učiněných k ustanovením Úmluvy nebo jejího Protokolu nebo na jejich základě.

2. Každý stát může při podpisu nebo při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přistoupení prohlásit, že si vyhrazuje právo nepřijmout zcela nebo zčásti některý nebo více z článků 16, 17, 18, 19 a 20. Žádná jiná výhrada není připuštěna. 

3. Každá strana může zcela nebo zčásti odvolat výhrady, které učinila podle předchozích odstavců, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, které bude účinné ode dne doručení. 

4. Strana, která učinila výhradu k některému z článků tohoto Protokolu uvedených výše v odstavci 2, nemůže vyžadovat použití tohoto článku jinou stranou. Pokud je však její výhrada částečná nebo podmíněná, může vyžadovat použití tohoto ustanovení v rozsahu, v jakém je sama přijala. 

1. Každá strana může v rozsahu, v jakém se jí týká, tento Protokol vypovědět oznámením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. 

2. Tato výpověď bude účinnou od prvního dne měsíce následujícího po uplynutí tří měsíců od data přijetí takového oznámení generálním tajemníkem. 

3. Vypovězením Úmluvy se automaticky vypovídá tento Protokol. 

Generální tajemník Rady Evropy oznámí všem členským státům Rady Evropy a státům, které přistoupily k tomuto Protokolu: 

a) každý podpis, 

b) uložení ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení či přístupu, 

c) data vstupu tohoto Protokolu v platnost podle článků 30 a 31, 

d) všechny další úkony, prohlášení, oznámení nebo sdělení vztahující se k tomuto Protokolu. 

Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali tento Protokol. 

Dáno ve Štrasburku, dne 8. listopadu 2001, v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřený opis každému členskému státu Rady Evropy a každému nečlenskému státu, který k Úmluvě přistoupil. 

čl. 24:

In accordance with Article 24 of the Convention (as amended by Article 6 of the Second Additional Protocol to the Convention), the Czech Republic, as a Member State of the European Union participating in the enhanced cooperation on the establishment of the European Public Prosecutor's Office, declares that the European Public Prosecutor's Office ("EPPO"), in the exercise of its competences, as provided for by Articles 22, 23 and 25 of Council Regulation (EU) 2017/1939, shall be deemed to be a judicial authority for the purpose of issuing requests for mutual assistance in accordance with the Convention and its Protocols, as well as for the purpose of providing, on request of another Contracting Party in accordance with the Convention and its Protocols, information or evidence which the EPPO has obtained already or may obtain following the initiation of an investigation in the area of its competence. The EPPO shall also be deemed to be a judicial authority for the purpose of receipt of information in accordance with Article 21 of the Convention, in respect of offences within its competence as provided for by Articles 22, 23 and 25 of Council Regulation (EU) 2017/1939. This declaration is intended to supplement the previous declarations made by the Czech Republic in accordance with Article 24 of the Convention.

With reference to this declaration made in accordance with Article 24 of the Convention, the Czech Republic avails itself of the opportunity to interpret the legal effects of that declaration as follows:

a) Where the Convention or its Protocols refer to the requesting Party or the requested Party, this shall in case of requests issued by or addressed to the European Public Prosecutor's Office be interpreted as referring to the EU Member State of the competent European Delegated Prosecutor whose powers and functions are referred to in Article 13 of Council Regulation (EU) 2017/1939.

b) Where the Convention or its Protocols refer to the law of the requesting or the requested Party, this shall in case of requests issued by or addressed to the European Public Prosecutor's Office be interpreted as referring to Union law, in particular Council Regulation (EU) 2017/1939, as well as to the national law of the EU Member State of the competent European Delegated Prosecutor, to the extent applicable in accordance with Article 5(3) of that Regulation.

c) Where the Convention or its Protocols provide for the possibility for a Party to make declarations or reservations, all such declarations and reservations made by the Czech Republic shall be deemed applicable in case of requests made by another Party to the European Public Prosecutor's Office whenever a European Delegated Prosecutor located in the Czech Republic is competent in accordance with Article 13(1) of Council Regulation (EU) 2017/1939.

d) As a judicial requesting authority acting in accordance with Article 24 of the Convention (as amended by Article 6 of the Second Additional Protocol to the Convention), the European Public Prosecutor's Office shall comply with any conditions or restrictions on the use of information and evidence obtained, which may be imposed by the requested Party based on the Convention and its Protocols.

e) Obligations imposed upon the requesting Party by Article 12 of the Convention shall also be binding upon the judicial authorities of the EU Member State of the competent European Delegated Prosecutor. The same applies in case of obligations of the requesting Party under Article 11 of the Convention (as amended by Article 3 of the Second Additional Protocol and under Articles 13, 14 and 23 of the Second Additional Protocol) in respect of the EU Member State of the European Delegated Prosecutor competent in accordance with Article 13(1) of Council Regulation (EU) 2017/1939.

čl. 15 odst. 8 písm. a):

„V souladu s článkem 15 odst. 8 písm. a) Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že kopie žádostí o právní pomoc musí být vždy zasílány ústřednímu orgánu, a to:

a) Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky v případě žádosti vzešlé z přípravného řízení;

b) Ministerstvu spravedlnosti České republiky v ostatních případech.“

čl. 15 odst. 3:

„Česká republika prohlašuje k článku 15 odstavec 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu, že vzhledem k tomu, že Česká republika neučinila prohlášení podle článku 27 Druhého dodatkového protokolu, mohou být žádosti správních orgánů podle článku 1 odstavec 3 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 1 Druhého dodatkového protokolu zasílány pouze justičním orgánům České republiky.“

čl. 15 odst. 9:

„V souladu s článkem 15 odstavec 9 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že v případě zaslání žádostí elektronickými nebo jinými telekomunikačními prostředky je třeba vždy následně doručit originál žádosti v listinné podobě.“

čl. 24:

„V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 6 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že pro účely Úmluvy a jejích dodatkových protokolů považuje za justiční orgány soudy a státní zastupitelství.“

čl. 13 odst. 7:

„V souladu s článkem 13 odstavec 7 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že souhlas uvedený v článku 13 odstavec 3 Druhého dodatkového protokolu bude vyžadován před uzavřením dohody o dočasném předání osoby podle článku 13 odstavec 1 Druhého dodatkového protokolu.“

čl. 17 odst. 4:

„V souladu s článkem 17 odstavec 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že:

a) příslušným orgánem, kterému mají být zasílány žádost podle článku 17 odstavec 1 Druhého dodatkového protokoluje:

Krajské   státní   zastupitelství   v   Praze
Husova   11
110   01   Praha   1
tel.:   ++420/222   111   700
fax.:   ++420/222   220   075
e-mail:   podatelna@ksz.pha.justice.cz

b) příslušným orgánem, kterému mají být zasílána oznámení podle článku 17 odstavec 2 Druhého dodatkového protokoluje:

Policejní   prezidium   České   republiky
Strojnická   27
170   89   Praha   7
tel.:   ++420/974   834   210
fax.:   ++420/974   834   716   nebo   974   834   718
e-mail:   sirene@pcr.cz

c) přeshraniční sledování podle článku 17 odstavce 1 a 2 Druhého dodatkového protokolu jsou za Českou republiku oprávněny provádět útvary Policie České republiky a celní orgány."

čl. 18 odst. 4:

„V souladu s článkem 18 odstavec 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely tohoto článku je:

Krajské   státní   zastupitelství   v   Praze
Husova   11
110   01   Praha   1
tel.:   ++420/222   111700
fax.:   ++420/222   220   075
e-mail:   podatelna@ksz.pha.justice.cz“

čl. 19 odst. 4:

„V souladu s článkem 19 odstavec 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že orgánem příslušným pro účely tohoto článkuje:

Vrchní   státní   zastupitelství   v   Praze
náměstí   Hrdinů   1300
140   65   Praha   4
tel.:   ++420/261196   830
fax.:   ++420/261196   851
e-mail:   podatelna@vsz.pha.justice.cz“

čl. 15 odst. 8 písm. d):

„V souladu s článkem 15 odstavec 8 písmeno d) Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních ve znění článku 4 Druhého dodatkového protokolu Česká republika prohlašuje, že orgánem příslušným pro přijímání a zasílání žádostí podle článku 20 Druhého dodatkového protokoluje:

Nejvyšší   státní   zastupitelství
Jezuitská   4
660   55   Brno
tel.:   ++420/542   512   330
fax.:   ++420/542   512   350
e-mail:   mo@nsz.brn.justice.cz“

čl. 24:

„V souladu s článkem 24 Evropské úmluvy a vzájemné pomoci ve věcech trestních a článkem 8 jejího Dodatkového protokolu budou pro účely Úmluvy a jejího Dodatkového protokolu za justiční orgány považovány úřady: Nejvyšší státní zastupitelství České republiky, krajská a okresní státní zastupitelství, Městské státní zastupitelství v Praze, Ministerstvo spravedlnosti České republiky, krajské a okresní soudy a Městský soud v Praze."

čl. 15 odst. 6:

„V souladu s článkem 15 odst. 6 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních Česká republika prohlašuje, že

a) žádosti o pomoc vzešlé z přípravného řízení mají být zasílány Nejvyššímu státnímu zastupitelství České republiky;

b) ostatní žádosti o pomoc mají být zasílány Ministerstvu spravedlnosti České republiky.

Doručení předvolání obviněným osobám podle Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, které se nacházejí na československém území, musí být předáno československým orgánům nejméně 30 dnů před datem, kdy se mají dostavit.“