Obecný komentář č. 3: Ženy a dívky se zdravotním postižením (Zjednodušený text)

Výbor pro práva osob se zdravotním postižením

 Obecný komentář číslo 3

Ženy a dívky se zdravotním postižením

Překlad jednoduché anglické verze:

obecného komentáře č. 3 (2016)

Ženy a dívky se zdravotním postižením

Poznámka: Upozorňujeme, že se nejedná o oficiální dokument OSN.

Jsme Výbor pro práva osob se zdravotním postižením, zkráceně Výbor. Jsme součástí Organizace spojených národů. Organizace spojených národů je organizace sdružující 193 zemí, která usiluje o to, aby byl svět lepší a bezpečnější.

Výbor je skupina odborníků, kteří kontrolují, zda země dodržují úmluvu o právech osob se zdravotním postižením (dále jen „úmluva“).

Úmluva je dohoda, kterou uzavřelo mnoho zemí a která upravuje práva osob se zdravotním postižením. Klade si za cíl zajistit, aby se s lidmi se zdravotním postižením všude na světě zacházelo spravedlivě, aby měli v životě stejné příležitosti jako lidé bez zdravotního postižení a aby byli plně zapojeni do společnosti.

Země, které k úmluvě přistoupily, musí nyní dodržovat její ustanovení. V tomto dokumentu se tyto země nazývají státy, které jsou smluvní stranou úmluvy.

Tento dokument se týká žen a dívek se zdravotním postižením. Život žen a dívek se zdravotním postižením může být velmi těžký a často se s nimi špatně zachází.

Úmluva obsahuje část o právech žen a dívek se zdravotním postižením v článku 6. Výbor tento dokument vytvořil proto, aby pomohl státům, které jsou smluvní stranou úmluvy, pochopit jejich povinnosti podle článku 6 a dalších částí úmluvy.

Ženy a dívky se zdravotním postižením mají stejná práva jako všichni ostatní. Často jim jsou však odpírána. 

Pro ženy a dívky se zdravotním postižením může být například obtížnější získat dobré vzdělání, vydělávat peníze a podílet se na rozhodování v jejich komunitách a zemích.

Lidé často upírají ženám a dívkám se zdravotním postižením právo na důležitá rozhodnutí, například o tom, kde budou žít a zda budou mít vztah nebo děti. Ženy a dívky se zdravotním postižením jsou často vystaveny násilí a zneužívání.

Mnoho právních předpisů, pravidel a plánů na světě potřeby žen a dívek se zdravotním postižením opomíjí. To život ženám a dívkám se zdravotním postižením ztěžuje. Situace se však pomalu mění. Například i další úmluvy a plány OSN nyní hovoří o ženách a dívkách se zdravotním postižením a o tom, jak jejich život zlepšit.

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí dodržovat článek 6 úmluvy, aby zajistily, že ženy a dívky se zdravotním postižením budou požívat všech svých práv.

První část článku 6 uvádí, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí zastavit diskriminaci žen a dívek se zdravotním postižením. Diskriminace znamená, že se s některými lidmi zachází hůře než s jinými lidmi kvůli tomu, kým jsou nebo odkud pocházejí.

Ženy a dívky se zdravotním postižením mohou být diskriminovány z mnoha důvodů. Například proto, že jsou ženy nebo dívky nebo, že mají zdravotní postižení, a nebo kvůli svému věku, náboženství či místu, odkud pocházejí. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí řešit všechny formy diskriminace, kterým ženy a dívky se zdravotním postižením čelí.

Právní předpisy musí chránit ženy a dívky se zdravotním postižením před veškerou diskriminací. Právní předpisy musí například vyžadovat, aby organizace a společnosti učinily přiměřené úpravy tam, kde je to možné. Přiměřené úpravy jsou změny, které osoba se zdravotním postižením potřebuje k výkonu každodenních činností, jakými jsou práce, využívání služeb a docházka do školy. 

Existuje mnoho příkladů přiměřených úprav. Například žena se zdravotním postižením může v práci potřebovat, aby jí zaměstnavatel poskytl:

• informace ve formátu, který je pro ni srozumitelný
• místnost, ve které může snadno krmit a přebalovat děti
• rampu pro vstup na pracoviště, pokud používá invalidní vozík

Ženy a dívky se zdravotním postižením čelí diskriminaci ve svých domovech, rodinách i komunitách. Diskriminovat je mohou různí lidé, například rodinní příslušníci, učitelé, policie, soudy a zdravotníci.

Článek 6 popisuje různé druhy diskriminace, kterým čelí ženy a dívky se zdravotním postižením:

1. Lidé se mohou k ženám a dívkám se zdravotním postižením chovat hůře než k ostatním lidem ve stejné situaci. Policie například může odmítnout to, co ženy se zdravotním postižením uvádějí, když oznamují násilí. Tím je ženám se zdravotním postižením upíráno právo na pomoc ze strany justičního systému (policie, soudů a věznic).

2. Může se zdát, že právní předpisy, pravidla a služby fungují pro všechny, ale ve skutečnosti mohou ženy se zdravotním postižením diskriminovat. Může se například stát, že zdravotní služby určené ženám mají nesprávné vybavení pro ženy se zdravotním postižením. To brání ženám se zdravotním postižením  tuto službu využívat.

3. Ženy bez zdravotního postižení mohou být diskriminovány kvůli osobám se zdravotním postižením, které jsou s nimi spojovány. Zaměstnavatel může například odmítnout dát práci matce dítěte se zdravotním postižením. Zaměstnavatel se může domnívat, že matka bude kvůli zdravotnímu postižení dítěte často chybět v práci.

4. Organizace a společnosti mohou odmítnout učinit přiměřenou úpravu, kterou ženy a dívky se zdravotním postižením potřebují. O diskriminaci se jedná, pokud organizace nebo společnost může snadno zajistit přiměřenou úpravu, ale rozhodne se, že tak neučiní.

5. Lidé mají často nesprávné představy a přesvědčení o ženách a dívkách nebo o ženách a dívkách se zdravotním postižením. To vede k tomu, že se lidé, komunity a organizace k ženám a dívkám se zdravotním postižením chovají špatně. Učitelé se například mohou domnívat, že dívky se zdravotním postižením jsou méně inteligentní než ostatní děti. A v některých kulturách věří, že si muži mohou vyléčit HIV/AIDS tím, že budou mít sex s ženami se zdravotním postižením.

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, mají povinnost zastavit diskriminaci žen a dívek se zdravotním postižením. Druhá část článku 6 však uvádí, že státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí jít ještě dál.

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí učinit vše pro zlepšení života žen a dívek se zdravotním postižením. To znamená, že ženy a dívky se zdravotním postižením budou schopné a budou mít možnost:

• požívat všechna svá práva
• zapojit se do všech oblastí života společnosti, včetně práce, vzdělávání, kultury, sportu a politiky
• rozhodovat o tom, co se bude dít v jejich komunitách a zemích
• sami se rozhodovat
• uplatnit se v životě

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí změnit vše, co je ve společnosti nespravedlivé vůči ženám a dívkám se zdravotním postižením nebo jim působí újmu. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí například změnit nespravedlivé právní předpisy a pravidla, včetně právních předpisů, které brání ženám se zdravotním postižením ve volbě místa bydliště nebo počtu dětí. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí vždy dodržovat úmluvu.

Ženy a dívky se zdravotním postižením jsou často při rozhodování, které bude mít dopad na jejich život, opomíjeny. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí zajistit, aby ženy a dívky se zdravotním postižením mohly bez problémů svobodně promluvit a vyjádřit svůj názor. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí podporovat ženy a dívky se zdravotním postižením při zakládání organizací, aby tak mohly vyjadřovat svůj názor. A musí pomáhat ženám a dívkám se zdravotním postižením stát se vůdčími osobnostmi ve svých komunitách a zemích.

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí rovněž zajistit, aby:

• se každý choval k ženám a dívkám se zdravotním postižením spravedlivě; patří sem rodinní příslušníci a příslušníci komunity, organizace a soukromé společnosti
• policie a soudy zakročily proti osobám nebo organizacím, které upírají ženám a dívkám se zdravotním postižením jejich práva; školení pro policisty, soudce a další pracovníky soudů jim může pomoci zjistit, jak podporovat práva žen a dívek se zdravotním postižením

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí rovněž:

• zahrnout práva žen a dívek se zdravotním postižením do všech národních akčních plánů týkajících se žen, dětí a zdravotního postižení; a v dalších odvětvových plánech týkajících se zdraví, násilí, vzdělání, práce a účasti v politice
• přijmout opatření k uspokojení zvláštních potřeb žen a dívek se zdravotním postižením; ženy a dívky se zdravotním postižením mohou například potřebovat zvláštní podpůrnou službu, která jim pomůže žít doma nebo najít si práci

Článek 6 se týká práv žen a dívek se zdravotním postižením. Pro ženy a dívky se zdravotním postižením jsou však důležité i další části úmluvy. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se musí zamyslet nad tím, jak článek 6 funguje ve spojení s ostatními částmi úmluvy.

Ženy a dívky se zdravotním postižením zažívají více násilí a jsou více zneužívány než ženy a dívky bez zdravotního postižení a než chlapci se zdravotním postižením. To může bránit tomu, aby ženy a dívky se zdravotním postižením měly v životě stejné šance jako ostatní lidé. Například mladé dívky se zdravotním postižením, které jsou nuceny se vdát, musí často zanechat vzdělávání.

Mnoho lidí má o ženách a dívkách se zdravotním postižením nesprávné představy a názory. To vede k většímu násilí vůči ženám a dívkám se zdravotním postižením a k jejich většímu zneužívání. Například rodinní příslušníci mohou držet ženy s postižením stranou od komunity nebo se k nim chovat násilně, protože se domnívají, že ženy s postižením jsou nebezpečné nebo méně důležité než muži.

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí usilovat o zastavení veškerého násilí vůči ženám a dívkám se zdravotním postižením a jejich zneužívání. To zahrnuje znásilnění a mrzačení ženských pohlavních orgánů. Mrzačením ženských pohlavních orgánů se rozumí řezání, zraňování nebo úprava intimních partií žen nebo dívek. Neexistuje pro ně žádný lékařský důvod

Ženy a dívky se zdravotním postižením čelí také dalšímu násilí a zneužívání. Lidé někdy například:

• nutí ženy a dívky se zdravotním postižením pracovat zadarmo nebo provozovat s lidmi pohlavní styk za peníze
• nechávají ženy a dívky se zdravotním postižením bez osobní péče, léků nebo vybavení, které potřebují, jako jsou invalidní vozíky a nájezdové rampy
• nutí ženy a dívky se zdravotním postižením k lékařským vyšetřením nebo operacím, aniž by se jich předem zeptali Například některé ženy se zdravotním postižením jsou nuceny podstoupit potrat. Jedná se o lékařský zákrok k ukončení těhotenství ženy.

Lidé často brání ženám se zdravotním postižením mít děti nebo zůstat s dětmi, které mají.

Lidé si mohou myslet, že:

• není správné, aby ženy se zdravotním postižením měly sex nebo děti
• ženy se zdravotním postižením budou rodit děti se zdravotním postižením

Ženy se zdravotním postižením se také potýkají s problémy při využívání zdravotních služeb v oblasti sexu, vztahů a dětí. Zdravotníci mohou například odmítat poskytování potřebných informací o bezpečném sexu, dětech a vztazích ženám se zdravotním postižením. Ženy se zdravotním postižením tak mohou být vystaveny riziku sexuálního násilí, protože neznají svá práva, ani způsoby, jak se chránit.

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, mají povinnost změnit nesprávné představy a přesvědčení o všech lidech se zdravotním postižením, včetně žen a dívek se zdravotním postižením. Lidé se například často domnívají, že ženy a dívky se zdravotním postižením:

• jsou slabé a potřebují péči a
• nejsou tak důležité jako ostatní lidé

Nesprávné představy a přesvědčení o ženách a dívkách se zdravotním postižením jsou škodlivé a brání ženám a dívkám se zdravotním postižením v tom, aby se v životě prosadily.

Při navrhování dopravních, informačních a komunikačních systémů, budov a služeb lidé často opomíjejí potřeby žen a dívek se zdravotním postižením. Jejich potřeby zahrnují i služby, které chrání ženy před násilím a zneužíváním.

Ženy se zdravotním postižením jsou více ohroženy násilím a zneužíváním v případě války, povodní nebo jiných mimořádných situací. Například ženy se zdravotním postižením jsou v mimořádných situacích často ponechány samy. To je může vystavit nebezpečí napadení nebo znásilnění.

Pro ženy se zdravotním postižením je také obtížnější získat v mimořádných situacích pomoc od policie nebo jiných služeb. Například, pokud nejsou uprchlíkům, včetně uprchlíků se zdravotním postižením, k dispozici zdravotní služby. Uprchlíci jsou lidé, kteří jsou nuceni opustit svou zemi kvůli problémům, jakými jsou válka nebo násilí.

V mimořádných situacích je pro ženy se zdravotním postižením často obtížnější:

• získat informace o mimořádné události, o tom, jak zajistit bezpečnost, a o dostupné podpoře
• dostat se na místa, kde je k dispozici jídlo a voda
• používat sprchy a umývárny v uprchlických táborech 
• komunikovat s personálem podpůrných služeb
• chodit do školy

Lidé často brání ženám se zdravotním postižením v rozhodování o důležitých otázkách, například:

• kde žít a s kým žít
• o penězích a majetku
• o rodinném životě a vztazích

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, často mají právní předpisy, které umožňují, aby za ženy se zdravotním postižením rozhodovaly jiné osoby.

Ženy se zdravotním postižením se ve styku s policií, soudy a věznicemi potýkají s mnoha problémy.

Policie může například ženám se zdravotním postižením ztěžovat oznámení trestného činu. A může se stát, že policie a soudy nevěří tomu, co ženy se zdravotním postižením uvádějí.

To může bránit tomu, aby ženy se zdravotním postižením násilí a trestné činy vůbec oznamovaly.

Některé ženy se zdravotním postižením jsou nuceny žít v ústavech. Mezi ústavy patří nemocnice pro lidi s duševním onemocněním, domovy pro lidi se zdravotním postižením a věznice.

Život v ústavech je často horší pro ženy se zdravotním postižením, zejména pro ženy s mentálním postižením nebo duševním onemocněním. Lidé v ústavech například někdy:

• uzavírají ženy se zdravotním postižením od ostatních lidí
• ubližují ženám se zdravotním postižením nebo je znásilňují
• nutí ženy se zdravotním postižením k užívání léků nebo lékařskému ošetření

Ústavy se často nacházejí ve velké vzdálenosti od zbytku komunity. To ztěžuje ženám se zdravotním postižením získat pomoc od policie nebo podpůrných služeb, pokud jim někdo ublíží.

O tom, kde budou ženy se zdravotním postižením žít, často rozhoduje rodina nebo příslušníci komunity. To znamená, že ženy se zdravotním postižením musí často žít se svými rodinami nebo v ústavech namísto života v komunitě.

Pro dívky se zdravotním postižením je často obtížné získat vzdělání. Lidé si například mohou myslet, že školní docházka je důležitější pro chlapce než pro dívky. A toalety a umývárny ve školách mohou být pro dívky se zdravotním postižením obtížně použitelné. To způsobuje, že mnoho dívek se zdravotním postižením ve škole špatně prospívá nebo školu úplně opustí.

Mnoho zdravotních služeb nedokáže potřeby žen a dívek se zdravotním postižením uspokojit. Například poradenské služby pro ženy, které zažívají násilí, mohou být vhodné pouze pro ženy bez zdravotního postižení.

Lidé často diskriminují ženy se zdravotním postižením na pracovišti.

Ženy se zdravotním postižením například často:

• zažívají v práci sexuální násilí
• dostávají nižší mzdu než muži nebo ženy bez zdravotního postižení
• je pro ně obtížné získat pomoc ze strany justičního systému, pokud je někdo kvůli jejich zdravotnímu postižení diskriminuje

Mnoho žen se zdravotním postižením je chudých. Chudoba brání ženám se zdravotním postižením, aby měly v životě stejné šance jako ostatní lidé.

Pro starší ženy se zdravotním postižením je často obtížnější než pro jiné ženy se zdravotním postižením, aby získaly:

• vhodné bydlení
• peníze od státu, které by jim pomohly s náklady na živobytí

Lidé často tomu, co říkají ženy a dívky se zdravotním postižením, nevěnují pozornost. A ženy a dívky se zdravotním postižením mají jen zřídkakdy možnost spojit se a založit vlastní organizace, aby mohly vyjádřit svůj názor.

Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, musí ve svých zemích přijmout níže uvedená opatření.

1. Změnit právní předpisy, pravidla a systémy, které jsou nespravedlivé vůči ženám a dívkám se zdravotním postižením. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, by měly spolupracovat se ženami a dívkami se zdravotním postižením na změně nespravedlivých právních předpisů, pravidel, systémů a plánů. Měly by na tom začít pracovat okamžitě.

2. Zajistit, aby práva žen a dívek se zdravotním postižením byla zahrnuta do všech plánů, zejména do plánů týkajících se žen a zdravotního postižení.

3. Zajistit, aby se ženy a dívky se zdravotním postižením mohly podílet na rozhodování, plánech a pravidlech, která se jich týkají. A zajistit, aby ženy a dívky se zdravotním postižením pomohly kontrolovat, jak plány a pravidla fungují.

4. Zajistit, aby se ženy se zdravotním postižením mohly samy rozhodovat, a to s podporou, pokud ji potřebují.

5. Získat důležité informace o tom, jaký je život žen a dívek se zdravotním postižením a co je třeba změnit. Spolupracovat s organizacemi žen a dívek se zdravotním postižením, aby bylo možné tyto informace získat. Tyto informace pomohou státům, které jsou smluvní stranou úmluvy, při tvorbě právních předpisů, pravidel a plánů, které jsou vhodné pro ženy a dívky se zdravotním postižením.

6. Zajistit, aby země v rámci spolupráce zohledňovaly potřeby žen a dívek se zdravotním postižením. A zajistit, aby ženy a dívky se zdravotním postižením mohly pomoci s projekty a plány, na kterých země spolupracují.

7. Zajistit, aby ženy a dívky se zdravotním postižením mohly snadno využívat všechny služby. To znamená veřejné i soukromé služby. Ti, kteří pracují ve službách, by měli absolvovat školení, aby mohli podporovat ženy a dívky se zdravotním postižením.