Protokol o výbušných zbytcích války

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 21. prosince 2001 byla v Ženevě přijata Změna Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, přijaté v Ženevě dne 10. října 1980.

Dne 28. listopadu 2003 byl v Ženevě přijat Protokol o výbušných zbytcích války k Úmluvě o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, přijaté v Ženevě dne 10. října 1980 (Protokol V).

Se Změnou Úmluvy a s Protokolem V vyslovil souhlas Parlament České republiky.

Listiny o přijetí Změny Úmluvy a Protokolu V Českou republikou, podepsané prezidentem republiky dne 12. května 2006, byly uloženy u generálního tajemníka OSN, depozitáře Úmluvy, dne 6. června 2006.

Změna Úmluvy vstoupila v platnost na základě článku 5 odst. 3 Úmluvy dne 18. května 2004. Protokol V vstoupil v platnost na základě článku 5 odst. 3 Úmluvy dne 12. listopadu 2006. Pro Českou republiku vstupují Změna Úmluvy a Protokol V v platnost v souladu s ustanovením článku 5 odst. 4 Úmluvy dne 6. prosince 2006.

Anglické znění Změny Úmluvy a Protokolu V a český překlad se vyhlašují současně.

Změna článku 1 Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky.

(PŘEKLAD)

Následující rozhodnutí změnit článek 1 Úmluvy za účelem rozšíření rozsahu její aplikace na ozbrojené konflikty, které nemají mezinárodní charakter, bylo učiněno smluvními stranami na Druhé hodnotící konferenci, která se konala od 11. do 21. prosince 2001. Toto rozhodnutí se nachází v Závěrečné deklaraci Druhé hodnotící konference, jak je obsažena v dokumentu CCW/CONF.II/2. 

"Rozhodli se, že článek 1 Úmluvy se nahrazuje následovně: 

"1. Tato Úmluva a k ní přiložené protokoly se budou vztahovat na situace uvedené ve společném článku 2 Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 o ochraně obětí války, včetně všech situací uvedených v odstavci 4 článku 1 Dodatkového protokolu I k těmto úmluvám. 

2. Kromě situací uvedených v odstavci 1 tohoto článku se tato Úmluva a k ní přiložené protokoly budou též vztahovat na situace uvedené ve společném článku 3 Ženevských úmluv z 12. srpna 1949. Tato Úmluva a k ní přiložené protokoly se nebudou vztahovat na situace vnitrostátních nepokojů a napětí, jako jsou vzpoury, izolované a sporadické násilné činy a jiné činy obdobné povahy, které nejsou ozbrojenými konflikty. 

3. V případě ozbrojených konfliktů, které nejsou mezinárodní povahy a které probíhají na území některé z vysokých smluvních stran, bude každá strana konfliktu povinna uplatňovat zákazy a omezení podle této Úmluvy a k ní přiložených protokolů. 

4. Žádné z ustanovení této Úmluvy či k ní přiložených protokolů se nebude uplatňovat s cílem ovlivnit svrchovanost státu nebo povinnost vlády všemi zákonnými prostředky udržovat nebo znovu nastolit zákonnost a pořádek ve státu nebo hájit jednotu a územní celistvost státu. 

5. Žádné z ustanovení této Úmluvy a k ní přiložených protokolů se nebude uplatňovat s cílem ospravedlnit přímé či nepřímé vměšování, a to z jakéhokoliv důvodu, do ozbrojeného konfliktu nebo do vnitřních či vnějších záležitostí vysoké smluvní strany na území, kde probíhá konflikt. 

6. Aplikací ustanovení této Úmluvy a k ní přiložených protokolů na strany konfliktu nepatřící mezi vysoké smluvní strany, jež přijaly tuto Úmluvu a k ní přiložené protokoly, se přímo ani nepřímo nemění právní postavení těchto stran či právní postavení sporného území. 

7. Ustanoveními odstavců 2 - 6 tohoto článku nebudou dotčeny dodatkové Protokoly přijaté po 1. lednu 2002, které mohou uplatnit, vyloučit nebo změnit rozsah své aplikace ve vztahu k tomuto článku.""

(PŘEKLAD)

Vysoké smluvní strany, 

uznávajíce vážné postkonfliktní humanitární problémy způsobené výbušnými zbytky války,

vědomy si potřeby uzavřít Protokol o postkonfliktních nápravných opatřeních obecné povahy za účelem minimalizace rizik a účinků výbušných zbytků války,

a ochotny přijmout obecná preventivní opatření dobrovolným uplatňováním nejlepších postupů specifikovaných v technické příloze za účelem zlepšení spolehlivosti munice, a tudíž minimalizování výskytu výbušných zbytků války,

se dohodly na následujícím:

1. Vysoké smluvní strany souhlasí, že v souladu s Chartou OSN a pravidly mezinárodního práva ozbrojených konfliktů, která se na ně vztahují, dodrží závazky specifikované v tomto Protokolu, aby minimalizovaly rizika a účinky výbušných zbytků války v postkonfliktních situacích, a to jak jednotlivě, tak ve spolupráci s dalšími vysokými smluvními stranami. 

2. Tento Protokol se vztahuje na výbušné zbytky války nacházející se na suchozemské části území vysokých smluvních stran, včetně jejich vnitřních vod. 

3. Tento Protokol se vztahuje na situace vyplývající z konfliktů uvedených v článku 1, odstavcích 1 až 6 Úmluvy ve znění ze dne 21. prosince 2001. 

4. Články 3, 4, 5 a 8 tohoto Protokolu se vztahují na výbušné zbytky války jiné než existující výbušné zbytky války, jak jsou definovány v článku 2, odstavci 5 tohoto Protokolu.

Pro účely tohoto Protokolu: 

1. Výbušný materiál znamená konvenční munici obsahující výbušniny, s výjimkou min, nástrah a jiných prostředků definovaných v Protokolu II této Úmluvy ve znění ze dne 3. května 1996. 

2. Nevybuchlý materiál znamená výbušný materiál, který byl aktivován, adjustován, odjištěn anebo jinak připraven k použití a byl použit v ozbrojeném konfliktu. Mohl být vystřelen, shozen, vypuštěn či vržen a měl explodovat, ale selhal. 

3. Opuštěný výbušný materiál znamená výbušný materiál, který nebyl použit během ozbrojeného konfliktu, který byl opuštěn či odhozen jednou ze stran ozbrojeného konfliktu a již není pod kontrolou strany, která jej opustila či odhodila. Opuštěný výbušný materiál mohl či nemusel být aktivován, adjustován, odjištěn anebo jinak připraven k použití. 

4. Výbušné zbytky války znamenají nevybuchlý materiál a opuštěný výbušný materiál. 

5. Existující výbušné zbytky války znamenají nevybuchlý materiál a opuštěný výbušný materiál, který se nachází na území vysoké smluvní strany a nacházel se zde již před tím, než pro ni tento Protokol vstoupil v platnost. 

1. Každá vysoká smluvní strana a strana ozbrojeného konfliktu ponese odpovědnost stanovenou v tomto článku ve vztahu ke všem výbušným zbytkům války nacházejícím se na území pod její kontrolou. Pokud uživatel výbušného materiálu, který se stal výbušnými zbytky války, nekontroluje dané území, poskytne po ukončení aktivního nepřátelství tam, kde je to možné, mimo jiné technickou, finanční, materiální nebo personální pomoc, aby usnadnil označení a odstranění, demontáž či zničení takových výbušných zbytků války, přičemž tak učiní buď dvoustranně nebo prostřednictvím vzájemně dohodnuté třetí strany, včetně možného využití systému Organizace spojených národů nebo jiných relevantních organizací. 

2. Po ukončení aktivního nepřátelství a v nejkratší možné době každá vysoká smluvní strana a strana ozbrojeného konfliktu označí a odstraní, demontuje či zničí výbušné zbytky války v postižených územích pod její kontrolou. Oblastem postiženým výbušnými zbytky války, které jsou podle odstavce 3 tohoto článku vyhodnoceny jako oblasti představující vážné humanitární riziko, bude dána přednost při odstraňování, demontáži či ničení výbušných zbytků války. 

3. Po ukončení aktivního nepřátelství a v nejkratší možné době přijme každá vysoká smluvní strana a strana ozbrojeného konfliktu v postižených oblastech pod její kontrolou následující opatření ke snížení nebezpečí představovaného výbušnými zbytky války:

(a) prozkoumá a vyhodnotí možnou hrozbu představovanou výbušnými zbytky války, 

(b) vyhodnotí a stanoví priority ve vztahu k potřebám a proveditelnosti označení a odstranění, demontáže či zničení, 

(c) označí a odstraní, demontuje či zničí výbušné zbytky války, 

(d) přijme kroky k získání zdrojů k provedení těchto činností. 

4. Při provádění výše uvedených činností budou vysoké smluvní strany a strany ozbrojeného konfliktu brát v úvahu mezinárodní standardy, včetně mezinárodních standardů pro aktivity vedoucí ke snižování minového nebezpečí. 

5. Vysoké smluvní strany budou, kde to bude vhodné, spolupracovat mimo jiné na poskytnutí technické, finanční, materiální či personální pomoci, a to jak mezi sebou, tak s jinými státy, relevantními regionálními či mezinárodními organizacemi a nevládními organizacemi, přičemž tato pomoc může, za vhodných okolností, zahrnovat provedení společných operací nezbytných k naplnění ustanovení tohoto článku.

1. Vysoké smluvní strany a strany ozbrojeného konfliktu budou v nejvyšší možné míře, bude-li to proveditelné, zaznamenávat a uchovávat informace o použití výbušného materiálu nebo opuštění výbušného materiálu za účelem usnadnění rychlého označení a odstranění, demontáže či zničení výbušných zbytků války, poučení o rizicích a poskytnutí relevantních informací straně ovládající dané území a civilnímu obyvatelstvu na tomto území. 

2. Vysoké smluvní strany a strany ozbrojeného konfliktu, které použily nebo opustily výbušný materiál, který se mohl stát výbušnými zbytky války, zpřístupní takové informace straně nebo stranám ovládajícím postižené území, a to bezodkladně po ukončení aktivního nepřátelství a je-li to proveditelné s ohledem na oprávněné bezpečnostní zájmy těchto stran, přičemž tak učiní buď dvoustranně nebo prostřednictvím vzájemně dohodnuté třetí strany, včetně možného využití systému Organizace spojených národů, anebo budou uvedené informace na základě žádosti zpřístupněny jiným relevantním organizacím, s nimiž strana poskytující tyto informace souhlasí, aby na sebe převzaly poučení o rizicích, označování, odstraňování, demontáž a ničení výbušných zbytků války v postižené oblasti. 

3. Při zaznamenávání, uchovávání a předávání takových informací vezmou vysoké smluvní strany v úvahu část 1 technické přílohy.

1. Vysoké smluvní strany a strany ozbrojeného konfliktu učiní na území pod jejich kontrolou postiženém výbušnými zbytky války veškerá vhodná opatření na ochranu civilního obyvatelstva, jednotlivých civilních osob a civilních objektů před nebezpečím a účinky výbušných zbytků války. Vhodná opatření jsou taková opatření, která jsou proveditelná nebo prakticky možná vzhledem ke všem okolnostem existujícím v daném okamžiku, včetně humanitárních a vojenských ohledů. Tato opatření mohou zahrnovat varování, poučení civilního obyvatelstva o rizicích, označení, oplocení a monitorování oblasti postižené výbušnými zbytky války, jak je stanoveno v části 2 technické přílohy. 

1. Každá vysoká smluvní strana a strana ozbrojeného konfliktu bude: 

(a) chránit v nejvyšší možné míře proti účinkům výbušných zbytků války humanitární mise a organizace, které působí nebo budou působit v oblasti pod kontrolou této vysoké smluvní strany nebo strany ozbrojeného konfliktu a se souhlasem této strany; 

(b) poskytovat v nejvyšší možné míře na žádost takové humanitární mise nebo organizace informace o umístění všech výbušných zbytků války, které jsou jí známy na území, kde žádající humanitární mise nebo organizace bude působit nebo působí. 

2. Ustanoveními tohoto článku není dotčeno stávající mezinárodní humanitární právo nebo jiné příslušné mezinárodní právní dokumenty či rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, které poskytují vyšší úroveň ochrany. 

1. Každá vysoká smluvní strana je při řešení problémů představovaných existujícími výbušnými zbytky války oprávněna, je-li to vhodné, vyžadovat a přijímat pomoc od jiné vysoké smluvní strany, od států, které nejsou smluvní stranou, a od příslušných mezinárodních organizací a institucí. 

2. Je-li to nezbytné a možné, poskytne každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, pomoc při řešení problémů představovaných existujícími výbušnými zbytky války. Vysoké smluvní strany rovněž vezmou v úvahu humanitární cíle tohoto Protokolu, jakož i mezinárodní standardy, včetně mezinárodních standardů pro aktivity vedoucí ke snižování minového nebezpečí. 

1. Každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, bude poskytovat pomoc při označování a odstraňování, demontáži či ničení výbušných zbytků války a při poučení civilního obyvatelstva o rizicích a souvisejících aktivitách, přičemž tak mimo jiné učiní prostřednictvím systému Organizace spojených národů, dalších relevantních mezinárodních, regionálních či národních organizací nebo institucí, Mezinárodního výboru Červeného kříže, národních společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce a jejich mezinárodní federace, nevládních organizací anebo na bilaterálním základě.

2. Každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, bude poskytovat pomoc při péči a rehabilitaci a při opětovném sociálním a opětovném ekonomickém zapojení obětí výbušných zbytků války. Taková pomoc může být poskytnuta mimo jiné prostřednictvím systému Organizace spojených národů, relevantních mezinárodních, regionálních či národních organizací nebo institucí, Mezinárodního výboru Červeného kříže, národních společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce a jejich mezinárodní federace, nevládních organizací anebo na bilaterálním základě. 

3. Každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, bude přispívat do svěřenských fondů v rámci systému Organizace spojených národů, jakož i do jiných relevantních svěřenských fondů, aby napomohla poskytování pomoci podle tohoto Protokolu. 

4. Každá vysoká smluvní strana má právo účastnit se v nejširší míře výměny vybavení, materiálu a vědeckých či technologických informací, které jsou nezbytné pro provádění tohoto Protokolu, s výjimkou informací týkajících se zbraňových technologií. Vysoké smluvní strany se zavazují napomáhat takové výměně v souladu s vnitrostátním právem a neukládat nepatřičná omezení na poskytování vybavení pro odminování a s ním spojených technologických informací pro humanitární účely. 

5. Každá vysoká smluvní strana se zavazuje poskytovat informace do relevantních databází aktivit vedoucích ke snižování minového nebezpečí, které byly vytvořeny v rámci systému Organizace spojených národů, a to zvláště informace týkající se různých prostředků a technologií odstraňování výbušných zbytků války, seznamy expertů, odborných institucí anebo národních kontaktních míst pro odstraňování výbušných zbytků války a na základě dobrovolnosti rovněž technologické informace o relevantních typech výbušného materiálu. 

6. Vysoké smluvní strany mohou Organizaci spojených národů, dalším příslušným orgánům či jiným státům předkládat žádosti o pomoc doložené relevantními informacemi. Tyto žádosti lze předkládat generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který je předá všem vysokým smluvním stranám a relevantním mezinárodním organizacím a nevládním organizacím. 

7. V případě žádostí předložených Organizaci spojených národů může generální tajemník Organizace spojených národů v rámci prostředků, které jsou generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů k dispozici, podniknout příslušné kroky k posouzení situace a ve spolupráci s žádající vysokou smluvní stranou a s jinými vysokými smluvními stranami, které nesou odpovědnost stanovenou výše v článku 3, doporučit vhodný způsob poskytnutí pomoci. Generální tajemník může rovněž podat vysokým smluvním stranám zprávu o každém takovém posouzení, jakož i o typu a rozsahu požadované pomoci, včetně možných příspěvků ze svěřenských fondů vytvořených v rámci systému Organizace spojených národů.

1. Majíce na zřeteli rozdílné situace a schopnosti, každá vysoká smluvní strana se vyzývá, aby přijala obecná preventivní opatření zaměřená na minimalizaci výskytu výbušných zbytků války, včetně těch, které jsou uvedeny v části 3 technické přílohy. 

2. Každá vysoká smluvní strana může na základě dobrovolnosti provádět výměnu informací vztahujících se k úsilí šířit a zavádět nejlepší postupy vztahující se k odstavci 1 tohoto článku.

1. Vysoké smluvní strany se zavazují vzájemně konzultovat a spolupracovat na všech otázkách vztahujících se k provádění tohoto Protokolu. Za tímto účelem se bude konat konference vysokých smluvních stran, a to na základě dohody většiny, ale nejméně osmnácti, vysokých smluvních stran. 

2. Programy konferencí vysokých smluvních stran budou zahrnovat: 

(a) vyhodnocení stavu a provádění tohoto Protokolu; 

(b) posouzení záležitostí týkajících se národního provádění tohoto Protokolu, včetně výročních národních zpráv nebo jejich aktualizací; 

(c) přípravu na hodnotící konference. 

3. Náklady na konferenci vysokých smluvních stran ponesou vysoké smluvní strany a státy, které se účastní konference a nejsou stranami, a to v souladu s hodnotící stupnicí Organizace spojených národů vhodným způsobem upravenou. 

1. Každá vysoká smluvní strana bude vyžadovat, aby její ozbrojené síly a příslušné úřady či orgány vydaly odpovídající nařízení a operační postupy a aby byl její personál připraven v souladu s příslušnými ustanoveními tohoto Protokolu. 

2. Vysoké smluvní strany se zavazují vzájemně konzultovat a spolupracovat na bilaterálním základě, prostřednictvím generálního tajemníka OSN anebo prostřednictvím jiných vhodných mezinárodních postupů s cílem řešit jakékoliv problémy, které mohou vyvstat v souvislosti s výkladem a uplatňováním ustanovení tohoto Protokolu. 

Tato technická příloha obsahuje doporučené nejlepší postupy k dosažení cílů obsažených v článcích 4, 5 a 9 tohoto Protokolu. Tato technická příloha bude prováděna vysokými smluvními stranami na základě dobrovolnosti. 

(a) Zaznamenávání informací: Pokud jde o výbušný materiál, který se může stát UXO, měl by stát usilovat o co nejpřesnější zaznamenání následujících informací: 

(i) umístění oblastí, které byly terčem užití výbušného materiálu; 

(ii) přibližné množství výbušného materiálu použitého v oblastech dle (i); 

(iii) typ a charakter výbušného materiálu použitého v oblastech dle (i); 

(iv) obecné umístění známého a pravděpodobného UXO. 

Pokud byl stát nucen opustit výbušný materiál v průběhu operací, měl by usilovat o to, aby zanechal AXO spolehlivým a bezpečným způsobem a zaznamenal o tomto materiálu následující údaje: 

(i) poloha AXO; 

(ii) přibližné množství AXO v každém konkrétním místě; 

(iii) typy AXO v každém konkrétním místě. 

(b) Uchovávání informací: Pokud stát zaznamenal informace v souladu s odstavcem (a), měly by být uchovávány způsobem, který umožňuje jejich vyhledání a následné uvolnění v souladu s odstavcem (c). 

(c) Zpřístupňování informací: Informace zaznamenávané a uchovávané státem v souladu s odstavci (a) a (b) by měly být zpřístupňovány v souladu s následujícími ustanoveními, berouce v úvahu bezpečnostní zájmy a jiné závazky státu poskytujícího tyto informace: 

(i) Obsah: 

Pokud jde o UXO, poskytované informace by měly obsahovat podrobnosti o: 

(1) obecném umístění známého a pravděpodobného UXO;

(2) typech a přibližném množství výbušného materiálu použitého v cílových prostorech;

(3) způsobu identifikace výbušného materiálu včetně barvy, velikosti a tvaru a jiného relevantního značení;

(4) způsobu bezpečného ničení výbušného materiálu.

Pokud jde o AXO, poskytované informace by měly obsahovat podrobnosti o: 

(5) umístění AXO; 

(6) přibližném množství AXO v každém konkrétním místě; 

(7) typech AXO v každém konkrétním místě; 

(8) způsobu identifikace AXO, včetně barvy, velikosti a tvaru; 

(9) informacích o typech a způsobech balení AXO; 

(10) stavu připravenosti;

(11) umístění a charakteru jakýchkoli nástrah, o nichž je známo, že se vyskytují v oblasti AXO. 

(ii) Příjemce: Informace by měly být zpřístupněny straně nebo stranám, které mají pod kontrolou postižené území, a těm osobám nebo institucím, s nimiž souhlasí zpřístupňující strana s ohledem na jejich stávající nebo budoucí zapojení do odstraňování UXO či AXO v postižené oblasti nebo do poskytování poučení civilnímu obyvatelstvu o rizicích UXO či AXO. 

(iii) Mechanismus: Pokud je to možné, měl by stát využít takových mechanismů, které byly vytvořeny v mezinárodním či místním měřítku pro zpřístupňování informací, jako např. UNMAS, IMSMA a jiné odborné agentury, které zpřístupňující stát považuje za vhodné. 

(iv) Načasování: Informace by měly být zpřístupňovány co možná nejdříve, berouce v úvahu takové záležitosti, jako jsou probíhající vojenské a humanitární operace v postižených oblastech, dostupnost a spolehlivost informací a relevantní bezpečnostní otázky. 

Klíčové pojmy 

(a) Varování je včasné poskytnutí výstražných informací civilnímu obyvatelstvu s cílem minimalizovat rizika způsobovaná výbušnými zbytky války v postižených územích. 

(b) Poučení o rizicích pro civilní obyvatelstvo by se mělo skládat z programů poučování o rizicích za účelem usnadnění výměny informací mezi postiženými komunitami, správními orgány a humanitárními organizacemi, aby postižené komunity byly informovány o hrozbách vyplývajících z výbušných zbytků války. Programy poučování o rizicích jsou obvykle dlouhodobou činností. 

Nejlepší postupy při varování a poučení o rizicích 

(c) Všechny programy varování a poučení o rizicích by měly, pokud je to možné, brát v úvahu převažující národní a mezinárodní standardy, včetně mezinárodních standardů pro odminování. 

(d) Varování a poučení o rizicích by mělo být poskytováno postiženému civilnímu obyvatelstvu, které je tvořeno civilními osobami, které žijí v postižených oblastech, kde se vyskytují výbušné zbytky války, nebo v jejich okolí, a civilními osobami, které takovými oblastmi projíždějí. 

(e) Varování by měla být dána co možná nejdříve, v závislosti na souvislostech a dostupných informacích. Program poučení o rizicích by měl co možná nejdříve nahradit program varování. Varování a poučení o rizicích by mělo být postiženým komunitám vždy poskytováno v nejbližší možné době. 

(f) Pokud strany konfliktu nemají zdroje a dovednosti k poskytování účinného poučení o rizicích, měly by využít třetí strany, jako např. mezinárodní organizace a nevládní organizace. 

(g) Strany konfliktu by měly, pokud to bude možné, poskytnout dodatečné zdroje pro varování a poučení o rizicích. Takové položky by měly zahrnovat: logistické zabezpečení, výrobu materiálů k poučení o rizicích, finanční podporu a obecné kartografické informace.

Označování, oplocování a monitorování oblasti postižené výbušnými zbytky války

(h) Pokud je to možné, strany konfliktu by měly co možná nejdříve a v maximálním možném rozsahu zabezpečit, aby v průběhu konfliktu, kde se vyskytují výbušné zbytky války, i po jeho skončení byly oblasti výskytu výbušných zbytků války označeny, oploceny a monitorovány tak, aby bylo účinně zajištěno vyloučení civilního obyvatelstva v souladu s následujícími ustanoveními. 

(i) Při označování podezřelých nebezpečných oblastí by měly být používány metody značení známé postiženému obyvatelstvu. Značky a jiná označení ohraničující nebezpečnou oblast by měly být v co nejvyšší míře viditelné, čitelné, trvalé a odolné vlivům prostředí a měly by jasně identifikovat, která strana vyznačené hranice je považována za součást oblasti postižené výbušnými zbytky války a která strana je považována za bezpečnou. 

(j) Měla by být vytvořena vhodná struktura s odpovědností za monitorování a udržování stálého i dočasného systému značení, která by měla být sloučena s národními i místními programy poučení o rizicích. 

Státy, které vyrábějí nebo si opatřují výbušný materiál, by měly v největším možném rozsahu a vhodným způsobem usilovat o zajištění implementace a respektování následujících opatření během životního cyklu výbušného materiálu. 

(a) Řízení výroby munice 

(i) Výrobní procesy by měly být navrhovány tak, aby byla dosažena co nejvyšší spolehlivost munice. 

(ii) Výrobní procesy by měly být předmětem úředního ověřování jakosti. 

(iii) Během výroby výbušného materiálu by měly být uplatněny mezinárodně uznávané standardy úředního ověřování jakosti. 

(iv) Schvalovací testy by se měly provádět formou ostrých střeleb za rozdílných podmínek nebo prostřednictvím jiných ověřených postupů. 

(v) Při obchodování a přepravě výbušného materiálu by měly být vyžadovány standardy vysoké spolehlivosti. 

(b) Nakládání s municí Státy se vyzývají, aby za účelem zajištění nejvyšší možné dlouhodobé spolehlivosti výbušného materiálu uplatňovaly v souladu s následujícími pokyny normy a operační postupy, které jsou součástí nejlepší praxe, pokud jde o skladování, přepravu, polní skladování a manipulaci s výbušným materiálem. 

(i) Je-li to nezbytné, výbušný materiál by měl být uložen v bezpečných zařízeních nebo vhodných kontejnerech, které v případě nutnosti zabezpečí výbušný materiál a jeho součásti v ochranném prostředí. 

(ii) Stát by měl přepravovat výbušný materiál do výrobních zařízení, skladovacích zařízení či terénu i z těchto míst způsobem, který minimalizuje poškození výbušného materiálu. 

(iii) Stát by měl při skladování výbušného materiálu a při jeho přepravě používat vhodné kontejnery a ochranné prostředí, je-li to nutné. 

(iv) Riziko výbuchu ve skladech výbušného materiálu by mělo být minimalizováno použitím vhodného režimu skladování. 

(v) Státy by měly uplatňovat vhodné postupy evidence, sledování a testování výbušného materiálu. Tyto postupy by měly zahrnovat informace o datu výroby každého kusu, sady či sérii výbušného materiálu a informace o tom, kde se výbušný materiál vyskytoval, za jakých podmínek byl skladován a jakým vlivům prostředí byl vystaven. 

(vi) K zajištění žádoucího fungování munice by měl být uskladněný výbušný materiál, kde je to vhodné, pravidelně podrobován testům ostrých střeleb. 

(vii) Součásti uskladněného výbušného materiálu by měly, kde je to vhodné, být laboratorně testovány k zajištění žádoucího fungování munice. 

(viii) Je-li to nezbytné vzhledem k informacím získaným při evidenci, sledování a testování, měla by být přijata vhodná opatření k zachování spolehlivosti uskladněného výbušného materiálu, včetně úpravy jeho očekávané skladovatelnosti. 

(c) Výcvik 

Řádný výcvik veškerého personálu, který se podílí na manipulaci s výbušným materiálem a na jeho přepravě a používání, je důležitým faktorem k zajištění spolehlivosti jeho zamýšleného fungování. Státy by proto měly vytvořit a udržovat vhodné programy výcviku k zajištění toho, aby byl personál řádně vycvičen, pokud jde o munici, se kterou bude muset nakládat. 

(d) Převod 

Stát plánující převod výbušného materiálu jinému státu, který dosud neměl tento typ výbušného materiálu v držení, by měl usilovat o zajištění toho, že přijímající stát je schopen takový výbušný materiál správně skladovat, udržovat a užívat. 

(e) Budoucí výroba 

Stát by měl zkoumat cesty a prostředky ke zvyšování spolehlivosti výbušného materiálu, který zamýšlí vyrábět nebo získat, a to s cílem dosažení nejvyšší možné spolehlivosti.