Úmluva o opatřeních proti obchodování s lidmi

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 16. května 2005 byla ve Varšavě otevřena k podpisu Úmluva Rady Evropy o opatřeních proti obchodování s lidmi. 

Jménem České republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne 2. května 2016. 

S Úmluvou vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky ji ratifikoval. Ratifikační listina České republiky byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 29. března 2017. 

Při ratifikaci Úmluvy bylo učiněno následující prohlášení České republiky: 

 „V souladu s článkem 31 odst. 2 Úmluvy si Česká republika vyhrazuje právo neaplikovat ustanovení článku 31 odst. 1 písm. e) v celém jeho rozsahu a aplikovat jej pouze v rozsahu následujícím: Pokud byl trestný čin spáchán na státním příslušníkovi České republiky na území České republiky nebo pokud byl trestný čin spáchán v cizině proti státnímu příslušníkovi České republiky, jestliže je čin v místě spáchání činu trestný nebo jestliže místo spáchání trestného činu nepodléhá žádné trestní pravomoci.“ 

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 42 odst. 3 dne 1. února 2008. Pro Českou republiku vstupuje v platnost podle odstavce 4 téhož článku dne 1. července 2017.

Anglické znění Úmluvy a její překlad do českého jazyka se vyhlašují současně.

(přijata Výborem ministrů dne 3. května 2005)

PŘEKLAD

Preambule

Členské státy Rady Evropy a ostatní signatáři této Úmluvy, 

majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy, 

majíce na zřeteli, že obchodování s lidmi představuje porušování lidských práv a zásah do důstojnosti a integrity člověka; 

majíce na zřeteli, že obchodování s lidmi může vyústit v otroctví oběti; 

majíce na zřeteli, že dodržování práv obětí, ochrana obětí a potírání obchodování s lidmi musí být prvořadými cíli; 

majíce na zřeteli, že všechna opatření nebo iniciativy proti obchodování s lidmi nesmí být diskriminující, musí zohledňovat rovnost pohlaví a také práva dětí; 

připomínajíce deklarace ministrů zahraničních věcí členských států na 112. (14. - 15. května 2003) a na 114. (12. - 13. května 2004) zasedání Výboru ministrů vyzývající k zesílení úsilí Rady Evropy v oblasti potírání obchodování s lidmi; 

majíce na paměti Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (1950) a její protokoly; 

majíce na paměti následující doporučení Výboru ministrů členským státům Rady Evropy: Doporučení R (91) 11 o sexuálním vykořisťování, pornografii, prostituci a obchodu s dětmi a mládeží; Doporučení R (97) 13 o zastrašování svědků a o právech obhajoby; Doporučení R (2000) 11 o krocích proti obchodu s lidmi za účelem sexuálního vykořisťování a Doporučení R (2001) 16 o ochraně dětí před sexuálním vykořisťováním; Doporučení R (2002) 5 o ochraně žen před násilím; 

majíce na paměti doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy: Doporučení 1325 (1997) o obchodu se ženami a nucené prostituci v členských státech Rady Evropy, Doporučení 1450 (2000) o násilí na ženách v Evropě; Doporučení 1545 (2002) o kampani proti obchodu se ženami; Doporučení 1610 (2003) o migraci spojené s obchodováním se ženami a s prostitucí; Doporučení 1611 (2003) o obchodování s orgány v Evropě, Doporučení 1663 (2004) Domácí otroctví: nevolnictví, au-pair a nevěsty na objednávku; 

majíce na paměti Rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie z 19. července 2002 o boji proti obchodování s lidmi, Rámcové rozhodnutí Rady Evropské unie z 15. března 2001 o postavení obětí v trestním řízení a směrnici Rady Evropské unie z 29. dubna 2004 o povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, kteří jsou oběťmi obchodování s lidmi nebo, kteří byli předmětem postupu usnadňujícího nezákonné přistěhovalectví, a kteří spolupracují s příslušnými orgány; 

berouce v úvahu Úmluvu Organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu a Protokol k ní o předcházení, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi doplňující Úmluvu organizace spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu, s cílem zlepšit ochranu, kterou poskytují, a zlepšit jimi zavedené standardy; 

berouce v úvahu ostatní mezinárodní právní instrumenty týkající se oblasti potírám obchodování s lidmi; 

berouce v úvahu potřebu připravit ucelený mezinárodní právní instrument zaměřený na lidská práva obětí obchodování s lidmi, a dávající vzniknout zvláštnímu systému kontroly; 

se dohodli na následujícím: 

1. Účelem této Úmluvy je: 

a) předcházet a potírat obchodování s lidmi, při zaručení rovnosti pohlaví; 

b) chránit lidská práva obětí obchodování, vypracovat ucelený rámec ochrany a pomoci obětem a svědkům při zaručení rovnosti pohlaví, jakož i zajistit účinné vyšetřování a trestní stíhání; 

c) podporovat mezinárodní spolupráci při boji proti obchodování s lidmi. 

2. Pro zajištění efektivního provedení ustanovení této Úmluvy jejími smluvními stranami stanoví tato Úmluva zvláštní monitorovací mechanismus. 

Tato Úmluva se vztahuje na všechny formy obchodování s lidmi, ať už národní nebo nadnárodní, napojené nebo nenapojené na organizovaný zločin. 

Provedení ustanovení této Úmluvy jejími smluvními stranami, zejména využití opatření na ochranu a podporu práv obětí, bude zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu, jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické či jiné smýšlení, národností nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení. 

Pro účely této Úmluvy: 

a) "obchodování s lidmi" znamená najmutí, přepravu, předání, přechovávání nebo přijetí osob za účelem vykořisťování, a to prostřednictvím pohrůžky násilím nebo použitím násilí či jiných forem donucení, prostřednictvím únosu, podvodu, uvedení v omyl nebo zneužití moci či stavu zvláštní zranitelnosti nebo prostřednictvím poskytnutí nebo přijetí plateb či výhod s cílem získat souhlas osoby mající kontrolu nad jinou osobou. Vykořisťování zahrnuje přinejmenším zneužívání prostituce jiných, jiné formy sexuálního vykořisťování, nucenou práci nebo služby, otroctví nebo podobné praktiky jako otroctví, nevolnictví nebo odnětí orgánů; 

b) souhlas oběti "obchodování s lidmi" se zamýšleným vykořisťováním uvedeným v bodu (a) tohoto článku nebude brán v úvahu, jestliže byl použit jakýkoliv prostředek uvedený v bodu (a); 

c) zjednání, přeprava, předání, přechovávání nebo přijetí dítěte za účelem vykořisťování bude považováno za "obchodování s lidmi", i když nezahrnuje žádný z prostředků uvedených v bodu (a) tohoto článku; 

d) "dítě" znamená jakoukoli osobu mladší osmnácti let, 

e) "oběť" znamená každou fyzickou osobu, která je předmětem obchodování s lidmi podle definice v tomto článku. 

1. Každá smluvní strana přijme opatření na zavedení nebo posílení vnitrostátní koordinace mezi různými orgány odpovědnými za prevenci a boj proti obchodování s lidmi.

2. Každá smluvní strana zavede a/nebo posílí efektivní postupy a programy pro prevenci obchodování s lidmi, například prostřednictvím: výzkumu, informací, zvyšováním povědomí a osvětových kampaní, sociálních a ekonomických projektů a vzdělávacích programů zaměřených především na osoby, jež jsou obchodováním ohrožené, a na odborníky zabývající se obchodováním s lidmi. 

3. Každá smluvní strana bude podporovat přístup založený na lidských právech a použije perspektivu rovnosti pohlaví a přístup citlivý k dětem při vytváření, provádění a hodnocení všech postupů a programů uvedených v odstavci 2. 

4. Každá smluvní strana v případě potřeby přijme vhodná opatření, jimiž umožní legální migraci, především šířením přesných informací kompetentními orgány o podmínkách umožňujících legální vstup a pobyt na svém území.

5. Každá smluvní strana přijme konkrétní opatření na snížení ohrožení dětí obchodováním, především vytvořením ochranného prostředí pro děti. 

6. Opatření zavedená v souladu s tímto článkem budou zahrnovat, pokud je to vhodné, i nevládní organizace, další příslušné organizace a jiné složky občanské společnosti, jež se angažují v oblasti prevence při boji proti obchodování s lidmi a v oblasti ochrany obětí a pomoci těmto obětem. 

K omezení poptávky, která podporuje všechny formy vykořisťování osob, zejména žen a dětí a která vede k obchodování, každá smluvní strana přijme anebo posílí legislativní, správní, vzdělávací, sociální, kulturní nebo jiná opatření, včetně: 

a) výzkumu nejlepších postupů, metod a strategií; 

b) zvyšování povědomí o odpovědnosti a důležité úloze médií a občanské společnosti při identifikaci poptávky jako jedné z hlavních příčin obchodování s lidmi; 

c) cílené informační kampaně zahrnující, tam kde to je vhodné, i veřejné orgány a tvůrce koncepcí; 

d) preventivních opatření včetně výchovných programů pro chlapce a děvčata v rámci školní výuky, s důrazem na nepřijatelnost diskriminace podle pohlaví a její katastrofální důsledky, důležitost rovnosti pohlaví a důstojnosti i integrity každé lidské bytosti. 

1. Aniž tím byly dotčeny mezinárodní závazky týkající se volného pohybu osob, smluvní strany posílí v rámci možností pohraniční kontroly nezbytné pro předcházení a odhalování obchodování s lidmi. 

2. Každá smluvní strana přijme legislativní nebo jiná vhodná opatření, aby v rámci možností zabránila využití přepravy provozované komerčními dopravci k páchání trestných činů ustavených v souladu s touto Úmluvou. 

3. Pokud je to vhodné a aniž tím byly dotčeny příslušné mezinárodní úmluvy, taková opatření budou zahrnovat stanovení povinnosti komerčních dopravců, včetně jakékoliv dopravní společnosti nebo vlastníka nebo provozovatele jakýchkoliv dopravních prostředků přesvědčit se, že všichni cestující mají cestovní doklady požadované pro vstup do přijímajícího státu. 

4. V souladu se svým vnitrostátním právním řádem přijme každá smluvní strana nezbytná opatření, aby mohla uplatnit sankce v případě porušení povinnosti uvedené v odstavci 3 tohoto článku. 

5. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná, aby umožnila, v souladu se svým vnitrostátním právním řádem, odmítnutí vstupu nebo odejmutí víz osobám, kterým bylo prokázáno spáchání trestných činů ustavených v souladu s touto Úmluvou. 

6. Smluvní strany posílí spolupráci mezi orgány pohraniční kontroly mimo jiné tím, že zřídí a budou udržovat přímý komunikační styk. 

Každá smluvní strana přijme taková opatření, která budou nezbytná pro: 

a) zajištění toho, že cestovní doklady nebo doklady totožnosti, které vydává, jsou takové kvality, že nemohou být snadnou zneužity a snadno padělány nebo protiprávně pozměněny, napodobeny nebo vydány; a 

b) pro zajištění celistvosti a ochrany cestovních dokladů nebo dokladů totožnosti, vydávaných smluvní stranou nebo jejím jménem, a zabránění jejich protiprávnímu vyhotovení nebo vydání. 

Smluvní strana na žádost jiné smluvní strany ověří, v souladu se svým vnitrostátním právem, v přiměřené době pravost a platnost cestovních dokladů nebo dokladů totožnosti vydaných nebo údajně vydaných jejím jménem, u nichž existuje podezření z jejich používání pro účely obchodování s lidmi. 

1. Každá smluvní strana zajistí pro své příslušné orgány pracovníky, kteří jsou vyškoleni a kvalifikováni v oblasti prevence a potírání obchodování s lidmi, identifikace a poskytování pomoci obětem, včetně dětí, a rovněž zajistí spolupráci mezi různými orgány i s příslušnými podpůrnými organizacemi, aby bylo možno identifikovat oběti v řízení, které patřičně přihlíží ke zvláštnímu postavení ženských a dětských obětí, a ve vhodných případech jim budou vydávat povolení k pobytu podle podmínek stanovených v článku 14 této Úmluvy. 

2. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná pro identifikaci obětí, případně též ve spolupráci s jinými smluvními stranami a příslušnými podpůrnými organizacemi. Každá smluvní strana zajistí, že pokud příslušné orgány budou mít přiměřené důvody k přesvědčení, že určitá osoba se stala obětí obchodování s lidmi, nebude tato osoba přesunuta z jejího území, dokud příslušné orgány nedokončí řízení o identifikaci této osoby jakožto oběti trestného činu podle článku 18 této Úmluvy, a rovněž zajistí, že této osobě bude poskytnuta pomoc podle článku 12 odstavce 1 a 2. 

3. Pokud je věk oběti nejistý a existují důvody domnívat se, že obětí je dítě, bude se předpokládat, že se jedná o dítě, a poskytnou se jí zvláštní ochranná opatření až do ověření jejího věku. 

4. Ihned poté, kdy dítě bez doprovodu bude identifikováno jako oběť, každá smluvní strana: 

a) zajistí zastupování dítěte opatrovníkem, poručníkem, organizací nebo orgánem, které budou jednat v nejlepší zájmu dítěte; 

b) podnikne potřebné kroky k určení jeho totožnosti a státní příslušnosti; 

c) vynaloží veškeré úsilí na vyhledání jeho rodiny, pokud to je v nejlepším zájmu dítěte. 

1. Každá smluvní strana bude chránit soukromý život a totožnost obětí. Jejich osobní údaje budou uchovávány a používány v souladu s podmínkami stanovenými v Úmluvě o ochraně osob se zřetelem na automatické zpracování osobních dat (ETS č. 108). 

2. Každá smluvní strana přijme opatření, jimiž se především zajistí, že totožnost nebo podrobnosti umožňující identifikaci dětské oběti obchodování s lidmi nebudou zveřejněny ve sdělovacích prostředcích ani žádnými jinými prostředky, kromě výjimečných okolností, kdy je třeba usnadnit vyhledání členů rodiny nebo jinak zabezpečit péči o dítě a jeho ochranu. 

3. Každá smluvní strana zváží přijetí opatření, v souladu s článkem 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod podle výkladu Evropského soudu pro lidská práva, zaměřených na povzbuzování sdělovacích prostředků k ochraně soukromého života a totožnosti obětí prostřednictvím seberegulace, regulace vycházející z veřejného sektoru nebo smíšenými regulačními opatřeními. 

1. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná, na pomoc obětem při jejich fyzickém, psychologickém a sociálním zotavování. Taková pomoc bude zahrnovat alespoň: 

a) životní úroveň nezbytnou k zajištění jejich základních životních potřeb, pomocí opatření jako jsou: vhodné a bezpečné ubytování, psychologická a hmotná pomoc; 

b) přístup k nezbytnému lékařskému ošetření; 

c) překladatelské a tlumočnické služby ve vhodných případech; 

d) poradenství a poskytování informací, zejména o jejich zákonných právech a o službách, jež jsou pro ně k dispozici, v jazyce, kterému rozumí; 

e) pomoc umožňující uplatnění a zvážení jejich práv a zájmů v příslušných etapách trestního řízení proti pachatelům; 

f) přístup ke vzdělávání pro děti. 

2. Každá smluvní strana přiměřeně zohlední potřeby obětí týkající se bezpečnosti a ochrany. 

3. Každá smluvní strana dále poskytne nezbytnou lékařskou nebo jinou pomoc obětem legálně pobývajícím na jejím území, které nemají dostatečné prostředky a takovou pomoc potřebují. 

4. Každá smluvní strana přijme předpisy, které umožní obětem legálně pobývajícím na jejím území přístup na trh práce, k odborné výchově a vzdělávání. 

5. Každá smluvní strana přijme, pokud to bude nezbytné, a v souladu s podmínkami stanovenými vnitrostátním právním řádem, opatření pro spolupráci s nevládními organizacemi, jinými příslušnými organizacemi nebo jinými složkami občanské společnosti, které se zabývají pomocí obětem. 

6. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná k zajištění, že pomoc oběti nebude podmíněna její ochotou vystoupit jako svědek. 

7. Za účelem provedení ustanovení tohoto článku zajistí každá smluvní strana, aby se služby poskytovaly na základě souhlasu a informovanosti a bude patřičně přihlížet ke zvláštním potřebám osob ve zranitelném postavení a k právům dětí s ohledem na ubytování, vzdělávání a odpovídající zdravotní péči. 

1. Každá smluvní strana stanoví ve svém vnitrostátním právním řádu lhůtu na zotavení a rozvahu v rozsahu nejméně 30 dní, pokud existují dostatečné důvody se domnívat, že dotčená osoba je obětí. Tato lhůta má být dostačující pro zotavení se dotčené osoby a vymanění se z vlivu pachatelů a/nebo k přijetí informovaného rozhodnutí o spolupráci s příslušnými orgány. Během tohoto období nebude možné vykonat žádný příkaz k vyhoštění této osoby. Tímto ustanovením nejsou dotčeny činnosti prováděné příslušnými orgány ve všech etapách relevantních vnitrostátních řízení, zejména při vyšetřování a trestním stíhání souvisejících trestných činů. Během tohoto období smluvní strany schválí dotčeným osobám pobyt na svém území. 

2. Během této lhůty mají osoby uvedené v odstavci 1 tohoto článku nárok na opatření uvedená v článku 12, odstavcích 1 a 2.

3. Smluvní strany nejsou povinny dodržovat tuto lhůtu, pokud tomu brání důvody pro zachování veřejného pořádku, nebo pokud je zjištěno, že status oběti je požadován podvodně. 

1. Každá smluvní strana vydá obětem povolení k pobytu s možností obnovení v jedné, druhé nebo v obou následujících situacích:

a) kompetentní orgán je toho názoru, že pobyt obětí je nezbytný v důsledku jejich osobní situace; 

b) kompetentní orgán je toho názoru, že jejich pobyt je nezbytný pro účely jejich spolupráce s příslušnými orgány při vyšetřování či v trestním řízení. 

2. Povolení k pobytu pro dětské oběti, pokud je z právních důvodů nezbytné, bude vydáno v souladu s nejlepšími zájmy dítěte a v případě potřeby obnoveno za stejných podmínek. 

3. Neobnovení nebo zrušení povolení k pobytu podléhá podmínkám stanoveným vnitrostátním právním řádem smluvní strany. 

4. Pokud oběť požádá o jiný typ povolení k pobytu, příslušná smluvní strana přihlédne k tomu, že tato osoba má nebo měla povolení k pobytu v souladu s odstavcem 1. 

5. S ohledem na závazky smluvních stran uvedené v článku 40 této Úmluvy zajistí každá smluvní strana, aby udělením povolení k pobytu podle tohoto ustanovení nebylo dotčeno právo požádat o azyl a možnost ho případně získat a užívat. 

1. Každá smluvní strana zajistí, aby oběti měly ode svého prvního kontaktu s příslušnými orgány přístup k informacím o příslušných soudních a správních řízeních v jazyce, kterému rozumí.

2. Každá smluvní strana stanoví ve svém vnitrostátním právním řádu právo na právní asistenci a bezplatnou právní pomoc obětem za podmínek, stanovených v jejím vnitrostátním právním řádu. 

3. Každá smluvní strana ve svém vnitrostátním právním řádu stanoví právo obětí na odškodnění ze strany pachatelů.

4. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná, aby zaručila obětem odškodnění v souladu s podmínkami stanovenými v jejím vnitrostátním právním řádu, například zřízením fondu pro odškodnění obětí, nebo opatřeními nebo programy zaměřenými na sociální pomoc a sociální integraci obětí, které by mohly být financovány z prostředků plynoucích z použití opatření uvedených v článku 23. 

1. Smluvní strana, jejímž státním příslušníkem je oběť nebo v níž měla tato osoba právo trvalého pobytu v době vstupu na území přijímající strany, usnadní a akceptuje její návrat, bez zbytečného či nepřiměřeného prodlení, s patřičným přihlédnutím k jejím právům, bezpečnosti a důstojnosti. 

2. Pokud smluvní strana navrací oběť do jiného státu, bude při tomto návratu patřičně přihlížet k právům, bezpečnosti a důstojnosti této osoby a k stavu jakéhokoli právního řízení souvisejícího se skutečností, že tato osoba je obětí, a tento návrat bude pokud možno dobrovolný. 

3. Na žádost přijímající strany ověří dožádaná smluvní strana, zda je osoba jejím státním příslušníkem nebo zda měla právo trvalého pobytu na jejím území v době vstupu na území přijímající smluvní strany. 

4. Pro usnadnění navrácení oběti, která nemá řádné doklady, smluvní strana, jejímž státním příslušníkem je tato osoba nebo v níž měla tato osoba právo trvalého pobytu v době vstupu na území přijímající smluvní strany, bude na žádost přijímající smluvní strany souhlasit s vydáním takových cestovních dokladů nebo jiného povolení, které jsou nezbytné pro to, aby tato osoba mohla cestovat a znovu vstoupit na její území. 

5. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná pro zavedení repatriačních programů, do nichž budou zapojeny příslušné vnitrostátní nebo mezinárodní instituce a příslušné nevládní organizace. Tyto programy se snaží předcházet opakované viktimizaci. Každá smluvní strana by se měla co možná nejvíce zasazovat o reintegraci obětí do společnosti státu, do něhož se navrátí, včetně reintegrace do systému vzdělávání a trhu práce, zejména získáváním a zlepšováním odborné kvalifikace. U dětí by tyto programy měly zahrnovat využití práva na vzdělávání a opatření pro zajištění dostatečné péče nebo přijetí ze strany rodiny nebo v rámci příslušných pečovatelských struktur.

6. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná, pokud je to vhodné ve spolupráci s jakoukoli jinou příslušnou smluvní stranou, ke zpřístupnění kontaktních informací obětem o strukturách, které jim mohou poskytnout pomoc v zemi, do které jsou navráceny nebo repatriovány, jako jsou například orgány činné v trestním řízení, nevládní organizace, právní odborníci schopní poskytnout poradenství a úřady sociálního zabezpečení.

7. Dětské oběti nebudou navráceny do státu, pokud se po vyhodnocení rizik a bezpečnosti zdá, že takový návrat by nebyl v nejlepším zájmu dítěte. 

Každá smluvní strana bude při provádění opatření uvedených v této kapitole usilovat o prosazování rovnosti pohlaví a používat perspektivu rovnosti pohlaví při vytváření, provádění a hodnocení těchto opatření. 

Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby jednání uvedená v článku 4 této Úmluvy byla trestnými činy, pokud jsou spáchána úmyslně. 

Každá smluvní strana zváží přijetí takových legislativních a jiných opatření, která budou nezbytná k tomu, aby využití služeb, jež jsou předmětem vykořisťování podle článku 4 odstavce a) této Úmluvy, s vědomím, že příslušná osoba je obětí obchodování s lidmi, byly trestnými činy podle jejího vnitrostátního právního řádu. 

Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby následující jednání, pokud jsou spáchána úmyslně a za účelem umožnění obchodování s lidmi byly trestnými činy: 

a) padělání cestovního dokladu nebo dokladu totožnosti;

b) obstarání nebo poskytnutí takového dokladu;

c) zadržení, odebrání, ukrytí, poškození nebo zničení cestovního dokladu nebo dokladu totožnosti jiné osoby. 

1. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby byla zajištěna trestnost jakékoliv úmyslné formy účastenství na spáchání trestných činů uvedených v článcích 18 a 20 této Úmluvy.

2. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná k tomu, aby byla zajištěna trestnost úmyslného pokusu spáchat trestné činy uvedené v článcích 18 a 20 odstavec a) této Úmluvy. 

1. Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná pro zajištění, že právnická osoba může být učiněna odpovědnou za trestný čin ustavený podle této Úmluvy, spáchaný v její prospěch jakoukoli fyzickou osobou jednající buď samostatně nebo v rámci orgánu právnické osoby, která má vedoucí postavení v této právnické osobě založené na:

a) pravomoci jednat navenek jménem právnické osoby; 

b) pravomoci přijímat rozhodnutí jménem právnické osoby;

c) pravomoci vykonávat kontrolu v rámci právnické osoby. 

2. Kromě případů, na něž se již vztahují ustanovení odstavce 1, přijme každá smluvní strana opatření, která budou nezbytná pro zajištění, aby právnická osoba mohla být učiněna odpovědnou v případech, kdy nedostatek dohledu nebo kontroly/řízení ze strany fyzické osoby uvedené v odstavci 1 umožnil spáchání trestného činu ustaveného v souladu s touto Úmluvou ve prospěch této právnické osoby osobou fyzickou jednající v rámci její pravomoci.

3. Podle právních principů smluvní strany může být odpovědnost právnické osoby trestní, občanskoprávní nebo správní. 

4. Touto odpovědností nebude dotčena trestní odpovědnost fyzických osob, které spáchaly takový trestný čin. 

1. Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná k zajištění toho, aby trestné činy ustavené podle článků 18 až 21 bylo možno potrestat účinnými, přiměřenými a odrazujícími sankcemi. U trestných činů ustavených podle článku 18 spáchaných fyzickými osobami budou tyto sankce zahrnovat tresty odnětí svobody o délce trvání, které umožňuje vydání do cizího státu. 

2. Každá smluvní strana zajistí, aby právnické osoby uznané odpovědnými podle článku 22 podléhaly účinným, přiměřeným a odrazujícím trestním nebo netrestním sankcím nebo opatřením, včetně peněžitých sankcí.

3. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná, aby jí umožnila konfiskovat či jinak odejmout prostředky určené k páchání trestné činnosti a výnosy z trestných činů ustavených podle článků 18 a 20, odstavec a) této Úmluvy, nebo majetek, jehož hodnota odpovídá takovým výnosům. 

4. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná, aby jí umožnila dočasně nebo trvale uzavřít jakékoliv zařízení, které bylo použito k provádění obchodování s lidmi, aniž tím byla dotčena práva bona fide třetích stran, nebo dočasně či trvale zakázat pachateli výkon činnosti, během níž byl tento trestný čin spáchán. 

Každá smluvní strana zajistí, že níže uvedené okolnosti budou považovány za přitěžující při stanovení postihu za trestné činy ustavené podle článku 18 této Úmluvy: 

a) trestným činem byl úmyslně nebo z hrubé nedbalosti ohrožen život oběti; 

b) trestný čin byl spáchán na dítěti; 

c) trestný čin byl spáchán veřejným činitelem při výkonu jeho pravomoci; 

d) trestný čin byl spáchán v rámci organizované skupiny. 

Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která umožní při určování postihu přihlížet k pravomocným rozsudkům vydaným jinou smluvní stranou v souvislosti s trestnými činy ustavenými v souladu s touto Úmluvou. 

Každá smluvní strana zavede, v souladu se základními zásadami svého právního řádu, ustanovení umožňující neuložení trestu obětem za jejich zapojení do nezákonných činností v tom rozsahu, ve kterém k němu byly donuceny. 

1. Každá smluvní strana zajistí, aby vyšetřování nebo trestní stíhání činů ustavených v souladu s touto Úmluvou nezávisela na oznámení činu nebo na obvinění učiněném obětí, a to alespoň pokud byl trestný čin zcela nebo částečně spáchán na jejím území. 

2. Každá smluvní strana zajistí, aby oběti trestného činu spáchaného na území jiné smluvní strany, než ve které mají bydliště, mohly podat trestní oznámení příslušnému orgánu ve státě, kde mají bydliště. Neuplatní-li příslušný orgán, u něhož bylo trestní oznámení podáno, sám v tomto ohledu svou příslušnost, neprodleně je předá příslušnému orgánu smluvní strany, na jejímž území byl trestný čin spáchán. Trestní oznámení bude vyřízeno v souladu s vnitrostátním právním řádem smluvní strany, v níž byl daný trestný čin spáchán. 

3. Pomocí legislativních nebo jiných opatření a v souladu s podmínkami stanovenými v jejím vnitrostátním právním řádu každá smluvní strana zajistí jakékoliv skupině, nadaci, sdružení nebo nevládní organizaci, jež mají za cíl potírání obchodování s lidmi nebo ochranu lidských práv, možnost pomáhat a/nebo podporovat oběť s jejím souhlasem během trestního řízení týkajícího se trestného činu ustaveného v souladu s článkem 18 této Úmluvy. 

1. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná, pro zajištění účinné a vhodné ochrany před možnou odvetou nebo zastrašováním, zejména během a po vyšetřování a trestním stíhání pachatelů, pro:

a) oběti; 

b) ve vhodných případech pro osoby, které oznámí trestný čin ustavený v souladu s článkem 18 této Úmluvy nebo jinak spolupracují s orgány činnými v trestním řízení; 

c) svědky, kteří vypovídají ohledně trestných činů stanovených v souladu s článkem 18 této Úmluvy; 

d) v případě potřeby rodinným příslušníkům osob uvedených v bodech (a) a (c). 

2. Každá smluvní strana přijme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná, pro zajištění a nabídku různých druhů ochrany. To může zahrnovat fyzickou ochranu, přemístění, změnu totožnosti a pomoc při získávání zaměstnání. 

3. Dětským obětem se poskytnou zvláštní ochranná opatření přihlížející k nejlepším zájmům dítěte. 

4. Každá smluvní strana přijme taková nezbytná legislativní nebo jiná opatření, která v případě potřeby zajistí vhodnou ochranu před potencionální odvetou nebo zastrašováním především během a po vyšetřování a trestním stíhání pachatelů, a to pro členy skupin, nadací, sdružení nebo nevládních organizací, jež provádějí činnost popsanou v článku 27 odst. 3. 

5. Každá smluvní strana zváží uzavření smluv nebo dohod s jinými státy pro účely realizace tohoto článku. 

1. Každá smluvní strana přijme taková nezbytná opatření, která zajistí specializaci osob nebo orgánů, jež se podílejí na boji proti obchodu s lidmi a ochraně obětí. Takové osoby nebo orgány budou nadány potřebnou nezávislostí v souladu se základními principy právního řádu této smluvní strany, a to tak, aby mohly své úkoly vykonávat efektivně a bez jakéhokoli nepatřičného nátlaku. Tyto osoby nebo pracovníci takových orgánů budou příslušně vyškoleni a vybaveni finančními prostředky pro plnění svých úkolů.

2. Každá smluvní strana přijme nezbytná opatření pro zajištění koordinace politiky a práce svých vládních úřadů a jiných orgánů veřejné moci v boji proti obchodování s lidmi, a pokud to bude vhodné, zřídí pro tyto účely koordinační subjekty. 

3. Každá smluvní strana zajistí nebo posílí vzdělávání příslušných pracovníků v oblasti prevence a potírání obchodování s lidmi, včetně školení v oblasti lidských práv. Vzdělávání by mělo být specificky zaměřeno podle typu organizace a podle potřeby bude kladen důraz na: metody používané při prevenci obchodování s lidmi, trestní stíhání obchodníků s lidmi a ochranu práv obětí, včetně ochrany obětí před obchodníky s lidmi. 

4. Každá smluvní strana zváží jmenování národních zpravodajů nebo zavedení jiných mechanismů pro monitorování činností státních institucí v boji proti obchodování s lidmi a realizaci národních legislativních požadavků. 

V souladu s Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, zejména pak v souladu s článkem 6, přijme každá smluvní strana legislativní nebo jiná opatření nezbytná pro zajištění následujícího v průběhu soudního řízení: 

a) ochrany soukromého života obětí a v případě potřeby i jejich totožnosti; 

b) bezpečnosti obětí a jejich ochrany před zastrašováním, 

v souladu s podmínkami stanovenými podle vnitrostátního právního řádu a v případě dětských obětí věnování zvláštní péče potřebám dětí a zajištění jejich práva přístupu k speciálním ochranným opatřením. 

1. Každá smluvní strana přijme taková legislativní a jiná opatření, která budou nezbytná pro stanovení působnosti pro rozhodování o trestných činech ustavených v souladu s touto Úmluvou, pokud ke spáchání trestního činu došlo: 

a) na jejím území; nebo 

b) na palubě lodi plující pod vlajkou této smluvní strany; nebo 

c) na palubě letadla registrovaného podle zákonů této smluvní strany; nebo 

d) jedním z jejích státních příslušníků nebo osobou bez státní příslušnosti, mající obvyklý pobyt na jejím území, pokud je čin trestný podle trestního práva místa, kde byl spáchán nebo pokud byl trestný čin spáchán mimo teritoriální působnost určitého státu; 

e) na jednom z jejích státních příslušníků. 

2. Při podepsání nebo uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení může každá smluvní strana deklarací adresovanou generálnímu tajemníkovi Rady Evropy prohlásit, že si vyhrazuje právo nerealizovat nebo realizovat pouze v konkrétních případech nebo za konkrétních podmínek pravidla o působnosti stanovená v bodech 1 (d) a (e) tohoto článku nebo jejich část. 

3. Každá smluvní strana příjme taková legislativní nebo jiná opatření, která budou nezbytná k založení působnosti ve vztahu k trestným činům podle této Úmluvy, pokud se údajný pachatel nachází na území této smluvní strany a tato ho nevydá, po žádosti o vydání, druhé smluvní straně, pouze z důvodu jeho/její státní příslušnosti. 

4. Pokud více než jedna smluvní strana dovozuje působnost ve vztahu k údajným trestným činům ustavených podle této Úmluvy, dotčené smluvní strany budou, je-li to vhodné, konzultovat tuto otázku s cílem zvolení nejvhodnějšího místa trestního stíhání. 

5. Aniž jsou tím dotčena obecná pravidla mezinárodního práva, tato Úmluva nevylučuje výkon trestněprávní působnosti smluvní strany v souladu s jejími vnitrostátními právními předpisy. 

Smluvní strany budou spolupracovat v souladu s ustanoveními této Úmluvy a prostřednictvím realizace příslušných platných mezinárodních a regionálních instrumentů, ujednání dohodnutých na bázi jednotné nebo reciproční legislativy a vnitrostátního práva v co možná nejširší míře pro účely: 

• prevence a boje proti obchodování s lidmi; 
• ochrany a poskytování pomoci obětím; 
• vyšetřování nebo řízení o trestných činech zjištěných v souladu s touto Úmluvou. 

1. Pokud je na základě informací, které má k dispozici, smluvní strana důvodně přesvědčená, že je život, svoboda nebo fyzická integrita osoby, uvedené v článku 28 odst. 1 na území jiné smluvní strany v bezprostředním nebezpečí, předá smluvní strana, jež má tyto informace k dispozici, v takovém případě nouze tyto informace neodkladně druhé smluvní straně, aby ta mohla okamžitě podniknout vhodné kroky k ochraně.

2. Smluvní strany této Úmluvy mohou zvážit posílení spolupráce při hledání pohřešovaných osob, zejména pohřešovaných dětí, pokud se na základě dostupných informací domnívají, že jsou tyto osoby oběťmi obchodování s lidmi. Pro tento účel mohou smluvní strany uzavírat bilaterální nebo multilaterální dohody. 

1. Dožádaná smluvní strana bude neprodleně informovat žádající smluvní stranu o konečném výsledku kroků provedených podle této hlavy. Dožádaná smluvní strana bude také bezodkladně informovat žádající smluvní stranu o okolnostech, které znemožňují podniknutí požadovaných kroků nebo jejich provedení pravděpodobně značně oddálí.

2. Bez předchozí žádosti a v souladu se svým vnitrostátním právním řádem, může smluvní strana předat jiné smluvní straně informace získané během vlastního vyšetřování, pokud je toho názoru, že sdělení těchto informací může pomoci přijímající smluvní straně při zahájení nebo provádění vyšetřování nebo řízení o trestných činech zjištěných v souladu s touto Úmluvou, nebo že může vést k žádosti o spolupráci předloženou touto smluvní stranou v souladu s touto hlavou. 

3. Před poskytnutím takových informací může sdělující smluvní strana požadovat, aby byla zachována důvěrnost těchto informací nebo aby byly tyto informace použity za určitých podmínek. Pokud přijímající smluvní strana nemůže takové žádosti vyhovět, sdělí tuto skutečnost sdělující smluvní straně, která se pak rozhodne, zda i za těchto okolností informace poskytne. Pokud přijímající smluvní strana přijme informace, jež jsou předmětem určitých podmínek, bude těmito podmínkami vázána. 

4. Všechny požadované informace týkající se článků 13, 14 a 16 potřebné k poskytnutí práv udělených těmito články se poskytnou na žádost dotčené smluvní strany bezodkladně a v souladu s článkem 11 této Úmluvy. 

Každá smluvní strana bude motivovat státní orgány a veřejné činitele, aby spolupracovali s nevládními organizacemi, jinými příslušnými organizacemi a členy občanské společnosti při navazování strategických partnerských vztahů s cílem dosáhnout účelu této Úmluvy. 

1. Skupina odborníků na boj proti obchodování s lidmi (dále jen "GRETA") bude monitorovat realizaci této Úmluvy smluvními stranami. 

2. GRETA bude mít nejméně 10 a nejvíce 15 členů a její složení, co do počtu mužů a žen, geografického rozložení a multidisciplinámí kvalifikace jejích odborníků, bude vyvážené. Budou voleni Výborem smluvních stran na 4 - leté funkční období s možností znovuzvolení na jedno další období, a vybráni ze státních příslušníků smluvních států této Úmluvy. 

3. Členové GRETA budou voleni podle těchto zásad: 

a) budou vybráni z osob s vysokým morálním kreditem, které jsou známé svými schopnostmi uznávanými v oblasti lidských práv, poskytování pomoci a ochrany obětem a v boji proti obchodování s lidmi, nebo jsou to osoby, které mají odborné zkušenosti v oblastech, na něž se vztahuje tato Úmluva; 

b) budou zastávat funkci jako soukromé osoby, při výkonu své funkce budou nezávislí a objektivní a své povinnosti budou vykonávat efektivně; 

c) členy GRETA nemůže být více státních příslušníků z jednoho státu; 

d) měli by zastupovat hlavní právní systémy. 

4. Volební pravidla pro členy GRETA stanoví Výbor ministrů, po konzultaci a jednomyslném schválení smluvními stranami, do jednoho roku poté, co tato Úmluva vstoupí v platnost. GRETA schválí svůj vlastní jednací řád. 

1. Výbor smluvních stran bude složen ze zástupců Výboru ministrů Rady Evropy těch členských států, které jsou smluvními stranami Úmluvy a ze zástupců smluvních stran této Úmluvy, které nejsou členy Rady Evropy. 

2. Výbor smluvních stran bude svolávat generální tajemník Rady Evropy. Jeho první zasedání se bude konat do jednoho roku poté, co tato Úmluva vstoupí v platnost a jeho úkolem bude zvolit členy GRETA. Následně se bude scházet kdykoli o to požádá jedna třetina smluvních stran, předseda GRETA nebo generální tajemník. 

3. Výbor smluvních stran schválí svůj vlastní jednací řád. 

1. Postup pro hodnocení se týká smluvních stran Úmluvy a bude rozdělen do jednotlivých kol, jejichž trvání určí GRETA. Na počátku každého kola vybere GRETA konkrétní ustanovení, kterých se bude hodnocení týkat. 

2. GRETA určí nejvhodnější prostředky pro provádění těchto hodnocení, zejména pak může GRETA schválit dotazník pro každé kolo hodnocení, který bude sloužit jako podklad pro hodnocení realizace této Úmluvy jejími smluvními stranami. Tento dotazník bude zaslán všem smluvním stranám. Smluvní strany tento dotazník vyplní a odpoví i na případnou žádost o informace zaslanou výborem GRETA. 

3. GRETA může požadovat informace od občanské společnosti. 

4. GRETA se může podílet na organizování návštěv zemí ve spolupráci s národními orgány a "kontaktními osobami" jmenovanými těmito orgány a případně s pomocí nezávislých národních expertů. Během těchto návštěv mohou výboru GRETA poskytnout pomoc odborníci z konkrétních oborů. 

5. GRETA vypracuje návrh zprávy s analýzou realizace ustanovení, kterých se bude týkat hodnocení, a také s jejími návrhy a náměty týkajícími se způsobu, jakým mohou příslušné smluvní strany řešit zjištěné problémy. Návrh zprávy bude předložen k připomínkám smluvní straně, které se bude hodnocení týkat. GRETA při vypracování zprávy bude k těmto připomínkám přihlížet. 

6. Na tomto základě schválí GRETA svou zprávu a závěry týkající se opatření přijatých příslušnou smluvní stranou pro realizaci ustanovení této Úmluvy. Tato zpráva a její závěry budou zaslány příslušné smluvní straně a Výboru smluvních stran. Zpráva a závěry GRETA budou po jejich schválení zveřejněny společně s případnými připomínkami příslušné smluvní strany. 

7. Aniž by tím byly dotčeny postupy uvedené v bodech 1 až 6 tohoto článku, může Výbor smluvních stran schválit na základě zprávy a závěrů GRETA doporučení adresovaná této smluvní straně 

a) týkající se opatření, jež mají být přijata pro realizaci závěrů GRETA, a v případě potřeby stanovit datum pro předložení informací o jejich realizaci a 

b) zaměřená na podporu spolupráce s touto smluvní stranou pro účely řádné realizace stávající Úmluvy. 

Touto Úmluvou nebudou dotčena práva a závazky vyplývající z ustanovení Protokolu o předcházení, potlačování a trestání obchodování s lidmi, zejména se ženami a dětmi doplňující Úmluvu Spojených národů proti nadnárodnímu organizovanému zločinu. Tato Úmluva je zamýšlena k posílení ochrany zakotvené tímto Protokolem a k rozvoji standardů v něm obsažených.

1. Touto Úmluvou nebudou dotčena práva a povinnosti vyplývající z jiných mezinárodních instrumentů, jejichž smluvními stranami jsou nebo se stanou smluvní strany této Úmluvy, které obsahují ustanovení o věcech upravených touto Úmluvou a které zajišťují větší ochranu a pomoc poskytovanou obětem obchodování s lidmi. 

2. Smluvní strany této Úmluvy mohou mezi sebou uzavírat bilaterální nebo multilaterální smlouvy ve věcech upravených touto Úmluvou pro účely doplnění nebo posílení jejích ustanovení nebo pro usnadnění realizace zásad zakotvených v této Úmluvě.

3. Smluvní strany, které jsou členskými státy Evropské unie, se budou ve svých vzájemných vztazích řídit zásadami a pravidly Evropského společenství a Evropské unie týkajícími se dané oblasti a aplikovatelnými na konkrétní případ, aniž by tím byl dotčen předmět a účel této Úmluvy a aniž by tím bylo dotčeno její použití ostatními smluvními stranami v plném rozsahu. 

4. Žádným ustanovením této Úmluvy nebudou dotčena práva, povinnosti a odpovědnost států i jednotlivců podle mezinárodního práva, včetně mezinárodního humanitárního práva a mezinárodního práva lidských práv a zejména pak tam, kde je to na místě, Úmluvy z roku 1951 a Protokolu z roku 1967 o právním postavení uprchlíků a zásadě non-refoulement, která je v něm obsažena. 

1. O každém návrhu změny této Úmluvy předloženém smluvní stranou bude informován generální tajemník Rady Evropy, který jej předloží členským státům Rady Evropy, všem signatářům, všem státům, jež jsou smluvními stranami, Evropskému společenství, všem státům přizvaným k podpisu této Úmluvy v souladu s ustanoveními článku 42 a všem státům přizvaným k přistoupení k této Úmluvě podle ustanovení článku 43.

2. Každá změna navrhovaná smluvní stranou bude sdělena výboru GRETA, který Výboru ministrů předloží svůj názor na tuto navrhovanou změnu. 

3. Výbor ministrů zváží navrhovanou změnu a názor předložený výborem GRETA a může tuto změnu schválit po konzultacích se stranami této Úmluvy a po získání jejich jednomyslného souhlasu. 

4. Text každé změny schválené Výborem ministrů podle odst. 3 tohoto článku bude předložen smluvním stranám ke schválení. 

5. Každá změna schválená podle odst. 3 tohoto článku vstoupí v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí jednoměsíční lhůty po datu, kdy všechny smluvní strany informovaly generálního tajemníka, že tuto změnu schválily. 

1. Tato Úmluva bude předložena k podpisu členským státům Rady Evropy, nečlenským státům, jež se podílely na jejím vypracování, a Evropskému společenství. 

2. Tato Úmluva je předmětem ratifikace, přijetí nebo schválení. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy. 

3. Tato Úmluva vstoupí v platnost první den v měsíci následujícím po uplynutí tříměsíční lhůty po datu, kdy 10 signatářů, včetně nejméně 8 členských států Rady Evropy, vyjádřily svůj souhlas s tím, že budou vázány Úmluvou podle ustanovení předchozího bodu. 

4. U všech států uvedených v bodě 1 nebo u Evropského společenství, které následně vyjádří svůj souhlas s tím, že budou touto Úmluvou vázány, vstoupí tato Úmluva v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí tříměsíční lhůty po datu uložení listiny o ratifikaci, přijetí nebo schválení. 

1. Poté, co tato Úmluva vstoupí v platnost, může Výbor ministrů Rady Evropy po konzultacích se smluvními stranami a po jejich jednomyslném souhlasu, přizvat kterýkoli nečlenský stát Rady Evropy, který se nepodílel na vypracování Úmluvy, k přistoupení k této Úmluvě rozhodnutím učiněným většinou hlasů stanovenou v článku 20 d. Statutu Rady Evropy a jednomyslným hlasováním zástupců smluvních států oprávněných účastnit se zasedání Výboru ministrů. 

2. U všech států přistupujících k Úmluvě vstoupí tato Úmluva v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí tříměsíční lhůty po datu uložení aktu o přistoupení u generálního tajemníka Rady Evropy. 

1. Kterýkoli stát nebo Evropské společenství může, v okamžiku podpisu nebo při uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení, určit území, na které/á se bude vztahovat tato Úmluva. 

2. Každá smluvní strana může ke kterémukoli pozdějšímu datu a na základě prohlášení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, rozšířit působnost této Úmluvy na jakékoliv další území určené v tomto prohlášení, za jehož mezinárodní vztahy nese odpovědnost nebo jehož jménem má oprávnění přijímat závazky. U tohoto území vstoupí Úmluva v platnost první den měsíce následujícího po uplynutí tříměsíční lhůty po datu přijetí tohoto prohlášení generálním tajemníkem. 

3. Kterékoli prohlášení učiněné podle dvou předcházejících odstavců může být, u kteréhokoli území určeného v tomto prohlášení, zrušeno oznámením adresovaném generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Toto zrušení vstoupí v účinnost první den měsíce následujícího po uplynutí tříměsíční lhůty po datu přijetí tohoto oznámení generálním tajemníkem. 

K žádnému ustanovení této Úmluvy nesmí být vznesena výhrada, s výjimkou výhrady stanovené v článku 31 odst. 2. 

1. Kterákoli smluvní strana může tuto úmluvu kdykoli vypovědět prostřednictvím oznámení adresovaného generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

2. Toto vypovězení nabývá účinku prvním dnem měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců od data přijetí tohoto oznámení generálním tajemníkem.

Generální tajemník Rady Evropy zašle oznámení týkající se níže uvedených záležitostí členským státům Rady Evropy, všem signatářským státům, všem státům, jež jsou smluvními stranami, Evropskému společenství, všem státům přizvaným k podepsání této Úmluvy podle ustanovení článku 42 a všem státům přizvaným k přistoupení k této Úmluvě podle ustanovení článku 43: 

a) každé podepsání; 

b) každé uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí, schválení nebo přistoupení;

c) každé datum, kdy tato Úmluva vstoupila v platnost podle článků 42 a 43; 

d) každou změnu schválenou podle článku 41 a datum, kdy tato změna vstoupí v platnost; 

e) každé vypovězení podle ustanovení článku 46; 

f) každý další čin, oznámení nebo sdělení týkající se této Úmluvy; 

g) jakoukoliv výhradu podle článku 45. 

Na důkaz toho níže podepsaní s příslušným oprávněním podepsali tuto Úmluvu. 

Vyhotoveno ve Varšavě, dne 16. května 2005, v jazyce anglickém a francouzském, oba texty mají stejnou platnost, a v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archívech Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy zašle ověřené kopie každému členskému státu Rady Evropy, nečlenským státům, jež se podílely na vypracování této Úmluvy, Evropskému společenství a všem státům přizvaným k přistoupení k této Úmluvě.

čl. 31 odst. 1 písm. e)

„V souladu s článkem 31 odst. 2 Úmluvy si Česká republika vyhrazuje právo neaplikovat ustanovení článku 31 odst. 1 písm. e) v celém jeho rozsahu a aplikovat jej pouze v rozsahu následujícím: Pokud byl trestný čin spáchán na státním příslušníkovi České republiky na území České republiky nebo pokud byl trestný čin spáchán v cizině proti státnímu příslušníkovi České republiky, jestliže je čin v místě spáchání činu trestný nebo jestliže místo spáchání trestného činu nepodléhá žádné trestní pravomoci.“