Mezinárodní úmluva o potlačování teroristických bombových útoků

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 15. prosince 1997 byla v New Yorku přijata Mezinárodní úmluva o potlačování teroristických bombových útoků, která byla otevřena k podpisu dne 12. ledna 1998.

Jménem České republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 29. července 1998.

S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka OSN, depozitáře Úmluvy, dne 6. září 2000.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 22 odst. 1 dne 23. května 2001 a tímto dnem vstoupila v platnost podle odstavce 2 téhož článku i pro Českou republiku.

Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.

New York, 15. prosince 1997 

(PŘEKLAD)

Státy, které jsou stranami této úmluvy, 

majíce na zřeteli cíle a zásady Charty Organizace spojených národů 30 týkající se udržování mezinárodního míru a bezpečnosti a rozvíjení dobrých sousedských a přátelských vztahů a spolupráce mezi státy, 

vážně znepokojeny celosvětovým nárůstem teroristických činů ve všech jejich podobách a projevech, 

připomínajíce si Deklaraci přijatou při příležitosti 50. výročí Organizace spojených národů ze dne 24. října 1995,1) 

připomínajíce si rovněž Deklaraci o opatřeních za účelem odstranění mezinárodního terorismu, připojenou k rezoluci Valného shromáždění č. 49/60 z 9. prosince 1994, ve které mimo jiné "členské státy Organizace spojených národů slavnostně znovu potvrzují své jednoznačné odsouzení všech teroristických činů, metod a praktik jako zločinných a neospravedlnitelných, ať už byly spáchány kdekoliv a kýmkoliv, včetně takových, které ohrožují přátelské vztahy mezi státy a národy a územní celistvost a bezpečnost států", 

upozorňujíce na to, že Deklarace rovněž nabádá státy, aby "urychleně přezkoumaly rozsah stávajících mezinárodních právních norem týkajících se prevence, potlačování a odstraňování terorismu ve všech jeho formách a projevech, aby zajistily všeobecný právní rámec pokrývající všechny aspekty dané záležitosti", 

připomínajíce dále rezoluci Valného shromáždění č. 51/210 ze 17. prosince 1996 a Deklaraci doplňující Deklaraci o opatřeních za účelem odstranění mezinárodního terorismu z r. 1994, jež je k ní připojena, 

rovněž upozorňujíce, že došlo k nárůstu teroristických útoků prováděných pomocí výbušnin nebo jiných nebezpečných zařízení, 

dále upozorňujíce, že stávající mnohostranné právní normy dostatečně nezabraňují těmto útokům, 

přesvědčeny o naléhavé potřebě posílit mezinárodní spolupráci mezi státy při přípravě a přijímání účinných a praktických opatření směřujících k prevenci těchto teroristických činů a ke stíhání a trestání jejich pachatelů, 

berouce v úvahu, že výskyt těchto činů vážně znepokojuje mezinárodní společenství jako celek, 

připomínajíce, že činnost vojenských sil států se řídí pravidly mezinárodního práva mimo rámec této úmluvy, a to, že na určitá jednání se tato úmluva nevztahuje, nepřipouští ani nečiní zákonnými činy, jinak považované za nezákonné, ani nebrání stíhání podle jiných právních systémů, 

dohodly se na následujícím: 

Pro účely této úmluvy:

1. "Státní nebo vládní zařízení" zahrnuje jakékoliv trvalé nebo dočasné zařízení či dopravní prostředek, jež užívají nebo v němž se nacházejí představitelé státu, členové vlády, zákonodárného sboru nebo justičního sboru nebo úředníci či zaměstnanci státu či jakéhokoliv jiného veřejného orgánu nebo entity nebo zaměstnanci či úředníci mezivládní organizace v souvislosti s jejich úředními povinnostmi. 

2. "Zařízení infrastruktury" označuje jakékoliv zařízení ve veřejném či soukromém vlastnictví poskytující nebo provozující veřejně prospěšné služby, jako je voda, kanalizace, energie, pohonné hmoty nebo spoje. 

3. "Výbušné nebo jiné nebezpečné zařízení" označuje 

(a) výbušninu nebo zápalnou zbraň nebo zařízení určené nebo schopné způsobit smrt, vážné zranění nebo značné hmotné škody, nebo 

(b) zbraň nebo zařízení určené nebo schopné způsobit smrt, vážné zranění nebo značné hmotné škody prostřednictvím uvolnění, šíření nebo vlivu toxických chemikálií, biologických činidel nebo toxinů či podobných látek, radiace nebo radioaktivního materiálu. 

4. "Vojenské síly státu" označují ozbrojené síly státu organizované, cvičené a vybavené na základě vnitrostátního práva daného státu s prvořadým účelem národní obrany nebo bezpečnosti a osoby působící na podporu těchto ozbrojených sil a podléhající jejich formálnímu velení, řízení a odpovědnosti.

5. "Veřejné prostory" označují ty části budovy, území, ulice, vodní cesty nebo jiného místa, jež jsou přístupné nebo otevřené pro veřejnost, ať už trvale, občasně nebo příležitostně, a zahrnují jakýkoliv prostor určený ke komerčním, obchodním, kulturním, historickým, vzdělávacím, náboženským, vládním, společenským, rekreačním účelům nebo podobné místo, které je takto přístupné nebo otevřené pro veřejnost. 

6. "Systém veřejné dopravy" označuje veškerá zařízení, dopravní prostředky a pomocná zařízení ve veřejném či soukromém vlastnictví používaná v rámci nebo za účelem veřejných služeb určených k dopravě osob či nákladu. 

1. Trestného činu ve smyslu této úmluvy se dopustí kterákoli osoba, jestliže protiprávně a úmyslně sestrojí, umístí, vypustí nebo odpálí výbušninu nebo jiné nebezpečné zařízení ve veřejných prostorách, do veřejných prostor nebo proti veřejným prostorám, na území státu nebo vládního zařízení, do systému veřejné dopravy nebo zařízení infrastruktury: 

(a) s úmyslem způsobit smrt nebo vážné zranění, nebo

(b) s úmyslem způsobit rozsáhlé škody na příslušném místě, zařízení nebo systému, kde takové škody mají za následek či je pravděpodobné, že by měly za následek značné ekonomické ztráty. 

 2. Trestný čin spáchá rovněž kterákoli osoba, která se pokusí spáchat trestný čin podle odstavce 1. 

 3. Trestný čin spáchá rovněž kterákoli osoba, jestliže

(a) se účastní jako spolupachatel páchání trestného činu podle odstavce 1 nebo 2, nebo 

(b) organizuje nebo navádí jiné spáchat trestný čin podle odstavce 1 nebo 2, nebo 

(c) jakýmkoliv jiným způsobem přispěje ke spáchání jednoho nebo více trestných činů uvedených v odstavci 1 nebo 2 skupinou osob jednajících se společným záměrem. Toto přispění musí být úmyslné a musí být prováděno buď s cílem pokračování v trestné činnosti nebo v uskutečňování záměru této skupiny nebo musí být prováděno se znalostí úmyslu skupiny spáchat trestný čin nebo trestné činy podle odstavce 1 nebo 2

1. Tato úmluva se nepoužije, pokud trestný čin byl spáchán v jednom státě, domnělý pachatel a oběti jsou občany tohoto státu, domnělý pachatel je nalezen na území tohoto státu a žádný jiný stát není oprávněn vykonat jurisdikci na základě článku 6 odst. 1 nebo článku 6 odst. 2 této úmluvy, s výjimkou případů, na které se, pokud je to vhodné, použijí články 10 až 15. 

Každá smluvní strana přijme nezbytná opatření:

(a) k přijetí právní úpravy, kterými se trestné činy vyjmenované v článku 2 stanou trestnými činy podle jejího vnitrostátního práva, 

(b) ke stanovení přiměřených trestů za tyto trestné činy s přihlédnutím k jejich závažnému charakteru. 

Každá smluvní strana přijme nezbytná opatření, včetně přijetí vnitrostátní právní úpravy v nezbytných případech, aby zajistila, že trestné činy ve smyslu této úmluvy, zvlášť pokud jsou páchány s úmyslem vyvolat vážné znepokojení ve veřejnosti nebo ve skupině osob či konkrétních osobách, nebyly za žádných okolností ospraveditelné z politických, filozofických, ideologických, rasových, etnických a náboženských důvodů nebo důvodů podobné povahy a byly potrestány s přihlédnutím k jejich závažnému charakteru. 

1. Každá smluvní strana přijme nezbytná opatření pro stanovení své jurisdikce nad trestnými činy uvedenými v článku 2, pokud 

(a) trestný čin je spáchán na území tohoto státu, nebo 

(b) trestný čin je spáchán na palubě plavidla plujícího pod vlajkou tohoto státu nebo na palubě letadla, které je evidováno podle zákonů tohoto státu v době, kdy byl spáchán příslušný trestný čin, 

(c) trestný čin je spáchán státním příslušníkem tohoto státu. 

2. Smluvní strana je oprávněna rovněž stanovit svou jurisdikci nad jakýmkoli takovým trestným činem, pokud 

(a) trestný čin je spáchán proti státnímu příslušníkovi tohoto státu, nebo

(b) trestný čin je spáchán proti státu nebo vládnímu zařízení tohoto státu v zahraničí, včetně velvyslanectví nebo jiných diplomatických či konzulárních prostor tohoto státu, nebo 

(c) trestný čin je spáchán bezdomovcem, který se na území tohoto státu obvykle zdržuje, nebo 

(d) trestný čin je spáchán v pokusu přinutit stát nebo mu zabránit vykonat nějaký čin, nebo 

(e) trestný čin je spáchán na palubě letadla, které je provozováno vládou tohoto státu.

3. Při ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k této úmluvě každá smluvní strana oznámí generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že podle svého vnitrostátního práva stanovila jurisdikci podle odstavce 2. V případě, že nastane jakákoli změna, příslušná smluvní strana ji bezprostředně oznámí generálnímu tajemníkovi.

4. Každá smluvní strana přijme nezbytná opatření k založení své jurisdikce nad trestnými činy uvedenými v článku 2 v případech, kdy domnělý pachatel se nachází na jejím území a tato smluvní strana ho nevydá jakékoli ze smluvních stran, které stanovily svou jurisdikci v souladu s odstavcem 1 nebo 2. 

5. Tato úmluva nevylučuje výkon jakékoli trestní jurisdikce stanovené smluvní stranou v souladu s jejím vnitrostátním právem.

1. Na základě informace, že nějaká osoba, která spáchala či údajně spáchala trestný čin podle článku 2, se může nacházet na území smluvní strany, přijme tato smluvní strana nezbytná opatření podle svého vnitrostátního práva k vyšetření skutečností obsažených v této informaci. 

2. Na základě přesvědčení, že to vyžadují okolnosti, smluvní strana, na jejímž území se domnělý pachatel nachází, učiní v souladu se svým vnitrostátním právem přiměřená opatření, která zajistí přítomnost domnělého pachatele za účelem trestního stíhání nebo vydání. 

3. Každá osoba, vůči které se přijímají opatření uvedená v odstavci 2, bude oprávněna

(a) neodkladně spojit se s nejbližším příslušným zástupcem státu, jehož je státním příslušníkem, nebo který je jinak oprávněn chránit její práva, nebo, jestliže je bezdomovcem, zástupcem státu, na území kterého se obvykle zdržuje,

(b) být navštívena zástupcem tohoto státu, 

(c) být informována o svých právech podle písmen (a) a (b). 

4. Práva uvedená v odstavci 3 budou vykonávána v souladu s právními předpisy státu, na jehož území se nachází pachatel nebo domnělý pachatel, zmíněné právní předpisy však nesmí být na překážku účelu, pro který se přiznávají práva v odstavci 3. 

5. Ustanovení odstavců 3 a 4 nejsou na újmu právu jakékoli smluvní strany, která má jurisdikci v souladu s článkem 6 odst. 1 písm. (c) nebo odstavcem 2 písm. (c), pozvat Mezinárodní výbor Červeného kříže, aby kontaktoval a navštívil domnělého pachatele. 

6. Pokud smluvní strana na základě tohoto článku vzala nějakou osobu do vazby, bez prodlení seznámí, přímo či prostřednictvím generálního tajemníka Organizace spojených národů, všechny smluvní strany, které založily jurisdikci v souladu s článkem 6 odst. 1 a 2, a jestliže to považuje za vhodné, kteroukoli jinou smluvní stranu se skutečností, že taková osoba je ve vazbě, a s okolnostmi rozhodujícími pro zadržení této osoby. Stát, který vede vyšetřování předpokládané v odstavci 1, informuje ihned zmíněné smluvní strany o svých zjištěních a uvede, zda zamýšlí vykonat jurisdikci. 

1. Smluvní strana, na jejímž území se domnělý pachatel nachází, bude v případech, na které se vztahuje článek 6, povinna, jestliže ho nevydá a bez ohledu na to, zda trestný čin byl či nebyl spáchán na jejím území, neprodleně případ předat svým příslušným orgánům k trestnímu stíhání v souladu s vlastním právem. Tyto orgány rozhodnou stejným způsobem jako v případě jakéhokoliv trestného činu vážné povahy podle práva tohoto státu. 

2. Kdykoli může smluvní strana v souladu se svým vnitrostátním právem vydat nebo jinak předat jednoho ze svých státních příslušníků pouze pod podmínkou, že osoba bude vrácena do tohoto státu vykonat trest uložený v důsledku soudního procesu nebo řízení, pro které proběhlo vydání či předání, a tento stát a stát žádající vydání osoby souhlasí s tímto postupem a dalšími podmínkami podle potřeby; takové podmíněné vydání nebo předání bude považováno za dostatečné splnění závazku podle odstavce 1. 

1. Trestné činy uvedené v článku 2 budou zařazeny mezi trestné činy podléhající vydání v jakékoli smlouvě o vydání existující mezi smluvními stranami před vstupem této smlouvy v platnost. Smluvní strany se zavazují, že zahrnou tyto trestné činy mezi trestné činy vyžadující vydání do každé smlouvy o vydání, kterou mezi sebou uzavřou. 

2. Když kterákoli smluvní strana vedoucí vyšetřování podmíněné existencí smlouvy obdrží žádost o vydání od jiné smluvní strany, se kterou nemá žádnou smlouvu o vydání, dožádaný stát může, podle svého rozhodnutí, zvážit tuto úmluvu jako právní podklad pro vydání ve vztahu k trestným činům uvedeným v článku 2. Vydání podléhá dalším podmínkám vyžadovaným právem dožádaného státu. 

3. Smluvní strany, které nevedou vyšetřování podmíněné existencí smlouvy, uznají ve vzájemných vztazích a za podmínek požadovaných právem dožádaného státu trestné činy uvedené v článku 2 za trestné činy podléhající vydání. 

4. V případě nutnosti trestné činy uvedené v článku 2 budou pro účely vydání mezi smluvními stranami posuzovány jako činy spáchané nejen v místě, kde byly spáchány, nýbrž také na území států, které mají stanovit svou jurisdikci v souladu s článkem 6 odst. 1 a 2. 

5. Ustanovení všech smluv o vydávání a ujednání mezi smluvními stranami týkající se trestných činů uvedených v článku 2 budou mezi smluvními stranami upravena v rozsahu, v němž jsou neslučitelná s touto úmluvou. 

1. Smluvní strany si poskytnou navzájem v co největší míře pomoc v souvislosti s vyšetřováním nebo řízením o vydání vedeným v souvislosti s trestnými činy uvedenými v článku 2, včetně poskytnutí všech důkazů, které mají k dispozici pro trestní řízení. 

2. Smluvní strany budou provádět své závazky podle odstavce 1 v souladu s jinými smlouvami nebo jinými ujednáními týkajícími se vzájemné právní pomoci, které mezi nimi mohou existovat. Pokud takové smlouvy nebo ujednání neexistují, smluvní strany si poskytnou navzájem pomoc v souladu s jejich vnitrostátním právem. 

Žádný z trestných činů uvedených v článku 2 nebude pro účely vydávání nebo vzájemné právní pomoci považován za politický trestný čin nebo trestný čin mající souvislost s politickým trestným činem nebo jako trestný čin spáchaný z politických pohnutek. Stejně tak žádost o vydání nebo vzájemnou právní pomoc založená na takovém trestném činu nemůže být odmítnuta s odůvodněním, že žádost se týká politického trestného činu nebo trestného činu majícího souvislost s politickým trestným činem nebo trestného činu spáchaného z politických pohnutek. 

Žádné ustanovení této úmluvy nebude vykládáno jako uložení závazku vydat nebo umožnit vzájemnou právní pomoc, jestliže dožádaná smluvní strana má oprávněné důvody domnívat se, že žádost o vydání za trestné činy uvedené v článku 2 nebo žádost o vzájemnou právní pomoc ve vztahu k těmto trestným činům byla podána za účelem trestního stíhání nebo trestání osoby z důvodu její rasy, vyznání, národnosti, etnického původu nebo politického názoru nebo že by jednání v souladu s touto žádostí způsobilo této osobě z některého z těchto důvodů újmu. 

1. Osoba, která je zadržována nebo vykonává trest na území smluvní strany a jejíž přítomnost je vyžadována na území jiné smluvní strany za účelem podání svědectví, ověření totožnosti nebo poskytnutí jiného druhu pomoci pro získání důkazu potřebného pro vyšetřování nebo trestní stíhání trestných činů podle této úmluvy, může být předána za splnění následujících podmínek:

(a) tato osoba vyjádří svobodně souhlas, a 

(b) příslušné orgány obou států souhlasí, za předpokladu splnění takových podmínek, které tyto státy budou považovat za potřebné. 

2. Pro účely tohoto článku: 

(a) stát, kterému je tato osoba předána, má pravomoc a povinnost držet předanou osobu ve vazbě, pokud není jinak určeno státem, ze kterého byla tato osoba předána, 

(b) stát, kterému byla tato osoba předána, neprodleně splní svůj závazek vrátit tuto osobu do vazby státu, ze kterého byla tato osoba předána, jak bylo předem dohodnuto, nebo pokud bylo dohodnuto jinak, bude tento závazek splněn příslušnými orgány obou států, 

(c) stát, kterému je osoba předána, nebude vyžadovat na státě, ze kterého tato osoba byla předána, zahájení řízení o vydání pro navrácení osoby, 

(d) předané osobě se započítá do výkonu trestu, který je vykonáván ve státě, ze kterého byla předána, doba strávená ve vazbě státu, do kterého byla předána. 

3. Bez souhlasu smluvní strany, ze které má být osoba v souladu s tímto článkem předána, tato osoba na území státu, do něhož je předávána, nebude stíhána, zadržena ani nebude jiným způsobem omezena její osobní svoboda za činy a odsouzení předcházející jejímu opuštění území státu, ze kterého byla tato osoba předána, a to bez ohledu na její státní občanství. 

Jakékoli osobě, která je vzata do vazby nebo vůči které jsou přijata jakákoli procesní nebo jiná opatření v souladu s touto úmluvou, bude zaručeno spravedlivé zacházení, včetně zachování všech práv a záruk v souladu s právem státu, na jehož území se tato osoba nachází, a použitelných norem mezinárodního práva, včetně mezinárodního práva lidských práv. 

Smluvní strany budou spolupracovat při předcházení trestným činům uvedeným v článku 2, zejména 

(a) přijímat všechna vhodná opatření, včetně, jestliže je to nezbytné, změn svého vnitrostátního právního řádu, aby na svých územích či mimo ně předcházely a zabraňovaly páchání trestných činů, včetně opatření zakazujících na jejich územích nedovolené činnosti osob, skupin nebo organizací, které pobízejí, navádějí, organizují či vědomě financují páchání trestných činů uvedených v článku 2 nebo se do jejich páchání zapojují,

(b) vyměňovat si přesné a ověřené informace v souladu s jejich vnitrostátním právem a koordinovat správní a jiná opatření přijatá k zabránění páchání trestných činů uvedených v článku 2, 

(c) přiměřeně se zabývat výzkumem a vývojem metod odhalování výbušnin a dalších škodlivých látek, které mohou způsobit smrt nebo vážné zranění, konzultovat nové vývojové technologie při sestrojování výbušnin za účelem jejich identifikace při vyšetřování bombových útoků, vyměňovat si informace o preventivních opatřeních, spolupracovat a předávat si technologie, vybavení a související materiál.

Smluvní strana, kde je domnělý pachatel stíhán, v souladu se svým vnitrostátním právem nebo používanými postupy oznámí výsledek řízení generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který tuto informaci předá dalším smluvním stranám. 

Smluvní strany budou provádět své závazky podle této úmluvy způsobem slučitelným se zásadou svrchované rovnosti a nedotknutelnosti států a zásadou nevměšování do vnitřních záležitostí dalších států.

Žádné ustanovení této úmluvy neopravňuje smluvní stranu vykonávat na území jiné smluvní strany svou jurisdikci a funkce, které náležejí výlučně orgánům této jiné smluvní strany podle jejího vnitrostátního práva.

1. Žádné ustanovení této úmluvy se nedotýká dalších práv, závazků a odpovědnostních vztahů států a jedinců podle mezinárodního práva, zvláště pak cílů a zásad Charty Organizace spojených národů a mezinárodního humanitárního práva. 

2. Činnosti ozbrojených sil během ozbrojeného konfliktu, jak jsou tyto pojmy chápány v mezinárodním humanitárním právu, které jsou upraveny tímto právem, se neřídí touto úmluvou stejně jako činnosti vykonávané vojenskými silami státu při výkonu jejich úředních povinností v rozsahu, v jakém jsou řízeny jinými pravidly mezinárodního práva. 

1. Jakýkoli spor mezi dvěma nebo více smluvními stranami týkající se výkladu nebo provádění této úmluvy, který nebude urovnán v rozumné době jednáním, bude na žádost jedné z nich předložen k arbitrážnímu řízení. Jestliže do šesti měsíců ode dne žádosti o arbitráž se strany nedohodnou na organizaci arbitráže, může být spor předán na žádost kterékoli z těchto stran Mezinárodnímu soudnímu dvoru v souladu se Statutem Soudu. 

2. Každý stát může při podpisu, ratifikaci, přijetí nebo schválení této úmluvy nebo při přístupu k ní učinit výhradu, že se necítí být vázán odstavcem 1. Ostatní smluvní strany nebudou vázány odstavcem 1 ve vztahu k jakékoli smluvní straně, která takovou výhradu učiní. 

3. Jakýkoli stát, který učinil výhradu v souladu s odstavcem 2, může tuto výhradu kdykoli odvolat oznámením generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů.

1. Tato úmluva bude otevřena k podpisu všem státům od 12. ledna 1998 do 31. prosince 1999 v sídle Organizace spojených národů v New Yorku. 

2. Tato úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny, listiny o přístupu nebo o schválení budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů. 

3. Tato úmluva bude otevřena k přístupu každému státu. Listiny o přístupu budou uloženy u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

1. Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po dni uložení dvacáté druhé ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo o přístupu u generálního tajemníka Organizace spojených národů.

2. Pro každý stát, který Úmluvu ratifikuje, přijme, schválí nebo k ní přistoupí po uložení dvacáté druhé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo o přístupu, vstoupí Úmluva v platnost třicátého dne po uložení jeho ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo o přístupu. 

1. Jakákoli smluvní strana může tuto úmluvu vypovědět písemným oznámením generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů. 

2. Výpověď nabude platnosti jeden rok po dni, ve kterém generální tajemník Organizace spojených národů obdrží oznámení. 

Originál této úmluvy, jejíž arabské, čínské, anglické, francouzské, ruské a španělské znění jsou stejně autentické, bude uložen u generálního tajemníka Organizace spojených národů, který zašle jeho ověřené kopie všem státům. 

Na důkaz toho, níže podepsaní, řádně k tomu zmocněni svými vládami, podepsali tuto úmluvu, otevřenou k podpisu v New Yorku dne 12. ledna 1998. 

____________________

1) Rezoluce Valného shromáždění č. 50/6.