Úmluva o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jejich rozšiřování

o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jich rozšiřování 

 Jménem republiky Československé. 

 Jménem republiky Československé, 

 Albánie, Německa, Rakouska, Belgie, Brasilie, Říše Britské (s Unií Jihoafrickou, Novým Zélandem, Indií a svobodným státem Irským), Bulharska, Číny, Kolumbie, Costa-Riky, Kuby, Dánska, Španělska, Finska, Francie, Řecka, Haiti, Hondurasu, Maďarska, Itálie, Japonska, Lotyšska, Litvy, Lucemburska, Monaka, Panamy, Nizozemí, Persie, Polska (s Gdaňskem), Portugalska, Rumunska, Salvadoru, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Siamu, Švýcar, Turecka, a Uruguaye 

 byla sjednána tato úmluva: 

o potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jich rozšiřování vyložená k podpisu v Ženevě od 12. září 1923 do 31. března 1924. 

 Albánie, Německo, Rakousko, Belgie, Brasilie, Říše Britská (s Unií Jihoafrickou, Novým Zélandem, Indií a svobodným státem Irským), Bulharsko, Čína, Kolumbie, Costa-Rika, Kuba, Dánsko, Španělsko, Finsko, Francie, Řecko, Haiti, Honduras, Maďarsko, Itálie, Japonsko, Lotyšsko, Litva, Lucembursko, Monaco, Panama, Nizozemí, Persie, Polsko (s Gdanskem), Portugalsko, Rumunsko, Salvador, Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, Siam, Švýcary, Československo, Turecko a Uruguay, 

 Stejně si přejíce učiniti co nejúčinnějším potlačování obchodu s necudnými publikacemi a jich rozšiřování, 

 a přijavše pozvání vlády republiky francouzské k účasti na konferenci svolané na 31. srpen 1923 do Ženevy pod patronací Společnosti Národů za účelem zkoumání návrhu úmluvy vypracovaného v r. 1910, jakož i poznámek formulovaných různými státy a konečně za účelem vypracování a podepsání definitivního textu úmluvy, 

 jmenovaly svými zmocněnci k tomuto cíli, kteřížto, sdělivši si své plné moci, jež shledány v dobré a náležité formě, a když byli vzali na vědomí závěrečný akt konference a úpravy ze dne 4. května 1910, shodli se na těchto ustanoveních: 

Vysoké Smluvní Strany shodují se v tom, že učiní veškerá opatření, aby byla vypátrána, stíhána a potrestána každá osoba, jež se proviní některým z trestných činů níže vypočtených, a v důsledku toho stanoví, aby byl potrestán: 

 1. kdo zhotovuje nebo má na skladě necudné spisy, výkresy, rytiny, malby, tiskoviny, obrazy, návěští, odznaky, fotografie, kinematografické filmy nebo jiné necudné předměty, za účelem obchodování s nimi, jich rozšiřování nebo veřejného vystavování; 

 2. kdo za účely výše uvedenými dováží, přepravuje, vyváží nebo kdo dává dovážeti, přepravovati nebo vyvážeti zmíněné necudné spisy, výkresy, rytiny, malby, tiskoviny, obrazy, návěští, odznaky, fotografie, kinematografické filmy nebo jiné necudné předměty nebo je jakýmkoli způsobem v oběh uvádí; 

 3. kdo jimi obchoduje třeba i neveřejně nebo má účast na takovém obchodě, ať se dotýká řečených necudných předmětů způsobem jakýmkoli, nebo kdo podnikne jakékoli jednání týkající se jakkoli takových necudných předmětů, je rozšiřuje, veřejně vystavuje nebo je po živnostensku pronajímá; 

 4. kdo v úmyslu, aby podporoval tento trestuhodný oběh neb obchod, oznamuje neb uvádí ve známost jakýmkoli způsobem, že se někdo zabývá shora uvedenou trestnou činností, kdo oznamuje neb uvádí ve známost, jak a kým mohou zmíněné necudné spisy, výkresy, rytiny, malby, tiskoviny, obrazy, návěští, odznaky, fotografie, kinematografické filmy nebo jiné necudné předměty býti opatřeny přímo nebo nepřímo. 

Osoby, které se dopustí některého z trestných činů, uvedených v čl. I., budou souzeny soudy toho smluvního státu, kde byl spáchán trestný čin nebo některý ze základních znaků skutkové povahy trestného činu. Rovněž budou souzeny soudy smluvního státu, jehož jsou příslušníky, budou-li tam dopadeny a dovoluje-li to jeho zákonodárství a to i tehdy, byly-li základní znaky skutkové povahy trestného činu spáchány mimo území tohoto státu. 

 Nicméně zůstává vyhraženo každé smluvní straně použití zásady non bis in idem podle pravidel stanovených jejím zákonodárstvím.

Dožádání týkající se trestných činů, o nichž jedná tato úmluva, budou doručována:

1. buď přímým stykem mezi soudy (úřady), 

2. nebo prostřednictvím diplomatického nebo konsulárního zástupce státu dožadujícího ve státu dožádaném. Tento zástupce zašle dožádání přímo příslušnému soudnímu úřadu neb onomu, který určí vláda dožádaného státu, a obdrží přímo od tohoto úřadu listiny o provedeném dožádání. 

V obou případech bude opis dožádání zaslán vždy též nadřízenému úřadu dožádaného státu;

3. nebo cestou diplomatickou. 

Smluvní strany sdělí si navzájem onen neb ony nahoře uvedené způsoby doručování, jež připouští pro dožádání této strany. 

Veškeré obtíže, které by vznikly při doručování podle čís. 1 a 2 tohoto článku, budou vyřízeny diplomatickou cestou.

Není-li jiné dohody, jest dožádání sepsati buď v jazyku dožádaného úřadu nebo v jazyku, na němž se shodly oba zúčastněné státy, nebo musí býti opatřeno překladem pořízeným v jednom z těchto jazyků a ověřeným buď diplomatickým nebo konzulárním zástupcem dožadujícího státu nebo přísežným tlumočníkem dožádaného státu.

Za výkon dožádání nesmějí býti požadovány poplatky ani náhrada výloh ať jakéhokoliv druhu.

Tento článek nemůže býti nikterak vykládán jako závazek smluvních stran, změniti své zákonodárství, pokud jde o právo důkazní v trestních věcech. 

Smluvní strany, jichž zákonodárství dle svého nynějšího stavu nedostačuje k uvedení této úmluvy v plnou platnost, zavazují se učiniti nebo navrhnouti svým zákonodárným sborům opatření nutná v tomto směru. 

Smluvní strany, jichž zákonodárství podle nynějšího stavu nedostačuje, shodují se v tom, že v něm učiní opatření, připouštějící jednak možnost prohlídky na místech, na nichž - jak lze se důvodně domnívati - se zhotovují nebo jsou chovány a to k některému z účelů blíže naznačených v čl. I. nebo na porušení tohoto článku - necudné spisy, výkresy, rytiny, malby, tiskoviny, obrazy, návěští, odznaky, fotografie, kinematografické filmy nebo jiné necudné předměty, jednak možnost jich zabavení, propadnutí a zničení. 

Smluvní strany shodují se v tom, že v případě porušení ustanovení čl. I., spáchaného na území jedné z nich, a dá-li se předpokládati, že předměty zakládající toto porušení, byly zhotoveny na území nebo dovezeny z území jiné smluvní strany, úřad určený k tomu ve smyslu úpravy ze dne 4. května 1910 oznámí ihned tyto okolnosti úřadu této druhé strany a zároveň jej zpraví o všem, aby mu umožnil provésti nutná opatření.

Tato úmluva, jejíž znění francouzské a anglické jsou autentickými, bude opatřena datem tohoto dne a bude vyložena k podpisu až do 31. března 1924 pro každý stát zastoupený na konferenci, každého člena Společnosti Národů, jakož i každý stát, kterému Rada Společnosti Národů doručí k tomuto cíli jeden exemplář této úmluvy. 

Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou doručeny generálnímu sekretáři Společnosti Národů, který zpraví o jich uložení členy Společnosti Národů, kteří podepsali úmluvu, jakož i ostatní státy, které ji podepsaly. 

 Generální sekretář Společnosti Národů doručí ihned vládě republiky Francouzské ověřený opis každé listiny vztahující se na tuto úmluvu. 

 Ve smyslu ustanovení článku 18. úmluvy o Společnosti Národů zapíše generální sekretář tuto úmluvu v den, kdy vejde v platnost. 

Počínaje 31. březnem 1924 každý stát, který byl zastoupen na konferenci a nepodepsal úmluvy, každý člen Společnosti Národů a každý stát, kterému Rada Společnosti Národů doručí k tomu cíli exemplář úmluvy, bude moci přistoupiti k této úmluvě. 

 Tento přístup bude proveden listinou zaslanou generálnímu sekretáři Společnosti Národů za účelem uložení v archivu sekretariátu. Generální sekretář vyrozumí o tomto uložení ihned členy Společnosti Národů, kteří podepsali úmluvu, jakož i ostatní státy, které ji podepsaly.

Ratifikace této úmluvy, jakož i přístup k ní budou míti v zápětí o sobě a bez zvláštního oznámení současný a bezvýhradný přístup k úpravě ze dne 4. května 1910, která vstoupí v platnost téhož dne jako úmluva sama na celém území státu nebo člena Společnosti Národů, který úmluvu ratifikoval nebo k ní přistoupil. 

 Předchozím ustanovením není však dotčen čl. IV. právě citované úpravy ze dne 4. května 1910, jehož jest užíti v případě, že by některý stát dal přednost přístupu pouze k této úpravě. 

Tato úmluva vstoupí v platnost třicátého dne po přijetí dvou ratifikací generálním sekretářem Společnosti Národů. 

Tuto úmluvu lze vypověděti písemným oznámením zaslaným generálnímu sekretáři Společnosti Národů. Výpověď nabude účinnosti rok po dni, kdy byla generálním sekretářem přijata a bude míti účinek jen pokud jde o toho člena Společnosti Národů nebo stát, který dal výpověď. 

 Generální sekretář Společnosti Národů vyrozumí každého z členů Společnosti Národů, kteří podepsali úmluvu nebo k ní přistoupili, jakož i ostatní státy, jež úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily, o každé výpovědi, jež ho dojde. 

 Výpověď této úmluvy nebude míti o sobě v zápětí současnou výpověď úpravy ze dne 4. května 1910, ač-li nestala se o ní výslovná zmínka v notifikační listině. 

Každý člen Společnosti Národů nebo stát, který úmluvu podepsal nebo k ní přistoupil, může prohlásiti, že jeho podpis nebo přístup nezavazuje buď žádné nebo některé z území, jež jsou pod jeho protektorátem, jeho osad, zámořských držav nebo území podrobených jeho svrchovanosti neb jeho správě a může dodatečně přistoupiti odděleně jménem kteréhokoli z území, jež jsou pod jeho protektorátem, osad, zámořských držav neb území, jež byla tímto prohlášením z úmluvy vyloučena. 

 Rovněž výpověď může dáti odděleně pro každé území pod jeho protektorátem, osadu, zámořskou državu nebo území podrobené jeho svrchovanosti nebo správě; o této výpovědi budou platiti ustanovení článku XII. 

Generální sekretář Společnosti Národů povede zvláštní seznam uvádějící, které ze stran podepsaly úmluvu, které ji ratifikovaly, k ní přistoupily nebo ji vypověděly. Členové Společnosti Národů, jakož i každý stát, který úmluvu podepsal nebo k ní přistoupil, budou moci kdykoli nahlédnouti do tohoto seznamu, který bude uveřejňován co možno nejčastěji.

Veškeré spory, jež vzejdou mezi smluvními stranami o výkladu nebo provádění této úmluvy, budou, nebude-li možno urovnati je přímým vyjednáváním, předloženy k rozhodnutí Stálému soudnímu dvoru mezinárodní spravedlnosti. Kdyby strany, mezi nimiž povstal spor, neb jedna z nich nebyly snad podepsaly nebo přijaly protokol o podpisu úmluvy o Stálém soudním dvoru mezinárodní spravedlnosti, bude jejich spor předložen podle volby stran, buď Stálému soudnímu dvoru mezinárodní spravedlnosti nebo rozhodčímu řízení. 

Jestliže pět ze stran, které úmluvu podepsaly nebo k ní přistoupily, požádá o její revisi, svolá Rada Společnosti Národů k tomu cíli konferenci. Ve všech případech Rada prozkoumá, na konci každého pětiletí, vhodnost takového svolání. 

Čemuž na svědomí svrchu uvedení zmocněnci podepsali tuto úmluvu. 

 Dáno v Ženevě, dvanáctého září roku tisícího devítistého dvacátého třetího ve dvou původních exemplářích, z nichž jeden zůstane uložen v archivu Společnosti Národů a druhý v archivu vlády republiky Francouzské. 

Prozkoumavše tuto úmluvu schvalujeme a potvrzujeme ji. 

Tomu na svědomí jsme tento list podepsali a k němu pečeť republiky Československé přitisknouti dali. 

Na Hradě pražském, dne 9. března léta tisícího devítistého dvacátého sedmého. 

President republiky Československé: 

T. G. MASARYK v.r. 

Ministr zahraničních věcí: 

Dr. EDVARD BENEŠ v.r. 

L. S. 

Vyhlašuje se s tím, že ratifikační listina Československé republiky byla uložena ve smyslu čl. VIII. úmluvy dne 11. dubna 1927 u generálního tajemníka Společnosti Národů, kterýmžto dnem nabyla úmluva pro Československou republiku mezinárodní působnosti. 

Mimo Československou republiku uložily dosud ratifikační listinu této úmluvy u generálního tajemníka Společnosti Národů tyto státy: 

 Bulharsko (1. VII. 1924), Italie (8. VII. 1924), Siam (28. VII. 1924), Albanie (13.X. 1924), Španělsko (19. XII. 1924), Rakousko (12. I. 1925), Německo (11. V. 1925), Monaco (11. V. 1925), Finsko (29. VI. 1925), Lotyšsko (7. X. 1925), Velká Britanie též za sev. Irsko, Nový Zéland (s územím pod mandátem záp. Samoy), Jižní Afriku (s územím pod mandátem jihových. Afriky) a Indii (11. XII. 1925), Švýcarsko (20. I. 1926), Čína (24. II. 1926), Polsko ve jménu svob. města Gdanska (31. III. 1926), Belgie (31. VII. 1926) a Polsko (8. III. 1927). 

 Kromě toho k úmluvě přistoupily a jsou jí vázány: Egypt (29. X. 1924), Jižní Rhodesie a Nový Foundland (31. XII. 1925), Velká Britanie za osady: Nigerii, Seychelles, britský Honduras, Ceylon, Kenya, ostrov Maurutius, britský protektorát Šalamounských ostrovů, osady ostrovů Gilbert a Ellice, Fidži, Ugandu, Trinidad, Zanzibar, území Tanganyika, Ostrovy pod větrem, Větrné ostrovy, Gambii, Nyassu, Straits Settlements, Spoj. státy Malajské, Bruneu, Johore, Kedah, Kelantan, Trengganu, Sierra Leone, sev. Rhodesii, Barbados, Zlaté pobřeží, Cypr, Gibraltar, Maltu, Somalsko, Basutsko, Bečuansko, Svazijsko a Hong-Kong (3. XI. 1926), Velká Britanie za osady a mandáty: Bermudy, Bahamy, ostrovy Falklandské, Sv. Helenu, Palestinu a Zajordaní (datum přístupu těchto osad a mandátů nebylo generálním tajemníkem Společnosti Národů dosud sděleno). 

 Dr. Beneš v.r.